Pamětní kříž na srbsko-bulharskou válku 1913

Pamätný kríž na II. balkánsku vojnu
Pamätný kríž bol zriadený dňa 25. novembra 1913 na pamiatku krátkej a víťaznej druhej balkánskej vojny proti Bulharsku.
Kríž je veľmi podobný pamätnému krížu na vojnu s Bulharskom z rokov 1885-1886, avšak tmavý kov bol nahradený svetlým bronzom a taktiež farby stuhy boli obrátené (pôvodná stuha bola čierna s červeným okrajom).
Pamätný kríž na II. balkánsku vojnu bol udeľovaný dôstojníkom, poddôstojníkom a vojakom srbskej a čiernohorskej armády ako aj civilnému personálu za zásluhy a lojálnu službu počas vojny.
Stuha bola červená s čiernymi okrajmi.
Zdroj: www.royalfamily.org
Foto: www.vitezmedals.co.uk

Tato pamětní dekorace ve tvaru kříže je dokonce nazývaná:
Kříž na srbsko-bulharskou válku 1913. Na obrázcích je jasná podobnost mezi křížem z let 1885-1886.Pamětní kříž byl udělen všem bojovníkům z období II.balkánské války. Bylo uděleno na 500 000 ks křížů a tak můžeme hovořit o běžné dekoraci,která však,pokud je s původní stuhou patří do našich sbírek.Kříž razila švýcarská firma Huguenin.
Velikost kříže je 41,5x41,5mm. Stuha široká 28mm s dvěmi 2mm širokými černými proužky.
Avers
Na střed kříže je vložena iniciála krále Petara II.
Revers:
Ve středu kříže je prostý letopočet 1913
Válka v roce 1885-1886 nebyla pro Srbsko šťastná, byla to prohra a proto je pamětní dekorace, z let 1913 symbolicky znamením velkého vítězství Srbů nad bulharskými jednotkami.

I když zde jde jen o dekorace pamětní, pro srbského vojáka mají jiný význam. Válka v letech 1885-1886 byla pro Srbsko prohrou a je jistě pochopitelné, že když v 2.balkánské válce se Bulharsko postavilo proti svému spojenci,Srbsko neváhalo a odčinilo tuto porážku mimo jiné i založením kříže z roku 1913.Tím však problém nenávisti mezi těmito státy nekončí. Srbsko v roce 1914 statečně bojuje za vlast, a krále, RU vojska mají vojenský i politický problém se svým tažením,Bulharsko se do války zapojuje v roce 1915 na straně Centrálních mocností. Nevede útok proti Rusku, neb kulturní vazby na Rusko jsou silné,ale již 14.října na více směrech překračuje hranice a zatlačuje srbskou armádu do defenzivy.Srbská armáda po pádu Bělehradu a po bulharském útoku opouští území na severu země a postupuje hrozný ústupový boj nepřátelskou Albanii. Na toto Srbové nezapomínají do dnešních dnů. Na pamět tohoto pochodu je zřízena Pamětní medaile na ústup Albanii v roce 1915.Nepřátelství mezi Srby se projevuje i v dalších letech 2. světové války a vlastně přetrvává do dnešních dnů. Proto i tyto medaile jsou vyjádřením politických postojů na jedné straně Bulharu, na straně druhé Srbů.
Literatura:


