Main Menu
User Menu

Military history website

Osterkamp, Theodor

     
Příjmení:
Surname:
Osterkamp
Jméno:
Given Name:
Theodor
Jméno v originále:
Original Name:
Theodor Osterkamp
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
Hodnost:
Rank:
generálporučík
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
-
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
-
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
15.04.1892 Düren-Rölsdorf /
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
02.01.1975 Baden-Baden /
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
-
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
-
Související články:
Related Articles:

Zdroje:
Sources:
https://www.geocities.com/~orion47/
https://de.wikipedia.org/wiki/Theodor_Osterkamp
URL : https://www.valka.cz/Osterkamp-Theodor-t56101#453982Version : 0
MOD
     
Příjmení:
Surname:
Osterkamp
Jméno:
Given Name:
Theodor
Jméno v originále:
Original Name:
Theodor Osterkamp
Všeobecné vzdělání:
General Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vojenské vzdělání:
Military Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Důstojnické hodnosti:
Officer Ranks:
13.07.1916 námořní poručík
DD.MM.RRRR námořní nadporučík
01.08.1933 kapitán
01.04.1934 major
01.04.1937 podplukovník
01.10.1939 plukovník
19.07.1940 generálmajor
01.08.1942 generálporučík
Průběh vojenské služby:
Military Career:
Automaticky vyplněné položky:
15.03.1936-DD.11.1937 Velitel : II. skupina Stíhací eskadry 134
01.07.1938-DD.07.1938 Velitel : IV. skupina Stíhací eskadry 132
07.04.1936-DD.MM.193R Velitel : Letecká základna Werl
25.11.1939-23.07.1940 Velitel : Stíhací eskadra 51
28.07.1940-07.08.1940 Velitel : Stíhací eskadra 51
22.07.1940-31.12.1940 Velitel : Stíhací velitelství 1
10.04.1942-12.04.1942 Velitel : Letecké velitelství Afrika
05.04.1943-15.06.1943 Velitel : Stíhací velitelství Sicílie
DD.MM.RRRR-DD.11.1939 Velitel : Letecká základna Werneuchen
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Velitel : Stíhací velitelství 2

Ručně vyplněné položky:
Vyznamenání:
Awards:

DD.09.1915

Železný kříž 2. třídy 1914
Iron Cross 2nd Class 1914
Eisernes Kreuz II. Klasse 1914
-

Anhaltské vévodství [1863-1918] / Duchy of Anhalt [1863-1918] 30.07.1916

Kříž Fridricha
Friedrich cross
Friedrich-Kreuz 1914
-

24.09.1916

Železný kříž 1. třídy 1914
Iron Cross 1st Class 1914
Eisernes Kreuz I. Klasse 1914
-

20.08.1917

Královský hohenzollernský domácí řád - rytíř s meči
Knight's Cross with Swords of the Royal House Order of Hohenzollern
Ritterkreuz des Königlichen Hausorden von Hohenzollern mit Schwerten
-

Oldenburské velkovévodství [1815-1918] / Grand Duchy of Oldenburg 27.04.1918

Kříž Fridricha-Augusta 1914 - 2. třída
Friedrich August Cross 1914 - 2nd Class
Friedrich-August Kreuz 1914 - II. Klasse
-

Oldenburské velkovévodství [1815-1918] / Grand Duchy of Oldenburg 27.04.1918

Kříž Fridricha-Augusta 1914 - 1. třída
Friedrich August Cross 1914 - 1st Class
Friedrich-August Kreuz 1914 - I. Klasse
-

Anhaltské vévodství [1863-1918] / Duchy of Anhalt [1863-1918] 01.06.1918

Domácí řád Albrechta Medvěda - rytíř 2. třída
House Order of Albert the Bear - Knight 2nd Class
Herzoglich Anhaltische Hausorden Albrechts des Bären
-

02.09.1918

Pour le Mérite
Pour le Mérite
-

22.08.1940

Rytířský kříž Železného kříže 1939
Knight's Cross of the Iron Cross
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 1939
-

DD.MM.RRRR

Vyznamenání za dlouholetou službu (Wehrmacht) 12 let
Long Service Medal (Wehrmacht) 12 Years
Dienstauszeichnung (Wehrmacht) 12 Jahre
-

DD.MM.RRRR

Vyznamenání za dlouholetou službu (Wehrmacht) 4 roky
Long Service Medal (Wehrmacht) 4 Years
Dienstauszeichnung (Wehrmacht) 4 Jahre
-

DD.MM.RRRR

Odznak za zranění 1918 černý
Wound Badge 1918 Black
Verwundetenabzeichen 1918 in Schwarz
-

DD.MM.RRRR

Odznak námořního pilota pozemních letounů
Badge of Naval Pilots on Landplanes
Abzeichen für Marine Flugzeugführer auf Landflugzeugen
-

DD.MM.RRRR

Pohár slávy za vítězství ve vzdušném boji
Honor Cup for Winner in Aerial Combat
Ehrenbecher für den Sieger im Luftkampf
-

DD.MM.RRRR

Společný odznak pro piloty a pozorovatele
Combined Pilot and Observer Badge
Gemeinsames Flugzeugführer -und Beobachterabzeichen
-

