Airplanes

Létat bylo snem člověka snad odjakživa. Těžko pídit se dnes, kdy se tento sen objevil poprvé. Již v jedné antické legendě se vypráví o Ikarovi a jeho otci, kteří ze zajetí uprchnuli pomocí křídel z ptačích per slepených voskem. Létáním se zabýval i Leonardo da Vinci, renesanční umělec, vynálezce a všeuměl. Inspirací se stali lidem samozřejmě ptáci a jejich let. První nadšenci si proto zhotovovali křídla podobná ptačím a upevnovali si je na ruce. Skákali pak z vyšších budov, mávajíce křídly snažili se docílit letu. Ovšem dosáhli pouze pádu, jenž zpravidla končil tragédií.

Všeobecně vzato se pro vojenské účely nejvíce hodily upoutané balóny. Šlo o balón připevněný na laně k navijáku, umístěnému na zemi, a tudíž zůstával v určité výšce nad terénem na jednom místě. Užívaly se výhradně k úkolům průzkumného charakteru, popř. k řízení dělostřelecké palby. Problémem všech upoutaných balónů byly povětrnostní podmínky, neboť se jejich použití omezovalo jen na bezvětří nebo vítr o maximální rychlosti 7 m/s. Jakmile rychlost větru vzrostla nad tuto hranici, stal se pobyt v balónovém koši nemožným pro neustálé výkyvy a posádka se spíše častěji zvedala ze dna koše, než pozorovala nepřítele a jeho pohyb.

Balóny nenalezly své uplatnění jen v podobě vojenského prostředku, ale hojně se využívaly i v civilním životě.

První krůčky

Dopravní vzducholodě před I. světovou válkou

Vzducholodě v první světové válce (technický rozvoj)

Zeppeliny

Schütte-Lanz

Parseval a Gross-Basenach

Vzducholodě v první světové válce (technický rozvoj)

Vzducholodě v první světové válce (technický rozvoj)

Vzducholodě v první světové válce (technický rozvoj)

Vzducholodě v první světové válce (technický rozvoj)

Vzducholodě v první světové válce (technický rozvoj)

Vzducholodě v první světové válce (technický rozvoj)

Vzducholodě 1918-1945

Vzducholodě 1918-1945

Vzducholodě 1918-1945

Vzducholodě 1918-1945

Vzducholodě 1918-1945

Závěr

Poznámky

Tabulky

Tabulky

Tabulky

Tabulky

Tabulky

Tabulky

Tabulky

Tabulky

Tabulky

Létat bylo snem člověka snad odjakživa. Těžko pídit se dnes, kdy se tento sen objevil poprvé. Již v jedné antické legendě se vypráví o Ikarovi a jeho otci, kteří ze zajetí uprchnuli pomocí křídel z ptačích per slepených voskem. Létáním se zabýval i Leonardo da Vinci, renesanční umělec, vynálezce a všeuměl. Inspirací se stali lidem samozřejmě ptáci a jejich let. První nadšenci si proto zhotovovali křídla podobná ptačím a upevnovali si je na ruce. Skákali pak z vyšších budov, mávajíce křídly snažili se docílit letu. Ovšem dosáhli pouze pádu, jenž zpravidla končil tragédií.

Ihned po nacistickém útoku nabídli západní spojenci Sovětskému svazu materiální pomoc. Nejkratší trasa, jíž bylo možno materiál dostat na ruskou frontu, vedla po moři z Britských ostrovů kolem Němci okupovaného Norska do jediného nezamrzajícího sovětského přístavu Murmansk v Kolském zálivu. Konvoje, které po ní pluly, dostaly kódové označení PQ.

Některé bojové letouny, především v anglicky mluvících zemích, nenesou jen číselné označení typu, ale mají vlastní jména. A jaké jméno reprezentuje rychlost a sílu, tedy vlastnosti, které by měl stíhací letoun mít především, lépe než blesk? Asi žádné. Pojďme se podívat, jak to s těmi Blesky bylo.

