Kategorie pěších divizí

V roce 1938 měla japonská armáda čtyřiatřicet pěších divizí, z nichž dvě, a to 19. a 120., byly umístěny v Koreji. Dalších sedm 1., 2., 4., 7., 8., 12. a 104. byly v Mandžusku. V Číně vedlo válku čtyřiadvacet pěších divizí, takže v Japonsku zbyla pouze divize jediná. Byly zde ještě záložní výcvikové divize. Každá japonská divize v poli měla ještě svou výcvikovou divize, která pro ni připravovala nováčky a zásobovala ji vycvičenými kádry. Tím před světem japonská armáda zamlžovala skutečný počet bojových útvarů. Např. v Mandžusku bylo úředně umístěno pouze šest praporů ochrany železnice, ale ve skutečnosti zde bojovalo sedm pěších divizí Jak je to možné. Jednoduše? Např. 8. pěší divize s posádkou v japonském Hirosaki vyslala po ročním výcviku celou výcvikovou divizi do Mandžuska, ale zároveň k ni narukovali další nováčci, které v Hirosaki cvičila skupina důstojníků a poddůstojníků původní divize, jejíž prvoročáci již bojovali v Mandžusku. Divize přitom měla plný stav a sídlila v Hirosaki, neboť vojáci chodící po městě nosili její označení. Svět tak byl přesvědčován, že v mandžusku je pouze oněch šest praporů ochrany železnice, neboť divize byly ve svých posádkách.
Z hlediska vojenských odvodů bylo Japonsko rozděleno na sedmnáct divizních oblastí včetně Koreje. Každá z těchto oblastí byla přičleněna k jednotlivým divizím. Tato divize si pak sama prováděla odvody a rok co rok vysílala své vycvičené jednotky na dokončení výcviku k bojovým jednotkám mimo Japonsko. Samozřejmě tajně. Takže odvedenci z hornatých oblastí s drsným podnebím odcházeli většinou do Číny nebo Mandžuska, vedrům a subtropickému vlhku zvyklí odvedenci z jižních japonských ostrovů sloužili v jihovýchodní Asii a na tichomořských ostrovech. Takže Japonsko má pro svět pouze čtyřiadvacet pěších divizí. Ve skutečnosti jich má, ale včetně výcvikových, osmapadesát. Tyto divize jsou rozčleněny do tří kategorií a to A, B a C.


Pěší divize kategorie A (hohei šidan ko)
Organizačně jde o nejmodernější japonské divize. Měly 14 000 mužů ve třech pěších plucích, dělostřelecký pluk o 36 hlavních a tankový prapor s osmadvaceti tanky. Později to byl tankový prapor mající 84 tanků, z nichž 37 bylo lehkých a 47 středních. Dále byl do ní začleněn průzkumný pluk mající 346 mužů s tančíky a motocykly, oddíl protitankových kanonů mající dvaadvacet hlavní o ráži 37mm nebo 47mm. Pomocnými útvary byly prapory železniční, spojovací, chemický, sanitní, zásobovací a dopravní se speciálním praporem pro zásobování vodou. Byl to krycí název jednotky používající bakteriologické zbraně. Tyto divize byly nasazeny především v Číně a částečně i v Tichomoří.


Pěší divize kategorie B (hohei šidan otsu)
Tyto divize byly dislokovány výlučně v Mandžusku u Kuantungské armády. Měly obvykle 21 400 mužů ve dvou pěších brigádách, každou o síle dvou pěších pluků a dělostřeleckým plukem o čtyřech oddílech. Tři oddíly měly kanony ráže 75mm, čtvrtý houfnice ráží 105mm nebo 150mm. Celkem tedy 48 hlavní. Dále měly tankový prapor se 42 tanky a pomocné jako divize A. Navíc měly dopravně-železniční pluk nebo brigádu se 150 nebo 1350 muži. Tento útvar vyžadovaly mandžuské podmínky, kde bylo minimálně silnic. Armáda proto měla více koní než automobilů, takže železnice byla nejrychlejším a nejvýkonnějším dopravním prostředkem. Obdobně byly organizovány divize umístěné v Koreji.


Pěší divize kategorie C (hohei šidan hei)
Tyto divize byly posádkami výlučně na ostrovech vlastního Japonska. Měly 9 000 mužů. Pokud bylo začleněno dělostřelectvo, byl to pouze pluk se 24 hlavněmi. Byly to baterie kanonů ráže 105mm a baterie houfnic ráže 120mm nebo 150mm. Byly to tedy ouze výcvikové divize.