Tógó, Heihačiró

Admirál Tógó Heihačiró

(1848-1934)

Rané období

Heihačiró Tógó se narodil v rodině samuraje Kičizaemona u města Kagošimy na Kjúšů. Pět let po jeho narození ukončily lodě amerického komodora Perryho, staletí trvající izolaci Japonska. Heihačirův otec Kičizaemon sloužil knížeti Sacumovi, a tak mladý Heihačiró, po absolvování samurajské školy v Kagošimě, kde bez výraznějších úspěchů studoval dějiny, kaligrafii a čínskou a japonskou literaturu, nastoupil v třinácti letech na místo opisovače v kanceláři knížete Sacumy.


Heihačiró studoval také vojenské umění a jako mladší dělostřelecký důstojník bojoval roku 1863 v Kagošimské zátoce s britskou flotilou, která žádala potrestat smrt britského obchodníka. Bitva skončila tak jak musela, zakrátko byly potopeny japonské lodě v přístavu a město Kagošima bylo vypáleno.


Poté, co britské lodě odpluly, samurajové slavili "úspěch" - vždyť přece nepřítele zahnali! Kníže Sacuma však prohlédl a začal budovat novou moderní flotilu, u jejíhož zrodu byl i Heihačiró, který na otcovo přání vstoupil do Sacumova námořnictva.


Mladý dělostřelecký důstojník na sebe poprvé upozornil v bitvě u pobřeží Awa v roce 1866, ve které loďstvo daokanu (výkonného orgánu moci, který vzniknul po abdikaci šógúna Jošinoby), porazilo z Holandska se navrátivšího admirála Enomotó, který se nemohl smířit se zánikem šógunátu. Dělostřelecký granát, který vypálil Tógó, zlomil stěžeň na vlajkové lodi protivníka a po jejím vyřazení z boje, byla flotila admirála Enomotó zničena. Nadějný důstojník Tógó vstoupil do císařského námořnictva. Patřil mezi kandidáty výcviku v Anglii, a tak se musel začít učit anglicky.


V roce 1871 odcestoval Tógó spolu s dalšími jedenácti důstojníky do Anglie, kde prošel výcvikem u královského námořnictva. Po absolvování přípravné námořní školy nastoupil studia na Temžském univerzitním učilišti námořní války. Studoval dějiny, matematiku, technické rýsování a vyšší matematiku v Cambridge. Podceňovaný "Číňánek", jak mu posměšně přezdívali jeho britští spolužáci, skončil v hodnocení ve své třídě na druhém místě.


Studijní pobyt v Anglii byl japonským důstojníkům prodloužen. Japonsko si nechalo v britských loděnicích stavět tři moderní lodě a japonští studenti na jejich stavbu dohlíželi a získávali tak cenné zkušenosti. Během studií v Anglii zrušil nový císař v reformách éry Meidži samurajskou kastu, a tak skončila éra feudalismu. Proti tomu povstali někteří konzervativní samurajové, mezi kterými byli i příslušníci Heihačirovy rodiny. On sám však zůstal loajální císaři.


V únoru 1878 vyplul Tógó z Anglie na palubě nové lodi Fúsó do Japonska. Za sedmiletý kariérní půst, byl odměněn povýšením na korvetního kapitána. V roce 1881 se Tógó oženil s Tecuko, původem z urozeného samurajského rodu. Manželé si po svatbě koupili dům v Tokiu, kde žili až do své smrti. Během své aktivní služby se Tógó často zdržoval mimo domov.


Heihačiró Tógó byl ctižádostivý, velice pracovitý a svědomitý důstojník. Mezi jeho horší vlastnosti patřila svéhlavost a zatvrzelost. Už v dětství, po jedné rozepři s bratrem, byl Heihačiró otcem vyzván k omluvě. Heihačiró odmítnul a byl vykázán z domu, ale stejně se nikdy neomluvil. V dospělosti se tato jeho vlastnost projevila při incidentu s britskou válečnou lodí. Pozdravná salva ze šesti děl se Britům zdála nedostatečná. Po jejich protestu Tógo vystřelil ještě ze dvou děl. Britové ovšem požadovali znova celou osmidělovou salvu. Tógó britské lodi vzkázal, ať si sečtou šest plus dvě a zjistí, že protokolu byli učiněno zadost.


Při misi na Havajských ostrovech dlouho odmítal apely japonského konzula, aby vrátil na pevninu uprchlého japonského zajatce. Neochotně vyhověl až po přímém rozkazu z Tokia.

Čínsko-japonská válka

Konflikt mezi Čínou a Japonskem o vliv v Koreji doutnal už několik let. Japonsko se drželo strategie, kterou nastínil lord Masajoši Hatta v roce 1850. Podle Hatty mělo Japonsko předstírat, že akceptuje ekonomickou a vojenskou dominanci západních mocností a USA, a poté co se náležitě připraví na konfrontaci a zmíněné mocnosti budou vázány jinde, mělo by se zmocnit nadvlády v Asii.


S koncem století se toto řešení stávalo aktuální. V době před japonsko-čínskou válkou Japonsko několikrát intervenovalo v Koreji po boku západních mocností. Tógó se akcí aktivně účastní. Pomáhá znovu dosadit z Koreje vypuzeného japonského konzula, a při tom prozkoumává korejské pobřežní vody a řeku Taedong, aby Japonsko získalo dobrý přehled o budoucím bojišti.


V roce 1884 spolu s Brity, Němci a Američany zasahuje v Číně na ochranu cizinců. Tógó proniká po řece Jang c-ting hluboko do čínského vnirozemí. Posuzuje operační plány západních flotil a zkoumá připravenost čínské flotily na válku. Jeho zpráva je v Tokiu příznivě přijata a Tógó je pozván na slavnostní banket u císařského dvora.