O letounu P-38 Lightning bylo u nás napsáno všelico. Některá hodnocení nebyla příliš lichotivá. Bohužel některá taková, často ničím nepodložená tvrzení přežívají neustálým opisováním dodnes.

JSF je program, který v sobě zahrnuje takové množství protichůdných požadavků, jaké nebylo nikdy předtím postaveno před žádný tým konstruktérů. Pro jejich splnění bylo nutné pečlivě zvolit základní konfiguraci, aby po minimálních úpravách vyhovovala všem ozbrojeným složkám participujícím na programu.

Program zkoušek letounu technologických demonstrátorů programu JSF byl bitvou dvou skupin sdružujících největší výrobce letecké techniky. Na výsledcích testů a závěrečném rozhodnutí komise záleželo, kdo získá kontrakt století, na zřejmě jeden z posledních pilotovaných útočných letounů.

Zavalité letouny Brewster Buffalo byly prvními stíhacími jednoplošníky na palubách amerických letadlových lodí. Na lodích se však Buffala dlouho neohřála a byla rychle nahrazena modernějším F4F Wildcat. Svou bojovou kariéru tak letouny zahájily v leteckých silách Finska, Velké Británie a Nizozemí. S působením „buvolů“ u RAF vás seznámí následující řádky.

Letecké souboje vždy přitahovaly pozornost. Od dob první světové války byly jejich účastníci považováni za hrdiny, psali se o nic příběhy a stávali se idoly celých generací. Realita leteckých bojů je však mnohem prozaičtější. Ať byla motivace pilotů k boji jakákoli na jedné straně stál vždy vítěz a na druhé poražený ve zmrzačeném nebo hořícím letounu padajícím k zemi. Tento seriál se zabývá souboji od jejich začátku po moderní dobu, kdy obloze neochvějně vládnou proudové motory.

Sundá tě ten, kterého nevidíš. Abeceda stíhače. Platí to i dnes v době nejmodernějších technologií. Dokonce možná víc než v době kdy se piloti museli spoléhat jen na své oči. Stále větší důraz kladený na stealth technologie to jen potvrzuje.

Během první světové války se ve válečné mašinérii objevili nové obory. Byly to bojové plyny, automatické zbraně, tanky, ale především letadla. Z předválečných experimentálních strojů létajících povětšinou jen pár metrů nad zemí rychlostí blízkou pádové se během čtyř let války staly nebezpečné a účinné stroje, létající dvakrát tak vysokou rychlostí, než jejich předchůdci.

Letouny včasné výstrahy zajišťují velitelům leteckých sil neustálý přehled o vzdušné situaci, daleko za radarovým horizontem. Jsou jedním z klíčových prvků pro vybojování informační převahy na bojišti a umožňují efektivní nasazení vlastních sil. Jejich konstrukce prošla dlouhým vývojem a dnes jsou nepostradatelnou součástí moderních leteckých sil. Počet letectev, které letouny včasné výstrahy provozuje, neustále roste.

Některé bojové letouny nenesou jen číselné označení typu, ale mají vlastní jména. A jaké jméno reprezentuje rychlost a sílu, tedy vlastnosti, které by měl stíhací letoun mít především, lépe než blesk? Asi žádné. Série následujících článků popisuje letouny, které si jméno blesk zasloužily - více či méně.

Přehled nejpoužívanějších ,západních, vystřelovacích sedadel spolu s příkladem typu letounu, na němž bylo použito.

Historický vývoj a současná role letecké techniky v boji.

Dne 28. 4. 2011 se letectvo AČR po 29 letech rozloučilo se strojem Antonov An-26. V tento den byly na letišti Praha-Kbely slavnostně vyřazeny poslední dva letouny trupových čísel 2408 a 2507 za přítomnosti personálu 24. zDL, bývalých i současných příslušníků létajícího i technického personálu a dalších čestných hostů.

