This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.
(138 př. n. l. - 78 př. n. l.)
- v letech 82 - 79 př. n. l. vládnul jako doživotní diktátor pod jménem Sulla Felix Imperator
Lucius Cornelius Sulla se narodil roku 138 př.n.l ve starém rodu Corneliů. Jeho patricijský původ, klasické vzdělání a konzervativní založení ho předurčilo stát se vůdcem prosenátní strany optimátů. Za války v Africe sloužil pod svým budoucím protivníkem Gaiem Mariem a velel oddílu, který zajal numidského krále Iugurthu.
Koncem roku 100 př.n.l. se po několikaleté nadvládě populárů Gaia Maria situace v Římě začala měnit. Mariův stoupenec tribun lidu Lucius Appuleius Saturninus nejprve prosadil zákon, který Mariovým veteránům zajišťoval pozemky v nových koloniích v Africe a Narbonnské Galii. Saturninus rovněž prosazoval udělení římského občanství spojencům Říma z minulých válek, a také pro ně chtěl pozemky v koloniích. S tím ovšem nesouhlasili nejen optimáti, ale i příslušníci jezdeckého stavu a mnozí nemajetní římští občané. V bouřlivých předvolebních dnech byl zabit Gaius Memmius kandidát optimátů na konzula. Senát vyzval úřadujícího konzula Maria k zásahu proti vzbouřencům a Marius nechal čelné představitele populárů uvěznit. Rozlícený dav aristokratů pronikl do vězení a vězně ubil. Zemřel Saturninus i kandidát populárů na konzula Glaucia. Gaius Marius rezignoval a opustil Řím.
Moc přešla do rukou optimátů. Saturninovy zákony byly zrušeny.Válku se spojenci už nešlo zastavit. Odmítali se smířit, že za Řím krváceli a na jejich vlastních územích jsou významné úřady jen pro římské občany. Požadovali rozšíření římského občanství. Když neuspěli sáhli po zbraních. Vytvořili vlastní státní celek zbudovaný podle římského vzoru. Centrem jejich území v centrální Itálii se stalo město Corfinium. Do boje vyslali armádu o síle 100 000 mužů. Za války se spojenci musel Řím mobilizovat všechny rezervy. Do armády byli verbováni i propušťenci a žoldnéři nalákaní na příslib kořisti. V bojích mezi roky 90-88 př.n.l. zahynulo 300 000 lidí. Nakonec Řím ustoupil a zákonem (Lex Iulia) z roku 90 př.n.l. přiznal občanství věrným spojencům a v roce 89 př.n.l. zákonem (Lex Papiria) všem bývalým spojencům, kteří složí zbraně a do šedesáti dnů se dostaví do Říma. Po válkách se spojenci se celkově změnil charakter Říma. Z městské republiky se rozrostl na celou Itálii.
Ve válce se spojenci vynikl nad ostatní velitele především Sulla, zejména krutým a nekompromisním vedením bojů v Samniu a Kampánii. Jeho válečné zásluhy mu v roce 88 př.n.l. vynesly úřad konzula a optimáty ovládaný senát ho pověřil tažením do Řecka a Malé Asie proti pontskému králi Mithridatovi VI.
Pontské království se rozkládalo na území východního Turecka, Arménie a jeho území patřil i Chersonesos (Krym) a celé pobřeží Černého moře . Římu zde vyrostl největší protivník od punských válek. Mithridatés(120/63) využil války Říma se spojenci, a vydávaje se za osvoboditele od římského jha, vstoupil v roce 89 př.n.l. do římské provincie Asie. V řeckých městech na západě Malé Asie bylo na jeho popud zmasakrováno na 80 000 lidí italského původu. Potom Mithridates přes Thrákii a Makedonii vpadl do Řecka v čele obrovské armády (celá pontská říše disponovala asi 400 000 vojáky). Mnohá řecká města ho skutečně uvítala jako osvoboditele.
Řím Mithridatovi okamžitě vyhlásil válku, ale zasáhnout mohl až v roce 88př n. l.. Sulla dostal šest legií a shromáždil svou armádu v Kampánii. Ovšem poté co Sulla odtáhnul z Říma svolal Mariův stoupenec, tribun lidu Publius Sulpicius Rufus, lidové shromáždění, na kterém s pomocí nových římských občanů prosadil Sullovo odvolání a jeho nahrazení Mariem. Legáti, kteří byli vysláni za Sullou nepochodili. Sulla se jim odmítl podřídit a jeho rozzuření vojáci je zabili. Sulla vytáhl na Řím a na Esquilinském tržišti snadno za hodinu porazil narychlo sestavené vojsko populárů. Sulla nechal popravit lidové magistráty v čele s Rufem a uprchlého Maria nechal prohlásit nepřítelem státu. Dále zrušil tributní sněmy a právo veta lidových tribunů. Hlavním nositelem moci se stal senát, který Sulla rozšířil o 300 nových členů z řad nobility, aby si zajistil jeho podporu. Sulla ale respektoval zvolení Lucia Cornelia Cinny jedním z konzulů, pouze si od tohoto populára nechal přísahat věrnost.
Sulla mohl pokračovat v tažení do Řecka. Ve válce s Mithridatem se osvědčil jako skvělý vojevůdce. Nejprve porazil Mithridatova vojska v Boiótii. V roce 87 př.n.l. a oblehl Athény, které 1. 3. 86 př.n.l. Athény dobyl a strašlivě zpustošil. Sulla nechal vyloupit i svatyně v Delfách a Olympii. Získal obrovskou kořist. Mincemi vyraženými z uloupeného zlata štědře odměnil své vojáky, kteří milovaného velitele nazvali Sulla Felix. Sám Sulla považoval bohyni štěstěny za svoji patronku. Tažení dál úspěšně pokračovalo. V dubnu a květnu roku 86 př.n.l. triumfoval nad trojnásobnou přesilou nepřátel u Chaironeie, na podzim téhož roku porážkou Mithridata u Orchomenu dostal Řecko pod svou kontrolu.
