Korovin TK

TTD
Ráže : 6,35 mm
Náboj : 6,35x15,5 Browning
Váha prázdné zbraně : 423 gramů
Váha nabité zbraně : 485 gramů
Celková délka zbraně : 127 mm
Délka hlavně : 67,5 mm
Výška : 98 mm
šířka zbraně na nejširším místě : 24 mm
Počet drážek : 6
Kapacita zásobníku : 8 nábojů
Kadence : 25 - 30 ran/min.
Úsťová rychlost : 228 m/sec
Účinný dostřel : 25 m
Přesnost : na vzdálenost 25 m jsou zásahy udávány v kruhu o průměru 25 cm


Pistoli TK (Tula, Korovin) zkonstruoval Sergej Alexandrovič Korovin (1884 - 1946), tento ruský konstruktér pracoval v mládí řadu let v Liege v Belgii v továrně J.M.Browninga. Není tedy divu že se při tvorbě své pistole s neuzamčeným závěrem, v pistolích Browning poněkud inspiroval, více než zmíněným konstrukcím se ale TK vnějškově podobá Museru 1910. Zbraň nahradila v Sovětském svazu do té doby populární pistoli Browning 1906, její výkony byly této pistoli podobné, ale kapacita zásobníku byla větší, a díky tomu že pro zbraň se vyráběl i poněkud výkonnější náboj byla větší i její úsťová energie. Zbraň se i lépe držela díky větší rukojeti a měla lepší miřidla oproti zmíněné belgické zbrani.


Pistole se vyráběla v letech 1926 - 1935 především pro velitelský sbor RKKA (tedy rudé armády) NKVD, stranické a vládní činitele. Někdy uváděná výroba jako sportovní zbraň je mylná a nevelká přesnost zbraně její využití pro tyto účely neumožňuje.


Automatika zbraně je s neuzamčeným závěrem a vnitřním úderníkem. Mechanická pojistka působí na spoušť. Miřidla jsou otevřená. Zbraň má malé rozměry a váhu takže je vhodná pro skryté nošení a použití nábojů s výkonem zvýšeným o 20% umožnilo používat zbraň jako služební. Přes zvýšený výkon byla zbraň vhodná jen k obraně na vzdálenost 10 - 15 metrů. Výkon 104 joulů prostě více neumožňoval. Mechanická pojistka také poněkud snižovala možnost rychlého výstřelu a nošení odjištěné a nabité zbraně bylo zase nebezpečné pro jejího majitele. Vzhledem k tomu, že pojistka působí jen na záchyt úderníku může dojít při pádu zbraně k nechtěnému výstřelu a proto nošení zbraně s nábojem v komoře není příliš bezpečné. Navíc při dlouhodobém nošení natažené zbraně dochází k únavě bicí pružiny a v důsledku toho může docházet i k selhání výstřelu.


Přes určité nedostatky (tehdy ale celkem běžné) byla zbraň celkem oblíbená, k čemuž přispívalo kromě malé váhy i snadné čištění a rozebírání bez použití nástrojů. Zbraň se objevuje ve dvou variantách, které se liší použitím materiálu na střenkách rukojeti. Střenky starší varianty se vyráběly nejdříve z ořechového dřeva opatřeného rybinovým zdrsněním, později z černého plastu s logem TOZ (Tulskij Oružejnyj Zavod). Někdy se můžeme střetnout i s označením TK-26 (tedy Tula Korovin a rok zavedení do výroby).

zbraň rozobratá na čistenie


zdroj:
Střelecký magazín č. 4/2001, str. 23, ©Petr Packan