Curtiss 18T Wasp

Šéfkonstruktér Curtissovy továrny v Garden City, Charles Kirkham, postavil v roce 1918 nový motor K-12 (později rozvinutý do motoru D-12 a Conqueroru), který měl stejný výkon jako "standardní americký motor" Liberty, ale byl lehčí a menší. Pro tento motor navrhl dvoumístný stíhací trojplošník, o který projevilo zájem námořnictvo a objednalo si 30. března 1918 stavbu dvou kusů, s přidělenými čísly A3325 a A3326. Ačkoli je námořnictvo převzalo pod označením 18T, byly známy také pod označením Curtiss-Kirkham a jejich firemní označení znělo Experimental 502. Navíc dostaly oficiální jméno, Wasp, a lidé z okolí letiště v Garden City "vose" kvůli charakteristickému zvuku říkali Whistling Benny, Pískající Benny. První vzlet proběhl 5. července 1918 a 10. si další čtyři stroje objednala armáda, která si v srpnu půjčila i jeden z prototypů námořnictva.
Důvod zájmu byl jasný - velmi aerodynamicky tvarovaný letoun dosahoval na svou dobu skvělých výkonů, což brzy dokázal řadou rekordů. Trup byl pokrytý tvarovanou překližkou, podobně jako u Curtissových létacích člunů. Kvůli zachování aerodynamiky byly chladiče umístěny na bocích trupu. Kirkham zvolil trojplošné uspořádání kvůli obratnosti a zároveň kvůli tomu, že nebylo nutné tak velké rozpětí. Výzbroj byla mohutná - kromě dvou pevných Marlinů a dvou Lewisů na oběžném kruhu Scarff ji tvořil také třeti Lewis, umístěný v otvoru v podlaze pilotního prostoru. Původně byla křídla rovná, ovšem po několika zkušebních letech byl kvůli "těžkému ocasu" nahrazena novými s pětistupňovým šípem. Při testech s plným vojenským nákladem 488 kg v srpnu 1915 dosáhl 18T rychlosti 262,3 km/h, což z něj dělalo nejrychlejší letoun světa.
Uzavření příměří, jako u mnoha jiných typů, znamenalo konec zájmu o další stroje ze strany námořnictva i armády. Důvodem byl i motor, který byl stále spíš pokusný. A3325 proto zůstal v Garden City pro další testy, během kterých dostal dvoupříhradová křídla o větším rozpětí. Kvůli tomu dostal nové označení, 18T-2, zatímco druhý stroj byl zpětně přejmenován na 18T-1. 18 září 1919 Curtissův testovací pilot Roland Rholfs dosáhl na T-2 nového světového rekordu výškou 10640 m a po přestavbě na plovákový dosáhl výškového rekordu i v této kategorii.
Kvůli rychlosti si ale námořnictvo oba své stroje nechalo jako závodní a nasadilo je v závodu o Pulitzerovu cenu 1920, kde ale oba odpadly kvůli problémům s motory, a po výměně podvozku za plovák v roce 1922 v závodě o Curtissův námořní pohár. Zelený A3325 s číslem 5 opět skončil předčasně kvůli motoru, žlutý A3326 s číslem 4 byl ve vedení, když mu došlo palivo a závod také nedokončil. Znova na kolech se o rok později měly účastnit Liberty Engine Builder's Trophy Race. A3325
havaroval ještě během zkušebního letu, A3326 sice do závodu nastoupil jako číslo 3, praskla mu ale hřídel a při pokusu o přistání byl zničen. První ze strojů pro armádu, byl doručen do zkušebního střediska na McCook Field ke statickým testům v únoru 1919, o osudu druhého nemám zprávy. V roce 1919 Curtiss postavil také pátý, civilní 18T, který byl v podobě T-2 prodán do Bolívie. Tam se stal prvním letadlem, které vzlétlo z hlavního města La Paz - ve výšce 4115 m nad mořem. I tento stroj ale skončil 19. května 1921 havárií.
Po dokončení prvních dvou 18T pro námořnictvo nabídl Curtiss také skoro stejný design jako klasický dvouplošník s dvoupříhradovými křídly, označený Experimental 510 čili 18B a obdařený jménem Hornet. V této podobě byly dokončeny druhé dva stroje pro armádu. První dorazil v červnu 1919 pro statické testy, druhý byl zničen krátce po dodání při havárii.

Třípohledový nákres a fotografie Curtissu 18T v původním uspořádání s rovnými křídly a čtyřlistou vrtulí.


Zdroj:
Woodhouse, Henry. Textbook of Applied Aeronautic Engineering, The Century Co., New York 1920.

http://www.airwar.ru/enc/fww1/curtiss18t.html

.