Arap

ARAP



7.10.1944


U Makova na slovenské straně hranice s protektorátem byla ze SSSR vysazena skupina ARAP, osmi členná skupina, kterou tvořili příslušníci Rudé armády - velitel Adam Jevsejevič Niščimenko, zástupce velitele V. Ostapenko, komisař D. M. Dolja, radistky L. I. Verbovskaja a G. P. Suščeva a Genadij Eichner a dva českoslovenští občané - student Vasil Dimitrij Mohorita (12.8.1919) a František Janečko (25.9.1919). Skupina měla zpravodajsky působit na severovýchodní Moravě a podávat zprávy o stavu německé obrany, pohybech a rozmístění vojenských jednotek a dalších německých vojenských aktivitách. Za tímto účelem byla vybavena třemi rádiovými komplety, jimiž měla udržovat rádiové spojení se štábem 1. UF ve Lvově. Standardní technickou výbavu doplňovaly civilní oděvy, falešné dokumenty, finanční prostředky a zbraně. Při seskoku nebyl nikdo zraněn ani nedošlo k materiálním ztrátám a skupina se shromáždila během jedné hodiny. Opustila místo přistání a po 4 km přesunu se ukryla v lese, aby vyčkala svítání a mohla se orientovat. Dotazem v nejbližším stavení byla nejen zjištěna situace, ale získáni první dva mladí spolupracovníci a po celý den byla zakreslována protektorátní hranice do ruské mapy. Z lesního úkrytu bylo navázáno rádiové spojení se Lvovem, odkud přišel obratem striktní rozkaz: překročit hranice na Moravu a zahájit činnost ve stanoveném operačním prostoru na Ostravsku. Obyvatelé lesní samoty převedli celou skupinu ve dne na moravskou stranu hranice. Přidali se k nim dva mladí muži, skrývající se před gestapem: Karel Karas (6.7.1921) a Antonín Kubala (11.8.1920). Po průniku na Moravu se ARAP utábořila na Javořině, kde se k ní přidali další dva mladí muži a s jejich pomocí začala vytvářet zpravodajskou síť v prostoru mezi Slovenskem a Ostravou. V této lokalitě se též setkala a spolupracovala s 1. československou partyzánskou brigádou Jana Žižky a 18. října 1944 na Trojačce se skupinou WOLFRAM. Poskytla jí spojovací pomoc odesláním tří situačních zpráv, které se skutečně přes štáb 1. UF a GRU v Moskvě dostaly do Velké Británie. Spolupráce s WOLFRAMEM na druhé straně přinesla skupině ARAP 100 000 protektorátních korun, předaných kpt. Otiskem Niščimenkovi a Mohoritovi, ale zejména zpravodajskou síť, kterou jí WOLFRAM předal poté, co rezignoval na své poslání v Beskydech a prostor opustil. Tak začala i zpravodajská spolupráce ARAP s beskydskou odnoží Rady tří, vedené gen. Braunem. Po celou dobu svého pobytu v Beskydech se ARAP bránila prozrazení častými přesuny, vyhýbala se otevřenému boji a podstupovala jej pouze v případech své sebezáchovy, aby udržela své konspirativní spojení. Nicméně pod tlakem německé protipartyzánské ofenzívy TETŘEV se znovu přemístila na slovenské území, do Vysoké nad Kysucou a ponechala dva ze svých členů, npor. Ostapenka a čet. Janečko v Hutích u Starých Hamrů. Kolem 20. února 1944 byli vysláni na lyžích přes frontu k Rudé armádě Genadij Eichner, Karel Karas a Antonín Kubala s kopiemi plánů německé obrany na Ostravsku. Šťastně přešli frontu, dostalo se jim vzdušného výcviku a 26. dubna 1944 je 1. UF vysadil u Makova znovu ke své skupině. ARAP byla velmi úspěšnou zpravodajskou skupinou, kolem níž se vytvořil menší partyzánský oddíl, mající koncem války 68 členů. Do zajetí gestapa padli a stali se nezvěstnými npor. Ostapenko a čet. Janečko. Ve dnech 2. - 5. května 1945 se sloučila v prostoru Čadca - Turzovka s Rudou armádou, byla odeslána do Moravské Ostravy, odtud na velitelství 1. UF do Breslau, kde byla rozformována a její českoslovenští příslušníci odesláni do Prahy.