Main Menu
User Menu

Military history website

Lockheed Martin F-35 Lightning II

Přehled verzí

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Lockheed Martin F-35 Lightning II

Lockheed Martin F-35 Lightning II je výsledkem společného programu Joint Strike Fighter (JSF) amerického letectva (USAF), námořnictva (US Navy) a námořní pěchoty (US Marine Corps), ke kterým se připojily také další státy. Základní role, kterou by měly F-35 v operační službě plnit, je stealth víceúčelové útočné letadlo. Stíhací schopnosti mají druhořadou důležitost. Kromě toho jednotlivé ozbrojené složky (a státy) mají na letoun specifické požadavky, které vyústily ve vývoj tří odlišných verzí se společnými základními prvky.
Hlavními požadavky na F-35, kromě bojových parametrů, jsou nízké provozní náklady, snadná údržba a vysoká spolehlivost. V letounu budou používány technologie vyvinuté pro F-22 Raptor (stejně tak vhodné technologie z F-35 se použijí i v F-22, v současnosti jde například o radar F-35, jehož prvky budou použity v nových F-22).

Původ programu lze vysledovat již v roce 1993, kdy sgentura DARPA hledala nadzvukové letadlo kategorie STOVL (Short Take-off Vertical Landing, krátký vzlet a kolmé přistání), které by nahradilo stroje Harrier používané US Marine Corps. US Navy pak měla program A/F-X (Advanced Attack/Fighter), ve kterém chtělo námořnictvo vyvinout náhradu za zrušený General Dynamics/McDonnell Douglas A-12 Avenger II. A letectvo, kromě programu ATF (Advanced Tactical Fighter), který vyústil v F-22 Raptor, mělo program MRF (Multi-Role Fighter) jako náhradu F-16.
Tyto programy byly zrušeny (kromě STOVL agentury DARPA) a nahrazeny společným programem JAST (Joint Advanced Strike Technology), který začal na konci roku 1993, který o rok později pohltil program CALF (Common Affordable Lightweight Fighter, společný levný lehký stíhač) agentury DARPA. Právě základní požadavky programu CALF se staly záměrem sledovaným v programu JAST. K nim přibyly ještě požadavky na krátký vzlet a kolmé přistání (námořní pěchota) a požadavky námořnictva (palubní stroj).
Během šesti-měsiční fáze CE (Concept Exploration, Rozvinutí konceptu) se zrodila myšlenka tří verzí se společným trupem a maximální mírou stejných částí.
První je klasická pozemní verze F-35A CTOL (Conventional Take-Off and Landing, s konvenčním startem a přistáním) pro letectvo. Předpokládá se, že nahradí F-16 a A-10 (a zřejmě též F-117) v roli útočného stroje.
Druhá verze F-35B STOVL (Short Take-Off/Vertical Landing, krátký vzlet a kolmé přistání) je určena pro US Marine Corps a nahradí letouny Harrier a F/A-18 C/D Hornet.
Třetí verze F-35C CV (Carrier variant, palubní verze) by měla doplnit stroje F/A-18 E/F Super Hornet a stát se jediným stealth strojem námořnictva.
Dalšími závažnými rozhodnutími bylo soustředit se na stroj pouze s pilotem a s jedním motorem (což se moc nepozdávalo námořnictvu).
Následovala 15-ti měsíční fáze CCRD (Concept Definition and Design Research, Definice koncepce a návrh letounu), která začala v prosinci 1994 udělením kontraktů společnostem Boeing, Lockheed Martin, McDonnell Douglas, and Northrop Grumman. Brzy po získání kontraktu utvořily tým společnosti Northrop Grumman a McDonnell Douglas/British Aerospace. Kromě toho všechny 3 týmy projevily zájem o nový motor Pratt & Whitney F119. Tato firma následně na jaře 1995 získala kontrakt na vývoj motoru pro všechny 3 varianty stroje JAST. Brzy poté ale General Electric dostala kontrakt na motor YF120 pro nové stroje, protože její motor YF120 byl považován za nejvíce vhodný.
V srpnu 1995 byl pak program ASTOVL agentury DARPA začleněn do JSF (Joint Strike Fighter, Společný útočný stíhač), jak znělo nové jméno pro JAST. Tím se do programu JSF dostala britská Royal Navy, která v ASTOVL hledala náhradu za Harrier.
Poté následovalo důležité datum programu - 16. listopadu 1996 získaly společnosti Boeing a Lockheed Martin kontrakty na další fázi - CDP (Concept Demonstration Phase, Demonstrace technologie). V rámci něho měly postavit demostrační stroje (nikoli prototypy produkčních letadel), na kterých by předvedly klady svého návrhu. Až následně měl vítěz získat možnost postavit prototyp a stavět sériové stroje.
Obě společnosti (respektive jejich týmy, do kterých se přidružily další známé firmy) zvolily odlišnou koncepci. Boeing se svým X-32 použil pro kolmé přistání systém typu direct lift (přímý tah), kdy je část plynů odvedena z kompresoru motoru do pomocných trysek, které letoun stabilizují a zvednou do vzduchu. Uspořádání je podobné jako používá letoun Harrier. Lockheed Martin pak zvolil, trochu překvapivě, koncepci s dmychadlem svisle umístěným za kokpitem, poháněným hřídelem z motoru. Pro verze, kde se nepožaduje svislé přistání je dmychadlo nahrazeno nádrží s palivem.
Oba letouny vypadaly poměrně odlišně a zejména zavalitý Boeing X-32 nevypadal zrovna jako výkonný letoun. Lockheed X-35 byl částečně podobný F-22. Vysoký představitel firmy Boeing, rozezlený negativními ohlasy na vzhled X-32 na jedné tiskové konferenci kysele podotkl, že v zadání nebyl požadavek na krásu letounu. Kromě toho Boeing částečně oprávněně argumentoval tím, že koncepce s dmychadlem za kabinou je neprověřená a navíc, že Lockheed staví vlastně dvě různá letadla.