DD.MM.RRRR

Spona 1939 k Železnému kříži 1914 1. třídy
Clasp 1939 to Iron Cross 1914 to 1st Class
Wiederholungsspange 1939 zum Eisernen Kreuz 1914 1. Klasse
-

DD.MM.RRRR

Spona 1939 k Železnému kříži 1914 2. třídy
Clasp 1939 to Iron Cross 1914 to 2nd Class
Wiederholungsspange 1939 zum Eisernen Kreuz 1914 2. Klasse
-

DD.MM.RRRR

Čestný kříž světové války 1914-1918 pro bojovníky
Honor Cross of World War 1914-18 for Combatants
Ehrenkreuz des Weltkrieges 1914-1918 für Frontkämpfer
-

Poznámka:
Note:
-
Zdroje:
Sources:
https://www.geocities.com/~orion47/
https://de.wikipedia.org/wiki/Theodor_Osterkamp
uk.wikipedia.org
URL : https://www.valka.cz/Osterkamp-Theodor-t56101#453983Version : 0
MOD

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Generalleutnant (generálporučík) Theodor Osterkamp, nejúspěšnější německý námořní stíhač I. sv. války, jeden z nejvyšších důstojníků Luftwaffe za 2. sv. války.


(1892–1975)



Kapitola I. Z kuřete jestřábem...


Narodil se 12. dubna 1892 v Ascherslebenu, v Sasku. Po ukončení základní docházky, vystudoval gymnázium v Dessau, které o ročník výše právě navštěvoval jeho budoucí přítel a velitel Gotthard Sachsenberg. Když vypukla válka, bylo Osterkampovi 22 let a studoval právě lesnickou školu.


Ihned se hlásil dobrovolně ke vstupu do armády, ta jej však odmítla pro celkově slabou tělesnou konstituci. Osterkamp se ale nevzdal a zjistil si, že by mohl být přijat jako dobrovolník k námořnímu letectvu. To se mu skutečně podařilo a v srpnu 1914 se stal příslušníkem Freiwilliges Marine Flieger Corps. Od března do června roku 1915 sloužil na námořní letecké základně ve Wilhelmshavenu. Později během léta byl zařazen v hodnosti Vizeflugmeister (odpovídá přibližně hodnosti praporčíka, jedná se o hodnost náležející důstojnickým čekatelům) k Marine Feldflieger Abteilung 2, tedy 2. námořnímu polnímu leteckému oddílu.


Marine Flieger Corps se tehdy dělil na jednotky vyzbrojené hydroplány (Seeflieger Abteilung) a jednotky operující z pozemních základen s běžnou armádní leteckou výzbrojí (Marine LandfliegerAbteilung). Do druhé kategorie spadal i Osterkampův MFFA 2, proto ono slůvko „polní“ v názvu jednotky. Theo zde létal jako pozorovatel na průzkumných dvousedadlovkách Albatros.


Jednotka operovala z letiště Mariakerke (asi 2 km na jihozápad od Oostende) převážně nad belgickým pobřežím, neboť prvořadým úkolem námořního letectva bylo ochraňovat vlastní námořní základny v Oostende a Zeebrugge a působit naopak proti nedalekým spojeneckým základnám v Dunkerque, popř. na anglickém pobřeží. Osterkamp se stal prvním letcem MFFA 2, jemuž se podařilo pořídit snímky anglických přístavů. Za svoji činnost v pozici pozorovatele u MFFA 2 byl v září 1915 vyznamenán Železným křížem II. třídy (Eiserne Kreuz II. Klasse).


Činnost námořních leteckých pozorovatelů byla únavná a monotónní. Ačkoliv jejich služba na pohled nebyla nijak vzrušující, ve skutečnosti trávily posádky pozorovacích letounů dlouhé hodiny úmorným pozorováním vystaveny napospas případnému útoku nepřátelských stíhačů a palbě protileteckých děl. I v těchto nelehkých podmínkách počet úspěšných Osterkampových bojových letů rostl a spolu s úspěchy přišla i ocenění. 13. července 1916 byl povýšen do hodnosti Leutnant zur See, (poručík námořnictva) a 30. téhož měsíce byl vyznamenán Křížem Friedricha Anhalstkého (Anhalt Friedrich Kreuz).


V té době se také Osterkamp spřátelil se svým bývalým spolužákem Gotthardem Sachsenbergem, který tehdy u MFFA 2 sloužil jako Fokkerpilot (pilot určený k létání na jednomístných Fokkerech E přidělených jednotce. Jeho prvořadým úkolem bylo doprovázet kolegy letící na pozorovacích letounech oddílu a ochraňovat je před nepřátelskými stíhači).


Byl to také možná Sachsenbergův příklad, který později přivedl Osterkampa ke stíhačkám. Zatím však nadále létal jako pozorovatel na průzkumných Albatrosech C.I. V kokpitu pozorovacího stroje také Osterkamp 6. září 1916 zažil svůj první letecký boj. Spolu se svým pilotem poručíkem Mattheusem sestřelili francouzského Farmana. Kvůli absenci svědků jim však vítězství nebylo uznáno. Tato událost však měla nečekanou dohru, neboť v lednu 1917 Osterkampovi dodatečně vítězství dosvědčil nadporučík Helmut Schmidt Koppen od jiné jednotky.