Egon E.Kisch: Vojákem 8.pražského sboru

Pamětní kříž Srbsko-Bulharské války 1913
Spomenica Srpsko-bugarskog rata 1913
Balkánská válka roku 1912 skončila porážkou Turecka, ale žádný z angažovaných států (Černé Hory, Bulharska, Řecka i Srbska) nebyl s výsledky války spokojený. Konkrétní spory Bulharska s Řeckem a Srbskem měly ve svém důsledku pokračování války s jiným politickým i vojenským rozložením sil, které nazýváme:
II. Balkánská válka z roku 1913.
Dne 1. června roku 1913 uzavřelo Srbsko a Řecko tajnou vojensko-politickou smlouvu, která byla zaměřena proti Bulharsku přesněji proti zisku území, které Bulharsko získalo v I. Balkánské válce. Srbové se angažovali na území Makedonie, a právě toto těžce snášeli především Bulhaři. Byl to však bulharský panovník, car Ferdinand, který 29. června roku 1913 vydal rozkaz bulharské armádě k zahájení ozbrojených akcí na území Makedonie. Ferdinand vydal rozkaz bez souhlasu parlamentu a opíral se o vágní sliby pomoci ze strany Německa a Rakousko-Uherska, které se nakonec ukázali být neopodstatněné.
Bulharské jednotky v první fázi bojů porazili Srby i Řeky, ale do války nečekaně vstoupilo i Rumunsko (10. července 1913) i bývalý společný nepřítel Turecko. Turecké jednotky znovu obsadili Drinopol a dne 31. července 1913 bylo podepsáno příměří a dne 10. srpna roku 1913 v Bukurešti mírová smlouva. Německo i Rakousko-Uhersko do tohoto válečného sporu nezasáhlo.
Ve válce, která byla krátká však padlo na 200 000 vojáků všech angažovaných válčících států, krutost války a nesmyslné plýtvání lidskými životy mělo být varováním před dalšími válkami. Bohužel nebylo!
Zajímavým faktem je i to, že v této válce byla poprvé nasazena letadla jako nová moderní zbraň. Bulharsko na porážku nezapomnělo a v roce 1915 se svými jednotkami se podílelo na dobytí a porážce Srbska.
Pamětní kříž II. Balkánské války z roku 1913 založil srbský král Petr I. svým výnosem – (Uredbom od 25. studenoga 1913 – Srbske noviny z 29. XI. 1913).
Právo nosit tuto medaili měli všichni občané Srbska, kteří byli zapojeni do tohoto válečného tažení. Především vojáci, ale i příslušníci polovojenských organizací, lékaři, střední zdravotní personál, ministři, finančníci a významní politici. Medaili mohli být ocenění i občané Černé Hory, ale i další cizinci, kteří se do této války zapojili. Černohorci měli vlastní pamětní medaili II. Balkánské války, která však již nebyla udělována. (viz www.valka.cz – Černá Hora).
Popis dekorace:
Kříž se podobá dekoraci z roku 1885-1886 a je vyroben z kovu ukořistěných bulharských děl (což pravda není). Kříž je zhotoven ze zlaceného bronzu a jeho průměr je 42 mm. Plocha ramen kříže je na obou stranách jemně zrněna a okraje jsou mírně zvýšené. Na přední straně kříže je kulatý středový medailon, kde je vložen korunovaný monogram krále Petara I. Medailon na zadní straně nese pouze letopočet 1913.
V horní části dekorace je malé ouško se závěsným kruhem k upevnění na stuhu, která může být splývavá (šířka 28 mm) nebo složená do trojúhelníků (šířka 38-40 mm). Stuha je červená s černými proužky při okraji. Pozorný čtenář si uvědomí, že je to obrácený poměr barev v porovnání s křížem z roku 1885 – 1886.
Výrobou kříže byla pověřena švýcarská firma Huguenin, ve starší literatuře se uvádí i firma Arthus-Bertrand, tato firma s jistotou vyráběla miniaturky kříže v několika velikostech a kříž, který byl zhotoven právě touto firmou byl poněkud menší o rozměru 40,5 x 40,5 mm. Existuje ražba kříže i ve stříbře i když k tomu není žádný právní podklad či nárok, ale jde jen o soukromou zákaznickou ražbu. Existuji však čtyři kříže vyrobené ze zlata s kterými však disponoval jen král Petar I.
Celkový počet křížů nepřesáhl číslo 500 000 a kříž patří mezi běžná srbská vyznamenání.
I když je dekorace běžná, bude jistě zajímavé porovnat výrobu i výrobce. Kříže se od sebe poněkud liší, středové medailony nejsou zcela stejné, je to kouzlo faleristiky .

Pamätná medaila na I. balkánsku vojnu


Medaila za oslobodené Kosovo


Medaila bola zriadená dňa 31. októbra 1913 na počesť srbského víťazstva v prvej balkánskej vojne, v ktorej získalo Srbsko oblasť nazývanú "Staré Srbsko" (alebo Kosovo). Územie bolo rozdelené medzi Srbsko a Čiernu Horu.
Vyznamenanie bolo udeľované dôstojníkom, poddôstojníkom ako aj vojakom srbskej armády, ale taktiež civilistom, zdravotníckemu a administratívnemu personálu, ktorí sa na vojne s Tureckom podieľali.
Stuha bola náprsná trojuholníková, zložená zo šiestich pásov srbskej trikolóry (červená-modrá-biela)


Zdroj: www.royalfamily.org
Foto: z vlastného archívu

Dovolím si jen krátké doplnění k této medaili.Tato medaile, opravdu založena 31.10.1913 na počest porážky Turků a osvobození země byla ražena v množsví 430 000ks. Je možno říci,že kdo v této době nebyl dekorován touto medaili, jako by v Srbsku nebyl. Udělovala se nejen vojákům a zdrav.personálů,ale byla udělena i srbské inteligenci, učitelům a básníkům,kteří se podíleli,dnes bychom řekli na propagandistické práci, tedy skládali oslavné básně a písně, vedli mladou generaci k vlastenectví,prokázali historické tradice Kossova a význam jako kluturního centra starého Srbska.Medaile zde vystavená pochází z privátní sbírky a patřila paní Františce Novákové,která tehdy se souhlasem úřadu působila jako diplomovaná zdravotní sestra v Srbsku. Obdržela dále i Stříbrnou medaili Srbského Cerveného kříže 1912-1913.


