This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.
Semjon Michajlovič Buďonnyj
(1883-1973)
Buďonnyj si získal jméno jako slavný vojenský velitel v občanské válce, ale nejvyšší popularity dosáhl spolu s K. V. Vorošilovem až ve 30. letech. Narodil se v rolnické rodině 25. 4. 1883 na usedlosti nedaleko obce Platovskaja na Donu. Byl odveden už během rusko-japonské války. V lednu 1907 nastoupil do petrohradské dragounské školy a dokončil ji s hodnotí seržanta. Během 1. světové války, od září 1914 do října 1917, sloužil jako rotný v Kavkazské jezdecké divizi. Za statečnost byl vyznamenán čtyřikrát Křížem sv. Jiří a stal se pyšným nositelem celé řádové Svatojiřské stuhy pro dragouny, nejvyššího vyznamenání.
Za očanské války bojoval v 1. socialistickém pluku proti generálu Krasnovovi. Za boje byl vyznamenán Řádem Rudého praporu. Poté se stal velitelem 1. jezdeckého armádního sboru Rudé armády. Nejvíce se tedy proslavil jako velitel jízdních jednotek v občanské válce. A i po ní nadále obhajoval jezdectvo oproti Šapošnikovi, který obhajoval variantu obrněných jednotek. K té se nakonec Buďonnyj později přiklonil. V roce 1932 po dvou letech studia na Frunzeho akademii dodělal důstojnický kurz. 6. 6. 1937 se ujal velení Moskevské vojenské oblasti. Jednotky z této oblasti se ale moc nevyznamenaly v sovětsko-finské válce. Z funkce velitele byl brzy odvolán, aby se stal zástupcem komisaře pro obranu a v této funkci setrval až do začátku války s Německem.
Den před vypuknutím války byl jmenován velitelem armádní skupiny, která byla podřízena velení Západního frontu. 10. 7. 1941 se stal velitelem vojsk jihozápadního směru. V této funkce setrval až do 14. 9. 1941. Byl převelen do bojů o Kyjev pod M. P. Kirponosa. Navrhoval Stalinovi ústup na předem připravené pozice. Takový souhlas však nedostal. Nakonec to dopadlo tak, že byl odvelen do Moskvy a byl jmenován velitelem rezervního frontu. Místo něj nastoupil Timošenko, ale ani ten nemohl nic zachránit. Ale ani v novém působišti se moc dlouho nezdržel. Jeho jednotky byly nuceny bojovat v bitvě o Moskvu. Protože velení dostatečně nezvládl, byl nahrazen Žukovem. Následně byl jmenován velitelem Severokavkazské vojenské oblasti. V lednu 1943 byl však opět odvolán do Moskvy. Byl totiž jmenován velitelem jízdy Rudé armády.
Po válce napsal své paměti. Byl také vyznamenán za válečnou službu Řádem Suvorova 1. třídy a byl několikrát vyznamenán titulem Hrdiny Sovětského svazu. Zemřel 26. 10. 1973 a byl pohřben s poctami u Kremelské zdi vedle Stalina a Vorošilova.
Buďonnyj na přehlídce na Rudém náměstí ze dne 7. listopadu 1941 pořádanou při příležitosti výročí říjnové revoluce
Mil.ru, CC BY 4.0, commons.wikimedia.org
první pětice maršálů Sovětského svazu, povýšených 20. listopadu 1935.
stojící zleva: Semjon Buďonnyj (1883-1973) a Vasilij Bljucher (1890-1938)
sedící zleva: Michail Tuchačevskij (1893-1937), Kliment Vorošilov (1881-1969) a Alexandr Jegorov (1883-1939).
Ačkoliv byl maršál Sovětského svazu v té době nejvyšší hodností, jaké mohl sovětský voják dosáhnout (o necelých 8 let později byl zaveden vrchní maršál), nebyli imunní vůči rozmarům politiky a za zmínku stojí, že 3 z nich (Tuchačevskij, Jegorov, Bljucher) byli během tzv. Stalinových čistek popraveni. Vorošilov a Buďonnyj se oprátce vyhnuli, protože byli Stalinovými blízkými přáteli.
