This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.
spisovatel český (* 1802 v Praze, +1874 v Novém Městě za Vídní)
Již jako chlapec pod vlivem Jana Jeníka rytíře z Bratřic, u něhož otec Tomášův byl komorníkem, přilnul upřímně k mateřskému jazyku, a protože pro hmotný nedostatek nemohl pokračovati ve gymnasijních studiích vstoupil již ve věku 14. let do 5. dělostřeleckého pluku. Jako voják se po dvě léta v Praze zdokonaloval v češtině a když byl r. 1818 pražský prapor přeložen do Terezína, bylo mu svěřeno učitelství na škole v jeho setnině. R. 1819 dostal se pak do plukovní školy v Pešti a r. 1821 poslán do Vídně do vyšší školy dělostřelecké, ze které r. 1825 vyšel jako Feuerwerker (ohněstrůjce). R. 1828 přišel opět do Pešti k dělostřeleckým výzkumům a odtud opět do Vídně, kde byl ustanoven učitelem geometrického rýsování, polního pevnostního stavitelství a dělostřelecké nauky ve škole 2. dělostřeleckého pluku . R. 1831 povýšen na poručíka(Leutnant) a po přesazení k 11. pěšimu pluku jmenován profesorem české řeči a literatury na vojenské akademii v Novém Městě za Vídní, kde pak působil 26 let. Do r. 1851 postoupil na majora a od r. 1857 po odchodu do výslužby žil až do své smrti v Novém Městě za Vídní.
Psal hlavně o věcech vojenských a byl ve vojenské terminologii autoritou, tak, že Jungmann vzal od něho do svého slovníku všecky vojenské terminy, dílem vybrané ze starých vojenských spisů , dílem nově vytvořené. Sem náleží i jeho pojednání "České puškařství " (Časopis Českého Musea, 1828) a "Objasnění zastaralých názvů ve válečném umění Čechů X II. stol. " (tamtéž 1836). Rukopisem zůstalo "České válečnictví od nejstarších dob až do XVI. stol. " a "Německo-český slovník názvosloví vojenského". Vojenské pojednání Václava Vlčka z Čenova z XV. století: "Naučení ku králi Vladislavovi, kterak se maji šikovatí jízdní, péší a vozyu " zpracoval do němčiny.
Dále přeložil některé spisy o službě vojenské, jako "Předpis služby pro sprostého vojáka, svobodníka a buheníka c. k. pěchoty " (Praha, 1834); "Cvičeni se ve zbrani c. k. pěchoty " (Praha,1835); "Předpis služby při c. k. jízdě " (Praha, 1836); "Pravidla vojenského cvičení c. k. řadové pěchoty " (Vídeň, 1848). Jako profesor češtiny napsal také učebnice: "Ausführliches theoret.-praktísches Lehrbuch der böhm. Sprache für Deutsche" (Praha a Hradec Králové, 1839: 3. vyd. 1850 a 1859); "Malá chrestomatie", vyňatá z téže mluvnice (Praha, 1844). Vedle drobnějších praci v "Časopise Českého Musea " a ve "Květech " uveřejnil v těchto (1841) "Popsání dvou starých knih " (rukopis bíblí české z r. 1456 a rukopis modlicí knihy Karla IV.).
Lze tedy oprávněně říci i o T.Buriánovi, že jako vlastenec patřil také k tvůrcům české vojenské terminologie.
Pramen:
Ottův slovník naučný, díl IV, s.957, Praha 1891