Vyznamenání Za statečnost a zásluhy pro příslušníky východních zemí

Vyznamenání Za statečnost a zásluhy pro příslušníky východních zemí
Tapferkeits-und Verdienstauszechnung für Angehörige der Ostvölker
ÚVOD :
Není naším cílem řešit problematiku východní politiky Německa v letech 1941-45, případně se hlouběji zabývat historii jednotek, které byli zformovány z bývalých zajatců armády Sovětského svazu. Jen si v úvodu připomeneme počátek zrodu těchto jednotek a pozornost zaměříme na dekorace dobrovolníků z tak zvaných východních zemí .
První dobrovolnické jednotky v Rusku jsou zakládány již počátkem podzimu roku 1941. Na podzim roku 1941 Němci vykazovali více jak dva miliony zajatců, ale mezi nimi byli i dobrovolníci ochotni spolupracovat s armádou, která jejich zemi okupuje, ale zároveň zdánlivě může znamenat osvobození lidí od stalinského systému. Jednotliví velitelé již v této době využívají zajatců a dobrovolníků převážně v týlových oblastech svých jednotek .
Vyšší velitelé, věkově starší důstojníci, kteří v Rusku bojovali již v letech 1914-17 si uvědomovali, jaký lidský potenciál se jim nabízí k využití. Věděli, že velká část zajatců je nespokojena s politikou Moskvy a dokázali toho i patřičně využít .
Dochází proto k využití a nasazení tak zvaných Hilsfwilligen ( pomocných dobrovolníků ), zkráceně nazývaných „ Hiwi „. Jsou od samého počátku využíváni jako strážní, řidiči, skladníci, stavební a ženijní odborníci, zásobovači, tedy to, co dnes nazýváme logistika armády .
134. pěchotní divize první přijala do svých řády Rusy zcela oficielně a k naprosté spokojenosti velitelství jednotky. Na jaře roku 1942 v týlu německých armád pracovalo více jak 200 000 „Hiwi „ a koncem roku byl jejich počet odhadován na více jak milion mužů. Bez této logistické podpory by Německá armáda v širých ruských pláních byla bezradná. Němci ke svým Hiwi přistupovali lidsky, dostávali za svoji práci plat a potravinové lístky. Jejich postavení bylo srovnatelné s postavením německých vojáků .
V další fázi dochází k vytvoření a organizaci dobrovolnických vojenských oddílů Osttrupen. Tyto oddíly v německých uniformách střežili komunikace, železnici a bojovaly proti partyzánům v německém týlu. V několika případech „Hiwi „ dokázali odrazit i místní útoky Rudé armády. V roce 1942 je v armádní skupině Střed již šest takových praporů, složených z bývalých zajatců. Každý prapor byl však zformován ze zajatců jedné národnosti ( Ukrajinci, Rusové, Bělorusové, atd. )
Další jednotky, které však prosluli svoji odpornou brutalitou byli vojáci Kaminského brigády, která vzniká v roce 1941 a tvrdě terorizovala obyvatelstvo v okolí Brajanského lesa. Němci Kaminskému ponechali volnou ruku k vyčištění prostoru Brajnska od banditů ( partyzánů ). Za své zásluhy v těchto vyčišťovacích operacích obdržel Kaminský Železný kříž I. třídy 1939 ( EK I.Kl. 1939 ). Tento fakt je důležitý při vlastním hodnocení a udělování vyznamenání pro východní národy, o kterém zde píšeme .
Dalším vojenským tělesem byla tak zvaná RNNA ( Ruskaja nacionalnaja Narodnaja armija ). Velitelem byl bývalý ruský bělogvardějský důstojník S. N. Ivanov .
Další jednotkou byla tak zvaná Ostlegion ( Východní legie ), kde byli soustředěni zajatí Turkmeni. Turkmenské jednotky měli úspěch v náborové akci a pozdější podporu samotného Hitlera .
Nejznámější vyšší vojenské těleso však byla ROA ( Ruská osvobozenecká armáda ) se svým velitelem generálporučíkem Vlasovem .
Milionová armáda, která bojovala společně s Němci si jistě i z německého pohledu zasloužila nějaké vyznamenání, které by připomínalo hrdinství těchto dobrovolníků .
část č. l