Mezitím se opět změnila situace v Římě . Populár L. Cornelius Cinna porušil svůj slib loajality daný Sullovi a pokusil se prosadit změnu Sullových zákonů. Záměr mu nevyšel, musel uprchnout z Říma a byl zbaven konzulského úřadu. Cinnovi se podařilo v Kampánské Nole shromáždit vojsko, povolal z Afriky zpět Maria a po obléhání a vyhladovění Řím kapituloval. Část optimátů uprchla,část byla povražděna. Zabit byl i Cinnův spolukonzul Gnaeus Octavius. Populárové nastolili vládu teroru. V roce 86 př.nl. se Cinna a Marius nechali zvolit konzuly a zrušili Sullovy zákony. Zanedlouho poté Marius zemřel. Po jeho smrti bylo proti Sulovi posláno vojsko, kterému velel nový konzul Lucius Valerius Flaccus.
Po vylodění v Malé Asii se Flaccovi vojáci vzbouřili, svého velitele zabili a přešli na stranu úspěšného Sully. Sulla potom vydrancoval řecká města v Malé Asii, aby je potrestal za vzpouru proti Římu. V srpnu 85 př.n.l. dojednal Sulla s Mithridatem tzv. Dardanský mír. Mithridates zaplatil reparace a uznal svrchovanost Říma nad Řeckem. Sulla na oplátku uznal Mithridata králem Pontie ( později museli Římané vést s Mithridatem ještě dvě války, v letech 83/82 př.n.l. a v letech74/64 př.n.l.,kdy ho porazil Gnaeus Pompeius). Na závěr svého tažení donutil Sulla Řeky zaplatit obrovskou kontribuci 33 000 talentů stříbra (asi 865 tun) a zpětně vyplatit daně za pět let. Řecko bylo působením tří armád na svém území těžce poničeno.
Na jaře 83 př.n.l. se Sulla vylodil v Brundisiu a táhnul na Řím. Tam už nevládl Cinna, toho jeho vlastní vojáci zabili v roce 84 př.n.l., v Anconě odkud chystal válku se Sullou. Cestou k Římu se k Sullovým 40 000 vojáků přidávali další příznivci. V jeho armádě nyní sloužili takoví vojevůdci jako Lucius Licinius Lucullus nebo dva pozdější triumvirové Marcus Licinius Crassus a Gnaeus Pompeius ( ten dokonce za svých peněz postavil dvě legie,které dal Sullovi k dispozici). 1. 11. 83 př.n.l. rozprášil Sulla v bitvě u Collinské brány armádu populárů a ovládl Řím. Nastalo krvavé zúčtování. Bylo povražděno na 90 senátorů a 2600 jezdců. Smrti neunikl ani Mariuv syn Gaius Marius mladší. Spolu s ním nechal Sulla vyvraždit celé městečko Praeneste, kde se Marius skrýval. Obzvlášť krutě se Sulla vypořádal s nepoddajnými Samnity. Šest tisíc zajatých Samnitů dal zmasakrovat ny Martově poli v době kdy zasedal senát. V roce 82 př.n.l. se Sulla prohlásil doživotním diktátorem pod jménem SullaFelix Imperator a vydal ústavu, která mu umožňovala měnit zákony, konfiskovat majetek, odvolávat magistráty i spojenecké krále. Nechal sepsat seznamy nepřátelských nebo podezřelých osob tzv. proskripce. Osoby uvedené ne seznamu byly postaveny mimo zákon, kdokoli je mohl beztrestně zabít a naví tím získat část majetku proskribovaného. Navíc zákon o proskripcích (Lex Cornelia de proscriptione) nebyl časově omezen a seznamy mohly být průběžně doplňovány, čehož zneužívali Sullovy stoupenci k vyřizování účtů. Ke svým vojáků byl Sulla jako obvykle štědrý a odměňoval je majetky nepřátelských měst a kmenů. Usazováním svých veteránů chtěl Sulla urychlit romanizaci Itálie. Znovu obnovil platnost zákonů zrušených Cinnou a Mariem. Kromě rozšíření senátu a omezení moci lidových shromáždění a tribunů lidu se přenesla část soudní pravomoce na senát. Moc cenzorů byla oslabena doplňováním senátu o bývalé kvéstory. Sulla se snažil upevnit centrální moc. Zvýšil počet kvéstorů na dvacet a praetorů na osm. Úřady konzula a praetora se prodloužili na dva roky, první rok strávili v Římě a pak byli na rok posláni do provincií ve funkci prokonzulů a propraetorů.
V roce 79 př.n.l. Sulla ze zdravotních důvodů rezignoval a uchýlil se na rodné statky v Kampánii, kde v roce 78 př.n.l. zemřel.
Lucius Cornelius Sulla byl vynikající vojevůdce a patří mezi nejvýznamnější osobnosti republikánského Říma. Zachránil v krizové situaci celistvost Říma a obnovil vážnost senátu. Svou reputaci si pokazil krutostí pří válečných taženích a krvavými represemi proti svým odpůrcům. Dokonce i Sullův příznivec historik Titus Livius o něm napsal" zhanobil své překrásné vítězství krutostí tak strašnou, jaká se v žádném člověku dosud neprojevila".