18. dubna 1917 byl proto Osterkampovi dodatečně udělen Ehrenbecher (Pohár slávy – stříbrný pohárek udělovaný za první vzdušné vítězství), do jeho celkového počtu vítězství však tento sestřel započítán nebyl. Na první oficiální vzdušné vítězství si tak bude muset počkat až do konce dubna 1917, ale to je dosud hudba budoucnosti. Zatím tedy Osterkamp za svoji dosavadní činnost obdržel 24. září 1916 Železný kříž I. třídy (Eiserne kreuz I. Klasse).


Na podzim roku 1916 jeho bývalý spolužák Lt. z. S. Gotthard Sachsenberg začal formovat při MFFA 2 první námořní čistě stíhací jednotku. To Osterkampa tak nadchlo, že se rozhodl si udělat pilotní výcvik, aby mohl létat na stíhačkách. V únoru 1917 nakonec byla jednotka nazvaná Marine Feldflieger Jasta I uznána za bojeschopnou. V dubnu se u jejího velitele Lt. Sachsenberga hlásil s právě „oschlým“ pilotním diplomem i Theodor Osterkamp.


Jestliže se však těšil na stíhací Albatros D.III, byl trpce zklamán. Lt. Sachsenberg jej posadil do starého Albatrosu C.I a nařídil Osterkampovi, aby mu předvedl své pilotní umění. Možná nervozita pak zavinila, že Osterkamp při přistání havaroval. Sachsenberg, ačkoliv jeho přítel, projevil tvrdý profesionalismus - nařídil Osterkampovi, aby se vrátil zpět do pilotní školy a výcvik si zopakoval.


K tomu již ale nedošlo. Posledního dubnového dne totiž Sachsenberg vedl svou jednotku do boje a Osterkamp zůstal po jejich odletu na letišti sám. Neváhal, chvatně se nasoukal do pilotní kabiny stíhacího Albatrosu a na vlastní pěst odstartoval. Nad Oostkerke (poblíž Diksmuide) narazil na britský Sopwith a sestřelil jej. Nejenže to byl jeho první sestřel, ale současně otevřel i skóre MFJ I, která dosud nedosáhla žádného úspěchu. Za těchto okolností byl Sachseneberg nucen uznat, že další pokračovací výcvik by u Osterkampa byl ztrátou času.


Ruku v ruce s vítězstvími šly pochopitelně i neúspěchy. Osterkamp během války několikrát jen o vlásek vyvázl životem. Poněkud nejasný však zůstává jeho výrok: „Jednou jsem také měl čest být sestřelen slavným Angličanem Albertem Ballem.“


Albert Ball padl 7. 5. 1917, tedy pouhých sedm dní poté, co Osterkamp začal operačně létat. Prakticky všech svých vítězství Ball v té době dosáhl v trojúhelníku Arras-Cambrai-Lille, což je od oblasti, kde létal Osterkamp, téměř 100 km vzdušnou čarou. Jinými slovy byly operační prostory MFJ I a Ballovy 56. squadrony navzájem trochu z ruky. Je také otázkou, podle čeho Osterkamp usoudil, že jeho soupeřem byl právě Ball. Letouny, na nichž v té době Albert Ball létal (a vlastně ani nikdy předtím) nenesly žádná osobní označení, podle nichž by bylo možno ho ve vzduchu poznat.


Navíc všechny sestřely, které Ball nárokoval mezi 30. dubnem a 7. květnem, byly klasifikovány jako „destroyed“ čili šlo o letadla, jež se zřítila k zemi a bylo pozorováno jejich zničení při havárii. Ovšem vzhledem k tomu, že Osterkamp zjevně toto dobrodružství přežil, bylo by pravděpodobnější, kdyby šlo o vítězství klasifikované jako „forced to land“, tedy letoun přinucený k přistání nebo „out of control“, což představuje letoun v neřízeném pádu. V obou těchto případech by se mohl Osterkamp zachránit nouzovým přistáním. Takové vítězství ale Ball nárokoval jen 1. 5. v blízkosti Cambrai (tedy dost daleko od pobřeží, kde létal Osterkamp) a navíc šlo o dvousedadlovku.


Ať už tedy byl Osterkamp Ballem sestřelen či nebyl, rozhodně mu to nezabránilo pokračovat v boji. V půlce května přidal druhé vítězství, počátkem června další, 11. 7. sestřelil Sopwith 1 1/2 Strutter a den nato zničil SE 5, čímž se zařadil mezi letecká esa.



Sám je však 27. července sám sestřelen. Byl tehdy napaden osamělým francouzským Spadem s nápisem „Vieux Charles“ na boku. Osterkamp nepřítele okamžitě poznává podle označení jeho letounu, je to Georges Guynemer, v té době se 47 sestřely nejúspěšnější francouzský stíhač!