Za favorita byl ale ještě před předvedením strojů tipován Lockheed Martin, protože Boeing měl prakticky nulové zkušenosti s konstrukcí stíhacích letounů v posledních letech, kdy produkoval pouze větší letouny. Zejména během zkoušek kolmého přistání se pak zdálo, že letoun X-32 nedosahuje potřebného tahu a musel být výrazně přepracováván, což ale také souviselo s určitými změnami v zadání, které v celkovém důsledku znevýhodnily konstrukci X-32. Podle různých vyjádření bylo rozhodování velmi těsné a oba letouny splnily požadavky zadání, nicméně vítězem se stal X-35. Toto vítězství má pro Lockheed Martin skutečně velkou cenu, protože se jedná o poslední velký kontrakt na taktické stroje na mnoho let, pokud ne vůbec poslední tohoto druhu. Předpokládaný odbyt F-35 se pohybuje kolem 2000 až 3000 kusů.

Po udělení kontraktu pak následoval vývoj F-35 a přidělení bojového jména Lightning II. To bylo trochu překvapení a zdá se, že toto jméno bylo vybráno hlavně kvůli Británii a jejím strojům English Electric Lightning. Jako další kandidáti na jméno jsou uváděna jména Black Mamba, Cyclone, Reaper a Piasa (což je mytický lidožravý pták).

Lockheed Martin je hlavní dodavatel (prime contractor), partnery jsou společnosti Northrop Grumman a BAE Systems. Motory se zabývají stále obě společnosti - Pratt & Whitney a také General Electric Rolls-Royce Fighter Engine Team.

První X-35A vzlétl 24. října 2000, X-35C 16. prosince 2000 a X-35B 23. června 2001. USAF očekává první sériové stroje v roce 2008, IOC (počáteční bojová způsobilost) by měla být dosažena v roce 2011. Zahraníční zákazníci by měly stroje odebírat zřejmě v letech 2012-2015, což je ale pro řadu z nich příliš pozdě.

