M. R. Štefánik

M. R. ŠTEFÁNIK



25.7.1944


Na Slovensku u Liptovské Osady v okrese Ružomberok byl vysazen desant M. R. ŠTEFÁNIK, první organizátorský výsadek, s jehož pomocí hodlal UŠPH vytvořit na středním Slovensku ohnisko partyzánského hnutí, které do budoucnosti ovlivní vojenský a politický vývoj v celém regionu, naváže kontakty, podchytí, zorganizuje a vyzbrojí příslušníky politické opozice a československy orientované vrstvy odboje proti ludáckému režimu, včetně armády, což ve svém důsledku povede k takové destabilizaci situace, že vyústí v celonárodní povstání. Velitelem byl npor. P. A. Veličko, náčelníkem štábu kpt. J. Černogov a komisařem Saša Lach. Členy desantu byli i dva Slováci – rolník Ján Brezík (11.1.1919) a dělník Štefan Demko (17.9.1922), Potkarpatorusín Alex Troniščák (1909) a dále sudetský Němec Hans Schilder (1923). Slovenští parašutisté krátce předtím ukončili kurz partyzánského boje v Obarově u Rovna. Svou znalostí prostředí měli pomoci překonávat počáteční obtíže v navazování kontaktů a v komunikaci s obyvatelstvem. Skupina byla standardně vystrojena civilním oděvem a vojenskou uniformou, vyzbrojena samopaly PPŠ, pistolemi TT, ručními granáty a 3000 náboji. K technické výzbroji patřila též přenosná rádiová stanice. Neměla falešné doklady, dostala měnu v německých markách a polských zlotých v přibližné hodnotě 30 000 slovenských korun a suchou stravu na tři dny. Po shromáždění na doskokové ploše odešli přes Liptovskou Lužnou do Kantorské doliny. Zde byl zřízen lesní tábor, navázáno rádiové spojení s UŠPH v Kyjevě a okamžitě přistoupeno k průzkumu, organizátorské činnosti a orientaci v místní vojenské, politické a hospodářské situaci. Skupina navázala spolupráci s ilegálními organizacemi KSS, s vojenskou posádkou v Martině a zahájila teroristickou činnost proti aktivistům ludáckého režimu a slabším německým strážním jednotkám. Na Prašivé rekognoskovala doskokovou plochu, obsluhovanou vytyčovací skupinou, na níž bylo v dalších dnech vysazeno několik výsadků UŠPH. Její teroristická aktivita vyvolala obavy z předčasného vzniku povstání, které vedlo k jednání pplk. Jána Goliana a Gustáva Husáka s npor. Veličkem, který však slibů o utlumení aktivity nedodržel, naopak ji dále stupňoval diverzními akcemi na okolních železničních tratích zatarasováním tunelů na tazích Žilina - Košice, Horná Štubňa - Handlová - Kremnica ve dnech 21. - 25. srpna 1944. Brigáda ŠTEFÁNIK se stala řídícím centrem a velícím střediskem pro všechny další výsadkové skupiny v předvečer povstání na Slovensku. 21. srpna 1944 obsadila Sklabinu, ustavila zde národní výbor a vztyčila československou státní vlajku. V následujících dnech přepadli její příslušníci pilu v Turanech, kde likvidovali německou strážní jednotku. Veličko též řídil události kolem likvidace německé vojenské mise v Martině, což se stalo oficiálním důvodem k německému zákroku na Slovensku a ke vzniku povstání. Svůj výrazný podíl na Slovenském národním povstání sehrála brigáda ŠTEFÁNIK zejména v období jeho příprav v situaci, kdy ještě nebyly zcela ukončeny organizační záměry povstaleckého štábu. V prvních dnech povstání též aktivně zasáhla do bojů v Turci a u Strečna. Po německém potlačení otevřeného odporu na středním Slovensku se soustředila v prostoru Brezno nad Hronem - Čierný Balog. 5.1.1945 byl v boji zraněn Demko a v Bukovské dolině zajat Němci. Vězněn byl do konce války. Za neznámých okolností padl v boji i radista Schilder. V polovině února 1945 se skupina sloučila se sovětskými a rumunskýmu vojsky.