Avers:
Letopočet 1912 jako slunko jasné nad ukořistěném tureckém dělu.V horní části medaile je opis v cyrilice. V dáli je vidět monastír(klášter) Gračanica.Medaili razila Firma Huguenin.


Revers:
Dvouhlavý orel s prsním štítkem,kde je znak Srbska, štítkem obklopený vavřínovým listem. Perutě dravce jsou rozprostřené. Vše je rámované ve vavřínovém věnci vítězství,kde jednotlivé lístky nesou jména významných bitev a střetutí této války.
Medaile je velikosti 35,8mm. Stuha trojúhelníková či splývavá vyrobena z hedvábí. Dnes již jsou tyto stuhy většinou rozpadlé.Na našem území se tyto medaile nacházejí, neb je obdrželi cizinci, dobrovolníci,převážně zdravotní personál,který v Srbsku působil. Další medaile k nám dovezli legionáři,kteří tyto medaile sice nenosili,ale jako památku uschovali


Literatura:
Boris Prister: Odlikovanja, Zagreb 1964
Desanka Nikolič: Naša odlikovanja do 1941 g. Beograd 1971

Pamětní medaile k 25 výročí osvobození jižních oblsti Srbska:


Tato medaile úzce navazuje na pamětní medaile první balkánské války. Podoba stylizovaného kříže. Medaile samotná má připomínat statečnost vojáků,kteří v první balkánské válce bojovali za osvobození Kosova,které je pokládáno za kolebku Srbské kultury a Srbské státnosti.


Avers:
Portrét krále PetraI a Alexandra I.Karadorděviče.Pod portrétem signatura:Kovnica A.D.Nápis v cyrilici:PROSLAVA DVADESETGODIŠNJICE OSLOBODENJA JUŽNEE SRBIJE


Revers:
Symbol vycházející slunce,které můžeme spatřit již na medaili z roku 1912Na horním rameni je: 1912-1937


Průměr medaile:32mm.


Literatura:
Boris Pister: Odlikovanja, Zágreb 1984

Mezi zajímavé památky,které se vztahují k problematice balkánských válek můžeme zařadit i neoficielní medaili Sv. Jiří za pomoc při léčení raněných a nemocných vojáků.


Lícová strana opis v kyrilici, překlad:
Svatý Jiří buď i nadále Srbů vzorem ochránce


Rubní strana opius v kyrilici,překlad:
Sláva mstitelům Kosova,pomozme vysílenému bojovníkovi 1912
Poděkování za překlad patří Ing. A.V.Petříčkovi.


Svatojířská problematika ukazuje,že zde v tomto případě jde o soukromou inciativu ruské šlechty,ale výroba byla zadaná evropskému rytci. Medaile je ražena v bílém kovu a je velmi vzácná. Vystavený exemplář pochází te soukromé sbírky a za další informace bude autor vděčný.V roce 1994 byla tato medaile nabízena v aukci (Frankfurt am Main) s popisem St. Georgsmedaille fur Kriegshilsdienste 1912 s poznámkou: Sehr selten semioffizielle Auszeichnung. medaile byla vydražena za 255 DM. Tato cena odpovídala ceně V. stupně řádu Bílého Orla. Že jde o ražbu zahraniční dokazuje i to,že medaile je v Srbsku a Černé Hoře neznámá,v současné době však hledaná.

Pamětní medaile srbsko-turecké války z roku 1912
Spomenica srpsko-turskog rata 1912


Počátkem 20. století mladé národní státy :
Bulharsko
Černá Hora
Rumunsko
Řecko
Srbsko
Dosáhli svobody, ale ani jeden z těchto států nebyl zcela spokojený s výsledky, kterých bylo dosaženo v bojích proti Osmanské říši .