Hlavním problémem programu je v současnosti cena za jeden stroj, která rapidně narůstá. A to jak díky prodlužování vývoje (způsobeném omezováním prostředků), tak kvůli stále se zmenšujícímu počtu objednaných kusů. Podle (revidovaných) plánů se očekávala výroba asi 1000 kusů F-35A pro USAF a dále 550 kusů pro další státy. Verze F-35B by měla v počtu 350 kusů odebrat USMC, 250 kusů odebere USAF. F-35C by pak měla v počtu 250-400 kusů odebrat US Navy. V posledních letech se ale počty strojů stále upravují směrem dolů a zdá se, že těchto čísel asi nebude dosaženo. Celkový počet prodaných kusů zřejmě dosáhne něco přes 2000 kusů (původní odhady byly asi 4000-5000 kusů), kolem 700 kusů do zahraničí.
Cena za jednotku (v USD pro fiskální rok 2002) vzrostla z odhadovaných 31-40 mil. USD (podle verze) v roce 1996 na cenu 45-60 mil USD (podle verze) v lednu 2005. A ke konci roku 2007 se již kalkuluje s cenou kolem 94 mil. USD za kus. Dražší jsou stroje F-35C a F-35B, F-35A je o něco levnější. Tento cenový nárůst vážně narušuje plány všech zůčastněných, kromě toho cena dále stoupá. Pro porovnání F-22 Raptor (při započtení nákladů na vývoj a současném počtu kusů) stojí asi 330 mil. USD za kus.

Navíc ve světle zkušeností z posledních konfliktů zdá se poněkud ochladl zájem jak USAF (respektive letectvo doufalo dosáhnout hlavně pořízení většího počtu F-22), tak US Navy a jediná složka, která v USA F-35 opravdu požaduje je US Marine Corps, protože neodkladně potřebuje náhradu za stárnoucí stroje Harrier. Námořní pěchota totiž nedůvěřuje US Navy až tak, aby se spokojila pouze s podporou svých vojsk z letadlových lodí a požaduje vlastní stroje. Nespokojenost USAF a US Navy je způsobena zejména cenou za kus. Navíc se zdá, že v dohledné době nebude útočný stroj typu F-35 nezbytně nutný a v perspektivě možná už 10-15 let bude moci být víceméně nahrazen kombinací F-22 Raptor a bezpilotních prostředků (UAV) a nových verzí F-16.
Celkově je zejména letectvo nespokojeno s relativně malou nosností ve stealth konfiguraci, námořnictvo zase není příliš ohromeno doletem, i když nepochybně touží po vlastní platformě typu stealth. Dalšími velkými zájemci o F-35 jsou zřejmě spíše zahraniční odběratelé, konkrétně Velká Británie a Austrálie. V Británii musí F-35 nahradit Tornado a zřejmě také Harrier, aby doplnilo stíhací Eurofighter Typhoon. Austrálie též potřebuje útočné stroje, protože udržovat v provozu F-111 přes jejich nesporné kvality začíná být neúnosné a jako dočasnou náhradu již Austrálie zakoupila F/A-18E/F Super Hornet, které ale situaci neřeší k plné spokojenosti. Dalším výrazným zájemcem je zjevně Turecko, které ovšem v poslední době mělo určité neshody s americkými společnostmi ohledně transferu technologií, což vyústilo v zrušení tendru na vrtulníky a vypsání nového. Ostatní zúčastněné země zjevně rozvažují, zda skutečně nějaké F-35 nakoupí, a jejich motivací k účasti v programu je zejména touha účastnit se na moderních technologiích a získat zakázky pro svůj průmysl.
V zemích mimo USA panuje nespokojenost s tím, s jakou neochotou jim americké společnosti poskytují požadované údaje. Nespokojenost Británie, která do programu investovala značné částky a jejíž firmy jako jediné jsou pro úspěch programu skutečně klíčové, přerostla do ostrého konfliktu, který se řešil až na úrovni Tony Blair - George W. Bush. Americké společnosti Britům odmítaly poskytovat softwarové zdrojové kódy (bez nichž je nemožné provádět jakékoli vlastní úpravy, například integrovat novou výzbroj) a Británie reálně zvažovala, že v takovém případě z programu odstoupí, což by mohlo snadno vyústit v krach projektu (kromě obrovské ostudy, kterou by to s sebou neslo).

V současné době (rok 2007) je program F-35 zdá se již na dobré cestě, protože z vývojové fáze SDD (System Development and Demonstration, Systémový vývoj a předvedení produktu) přešel do fáze PSDF (Production, Sustainment and Follow-On Development, Výroba, údržba a následný vývoj), která by měla garantovat, že sériová výroba skutečně začne. K této fázi se k USA podpisem příslušných dokumentů (které zahrnují rozdělení úkolů a finanční zátěže) připojily nakonec všechny zůčasněné státy, jako první Nizozemí v listopadu 2006, do konce února 2007 následovala Austrálie, Itálie, Kanada, Norsko, Turecko a Velká Británie. Nyní probíhá testování a dopracovávání jednotlivých prototypů.