„Boj začal přibližně v 5800 metrech a protáhl se až do výšky pouhých 50 metrů nad zemí,“ vypráví o tomto boji Osterkamp, Od začátku se bojuje v rychlém sestupu: „Po několik následujících okamžiků jsme kolem sebe kroužili a snažili se dostat do dobré útočné pozice, můj žlutý-černý Albatros, ač měl výhodu v obratnosti a dvou kulometech, byl přesto zasažen střelami, které zasáhly křídlo a výztužné dráty popraskaly (známá slabina stíhaček Albatros) a stroj se stal obtížně řiditelným. Můj Albatros se kymácel a řítil se dolů.“


Osterkamp cítí, že Albatros nebezpečně ztrácí stabilitu a ovladatelnost. Praskají výztužné dráty, jedno křídlo začíná vibrovat, letoun rychle ztrácí výšku. Kolem se začínají trhat granáty protileteckých děl: „Výstřel ze země obrátil mé letadlo na záda a já musel hlavou dolů.“


Stíhačky se ženou už velmi nízko: „Můj Albatros byl na zádech a chvěl se. Těsně nad zemí jsem dostal stroj opět pod kontrolu, načež jsem uskutečnil nouzové přistání na louce. Dokázal jsem se vyhnout Guynemerově palbě a bezpečně dosáhnout země, ale při zoufalém pokusu o přistání jsem havaroval.“


Tentokrát ovšem Osterkamp nevděčil za přežití svému pilotnímu umění, ale šlechetnosti svého soka: „Tehdy se ještě válka vedla rytířským způsobem, když si Guynemer všiml v jakých nesnázích jsem se ocitl, nalétl Francouz vedle mne a salutoval mi!“


Osterkamp tento souboj později označil za fantastický zážitek a na Guynemerovu rytířskost pěl chválu: „Kéž by Bůh dal, abychom měli jen takové nepřátele, jako byl on! A kéž by Bůh dal, abychom my sami byli jemu podobní, neporazitelní a velkodušní!“


Později sám Osterkamp bude mít množnost osvědčit svoji rytířskost, ale tento příběh se odehraje až následujícího roku. Zatím se vraťme k souboji Osterkampa s Guynemerem.


Na rozdíl od souboje s Ballem se toto střetnutí jeví pravděpodobně. Musím přiznat, že popis tohoto souboje, jak jsem jej uvedl v článku o G. Guynmerovi není zcela přesný (vycházel jsem z popisu Julese Roye, viz. seznam použité literatury). Mezitím jsem zjistil, že Guynemer tehdy nesestřelil žádný Albatros od MFJ I, ve skutečnosti šlo o dva různé souboje. Guynemer 27. 7. 1917 zničil stíhací Albatros pilotovaný Lt. Fritzem Vossenem (2 sestřely) od Jasta 33, který zahynul. Jako místo svého vítězství Guynemer ve svém hlášení uvedl „mezi Langemarkem a Roulensem“, zatímco Osterkamp jako místo souboje udával Ieper,. Přiznávám, že jsem „Roulens“nedokázal najít, ale Langemark je od Ieperu sotva šest kilometrů. Ke střetnutí těchto soupeřů tehdy mohlo skutečně velmi dobře dojít, bohužel informace o něm jsou pouze z Osterkampovy strany.
URL : https://www.valka.cz/Osterkamp-Theodor-t56101#204648Version : 0
MOD

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Kapitola II. Námořníkovi rostou křídla

Theo se nicméně z nepříjemného zážitku brzy vzpamatoval. K tomu, aby přišel na příjemnější myšlenky, mu jistě také pomohlo jeho vyznamenání Řádem dynastie Hohenzollern, který mu byl udělen 20. srpna 1917. O čtyři dny později, téměř jako by se chtěl nadřízeným odvděčit, Osterkamp sestřelil jeden Spad. Zvýšil tak počet svých vítězství na šest, jistě však netušil, že pro rok 1917 to bylo vítězství poslední.

V říjnu byli Osterkamp se Sachsenbergem odveleni do rodného Dessau, kde se podíleli na testování nových prototypů letadel Hugo Junkerse, přičemž oba byli jeho pokrokovými konstrukcemi celokovových jednoplošníků velmi zaujati.

O další činnosti Osterkampa v zimě 1917/18 není mnoho známo. Jisté je, že v té době nedosáhl žádného vítězství, což ale bylo pochopitelné, neboť pozemní operace v zimě stagnovaly a v souvislosti s tím klesala i letecká aktivita, což byl ale současně též následek špatného zimního "neletového" počasí.

Příležitost k úspěchům se tak Osterkampovi naskytla až na jaře. 2. března 1918 převzal velení nově ustavené Marine Feld Jasta II. V čele nové jednotky pak poprvé zvítězil odpoledne 16. března, když severně od Pervyse sestřelil Sopwith Camel. K 27. dubnu zaokrouhlil počet svých vítězství na 10 a byl vyznamenán Křížem Friedricha - Augusta z Oldenburgu (Oldenburg Friedrich August Kreuz) I. a II. třídy současně (!).

Na přelomu června a července 1918 již jeho konto obnášelo 16 sestřelů a patřil společně s Gotthardem Sachsenbergem (jenž měl v té době o dva sestřely méně) k předním námořním letcům. Oba proto byli dočasně uvolněni z frontového nasazení a odesláni do Adlershofu k testům nových typů stíhaček. Osterkamp se již také v té době pyšnil hodností námořního nadporučíka (Oberleutnant zur See), bohužel se mi nepodařilo zjistit, ke kterému datu byl povýšen.

