Vickers F.B.19 Mk.I Bullet

Zdroj: http://avia.russian.ee/
Zdroj: http://wmilitary.neurok.ru/

V srpnu 1916 vytvořil George H. Challenger typ F.B.19 jako rozvinutí neúspěšného stíhače E.S.1. V počáteční podobě šlo o jednopříhradový dvouplošník se shodnou délkou křídel a bez stupnění. Výzbroj F.B.19 Bullet (jméno zdědil po E.S.1) tvořil kulomet Vickers umístěný ve vaně na levém boku trupu, synchronizovaný Challengerovým synchronizátorem a střílející skrz otvor v kapotě motoru. Původně měl motor Gnome, poté Le Rhone v užším krytu a také dostal malou opěrku hlavy za kokpit. Tato podoba se dostala do sériové výroby, nejprve bylo postaveno šest strojů, které byly nasazeny k provozním testům u perutí ve Francii. Provozní testy nedopadly dobře a typ byl prohlášen za nevhodný pro panující podmínky na bojišti. Kritizován byl hlavně špatný výhled z letadla, způsobený jeho baňatým trupem i horním křídlem. Jeden stroj byl předveden na turné po Petrohradu, Moskvě, Kyjevě a Tiflisu, a ruská vláda, které byl již předtím předveden E.S.2, objednala cca 30 strojů. Všechny stroje ale zůstaly ještě v bednách v Archangelsku, když přišla revoluce, a nebyly pravděpodobně carským letectvem nikdy použity. Část jich byla později zničena v přístavu britským námořnictvem, ale v prosinci 1920 bylo osm z nich v rukou rudého letectva, o rok později jich bylo v provozu dokonce 22. Kromě 3. oddílu Stíhací eskadrily v Kyjevě jednotlivé kusy sloužily u 2. oddílu Divize vzdušných korabů, stíhací eskadrily v Moskvě a několika leteckých škol. V roce 1924 bylo po jednom stroji u 2. samostatného průzkumného leteckého oddílu, 1. vojenské letecké školy, Akademie VVF a Cvičné eskadrily.
Mezitím bylo kromě cca 50 původních strojů, nyní označených Mk.I, postaveno také 12 F.B.19 Mk.II, objednaných v listopadu 1916 a lišících se výkonnějšími motory Le Rhone nebo Clerget a hlavně upraveným horním křídlem, které bylo posunuto vpřed.
F.B.19 byl pravděpodobně krátce používán 11. perutí RFC, po rozhodnutí nenasadit ho na západní frontě obdržela v červnu 1917 pět strojů 111. peruť RFC v Palestině, další stroje obou verzí dostaly 17. a 47. peruť v Makedonii. Ani na těchto bojištích se F.B.19 příliš nepředvedly. Zbytek byl předán různým perutím Home Defence a výcvikovým.

Zdroj:
Andrews, C.F., Morgan, E.B. Vickers Aircraft since 1908. Putnam Aeronautical Books, London 1988. ISBN 0 85177 815 1.
Munson, Kenneth. Aircraft of World War I. Ian Allan, London 1967. ISBN 0-7110-0356-4.
Lamberton, W. M. Fighter Aircraft of the 1914-1918 War. Harleyford Publications Ltd, Letchworth 1960.
Andersson, Lennart. Soviet Aircraft and Aviation 1917-1941. Putnam Aeronautical Books, London 1997. ISBN 0-85177-859-3.
www.aviastar.org