Lockheed Martin F-35 Lightning II

Parametr
Hodnota F-35A
Hodnota F-35B
Hodnota F-35C
Posádka
1
Motor
1
Délka
15.4 m
15.4 m
15.5 m
Rozpětí
10.7 m
10.7 m
13.1 m (9.1 složené)
Výška
4.6 m
4.6 m
4.7 m
Plocha křídel
42.7 m2
42.7 m2
57.6 m2
Prázdná hmotnost
9980 kg
10660 kg
10885 kg
Max. vzletová hmotnost
22680 kg
kolem 22000 kg
kolem 22000 kg
Max. nosnost
5895 kg
4990 kg
7710 kg
Pohon
P&W F135 nebo GE F136
P&W F135 nebo GE F136 a RR/Allison dmychadlo
P&W F135 nebo GE F136
Max. tah s přídavným spalováním
asi 155 kN
asi 155 kN
asi 155 kN
Max. rychlost ve výšce
Mach 1.5 nebo přes 1.8
Mach 1.5 nebo přes 1.8
Mach 1.5 nebo přes 1.8
Dolet na vnitřní palivo
asi 1200 nm (asi 2200 km)
asi 900 nm (asi 1600 km)
asi 1400 nm (asi 2400 km)
Hlavní senzory
AN/APG-81 AESA Radar, AN/AAQ-37 Distributed Aperture System (DAS),
Electro-Optical Targeting System (EOTS)
Výzbroj
2 interní pumovnice, 4 vnější podvěsné body



Prameny:
https://www.f-16.net/
www.globalsecurity.org
https://www.airforce-technology.com/projects/jsf/
https://www.lockheedmartin.com/
Air Forces Monthly
Combat Aircraft
URL : https://www.valka.cz/Lockheed-Martin-F-35-Lightning-II-t63263#225881Version : 0
MOD

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Snímky strojů X-35A, X-35B a X-35C, které byly pořízeny v rámci fáze CDP (Concept Demonstration Phase), jež probíhala v rozmezí listopadu 1996 až října 2001.


Další články o letounu F-35 Lightning II:
Blesky na obloze 8 - F-35 Lightning II - Zrození nové generace
Blesky na obloze 9 - F-35 Lightning II - JSF dostává formu
Blesky na obloze 10 - F-35 Lightning II - První neznamená vítěz
Blesky na obloze 11 - F-35 Lightning II - Začátek sériové výroby
Lockheed Martin F-35 Lightning II - (Lockheed Martin)

(Lockheed Martin)
Lockheed Martin F-35 Lightning II - (Lockheed Martin)

(Lockheed Martin)
Lockheed Martin F-35 Lightning II - (Lockheed Martin)

(Lockheed Martin)
Lockheed Martin F-35 Lightning II - (Lockheed Martin)

(Lockheed Martin)
Lockheed Martin F-35 Lightning II - (Lockheed Martin)

(Lockheed Martin)
Lockheed Martin F-35 Lightning II - (Lockheed Martin)

(Lockheed Martin)
URL : https://www.valka.cz/Lockheed-Martin-F-35-Lightning-II-t63263#225971Version : 0
MOD

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

varianty výzbroje F-35


přejato z wikipedie
Lockheed Martin F-35 Lightning II -


URL : https://www.valka.cz/Lockheed-Martin-F-35-Lightning-II-t63263#297769Version : 0
MOD

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Lockheed Martin F-35 Lightning II - kokpit


Pohled do pilotní kabiny
Zdroj: media.photobucket.com



Možné režimy zobrazení multifunkčního displeje
Zdroj: https://www.darkgovernment.com/news/f-35-cockpit
URL : https://www.valka.cz/Lockheed-Martin-F-35-Lightning-II-t63263#361614Version : 0
Time progressed and in mid-2012 the situation in the program is completely different. Program F-22 was terminated after making a mere (compared to the original plans) 183 pieces and the attention of the USAF is completely fixing to the F-35 as the new "main gift under the tree." Slowly return to more or less mass production, at the same time, there has been much progress in the actual program of tests. A lot of uncertainty around the program but it persists. The greatest danger for the F-35 is the current crisis the financial situation of a number of states, which (in combination with the increasing price of the F-35) will probably lead to a significant reduction in the number of ordered machines, or even to the complete withdrawal of certain states from purchase.