Osterkamp byl velmi schopný pilot a létal na celé řadě typů letadel. Zajímavá je v této souvislosti jeho vzpomínka na letouny té doby: "V první světové válce jsem sice patřil k námořnictvu, létal jsem ale s pozemními stroji. Měli jsme Albatrosy D.III a D.IV (zjevná tisková chyba. Albatros D.IV byl postaven jen ve třech kusech a jen jediný z nich zřejmě létal. Musí jít o Albatros D.V. pozn. aut.), které měly velkou pilotní kabinu. Tato letadla nebyla příliš obratná. Spady byly rychlejší. Později jsem létal s Fokkerem D.VII, předtím také na trojplošníku Fokker Dr.I. Zajímavé je, že naše nejlepší stíhačka již vůbec nepřišla na frontu. V roce 1918 mě povolali do Dessau, abych tam testoval nové celokovové letadlo J 7, předchůdce J 9. Bylo přibližně o 30 km/h rychlejší než vše, co jsme dosud měli. Bylo by se stalo naší nejlepší stíhačkou. Fokker je chtěl také testovat a přitom je úplně zničil. Junkers pak již neměl čas postavit nový stroj a tak komise vybrala nový Fokkerův model."(1)

Původně jsem se domníval, že Osterkamp zde hovoří o soutěži stíhacích letounů z června 1918, avšak ta se zaprvé nekonala v Dessau a za druhé se právě na ní Junkers prezentoval prototypy J 7 a J 9. S největší pravděpodobností jde tedy opět o tiskovou chybu nebo se prostě Osterkamp zmýlil. Zřejmě je řeč o již zmíněných zkouškách Junkersových prototypů na podzim 1917. Prototyp J 7 byl přímým předchůdcem letounu J 9, který později německé letectvo přijalo do výzbroje pod označením Junkers D.I. Letoun J 7 se skutečně nezúčastnil první soutěže stíhacích letadel v lednu 1918, kde zvítězil Fokkerův prototyp V11, později zavedený do výzbroje jakožto Fokker D.VII.

Nicméně to byla především intervence Sachsenberga a Osterkampa, která přiměla Idflieg (Inspektion der Fliegertruppen - Inspektorát německého vojenského letectva: úřad, který v průběhu I. sv. války dohlížel na priority německého válečného letectva a vytvářel specifikace požadavků na vlastnosti německých vojenských letounů), aby objednal u Junkerse 40 letounů J 9. Do uzavření příměří byly nakonec vyrobeny asi necelé tři desítky těchto strojů a několik jich bylo počátkem října 1918 odesláno na frontu do Flander. Není však známo, že by zasáhly do bojů. Přesto však bylo Osterkampovi souzeno, aby se s nimi ještě setkal…

Zatím se však vrátil k MFJ II, která byla během léta přezbrojena na Fokkery D.VII a později též obdržela i Fokkery E.V/D.VIII. Osterkamp se znovu zapojil do boje a 20. července sestřelil další Camel. Potom začal počet svých vítězství zvyšovat se železnou pravidelností.
Dne 16. srpna 1918 se zúčastnil nejslavnější letecké bitvy německých námořních letců. Toho dne se 22 námořních Fokkerů D.VII utkalo se stejně silnou formací britských DH.9 z 206. squadrony, doprovázenou Camely z americké 17. Aero Squadron. V nelítostném vzdušném boji němečtí námořníci dosáhli 19 sestřelů bez vlastních ztrát! Osterkamp sám v tomto boji zničil jeden Camel, čímž počet jeho vítězství stoupl na rovných 20.

Do konce srpna pak sestřelil ještě tři protivníky a 2. září potom přišlo nejvytouženější ocenění - Oblt. Osterkamp byl vyznamenán Pour le Mérite. K udělení tohoto řádu náležela též dovolenka, což zřejmě vysvětluje proč dalšího vítězství Osterkamp dosáhl až 16. září.

Na druhou stranu ovšem tohoto vítězství docílil velmi kuriózním způsobem. Napadl totiž dva spojenecké stíhače (ve svých vzpomínkách tvrdí, že šlo o americké Spady, ve skutečnosti to ale byly Sopwith Camely zřejmě od 204. či 210. squadrony). Překvapil je rychlou ztečí zezadu, avšak dříve než mohl otevřít palbu, spojenečtí letci jej zpozorovali. Oba zahájili prudký únikový manévr, při kterém si však navzájem zkřížili dráhu letu a srazili se. Osterkamp tak získal 24. a 25. sestřel, aniž by přitom vypálil z kulometů jedinou ránu!

Někdy během léta se také odehrála událost, při níž Osterkamp osvědčil své vychování gentlemana. Sestřelil tehdy stíhačku řízenou anglickým pilotem jménem Shaw. Ten byl samozřejmě přivezen na letiště MFJ II v Jabbecke a královsky pohoštěn v důstojnické jídelně. Jak už to mezi letci bývá, přišla řeč na letadla a létání. Slovo dalo slovo a Osterkamp hostovi nabídl dva pětiminutové srovnávací lety na Albatrosu D.V a Fokkeru D.VII, když se Shaw zaručí čestným slovem, že se stroji neuletí. Angličan samozřejmě dohodu přijal a skutečně si mohl jako jeden z mála spojeneckých letců vyzkoušet ve vzduchu obávaný Fokker, který pak po přistání označil "za velmi hezký letoun".

