Vpřed

VPŘED



16.9.1944


V blízkosti letiště Sliač byla ze SSSR vysazena skupina VPŘED. Ze Slovenska měla proniknout do Čech a zde podporovat a rozvcíjet partyzánské hnutí. V 9 členné skupině bylo šest Čechoslováků – velitel, komunistický funkcionář a interbrigadista Josef Hečko (19.11.1907 – 28.11.1969), náčelník štábu, dělník Štefan Kollár (9.7.1919), a dále tkalcovský mistr a italský lůegionář Karel Linke (10.1.1900), Josef Schütz (23.7.1910), dělník Wilhelm Gaida (6.11.1902) a Franz Gold (10.10.1913). Zástupci Rudé armády byli zástupce velitele Makar Klokov, radista Ivan Čičenkov a velitel destrukční skupiny Nikolaj Verasovič. Po seskoku se rozhodnutím Slovenského partyzánského štábu soustředila v obci Bujakovo (dnes část města Brezno). Zde se dále připravovala na svůj úkol, převzala část českých příslušníků zdejšího partyzánského výcvikového střediska a zformovala se v partyzánský oddíl o 2 rotách s počtem 130 osob. Přípravy pokračovaly až do 27. října 1944. Den před pádem Banské Bystrice a jejím obsazením německým vojskem se vydal oddíl VPŘED na pochod severozápadním směrem, přes Malou Fatru k Žilině, kde měl dle plánu Josefa Hečka překročit Váh a proniknout do moravských Beskyd. Ačkoliv se vyhýbal bojům, dezertovala během 14 dnů skoro polovina jeho příslušníků a stav oddílu poklesl na 70 mužů. V polovině listopadu pronikl do trojúhelníku Považská Bystrica - Ilava - Prievidza, kde skončily jeho naděje na přechod Váhu a následné proniknutí na Moravu. Vyslal sice 21. listopadu 1944 tím směrem 13 členný průzkum, jemuž zajistil přechod Váhu u obce Beluša. To byl jediný úspěch v tomto směru. Průzkumná skupina se nikdy nevrátila a tak počátkem prosince 1944 došlo velení oddílu k rozhodnutí od dalšího postupu na západ upustit a bojovou činnost rozvíjet na místě. Pro bojovou aktivitu oddílu VPŘED jsou charakteristické drobné diverzní akce v podobě léček, přepadů a kladení minových nástrah na okolních komunikacích. Ohrožoval tímto způsobem menší vojenské jednotky a zásobovací kolony na silnicích v blízkosti obcí Košeca, Zliechov, Valaská Belá, Čičmany, Mojtín, Pružina, Lazany, Beluša, Ladce, kde též zakládal místní národní výbory, případně partyzánské skupiny. K větším bojům, převážně s Vlasovci a POHG se uchyloval pouze ve stavu bezprostředního ohrožení, kdy byl napaden. Tehdy měl i ztráty. 26.1.1945 padl při přesunu ze Strážovských vrchů do Turce Kollár. Zpravodajsky pronikl do zbrojovky v Dubnici nad Váhom, odkud posílil své řady o 180 mužů, kontaktoval mužstvo protiletadlových baterií slovenské domobrany a maďarské armády, které též na jaře 1945 přešlo do jeho řad. Některé destrukční akce úspěšně prováděl i na železniční trati Prievidza - Handlová. 18. března 1945 se první část oddílu vydala vstříc blížící se frontě a spojila se s rumunskými vojsky. Zbytek oddílu o síle 60 mužů pokračoval v záškodnické decentralizované činnosti na komunikacích mezi Kláštorem pod Znievom a Slovenským Pravnem až do 28. dubna 1945, kdy se sloučil také s rumunskými jednotkami v prostoru Čičmany - Zliechov. V té době měl již opět 350 mužů.