Byl to samotný říšský kancléř Adolf Hitler, který svým nařízením ze dne 14. července 1942 potvrdil založení Vyznamenání za statečnost a zásluhy pro příslušníky východních národů .
Hitler svým rozhodnutím potvrdil jen to, co bylo nutností a co požadovali jeho generálové, kteří se svými vojáky bojovali na východní frontě .
Pan Svetozár Pavlík ve své knize Vyznamenání a bojové odznaky třetí říše uvádí následující fakta :
„Předpokladem udělení vyznamenání za statečnost pro příslušníky východních národů 2. třídy bylo vlastnit Železný kříž 1939 2. třídy. Pokud příslušník získal Železný kříž 1. třídy, případně sponu k Železnému kříži 1914 1. třídy mohl obdržet vyznamenání za statečnost pro příslušníky východních národů 1. třídy“ Tolik z práce pana Pavlíka .
Pokusíme se na faktech prokázat, že situace byla přece jen poněkud odlišná. Udělení spony k Železnému kříži 1914 v roce 1942 jistě předpokládalo, že příslušník těchto jednotek, složených z bývalých zajatců Rudé armády takový kříž musel získat v době Světové války v letech 1914-18. V této době však bylo Německo aktivním členem „ Trojspolku „ a Rusko „ Trojdohody „ a tato státy vedly proti sobě válku. Tedy jistá patová situace, která by si zasloužila podrobnějšího vysvětlení .
Hitler toto vyznamenání založil jistě i z toho důvodů, aby Železný kříž 1939 a Vojenský záslužný kříž ( s meči i bez mečů) 1939 byl udělován německým vojákům a dalším dobrovolníkům ze zemí západní Evropy, kteří sloužili v jednotkách SS, tedy aby nedocházelo k plošnému inflačnímu udělování německých řádů a vyznamenání „ podlidem „, kteří obětavě bojovali proti svým .
Pokud by byl Železný kříž prvním předpokladem k získání vyznamenání pro dobrovolníky, jistě bychom na fotografiích viděli např. vojáky ROA armády gen, Vlasova „ případně kozáky sboru gen. Panwitze ometálované „ právě Železnými kříži a k tomu další vyznamenání Za statečnost a zásluhy pro příslušníky východních národů. Ani Spolkový archiv v Německu však takové fotografie nevlastní a na obrázcích vidíme vojáky jen se svými dekoracemi, které jim náleží. Zcela výjimečně je některý důstojník, který však může pocházet z Pobaltí ( Pobaltští Němci z Litvy, Estonka, Litevska ) je dekorován Železným kříže a dalšími dekoracemi. Železný kříž vojáci ROA obdrželi zcela výjimečně, za zcela výjimečné činy statečnosti.
Autorem vyznamenání je německý grafik a umělec Elmar Lang, ale vlastní návrh je dílem Dr. Heinricha Döhle .
Vyznamenání bylo rozděleno na dvě skupiny :
- s meči za statečnost
- bez mečů za vojenské zásluhy
V tomto případě lze hovořit o tom, že autor se nechal inspirovat Vojenským záslužným křížem 1939- ( Kriegsverdienstkreuz ). Další prameny říkají, že vnitřní dělení vyznamenání, které v tomto případě bylo udělováno s meči, nápadně připomíná dělení starého ruského kříže Sv. Jiří.
Popis a členění dekorace Za statečnost s meči :
Dekorace se členila na jednotlivé třídy :
I. třída ve zlatě s meči
I. třída ve stříbře s meči
II. třída ve zlatě s meči
II. třída ve stříbře s meči
II. třída v bronzu s meči
Vlastní dekorace je vyrobena z bronzu, ale pozdější ražba je již jen náhradní kov ( kriegsmetal ), který je patinován do barvy zlata či stříbra. Dekorace I. stupně byla uložená v etuji, která se nápadně podobala etuji k Železnému kříži I. třídy. Zároveň voják obdržel i dekret, který potvrzoval udělení vlastního vyznamenání.

Dekorace I. třídy ve zlatě s meči byla na úrovni Železného kříže I. třídy 1939 a udělení bylo vzácné .
Dekorace I. třídy ve stříbře a s meči byla na úrovni Vojenského záslužného kříže s meči 1939 .
Dekorace II. třídy ve svých třech stupních s meči představovala vysoké ocenění statečnosti vojáků .
II. třída ve zlatě s meči byla nošená na zelené stuze s červenými postranními pruhy .
II. třída ve stříbře s meči byla nošená na zelené stuze s bílými
Postranními pruhy .
III. třída v bronzu s meči byla nošená na celozelené stuze .
Vyznamenání bylo odlišeno stuhou, která pro každý stupeň měla rozlišení, ale základní barva stuhy je zelená .
Vlastní dekorace se udělovala a předávala v jednoduchém papírovém sáčku s malou stužkou k našití na stejnokroj. Dále každý voják obdržel dekret či potvrzení, že je oprávněn nosit toto vyznamenání .
Literatura :
Kurt G. Klietmann : Auiszeichnung des Deutschen Reichs 1936 -1945
Kurt G. Klietmann : Pour le Mérité und Tapferkeitsmedaille
Jörg Nimmergut : Orden und Ehrenzeichen von 1800 – 1945
Svatozár Pavlík : Vyznamenání a bojové odznaky Třetí říše díl I .
Stanislav Auský : Vojska generála Vlasova v Čechách .

část 2

Vyznamenání Za zásluhy pro příslušníky východních národů .
Dekorace I. třídy ve zlatě ( bez mečů )
Dekorace I. třídy ve stříbře ( bez mečů )
Dekorace II. třídy: ( bez mečů )
-dekorace ve zlatě
-dekorace ve stříbře
-dekorace v bronzu
Dekorace I. třídy se opět nosí jako připínací odznak .
Dekorace II. třídy se nosí na stuze, které jsou totožné se stuhami vyznamenání s meči. Pokud voják nosil na uniformě jen malé stužky, nejsou doplněny meči .
Tato dekorace byla udělována za službu, která nebyla přímo spojena s nasazením na frontě. Tedy např, i zdravotníkům ( i ženám ). Pro udělení bylo nutno splnit podmínky, které známe například u německého Záslužného kříže 1939 bez mečů .
Poznámka :
Většina dekorací, které se nalézají v našich sbírkách jsou neudělené originály .