Jak boje pokračovaly, měl sám Osterkamp také namále. Koncem září (událost se odehrála buď 28. nebo 29. 9.) testoval nad frontou nový Fokker D.VIII když byl zaskočen třemi Spady. Po krátké honičce byl těžce zasažen a nakonec se musel zachránit skokem z neovladatelného letounu na novém padáku Heinecke, který krátce předtím německé letectvo zavedlo do výzbroje. Ještě téhož večera byl ale vzduchu, sestřelil francouzský Bréguet XIV a dokonce zničil britský tank! Na konci září tak jeho skóre obnášelo 29 sestřelů.

V říjnu přidal Osterkamp další tři vítězství, avšak konec války již klepal na dveře a tak se v onom "předmírovém" chaosu nezachovaly ani data sestřelů (s výjimkou zřejmě posledního z 29. 10. 1918), ani místa, časy či údaje o typu zničených strojů protivníka.

Koncem října Osterkamp onemocněl chřipkou a putoval do lazaretu. Odtud byl propuštěn 9.11., pouhé dva dny před uzavřením příměří a neměl již příležitost ke vzdušnému boji. Jeho celkový počet vítězství se zastavil na čísle 32, čímž se stal nejúspěšnějším německým námořním letcem války.

Z jeho 32 sestřelů jich celkem 5 nebylo přesně identifikováno, ze zbylých 27 vítězství tvořily 19 sestřelů stíhačky. Nejvíce sestřelil Sopwith Camelů, celkem 15, dále zničil dva Spady, jeden Sopwith Triplane a jednu SE 5a. Tento soupis vypovídá poměrně dobře o jeho pilotních kvalitách. Ani v oněch osmi sestřelených dvousedadlovkách však nebyly, kromě jednoho Sopwithu 1 1/2 Strutteru, vyloženě snadné cíle. Zničil po dvou DH.4, DH 9 a Bréguetech XIV, plus jeden Bristol F.2b Fighter.

Na vzdušné boje I. sv. války zanechal zajímavou vzpomínku: "Všeobecně byly naše stroje poněkud těžší a to byl také důvod, proč nás ti druzí dokázali tak často vymanévrovat. (…) V první světové válce byla největší výhodou v leteckém boji výška. Druhým nejdůležitějším bodem byla schopnost manévrovat. V první světové válce jsme často bojovali v dlouhotrvajících soubojích. Můj nejdelší letecký boj trval 20-25 minut - to je dost dlouho. Teprve třetí místo zaujímala pro stíhače v první světové válce rychlost jeho letadla. Tento bod se pak stal ve druhé světové válce poněkud důležitějším."

Dále Osterkamp popsal specifika leteckých bojů v blízkosti námořních základen silně bráněných protiletadlovým dělostřelectvem: "Jako námořní letci jsme měli poněkud jinou taktiku než naši kamarádi na západní frontě. Létali jsme vzhledem k poměrně přesné palbě protiletadlových děl poněkud výš.(…) Letěli jsme normálně v 6000 - 6500 metrech. Nějaký čas s námi létal i Richthofen. Řekl jsem mu, že letecký boj ve velkých výškách podléhá jiným zákonům, abych se vyjádřil opatrně. V době kdy jeho eskadra létala s námi, měl - pokud si dobře pamatuji - asi 17 ztrát proti čtyřem nebo pěti úspěchům…"

Nabídl také svůj pohled na srovnání letců obou stran v souvislosti s neustálou spojeneckou leteckou ofenzívou: "V první světové válce jsme měli starší piloty. Měli více zkušeností. Částečně to mohlo souviset s tím, že jsme většinou bojovali nad vlastním územím. Jestliže byl někdo z nás sestřelen, pak se obvykle vrátil k nám nazpět…Protože jsme mohli tyto piloty poslat znovu do boje, získávali větší zkušenosti. Nepotřebovali jsme tedy tolik mladých k doplnění našich stavů. Na druhé straně skončili piloti západních mocností zpravidla v zajateckém táboře, pokud byli sestřeleni, a tím byli pro válku ztraceni. To znamenalo neustálý přísun nových mladých pilotů do nepřátelských letek. Proto byla většina anglických a francouzských pilotů, nejméně po větší část války, mladší a nezkušenější. Tato situace se pak ve druhé světové válce obrátila. Tam musela Luftwaffe nasazovat stále více mladou náhradu."
URL : https://www.valka.cz/Osterkamp-Theodor-t56101#204649Version : 0
MOD
Chapter III. From war to war

But now it was still a long way from World War II. At the beginning of 1919, Osterkamp signed up to fight communism - he joined the volunteer air unit Fliegerabteilung Ost, which was assembled by his friend and commander Gotthard Sachsenberg. Here again he met so much admired Junkers DI and Cl.I. Throughout 1919, he fought against the Bolsheviks in Lithuania, Estonia and Finland. At the end of the year, the German government withdrew them, which meant the end of flying for Osterkamp and others.

It was a grim prospect, and perhaps one of the reasons, along with the physical and mental strain of previous struggles, why Osterkamp had collapsed and had to be hospitalized. He then tried all the way to return to flying. In the mid-1930s, his name appeared on the start lists of various air races. In 1938 he also published his memoirs of the fighter pilot I. st. wars called [du:aaaaaa] "Du oder Ich" (You or me).