V roce 1903 bratři Wrightové uskutečnili první prokazatelně úspěšný let letadla těžšího vzduchu, nijak neskrývali, že jim jde o byznys a zcela samozřejmě viděli nejvýznamnějšího zákazníka v armádách. Roku 1908 uspořádali velké předváděcí turné po Evropě s modelem „Flyer A“, především pro vojenské publikum, přičemž měli v kapse již podepsanou smlouvu na 25 000 USD za dodávku jednoho letounu americké armádě. Spustili lavinu, na leteckém týdnu v srpnu 1909 v Remeši se to zástupci vojenských správ jenom hemžilo a mít ve výzbroji létající „<aparát“ se stalo prestižní záležitostí všech evropských armád.

Během následujícího vyprávění nehodlám líčit životopisy slavných stíhačů Velké války – jsou poměrně dostatečně známy a na serveru www.valka.cz jsem jich publikoval dost. Chci vysvětlit, kde se vlastně vzala stíhací esa, a jak je možné, že kult „rytířů vzduchu“ je dnes takřka stejně silný, jako byl v době svého zrodu. Zkusíme se podívat také na motivaci es, jejich bojové umění, uznávání sestřelů apod.

Příběhy Garrose, Immelmanna, Boelcka a dalších prvních vzdušných válečníků položily základ legendy o stíhacích esech, jakožto o rytířích vzduchu. Při otázce proč tomu tak je, si musíme uvědomit, že I. světová válka byla prvním evropským konfliktem, kde nebojovaly malé profesionální armády, nýbrž miliony civilistů, oblečených do uniforem. Válka se nyní týkala celého národa v pravém slova smyslu...

Kromě tří největších legend - Guynemer, Ball, von Richthofen, o kterých pojednával druhý díl článku, existoval za války celý zástup es. Mnohé jejich příběhy nám dnes znějí neuvěřitelně, protože si často neuvědomujeme způsob tehdejší vzdušné války. Tisk některé z těchto událostí pečlivě vybíral a ještě zatepla servíroval lačným čtenářům. A právě o nich je toto pokračování.

Byl pozdní večer, první máj, ale večerní máj 1982 v jižním Atlantiku byl všechno možné jen ne lásky čas, jak se svým čtenářům onehdá snažil namluvit klasik. Na nebi se od rána míhala letadla dvou znepřátelených států a zubatá si pomalu brousila nástroj. Dnes přijde ke slovu… ale to předbíháme.

Krátká exkurze do vývoje a hlavně současného stavu často diskutované technologie stealth

Sám tento pojem se zrodil ve Francii. V době bitvy u Verdunu se ukazovala potřeba systému, který by stíhače i další letce povzbudil ke snaze předčit ostatní v počtu sestřelených nepřátelských letadel. Major de Rose, velitel letectva II. armády, tehdy nahradil dosud nesoustavnou evidenci sestřelů přesnými záznamy a současně byla stanovena i kriteria pro uznávání úspěchů, v prvé řadě svědectví vlastních pozemních jednotek. Pilot, který dosáhl pěti sestřelů, měl nárok na titul esa...

Válka ... Žádné jiné slovo lépe nevystihuje lidskou bezmocnost. Lidé vědí, že války jsou hrozné a nepřinášejí nic dobrého, přesto je však vedli, vedou a pravděpodobně je budou vést i nadále. Jsou, třebaže umožňují projevit nejhorší i nejlepší lidské vlastnosti, bezesporu tím nejstrašnějším, co lidstvo stvořilo. Provázejí vývoj člověka od jeho stvoření až do dnešních dnů. A protože s tím lidstvo stále nedokáže nic udělat, budou nejspíše bojovány i v budoucnu.

Pradávná lidská touha vznést se do vzduchu, oprostit se od zemské přitažlivosti, přiblížit se ptákům i Bohu, došla naplnění 17. prosince 1903. Toho dne se poprvé vznesl člověk do vzduchu na létajícím prostředku těžším vzduchu.

