Lavočkin LaGG-3 (29. a 33. série)

LaGG-3 v roce 1942:
V roce 1942 se konstrukční kancelář S. A. Lavočkina zaměřila na další vylepšení letových vlastností nepříliš povedeného letounu LaGG-3. Tato vylepšení byla zaváděna postupně od 23. výrobní série. Od této série se používala větší plocha kormidel, ve výrobních závodech se pomalu a zvolna zlepšovala technologická kázeň, na druhou stranu si musíme uvědomit, že probíhala evakuace továren a lidí, výrobu se dařilo udržet s velkým vypětím sil.


Bojové jednotky projevovaly svou nespokojenost s tímto typem všemi možnými způsoby, proto k jednotkám do polních dílen vyjížděly skupiny techniků a konstruktérů. Technici z výrobních závodů zde však zjišťovali zcela základní nedostatky v údržbě a při opravách, manuály, pokud byly, nikdo nečetl. Mnohá „polní“ vylepšení s sebou přinesla tragické snížení výkonů, aerodynamika zde byl pojem takřka neznámý stejně tak technologie oprav. O nic lépe na tom nebyli ani piloti, chybně nastavené klapky, nedostatečně otevřené klapky chladiče a další chyby. Tak se stalo, že mnohdy nízkou kvalitu LaGGů, ještě snižovaly tyto „odborné“ zásahy u jednotek. Vezmeme-li v úvahu, že LaGG-3 od 11. do 23. výrobní série měl dosahovat maximální rychlosti 548 km/h a na jaře roku 1942 si velitel jednoho stíhacího pluku stěžoval, že letouny LaGG-3 jsou pomalejší o 50 km/h, než udává výrobce. Ke stíhacímu pluku byl vyslán hlavní inženýr Ribkin zkušební pilot Prošakov, tito dva zkušení technici potom museli pilotům a mechanikům objasnit právě základy aerodynamiky (vysvětlovali jim, že odstraněním přechodových dílů mezi trupem a kabinou zvýší odpor vzduchu), piloty učili, že chlazení motoru musí odpovídat určitému režimu motoru, nastavení úhlu náběhu vrtulových listů musí korespondovat s režimem letu a otáčkami motoru. Tak se teprve personál pluku dozvěděl jak se má LaGG správně používat, ale vodka mnohdy bránila plnému pochopení.


V roce 1942 začala výroba 28. série LaGGu-3, na jeho návrhu pracovala konstrukční skupina kolem Gudkova, letoun byl odlehčen a díky tomuto odlehčení se zlepšily letové vlastnosti. V druhé polovině roku 1942 se do výroby dostaly letouny 29. výrobní série, tyto stroje byly poháněny výkonnější verzí motoru VK-105PF a vrtule byla typu VIŠ-150SV s větším průměrem. Této sérii odpovídaly letouny 33. série, měly navíc drobná vylepšení na draku letounu v ocasní části. Nejúspěšnější byly letouny 35. výrobní série, u které byly zavedeny podstatnější aerodynamická vylepšení, např. zatahovací ostruhové kolečko, automatické sloty v křídlech a účinnější chlazení, díky tomu se ještě trochu zlepšily výkony a letové vlastnosti. Poslední sérií vyráběnou v roce 1942 byly stroje 41. série, celkem bylo v roce 1942 2771 letadlo typu LaGG-3.


Použité prameny:
Profile Publication No. 147, Lavochkin La-5 / La-7
http://www.wio.ru/tacftr/lag-rus.htm
http://www.airwar.ru/enc/fww2/lagg3-23.html
archiv autora

http://www.airwar.ru/enc/fww2/lagg3-23.html

.