Kamov Ka-25 [kód NATO: Hormone]

Ka-25 Hormone

Od poloviny 50. let byly hlášeny pokusy amerického letectva o vyvinutí balistické řízené střely, která by mohla být vypuštěna ponořenými ponorkami. Tato snaha byla v SSSR ihned pochopena jako nová a závažná hrozba. Tento aspekt zcela nové generace ponorek uvedl do popředí potřebu co nejrychleji vyvinout opravdu účinný systém protiponorkového boje – vrtulník se základnou na lodích. Koncerny Kamov a Mil se brzy střetly ve snaze uspokojit tyto požadavky. Vítězem se stala konstrukční kancelář Kamov, která na leteckém dni v Tušinu v červenci 1961, tedy jen krátce po prvním vzletu prototypu 21. května 1961, předvedla vrtulník se dvěma souosými rotory. NATO se domnívalo, že se tento stroj jmenuje Ka-20 a přidělilo mu označení “Harp″. Na novém vrtulníku byla patrná příbuznost se staršími modely Ka-15 “Hen″ a Ka-18 “Hog″ poháněnými pístovými motory. Ka-20 byl ale podstatně větší a poháněly ho dva turbohřídelové motory umístěné nad pilotní kabinou. Konečný typ, Ka-25 “Hormone″, byl zaveden do služby v roce 1965. Předpokládá se, že se od začátku sériové výroby (v roce 1965) do jejího ukončení (roku 1975) bylo vyrobeno 460 kusů v několika verzích.

Ka-25PL “Hormone-A″
Chybně Ka-25BŠ, protiponorková verze s vyhledávacím radarem Short Horn, ponorným sonarem, s vlečným detektorem magnetických anomálií a se sonarovými bójemi. Ka-25PL je jediná ozbrojená verze, maximální nosnost činí 600 kg. Výzbroj tvoří konvenční nebo jaderné hlubinné nálože, protiponorkové střely, dvě torpéda E45-75A nebo B-1 DC (ráže 406 nebo 450 mm) a podvěsné kanóny. 275 ks.

Ka-25C “Hormone-B″
Neozbrojená verze pro vyhledávání hladinových cílů nacházejících se mimo dosah palubních radarů nosičů protilodních střel. Vybaven radarem Big Bulge B. 50 ks.

Verze pro elektronický boj vybavená zařízením pro vyhledávání cílů a řízení střel dalekého dosahu, vypuštěných z lodí.

Ka-25PS “Hormone-C″
Tento typ je odvozen od verze “Hormone-A″, nemá ale nepotřebné zařízení, které jen zabíralo prostor. Je vybaven vyhledávacím radarem pod přídí, reflektorem, reproduktorem a záchranným navijákem nad posuvnými dveřmi na levé straně trupu. Do zvětšeného nákladového prostoru se vejde 12 zachráněných vojáků nebo odpovídající náklad.

Ka-25K
Tato verze byla vyvinuta v roce 1967 pro transportní účely – převoz pasažérů, nákladu a pro záchranné práce. Může létat jako letecký jeřáb s podvěseným nákladem do 2000 kg. Na přídi trupu je pro tento účel instalována odstranitelná kabina pro operátora jeřábu. Jediný prototyp Ka-25K byl předveden západu na 27. mezinárodní air show v Paříži roku 1967.

Ka-25L1
Modifikace Ka-25PL pro hydrologický výzkum. Konverze.

UDB
Konverze Ka-25PL pro výcvik pilotů.

UDC
Konverze Ka-25C pro vývcik pilotů.

UJu
Prototypová konverze Ka-25PL jako nosiče jaderné pumy 8F-59 Skat.

Ka-25IV
Modifikace Ka-25PL ke sledování a měření trajektorií balistických střel. 6 konverzí.

Ka-25PLE Ellips
Varianta Ka-25PL určená k vyhledávání kosmických návratových modulů, s radarem Short Horn, palubním jeřábem a prostorem pro tři potápěče. 6 konverzí.

Ka-25PL Selenga
Varianta Ka-25PL určená k vyhledávání kosmických návratových modulů, s radarem Short Horn a vybavením pro sledování signálu z radomajáků návratových modulů.

Ka-25LZ
Létající zkušebna protiponorkové výzbroje.

Ka-25ISK
Úprava pro kalibraci lodních palubních radarů.

Ka-25L2
Létající zkušebna ponorných sonarů.

Ka-25PLF "Hormone-A"
Modernizace Ka-25PPL s motory GTD-3M.

Ka-25BŠZ
Úprava Ka-25PL pro pokládání náloží BŠZ-600 a zneškodňování protilodních min. 8 konverzí.

Ka-25Š
Bitevní a výsadková varianta Ka-25PL pro vyloďovací operace. 1 konverze.

Ka-25BT
Úprava Ka-25PL pro zneškodňování protilodních min s elektromagnetickou roznětkou. 4 konverze.

Ka-25ROMB
Úprava Ka-25PL pro vedení radiotechnického průzkumu.

Ka-25 prokázal brzy po zavedení do služby vysokou spolehlivost, enormní nosnost a efektivnost využití různých verzí při činnosti z palub křižníků Moskva a Leningrad, ale i z lodí řady Kyjev. Pohon tvoří dva, nad kabinou vedle sebe umístěné, motory Glušenkov GTD-3 o výkonu 671 kW, později nahrazené výkonnějšími GTD-3BN o výkonu 738 kW. Motory pohánějí dva souosé protiběžné rotory, díky nimž je vrtulník velmi kompaktní a tedy vhodný k využití na palubách lodí. Pilot a navigátor sedí vedle sebe. Navigátor se může na pohyblivém sedadle přesunout k ovládacím panelům speciálních zařízení a vykonávat tak funkci palubního operátora.

V současnosti slouží ještě asi 100 kusů u ruského námořnictva a mnoho dalších používají armády Indie, Sýrie a Vietnamu.

Ka-25F byla speciálně vyvinutá verze, která se účastnila konkurzu na nový bitevní vrtulník pro sovětskou armádu v roce 1966.
Neuspěla v konkurenci Mi-24