This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.
(1869 - 1948)
Narodil se 2. října 1869 v Porbandaru v západní Indii. již ve třinácti se oženil a stal se otcem čtyř dětí. V roce 1888 odcestoval do Londýna, kde studoval práva, cizí jazyky a přírodní vědy. Stal se členem vegetariánského hnutí. Poté se vrátil do Indie, usadil se v Bombaji a otevřel si advokátní praxi. Když se doslechl o bezpráví, které je Brity uplatňováno vůči jeho krajanům, pracujícím v Jižní Africe, rozhodl se situaci řešit a roku 1893 odjel do Jižní Afriky. Vládě se však podařilo Gándhího vydíráním, hrozbami a nátlakem přimět v roce 1914 k odchodu, aniž dosáhl výrazné nápravy poměrů v kolonii. Po návratu do Indie napsal manifest, ve kterém hlásal nutnost nezávislosti Indie, zrušení kast a společného soužití hinduistů s muslimy.
V roce 1919 zahájil kampaň satjágraha, tzn. občanské neposlušnosti proti britským úřadům. Po masakru v Amritsaru v dubnu 1919 vyhlásil hladovku, první z řady mnoha hladovek, které se staly jedním z hlavních prostředků jeho "nenásilného" boje. V roce 1930 odsoudil zavedení tzv. solné daně a byl s mnoha dalšími odpůrci britského solného monopolu uvězněn. V té době již měl za sebou šest a půl roku strávených ve věznicích.
Roku 1931 se v Londýně zúčastnil tzv. Koference u kulatého stolu o budoucnosti Indie, rozhovory však skončily neúspěchem. Cestu k vytvoření nezávislé Indie otevřel až zákon o Indii z roku 1935, jímž se Indické císařství mělo transformovat na federaci samosprávných států a provincií Britské Indie. Gándhí a Indický národní kongres však požadovali zřízení federální indické vlády a britské návrhy odmítli.
Na začátku druhé světové války bylo proto mnoho představitelů Indického národního kongresu uvězněno, což vyvolalo po celé Indii nepokoje. Tváří v tvář japonské agresi byli Britové donuceni k ústupkům a v roce 1942 vyslali předsedu Dolní sněmovny, sira Stafforda Crippse, aby s představiteli Indického národního kongresu vyjednal podobu samosprávy. Ale tentokrát dohodu odmítl Muhammad Alí Džinnáh, vůdce Muslimské ligy, která si nepřála společný stát s hinduistickou většinou. V roce 1944 došlo mezi muslimy a hinduisty k nepokojům, které Gándhí řešil opět hladovkou.
Po skončení války schválila nová labouristická vláda v Londýně Zákon o nezávislosti Indie, který předpokládal vznik dvou samostatných států - převážně hinduistické Indické republiky a muslimského Pákistánu. Plán měl realizovat lord Mountbatten, britský místokrál v Indii spolu s předsedou Indického národního kongresu Nehrúem a vůdcem Muslimské ligy - Džinnáhem. Po určitém váhání se s tímto plánem smířil i Gáhdhí.
Mountbatten určil květen 1948 jako termín odchodu Britů z Indie, k vyhlášení nezávislosti ale došlo již 15. srpna 1947 a to vedlo k velikému krveprolití mezi hinduisty a muslimy. I tentokrát Gándhí protestoval hladovkou. Hinduistickými radikály byl Gándhí obviněn z nadržování muslimům.
30. ledna 1948 cestou na modlitební shromaždiště, zastřelil Gándhího fanatický hinduista.