Turecká armáda stála pevně na území Makedonie, Thrákie i severního Epiru. Hlavním cílem Srbska bylo získat přístup k moři, Řekové chtěli naplnit myšlenku „ Velkého Řecka „. Zájem Ruska byl na válce a tak již 13. března 1912 je podepsána smlouva o přátelství a válečné pomoci mezi Bulharskem a Srbskem. V létě 1912 se do funkce premiéra dostává válce nakloněný Nikola Pašič .


11. května 1912 byla mezi náčelníky GŠ armády Srbska a Bulharska podepsaná tajná smlouva a Bulharsko bylo připraveno postavit polní armádu o celkovém počtu 200 000 vojáků a Srbsko 150 000 vojáků. Chybou však bylo to, že se nepodařilo vytvořit jednotné velení této balkánské armády. Podařilo se však do vojenských akcí zapojit Řecko s armádou o počtu 120 000 vojáků. Armáda Černé Hory stála pevně po boku Srbska. Tento tak zvaný „ Balkánský pakt „ byl připraven vojensky i politicky zničit Osmanskou armádu na území balkánského poloostrova .


Historici jako datum zahájen této I. Balkánské války obecně uvádějí datum 26. září 1912 .


Pamětní medaili I. Balkánské války 1912 založil král Petr I .-( Službeni vojni list, br.23 -7. XI. 1913 ). Medaili bylo možno udělit vojákům povolaných do aktivní služby, ale také všem angažovaným občanům Srbska, kteří se podíleli na osvobozovací válce, lékaři, střední zdravotní personál ( zde z Ruska, ale i Německa, Rakousko-Uherska, Holandska, Belgie a dalších zemí ). Medaili jako výraz angažovanosti obdrželi i ministři a poslanci, ale také např. představitelé Národní banky ( jak jinak financovat válku ? ), novináři. Ministr války měl zvláštní právo vyznamenat či přesněji předat medaili dalším osobám dle jeho výběru .


Popis medaile :


Avers:
Na přední straně je symbolika Kosova pole s monastyrem ( klášterem ) Gračanica, který je v pozadí. Ve střední části jsou válečné trofeje dobyté nad Tureckými jednotkami ( polní dělo s kolesnou ). Válečné trofeje jsou vloženy do půlvěnce z vavřínu jako připomínka vítězství. Nad bojištěm vychází jasné ( jindy psané krvavé ) slunce topící se v paprscích. Ve středu slunečního kotouče je letopočet 1912. V horní části medaile je prostý nápis :


OSVEČENO KOSOVO- ( ne zcela přesně a správně ve významu „ Odplata či pomsta Za Kosovo „, zde upomínka na nešťastnou bitvu z roku 1389 kdy Srbové utrpěli ničivou a zdrcující vojenskou porážku na Kosově poli ) .


Revers :
N ploše medaile je položen dvouhlavý orel se středním čestným štítkem, který nese královský srbský erb. Královský orel je vložen do věnečku z vavřínových lístků. V těchto lístcích jsou jména významných bitev této války :


- KUMANOVO
- SKOPJE
- PRILIP
- JEDRENE
- VELES
- N. PAZAR
- DEBAR
- ŠTIP
- PRIZREN
- BITOL
- SKADAR
- OHRID
- SJENCA
- DOIRAN
- TETOVO
- LJEŠ
- ELBASAN
- PRIŠTINA
DRAČ


Medaile je dobře ražena ze zlaceného bronzu a nosí se na splývavé stuze o šíři 28 mm ( barevné pořadí viz obrázek ). Pokud se medaile nosí na trojúhelníkové stuze, je tato široká 35 - 40 mm. Zakládací listina neukládá po smrti vyznamenaného vracet medaili Řádové kapitule. Medaile zůstává v rodině dekorovaného bojovníka .


Celkově bylo uděleno více jak 430 000 medailí, které jsou do dnešních dnů v srbské společnosti po morální stránce stále v centru pozornosti .Medaile vyráběla jednak firma Hugenin, ale také známá klenotnická firma Arthus-Bertrand a byla to právě tato firma, která vyrobila a dodala medaile se špatným opisem .


Opis OSVEČENO KOSOVO byl zaměněn na
OSVEČENO NOSOVO


Medaile s tímto opisem je uložena ve Vojenském muzeu v Bělehradě a je jen na Vás, zda takovou medaili neobjevíte ve své sbírce .


Medaile byla zhotovena i domácím výrobcem, kterým byl Miše Goldštejn z Bělehradu. Medaile se předávala v jednoduché etuje, spíše krabičce, bez označení, ale v některých případech je na vnitřní straně víčka vlepena značka výrobce. K medailí známe i několik typů miniaturek, různé velikosti i provedení .



Literatura je uvedena v úvodní části .