Maruša-Věra, Olena-Anna

(organizováno čs. armádou-H. Píka)


Členové : Václav Kohút, Vasil Kučeravý, Pavel Balega, Ivan Ivančulinec
Den výsadku: 10. 6. 1944
Místo výsadku : prostor Svaljava a Volovec
Úkol : zpravodajský, spojovací
Prostor působení: Podkarpatská Rus



Osud členů výsadků:
Po vysazení se skupině nepodařilo z technických důvodů navázat spojení.
Dostali se do složité vnitropolitcké situace a přidali se sovětským partyzánům. Na svůj původní úkol rezignovali.

MARUŠA – VĚRA, OLENA – ANNA



10.6.1944


Na Podkarpatské Rusi byli ze SSSR vysazeny dva desanty. První skupina MARUŠA – VĚRA byla předurčena k zpravodajské a spojovací činnosti v prostoru Užhorodu a tvořily ji velitel, dělník Václav Kohut (4.12.1919) a radista, lesník Vasil Kučeravý (4.2.1918). K prioritám jejich poslání patřilo zřízení rádiového spojení, které měli udržovat každé úterý a sobotu s Moskvou a v neděli s Londýnem. Seskočili v prostoru Svaljava. Druhá skupina OLENA – ANNA ve složení truhlář Pavel Balega (4.8.1915) a Ivan Ivančulinec (11.9.1919) směřovala do oblasti Mukačeva. Vysazena byla u obce Zárička. Také u ní se očekávalo, že bude předávat své zprávy a zjištění o vojenské a politické situaci do Moskvy každou středu a sobotu, v pondělí pak do Londýna. Obě skupiny byly vybaveny rádiovými komplety NABLA, americké výroby, konstruovanými na elektrický proud ze sítě, což je automaticky činilo použitelnými pouze v oblastech s vysokým stupněm elektrifikace. Zakarpatská Ukrajina k takovým nepatřila. Elektrifikována byla většinou jen okresní města, kde však byly též správní úřady, četnické a policejní stanice, sídla vojenských jednotek. V oblastech vysazení již operovalo několik sovětských partyzánských oddílů a celková politická situace nebyla ani příznivá pro politickou činnost ve smyslu československém. Obě skupiny se nejprve snažily proniknout do prostorů původně plánovaných, kde je čekaly nepřekonatelné obtíže se zřízením rádiového spojení. Parašutistům se dostalo pomoci a úkrytů v Novém Davídkovu a Velkých Lúčkách, ale k rozvinutí zpravodajské činnosti se neodhodlali. Časem se připojili k partyzánské brigádě ZAKARPATIJA 9. Kučeravý se v ní stal pobočníkem velitele a náčelníkem průzkumu. Poskytovali jí spojovací služby a podíleli se účastí na bojových akcích. Na své původní poslání resignovali a z tohoto hlediska jej nesplnili.