When the Luftwaffe was being formed, he applied for reactivation. On November 1, 1937 he was appointed commander of the school of fighter pilots in Werneuchen ( Jagdfliegerschule 1). He served here until August 1939 and was a great example for his students. He was the embodiment of a fighter from the "old school", the generation of worshiped Manfred von Richthofen. He kept reminding him of that with the great performance of the perfect gentleman. He was very demanding of his students professionally, but at the same time he treated them with paternal care, which earned him the nickname "Onkel Theo".
Then the Luftwaffe concluded that he needed his services elsewhere. From September 1, 1939 he became commander of the fighter squadron JG 51 ( Kommodore Jagdgeschwader 51). A month later he was promoted to the rank of colonel (Oberst). Osterkamp was therefore at war again and actively participated in air battles.

When the Wehrmacht invaded the Netherlands, Osterkamp reopened his score on May 12, 1940. Over Soesterberg (between Utrecht and Amersfoort) shot down a Dutch two-body Fokker G-1, the most valuable aircraft [ i:aaaaaa] Nederlandse Luchtverdeding, heavily armed with a battery of eight machine guns in the bow. Ironically, Osterkamp now flew against aircraft of the same brand, on which he had once won a number of victories.

However, he could not fail to notice that the air battles from the I. st. wars changed: "When I think of how I once returned to base during the previous war with, only´ 68 hits in my cuckoo… A few patches patched with patches and that was all… But today the target is enough and that's it end. One use of cannons and it's after sparrows! ”[/I:aaaaaa]

JG 51 then continued the campaign in France and then participated in the Battle of Britain. In July JG 51 remained the only German fighter unit, which pretended to be the Channel over England. Despite his age, Osterkamp showed considerable command and tactical flexibility. Although the main focus of its pilots was escorting bombers, Osterkamp also allowed them free fighter flights ( Frei Jagd), in which they attacked enemy aircraft over Kent and shelled ships off the coast.

An ordinance was issued in July limiting the maximum age of Geschwaderkommodors to 32 years. Perhaps also in connection with this provision, Osterkamp was promoted to the rank of major general on 19 July.Three days later he handed over command JG 51 to Werner Mölders and he was appointed to the position of Jafü 1 ( Jagdfliegerführer), which was a new function established for all Luftflotte. about the officer commanding all fighter units in the air force, in this case Luftflotte 2.

Simultaneously with the promotion, Osterkamp received a much less pleasant thing - an immediate ban on combat flights on the orders of Hitler himself. His score thus stopped at six victories, making him, as incredible as it sounds, one of the few fighter aces of both world wars.

However, little remains to be done about the number of his victories. According to some data, he achieved only two confirmed victories - the already mentioned Fokker G and Spitfiru od 64. squadrony (pilot Sgt. Binham), who shot down Osterkamp over Dover on 13 July.

The remaining four victories from the French campaign remained unconfirmed (but only three are known - May 22 and May 31 Hawker Hurricane a 1. 6. Bristol Blenheim) (2) .

In the list of victories JG 51, however, there is only one victory associated with his name: the Spitfire from 13. 7. On the other hand, it is on the same list until July 22, when Osterkamp stopped flying a good 16 victories for which no winner is known apparently achieved in a group that was awarded to a unit, but not to a specific pilot (it is, of course, a question of whether Osterkamp could participate in these victories). (3)

In the official tables, however, Osterkamp is awarded 6 confirmed victories. Be that as it may, the fact is that at the age of 48, Osterkamp shot down pilots who could have been his sons by age. On August 22, 1940, he was awarded the Knight's Cross[/url]

When he then compared the qualities of [url=/topic/view/1012/Messerschmitt-Bf-109E-3] Bf-109E
and Spitfira, complained that the "mule" was due to the large engine in relation to the rest of the fuselage heavy on the nose and so he had to fly "stretched" ( with a stick pulled): tend to fly with a raised nose. The Spitfire lay more horizontally in the air and could circle with a smaller radius. On the other hand, we had a certain advantage in the dive flight… "

It is a nice example of the "Spitfire complex" that many German pilots suffered from. The Spitfire Mk.I was actually 200 kg heavier than Bf-109E-3 and Messerschmitt was also more agile (at half the load of fuel, speed 420 km/h and altitude of 3000 m had " stodevítka ”turn radius 228 meters, while Spitfire by 40 more). However, the problem was maneuverability - Messerschmitt had a much bigger problem with flying around a tight turn than Spitfire - many German pilots were concerned about the low structural strength of the thin wings of the "stodevítka". The Bf-109 was actually a bit faster in the dive, but not because it was heavier, but thanks to higher acceleration and direct injection into the Daimler-Benz engine. Therefore, unlike the carburetor-equipped Rolls-Royce, the Spitfire "did not click". On the other hand, many German fighters chose the dive flight more slowly than their opponents in the Spifires, again for fear of the fate of Willy Messerschmitt's thin wings.

Osterkamp was undoubtedly an expert in air combat. However, although he was still ready for war on the command or pilot side, it was worse on the emotional side. Uncle Theo was very saddened by the loss of his young students, and he was dejected by the sight of empty chairs in the dining rooms of the flying staff. Moreover, the course of the battle did not give him any hope of improving this situation.