Válka mezi Japonskem a Čínou byla oficiálně vyhlášena 1. srpna 1894. Flotily obou států jsou přibližně stejně silné. Číňané nakoupili několik moderních lodí v zahraničí, Japonci přistupují k modernizaci loďstva cílevědoměji, a proto v loděnicích v Onahamě budují lodě vlastní výroby.


17. září 1894 vybojovaly znepřátelené flotily první moderní námořní bitvu, vedenou především ocelovými loděmi. Lepší pancéřování čínských lodí přebíjí větší počet těžkých děl na straně Japonců. Bitvy ve Žlutém moři u ostrova Haijang se zúčastňuje kapitán Tógó na palubě Naniwy ve flotile admirála Cuboi. V bitvě přišli Číňané o pět lodí a 1 000 mužů, dalších 200 je zraněno. Japonci měli několik lodí poškozených a padla asi stovka námořníků.


21. listopadu 1894 dobyli Japonci Port Artur a zablokovali čínské loďstvo na základně Weihaiwei. 30. ledna 1895 řídí Tógó ostřelování Weihaiwei z lodí Naniwa, Akicušima a Kacuragi a podaří se mu zničit muniční sklad. 4. února je pověřen zaútočit na základnu torpédovými čluny. 7. února 1895 zahajuje japonská flotila rozhodující útok. Lehké křižníky kapitána Tógó ničí poslední torpédové čluny Číňanů. 11. února ostřelují lehké křižníky pevnost Huang-tao a o den ozději kapituluje čínský admirál Ting, který následně spáchá sebevraždu. 15. března 1895 žádá Čína o mír. Splnění jedné z mírových podmínek, odstoupení Tchai-wanu, musí První lehká flotila kontraadmirála Tógó prosadit silou.


K protivníkům se Tógó choval, jako ostatně většina japonských velitelů, krutě. Při jedné z četných potyček mezi japonskými a čínskými loděmi potopil Tógó loď Kowshing, plující pod britskou vlajkou, která převážela čínské vojáky do Koreje. Většina z britské posádky se zachránila, ale na topící se čínské vojáky nechal střílet z kulometů. Po tomto incidentu, se na jeho hlavu snesla nejprve ostrá kritika, z obavy z britské reakce. Ta však byl velmi mírná a Tógó se obratem stal prvním mediálním hrdinou japonsko-čínské války.

Meziválečné období

Po návratu do Japonska byl Heihačiró Tógó vyznamenán řádem Zlatého draka, řádem Vycházejícího slunce a stává se členem admirálské rady.


Snadné japonské vítězství připisuje svět slabosti čínské flotily, pravdou ovšem je, že v té době disponuje Japonsko moderním, dobře vyzbrojeným a vycvičeným loďstvem. Že vítězství nad Čínou nebylo náhodné, zjistí v budoucnosti Rusové, nyní protivník Japonska číslo jedna.


K rozhořčení admirála Tógó donutily evropské mocnosti Japonsko, aby se za finanční kompenzaci stáhlo z poloostrova Liao-tung. Heihačiro Tógó je nyní v Japonsku považován za nejlepšího a nejagresivnějšího admirála a vystupuje po kariérním žebříčku stále výše. V hodnosti viceadmirála velí základně Sasebó. 20. května 1900 je jmenován velkoadmirálem a připojuje se k mezinárodní flotile, která měla ochránit cizince během tzv. Boxerského povstání.


Hlavní pozornost věnuje Tógó ruskému námořnictvu a dospěl k názoru, že síla ruského námořnictva, v té době čtvrtého nejsilnějšího na světě (po britském, francouzském a německém), je přeceňována. Všímá si zejména neukázněnosti a nedostatečného výcviku ruských námořníků. Po porážce Boxerského povstání Rusové, na rozdíl od ostatních interventů, zcela nevyklidili čínské území. Neodvratně se blíží válka, která přinese admirálovi Tógó největší slávu, válka mezi Japonskem a Ruskem.

Rusko-japonská válka

17. října 1903 je Tógó povolán do Tokia a pověřen vrchním velením japonského loďstva ve válce s Ruskem. 10. srpna 1904 poráží Tógó ruskou flotilu v bitvě ve Žlutém moři. Poté dobude Port Artur a zkázu Rusů dokoná 27. května 1905 v bitvě u Cušimy.


Admirál Heihačiró Tógó se stal národním hrdinou. Po návratu byl uvítán samotným císařem, který mu osobně gratuloval k vítězství. Po slavnostní přehlídce vítězné flotily v Jokohamě, vzdává čest padlým námořníkům na hřbitově Aojama v Tokiu. Na jeho počest jsou dokonce skládány básně. 20. prosince je Tógó jmenován náčelníkem císařského generálního štábu.

Závěr kariéry

Po odchodu do výslužby je pověřen výchovou následníka trůnu, prince Hirohita, kterou vykonává až do jeho plnoletosti v roce 1920. Vahou své osobnosti zaštítil tzv. agresivní frakci válečného námořnictva, ačkoliv nebyl stoupencem totální militarizace země. V roce 1934 Heihačiró Tógó umírá. Jako vůbec prvnímu člověku, který nepochází z císařské rodiny, mu je vystrojen státní pohřeb. Jeho ostatky spočinuly na hřbitově Tama u Tokia.

Když vyráží na podzim 1941 japonská flotila k útoku na Pearl Harbor, nechá admirál Nagumo vztyčit na stěžeň vlajku, která vlála na vlajkové lodi admirála Tógó v den vítězné bitvy u Cušimy. Paradoxně tím však vede Japonsko do konečné zdrcující porážky.

Zdroj:
cs.wikipedia.org