Isabela I.

Narodila se 22. dubna 1451 jako dcera krále Jana II. Kastilského a Isabely Portugalské. V roce 1469 se provdala za Ferdinanda, následníka aragonského trůnu. Sama musela hájit svůj nárok na kastilský trůn proti příbuzným své portugalské matky a v roce 1474 nastoupila na trůn jako Isabela I. Po nástupu Ferdinanda II. na trůn roku 1479 se oba panovníci stali spoluvládci ve svých zemích a tak vznikla personální unie Kastilie a Aragonu – základ budoucího španělského království.

Isabela I. byla velice zbožná žena, která spásu duší považovala za „božské“ poslání. Proto zahájila provádění reforem soudnictví a státní správy. Aby posílila královskou moc proti nárokům církve a vysoké šlechty, opírala se především o královská města. Nejvýznamnější reformou období jejího panování bylo nesporně zřízení inkvizice v letech 1478/80 v Seville. Odtud se postupně rozšířila po celé Kastilii a dosáhla nesmírné moci, která tak učinila Španělsko i pro následující staletí imunní vůči reformaci.

V roce 1482 zahájila Isabela I. válku proti království Granada, která o deset let později skončila zánikem této poslední muslimské bašty na španělském území. Tento úspěch zapůsobil na celou křesťanskou Evropu, která v tom spatřovala odvetu za dobytí Cařihradu Turky z roku 1453. Isabela poté přiměla muslimy přestoupit na křesťanskou víru a stát se tzv. morisky. Ti, kteří odmítli, museli opustit zemi. Ještě téhož roku vypověděla Isabela ze země 150 tisíc Židů, kteří rovněž odmítli konvertovat a uchýlili se do sousedního Portugalska. Byl to bezesporu největší triumf v dějinách katolické církve, za který si Isabela a Ferdinand vysloužili od papeže roku 1496 titul „Jejich katolická Veličenstva“, zemi však připravil o tisíce důležitých odborníků ve všech oborech.

Isabela I. byla velice vzdělaná žena. Od útlého mládí se přátelila s příslušníky rodu Mendozů, kteří do Kastilie přinesli humanistické učení. Sama Isabela se ve svých 31 letech naučila latinsky a založila školu pro humanistické vzdělávání dvorní šlechty. Královna pochopila význam knihtisku pro šíření katolické víry a pozvala do země německé tiskaře. Za její vlády se více než polovina obyvatel měst naučila číst a psát a bylo vytištěno více jak tisíc knih. Navíc také založila ve Vera Cruz u Valladolidu novou univerzitu.

Největším úspěchem vlády Isabely I. však bylo, když roku 1492 janovský mořeplavec Kryštof Kolumbus v jejích službách přeplul Atlantský oceán. Španělsko tak dohnalo v námořních výpravách Portugalsko, se kterým s pomocí papeže Alexandra VI. uzavřelo roku 1494 tzv. tordesillaskou smlouvu. Podle té území, ležící na západ od imaginární hranice dělící Atlantik, patřila Španělsku, a směrem na východ Portugalsku.

Isabela I. je pro Španěly dodnes inspirací jako oddaná manželka, milující matka, rozhodná panovnice, odvážný válečník a patronka učenosti, která si dokázala natolik rozšířit své duševní obzory, že byla schopna sdílet Kolumbovu vizi Nového světa.
Isabela I. zemřela 26. listopadu 1504 a je pochována spolu s Ferdinandem II. v granadské katedrále.

https://es.wikipedia.org/wiki/Isabel_I_de_Castilla