From a technical point of view managed to overcome a large amount of problems. The basic variant of the F-35A for the operation from land bases with faces fundamental problems and the development progresses successfully forward.
In contrast, in particular the STOVL variant of the F-35B went through a difficult period - as a result of amount of problems and slip tests were in January 2010 reported, that it is in the "test period" (probationary status). In the event that the situation failed to improve threatened to stop its development. In 2011, but managed to critical problems to solve and test flights took pace, so in January 2012 it was officially announced the end of the test period. Due to the fact that it's without exaggeration one of the most complicated aircraft at all, it's a great success.
The development of variants for operation from aircraft carriers with the launch using a catapult F-35C was on the contrary quite smoothly, but at the moment it solves a rather annoying problem with the landing a hook to capture the braking rope. Basically, that is placed close to the chassis and, therefore, there are problems with the capture of the landing ropes. A fully satisfactory solution is yet found.

A brief list of the main problems in the program persist was listed in the "quick evaluation" (the Quick Look Review) program in November 2011. In total, from June 2010 entered 725 change requests (engineering change requests), only 148 of them have been identified possible solutions. It would not be such a major problem (the F-35 is simply still in development), however, it is necessary to take into account that the program therefore overall gaining further delay. In addition to the already accelerating the production of a larger number of machines - and the feedback modification of the completed machines will be very expensive. The biggest problem are the following defects, for which so far there is no known solution:
1. Integration přilbového display (helmet mounted display), which does not proceed according to plan. Due to the fact that the F-35 has no Head-Up display, is a problem essential. We should mention that the F-22 is the integration of přilbového display in the modern cockpit failed at all.
2. Problems with the system draining the fuel (fuel dump system).
3. Problems with the system generating power (Integrated Power package), which appeared more particularly in the version of the F-35B.
4. The problem with the location of the landing a hook to capture the braking of the rope on the F-35C (see above).
The fundamental problem is then that in 2016, when it should be terminated the test program, they will have already made hundreds of machines. And you will probably be necessary to retrospectively modify, which will be complicated and expensive.

A separate chapter is then of the order F-35 and even the overall financial balance of the project, which still continues a sharp increase in costs. At the same time, potential purchasers significantly re-evaluating its overall plans for the purchase of military equipment, which is currently probably the biggest threat, which will likely lead to massive cuts in the numbers in the end of the ordered machines. In mid-2012 the situation is quite variable, but let's try to get back on known plans of the individual states.
The U.S. plan from the year 2010 the total number of 2443 aircraft, the basic known numbers are then of the U.S. Navy 260 F-35C, the U.S. Marine Corps 340 F-35B and 80 F-35C, USAF and the remainder in the version of the F-35A. However, it should be stressed that the numbers kept changing, possibly not officially announced the change of the total counts, but the change in the supply for the coming years clearly indicate. The total cost of the program is then actually huge. The price for 2443 aircraft is according to the plan of 323 billion dollars, the Total cost of the 50-year duration of the programme (including training, maintenance, etc.) is then 1.51 trillion dollars (in the English registration US$1.51 trillion). Therefore, 618 million dollars on a plane. In addition, it seems to be certain that it fails to meet one of the basic financial goals - the F-35 will not be on the operation of cheaper than older models of aircraft (which should be one of the main selling points of the new machine). On the other hand, if something like this succeeded, it would be probably the first time in the history of aviation. However, price increases and unfulfilled promises, of course, record the supporters of the cancellation of the program F-35 or its massive limitations - which would of course again raise the price for the piece. For the record a program the F-22 originally comprised 750 of the machines at 26.2 billion dollars, while in 2006, then it was no longer only about 183 cars for 62 billion.