Göring still demanded from fighters tight protection of bombers (to psychologically encourage bomber crews), which deprived them of the benefits of height , surprises and room for maneuver. On the evening of August 29, Osterkamp met with his best subordinates Geschwaderkommodory and friends Werner Mölders and Adolf Galland. He expressed his concerns about the further development of events in front of them.

Osterkamp Göring did not believe his claim about how the RAF grinds from the last. He claimed that the Luftwaffe could no longer afford such large losses of flying personnel and that the battle could no longer be won. Galland and Mölders disagreed, but future developments proved the old man right.

He has so far decided firmly to write a detailed report on the course of the battle. He also did so and did not spare in it pessimism about other prospects for the course of the fighting, nor criticism of the address of the High Command and Göring in person.

He criticized in particular the inconceivability of the leadership of the battle, the failure to set the main objectives by Göring, the ever-changing contradictory orders, the erroneous situation estimation and the demoralization of the fighters by frequent threats or accusations of cowardice. Osterkamp subsequently sent this analysis to Field Marshal Milch, Inspector General of the Luftwaffe. The response was swift, and Osterkamp was told that if he presented similar defeatist sentiments once again, he would be brought before a field court for cowardice.

With today's departure, his pessimism may have seemed exaggerated in August 1940, at that time the result of the battle was still on the dragonflies, but further developments really proved Osterkamp unequivocally correct.

In particular, his gloomy predictions about the loss of trained and experienced air crews were confirmed. In order to heal with the loss of thinning air units, it was necessary to shorten flight training in the future, which in turn inevitably led to higher losses in the ranks of these inexperienced pilots. The losses then also increased among the aces, who took care of these insufficiently trained novices and were handcuffed in the air like balls on their legs. The increasing percentage of losses led to a further acceleration of training, and the Luftwaffe thus entered a vicious spiral from which it never emerged and whose beginning can be found just at the time of the Battle of Britain.

So far, however, Osterkamp has really begun to moderate, but he has never really stopped criticizing the Supreme Command. As expected, the Luftwaffe was defeated in the Battle of Britain. Osterkamp remained in office in Jafü until July of the following year. From July 18, 1941, he was appointed Fliegerführer Afrika, the commander in chief of air units operating in the Mediterranean.

He remained in office until March 1942, but it was his last command post. On August 1, 1942, he was promoted to the rank of Lieutenant General. Until 1944, he replaced a number of staff positions within the Luftwaffe, mostly related to the training of novices and the administration of reserves. In August 1944, he was definitively placed at his disposal, ie deprived of all functions, and although he remained in active service, he was essentially in the position of an unclassified midfielder. This decision may have been partly related to his deteriorating health.

Lieutenant General Theo Osterkamp thus had the end of World War II. St. of war. After the war he was engaged in trade and even worked with Adolf Galland in Bonn for several years. However, he added that Uncle Theo was too trusting to make a fortune.Fortunately, Osterkamp was able to retire in the 1960s.

At the turn of the sixties and seventies he was still very active. He lived in Baden-Baden at the time with his wife and daughter and was Chancellor of the Order Pour le Mérite. In 1971, as a co-author, he published a critical book on the German conduct of air battles during World War II. St. war called "Tragödie der Luftwaffe?". At that time, the name still had such a sound that he could fly in the BundesLuftwaffe jet fighters at the age of almost 80.
He died in Baden-Baden on January 2, 1975, at the age of blessed 83 years.

Notes: 1) - Sims, E.H .: Duels in the Sky, ed. MUSTANG, s.r.o., Pilsen 1993, ISBN 80-85831-07-4, pp. 65

2) - https://www.luftwaffe.cz/osterkamp.html

3) - https://www.luftwaffe.cz/jg51_victories.html

Sources:

Sims, E.H .: Duels in the Sky, ed. MUSTANG, s.r.o., Pilsen 1993, ISBN 80-85831-07-4

Toliver, R.F .: Constable, TJ., German Fighter Aces, ed. MUSTANG, s.r.o., Pilsen 1996,
ISBN 80-85831-67-8

Roy, Jules: Guynemer: Angel of Death, ed. MUSTANG, s.r.o., Pilsen 1997, ISBN 80-7191-221-2

Deighton, Len: Fighter, published. Práce, s.r.o., Prague 1993, ISBN 80-208-0218-5

Krumbach, J., Vraný J .: Illustrated History of Aviation, Volume One, published by Our army,
Prague 1985, 28-106-85, 05/112


Periodicals: HPM 10/1996

Internet:

https://membres.lycos.fr/asduciel/marine.htm
https://www.ww2.dk/misc/bio.htm#Osterkamp
www.geocities.com
https://www.luftwaffe.cz/osterkamp.html
www.forumeerstewereldoorlog.nl
https://www.luftwaffe.cz/jg51_victories.html
www.theaerodrome.com
URL : https://www.valka.cz/Osterkamp-Theodor-t56101#204887Version : 0
MOD

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Marineflieger Theo Osterkamp
URL : https://www.valka.cz/Osterkamp-Theodor-t56101#204891Version : 0
MOD


Osobní stroj velitele Marine Feld Jasta 2 Theo Osterkampa. Stroj v továrním zbarvení, později však jeho trup dostal nátěr v podobě svislých černožlutých pruhů.


Linked from : https://www.valka.cz/topic/postview/400490
URL : https://www.valka.cz/Osterkamp-Theodor-t56101#400491Version : 0
MOD