20.02.2010 - Slavnostní shromáždění u příležitosti výročí bojů u Sokolova a Jasla

Ti, kteří nezaváhali v době nacistické okupace bývalého Československa a se zbraní v ruce bojovali za naši svobodu v těžkých bitvách u Jasla a Sokolova, se v pátek 19. února 2010 sešli s představiteli Ministerstva obrany ČR v Praze.


Slavnostního shromáždění u příležitosti 67. výročí bojů u polského Jasla a 65. výročí bojů u ukrajinského Sokolova se spolu s veterány 2. světové války zúčastnil náměstek ministra obrany František Padělek a Generální štáb AČR zastupoval první zástupce náčelníka GŠ AČR brigádní generál Miroslav Žižka. Přítomni kromě daších hostů byli také vojenští představitelé zastupitelských úřadů Slovenska, Ruska a Ukrajiny.


Historie potvrdila, že vojáci od Sokolova a Jasla příkladně obstáli ve svém prvním bojovém nasazení. Stali se trumfem československé exilové vlády v Londýně ve složité hře o pověst a prestiž našich vojáků jako důvěryhodné a dokonale připravené ozbrojené síly. Právě bojové vystoupení československých dělostřelců 15. ledna 1945 v Západokarpatské operaci v bitvě nedaleko polského městečka Jaslo, se stalo největší účastí československého dělostřelectva vůbec a po 2. světové válce bylo toto datum určeno jako Den československého dělostřelectva.






http://www.army.cz/scripts/detail.php?id=15882

Předpokládám, že ona patetická slova jsou převzata ze serveru Ministerstva obrany.
Neškodilo by však méně patosu a více znalostí. Jako obvykle bylo totiž všechno jinak. Stejně jako 6. říjen 1944 nebyl prvním dnem, kdy se naše exilové jednotky dostaly na československé území, ani asi hodinová střílečka u Jasla nebyla největším bojovým vystoupením našich dělostřelců.
U Jasla bylo nasazeno cca 30 baterií, zatímco bojové akce od Liptovského Svätého Mikuláše až po Holešov (tedy od března do května 1945) byly podporovány asi 50 bateriemi, a to nepřetržitě a podle potřeby, nikoli jen blbým práskáním do jednoho místa podle standardu sovětských schopností.
Největším bojovým nasazením československého dělostřelectva ovšem byla jeho účast ve válce proti maďarským bolševikům v květnu a červnu 1919, kdy bylo na podporu bojující pěchoty nasazeno cca 70 baterií. Ani zde nešlo o práskání do jednoho místa, ale o řízenou palbu dle potřeby na měnící se cíle.
Holt bolševické propagandistické kecy na ministerstvu stále převládají a VHÚ je v tom podporuje, neboť není schopno odborné reflexe.
Těžko pochopit, proč se stále glorifikuje pouze jedna zájmová skupinka, která zrovna v onom střetu nic moc světoborného nepředvedla. Děla zaujala postavení, pro celé baterie se zaměřilo několik cílů a určil počet granátů a min na každý cíl, přesně se řeklo od do tam, od do tam. Práce maximálně pro velitele baterie, ostatní cvičené opice typu sovětského mužika. Čs. branná moc v meziválečném období cvičila k iniciativnímu přenášení palby podle potřeby i velitele jednotlivých děl, v lednu 1945 to u našich jednotek z východu zvládali jen někteří velitelé baterií, častěji to musel řešit až velitel oddílu. Opravdu důvod ke každoročním oslavám a plácání se po zádech, jací to byli pašáci, ti "dělostřelci".
Přitom v civilizované Evropě je svátek dělostřelců stanoven, pouhých několik století, a je jím Svatá Barbora. Tu však slaví pouze skupinka dělostřelců od Obrněné brigády, většinou za nezájmu ministerstva a VHÚ.

Jako vzpomínku a tiché připomenutí bojů to beru , jinak ta slova Dr. Fidlera plně sdílím , v tomto bodu bez diskuze . Jen jsem si ( sakra ) myslel, že již u nás slavíme sv. Barboru ? !