On other customers the situation is roughly the following:
Uk regularly supplies the world news about the changes to their plans. The original plan counted with 138 aircraft in the version of the F-35B for the two aircraft carriers. You are currently in the building. In October 2010, the then new prime minister Cameron has announced (in the context of the changes outlined in the new defence strategy, Strategic Defence and Security Review), that will be the ordered version of the F-35C and at the same time one of the ships modified for its operation - will be built catapult EMALS (completely new and untried technologies of electromagnetic catapult). Projected benefits was smaller overall price for the purchase of aircraft (including approximately 500 million pounds for the finishing of the ship), better performance version of the F-35C, the ability to cooperate with planes from aircraft carriers of the US and France. Notification of the then prime minister Cameron sweetened the amount of expressive criticism of the previous government from the opposite side of the political spectrum. The problem more challenging training operation with the F-35, the postponement of the operational capability (adjustment of the ship takes time) and, in particular, situations will be adjusted only one ship (and the second one is, therefore, completely new and completely surplus) is not particularly addressed.
Subsequently it was expected. It was found that the conversion of the aircraft carrier the additional installation of the catapult will be far more expensive (at least double). In mid-2012 then it was reported that Britain (which in the meantime has negotiated that the third of the for her of the ordered aircraft will be the F-35B, but the F-35C) order the F-35B and the catapult EMALS will be. This time without the recent comments towards the previous decision. This decision is clearly aggrieved the U.S. Navy, which stood about the possibility of joint operations of the aircraft from american and british ships. In the new proposals also did not mention the exact number of machines that will be but undoubtedly lower than 138 pieces. Entry into service will be perhaps (?) in the year 2016. The first F-35B for the Uk have already been made (ordered the fixed 3), the british pilot is also participating in the test program.

Canada in June 2010 announced the intention to purchase 65 of the machines the F-35A, with deliveries from 2016, with a total cost of $ 16 billion in 20 years. Already back then, was against the decision of a strong political opposition, including the (legitimate) doubt about the reality of the alleged cost and the method of assessment and the enforcement of the order. In April 2012, then the evaluation report been subjected to a crushing criticism of the whole program. In brief showed that the government lied to the parliament on a range of issues, in particular in the total price, which has been presented about $ 10 billion lower compared to internal documents (in them 25 billion). For example, the unit price of the aircraft was reported as 75 million (for Canada) modified aircraft, which, compared with the estimate of the american accountant office GAO, which is 137 million for the unmodified piece is obviously completely out of touch with reality. The next problem, then the operating costs, which will be obviously high - including, for example, such beads as they are a higher cost to the desired better security bases. As a result of this scandal was to freeze the budget for the F-35 for the sum of $ 9 billion, which would be enough to roughly 40 aircraft, in addition, it cannot be excluded that further development will lead to the complete withdrawal of Canada.

Italy originally envisaged with ordering a total of 135 pieces (according to 69 F-35A and 62(?) The F-35B, Itália also has an aircraft carrier) for about 15 billion Euro. In February 2012 but it was announced the reduction of the 90 pieces. Yet rigidly ordered only two.

Perhaps a little surprisingly in its competition opting for the F-35 and Japan, which is interested in the 42 units of the F-35A with deliveries from 2017. Surprising was in particular that part of the japanese evaluation contest participants (including the F/a-18 Super Hornet), where it was stated that the F-35 is the cheapest option. The expected price for the piece was 114 million, a total of $ 8 billion. In connection with the subsequent evolution of prices and exams but Japan in February 2012 announced that the order be cancelled in the event of an increase in prices or delivery delays.

The netherlands initially with a total of 85 pieces of the F-35A, according to recent observations it will undoubtedly be less. Perhaps the 68, like the current F-16, but more likely even less. The total price should be 4.5 billion Euros, delivery in the years 2019-2027. Fixed have been ordered so far, two test specimens. In addition, in mid-2012 ongoing intense political debate about a complete cancellation of the program as a whole.
Other european candidates are Belgium and Norway. In Belgium originally discussed about the 60 machines of the F-35A, but now considering a smaller number and perhaps the acquisition of machinery, together with neighbouring states, in order to reduce costs. Norway in march 2012 on the contrary confirmed the intention to take just 52 units, with deliveries in the years 2017-2023. In addition, it was interested in an earlier start of supply. Even but there is a slight limitation of numbers, originally it was about 56 pieces for almost $ 11 billion.

Israel has so far been planned under the order of October 2010, a total of 20 F-35 for the price of the 2.75 billion, with deliveries from 2017. At the same time, but negotiations are underway for the installation of israeli equipment. In addition, Israel would also like to přiobjednal (as an exception to the rule) a further 20 aircraft.

Turkey in January 2012 hardcoded bought two pieces of the F-35, overall it is expected the inclusion of overall, 116 pieces of the F-35A.
Australia then expected delivery of 14 machines of the F-35A for a total cost of 2 billion Euro..
URL : https://www.valka.cz/Lockheed-Martin-F-35-Lightning-II-t63263#433739Version : 0
MOD