Gibiš, Hynek

Gen. Hynek Gibiš


Narodil se 10. 3. 1871 v Olešnici jako syn řídícího učitele Ignáce Gibiše. Po základním vzdělání vystudoval Vyšší reálnou školu v Hradci Králové. Po maturitě se rozhodl nastoupit vojenskou službu. Odveden byl v roce 1889. Od října 1890 nastoupil službu u Infanterie regiment Nr. 18 v Hradci Králové jako jednoroční dobrovolník. Po roce, v říjnu 1891, byl převelen k Infanterie regiment Nr. 9. Získal zde hodnost nadporučíka. V roce 1903 byl převelen k Infanterie regiment Nr. 67, kde byl jmenován skladištním důstojníkem a povýšen na kapitána. Zde působil až do roku 1913. Vždy vystupoval hrdě jako Čech.


Když vypukla I. světová válka, byl hejtman Gibiš v pevnosti Przemysl v Haliči. Velel zde 2. pracovní skupině při opevňovacích pracích. Když byla pevnost Przemysl v březnu 1915 dobyta ruskou armádou, byl zajat.


V zajetí se postupně dostal až do zajateckého tábora v Caricynu. Od prosince 1916 do července 1917 byl dokonce velitelem zajatců tohoto tábora. V zajetí dával jako Čech najevo své vlastenecké smýšlení a sympatie k československému zahraničnímu odboji proti Rakousko-Uhersku.


Po bitvě u Zborova (2. 7. 1917), která proslavila jméno čs. dobrovolníků a hlavně svým úspěchem získala souhlas ruské vlády k dalšímu náboru Čechů a Slováků v zajateckých táborech do tvořícího se čs. vojska, byla kladně vyřízena i Gibišova přihláška. 17. 7. 1917 se tak stal dobrovolníkem čs. vojska v Rusku. Vzhledem k dosažené hodnosti v rakouské c. k. armádě byl jmenován dočasným velitelem 3. stř. pluku "Jana Žižky z Trocnova". Od 8. 7. 1917 byl dokonce jmenován dočasným velitelem celé Československé střelecké brigády. V září funkci velitele brigády předal a vrátil se na své místo dočasného velitele 3. stř. pluku. Byl také vyznamenán Křížem sv. Jiří. V říjnu 1917 byl potom odvelen do Kyjeva k formovací skupině zamýšleného přesunu čs. vojska na francouzské bojiště. Od října byl tak velitelem 2. ešalonu čs. dobrovolníků, vybraných pro přesun do Francie, kde na základě jednání T. G. Masaryka a M. R. Štefánika měli tvořit jeden ze základů zamýšleného čs. vojska ve Francii. Byl též povýšen na podplukovníka.


Transport vyrazil 12. 11. 1917 na cestu. Boje propukající ruské občanské války zadržely transport v Čerepovci a ještě v únoru a březnu 1918 musel transport chránit železnici na Kole a Murmani před řáděním polovojenských ozbrojených tlup různých politických frakcí. Nakonec se podařilo transport lodí vypravit a v březnu 1918 tak opustil i Gibiš Rusko.


Po neklidné a strastiplné plavbě dorazil Gibišův transport 3. 4. 1918 do Francie, do přístavu Cognac. Jeho transport se spolu s předchozím transportem čs. dobrovolníků z Ruska (transport kpt. O. Husáka) a čs. doborovolníky ze srbského vojska tvořil jádro vznikajícího čs. vojska ve Francii. Jako první byl zde postaven 21. stř. pluk. Podplukovník Gibiš byl k němu přidělen v hodnosti majora jako velitel jednoho z praporů. Absolvoval zde také zvláštní válečný kurz. Koncem května 1918 se vrátil z fronty zpět do Cognacu, kde byl až do poloviny června 1918. Potom odjel do Paříže se zvláštním úkolem k Čs. národní radě.


28. 10. 1918 vzniká Československá republika.


Na základě dispozic čs. zahraničního vedení odjel v listopadu 1918 z Paříže do Itálie. Zde měl organizovat tzv. domobranecké prapory z těch Čechů a Slováků v italských zajateckých táborech, kteří nevstoupili do čs. vojska před 28. 10. 1918. Jednalo se o tzv. "Druhou" armádu. Měl k tomu i jazykové dispozice, neboť mimo mateřského jazyka ovládal i němčinu, polštinu, ukrajinštinu, francouzštinu, maďarštinu a italštinu. Zastával zde tak funkci náčelníka generálního štábu Čs. domobrany. Organizoval formování, zajištění a výcvik jednotlivých čs. domobraneckých praporů. Podařilo se mu postavit 55 "domobraneckých" praporů, složených z čs. dobrovolníků ze zajateckých táborů, nyní již po 28. 10. 1918 čs. státních občanů. Obdržel také vyznamenání - Komandérský kříž italské koruny a dále Řád sv. Lazara a Mauritia.


V prosinci 1918 obdržel rozkaz od gen. M. R. Štefánika k rychlému odesílání těchto praporů do vlasti, kde jich bylo potřeba zejména v bojích na Slovensku a k zajišťování hranic mladé republiky. Některé domobranecké prapory pak skutečně do bojů na Slovensku zasáhly.


Dne 24. 5. 1919 byl povýšen na plukovníka. Byl jedním z mála čs. legionářů, kteří vystřídali ruskou, francouzskou i italskou frontu.


Na jaře 1919 se plukovník Gibiš vrátil z Itálie do vlasti. Zde byl jmenován náčelníkem štábu Zemského vojenského velitelství v Brně. Následně byl přemístěn jako náčelník štábu k Zemskému vojenskému velitelství v Praze. Byl mimo dalších medailí vyznamenán i Československým válečným křížem. Účastnil se také bojů s maďarskou armádou na Slovensku, které probíhaly až do léta 1919. Dne 20. 7. 1921 byl povýšen na generála a následně jmenován velitelem 1. pěší divize v Praze. Později byl jmenován do funkce přednosty Vojenské kanceláře prezidenta republiky. K 1. 1. 1924 byl penzionován. Dne 30. 7. 1936 zemřel general Hynek Gibiš v Praze.


(Zdroj: J. Juza - "Čs. legionáři okresu Rychnov nad Kněžnou", Rychnov n. K. 1998)