Situace v Evropě byla v roce 1914 neudržitelná. Imperiální výboje Trojspolku se křížily se zájmy Trojdohody. Bylo více než zřejmé, že dříve či později dojde ke konfliktu.

Bylo zřejmé, že stíhací letoun musí mít zcela osobité vlastnosti. Především musí být rychlejší, musí lépe a rychleji stoupat a musí být schopen operovat ve větších výškách. V neposlední řadě musí být silně ozbrojen a mít velmi dobré manévrovací schopnosti. Z těchto podmínek jasně vyplynula nutnost vysoce výkonného motoru a malé hmotnosti celého stroje.

Na západní frontě připravili Spojenci v roce 1915 několik ofenzívních operací, které měly v podstatě vyzkoušet možnost průlomu německých linií.

Na východě po bitvě ve Východním Prusku pokračovaly tvrdé boje.

Koncem léta 1916 budila německé válečné piloty ze spaní noční můra v podobě francouzského dvouplošníku Spad S.VII, se slovy „Vieux Charles“ napsanými na trupu, řítícího se střemhlav k zádi jejich letounu.

Jestliže na zemi se u Verdunu jednalo o „materiálovou bitvu“, pak ve vzduchu to nebylo jiné. Poprvé se zde začaly utkávat větší formace letadel. Počty vzdušných soubojů narůstaly závratným tempem.

Na duben 1917 plánoval generál Nivelle, jenž vystřídal ve funkci vrchního velitele francouzské armády generála Joffrea, prolomení německých obranných postavení na výšinách u Chemin des Dames. Byl to lákavý cíl, protože v případě úspěchu by spojenecká vojska ovládala široký prostor všude kolem výšin. Bylo odtud vidět do celé champagneské roviny a dalo se tak zajistit předmostí řeky Aisny. Tento plán byl však od počátku odsouzen k neúspěchu.

Angličtí piloti a mechanici si ve strašidelném příšeří hangárů, kde čekali na rozkazy, krátili čas vyprávěním hrůzostrašných příběhů. Šeptali si o letadlech, jež se vrátila na letiště s mrtvou posádkou, o letounech, které byly již týdny nezvěstné a přece byly znovu a znovu spatřovány ve vzduchu a zvěstovaly tak ztráty v řadách jednotky, nebo o pilotech, kteří, ač už dávno mrtvi, přicházeli beze slova do kantýny a zase z ní odcházeli a každý, s kým se setkali, dříve nebo později také odešel do říše zapomnění. Žádná z těchto bajek však nebyla příšernější než pověst o „Rudém baronovi“.

Kromě slavných vítězství však přišly i první porážky.

Po bitvě u Cambrai proběhla zima 1917/18 bez dramatických událostí.

Rytířské souboje patřily nenávratně minulosti. Doba, kdy oblohou plachtili osamělí dravci slídící po svých soupeřích, tato doba, kdy se utkávali slavní mistři, byla pryč.

Protože Itálie nedostala na počátku války od Trojspolku záruky o územním zisku, vyhlásila, i přes německý nátlak, 3. srpna 1914 svou neutralitu.

Německý generální štáb, vědom si patové situace na západní frontě, se pokusil rozhodnout konflikt na jiném válčišti.

V září 1918 velitelství RAF rozhodlo, že major Barker už toho pro britské impérium udělal dost. Byl proto povýšen do hodnosti Lieutenant - Colonel (podplukovník) a jmenován velitelem Letecké školy vyšší pilotáže v Hounslow v Anglii.

Po těžkých ztrátách se nakonec ofenzíva u Ypres zastavila. Letci RFC však neměli moc příležitostí k odpočinku, protože 20. dubna 1917 byla zahájena tanková ofenzíva u Cambrai a letky RFC byly určeny k přímé podpoře pozemních vojsk.

V té době došlo také ke stagnaci v chemické válce. Vojáci obou stran se už nenechali překvapit, zkušenosti je naučily rychle a účelně používat ochranné masky.

V době, kdy Collishaw trávil svou dovolenou ve Vancouveru, se doma v Kanadě nacházel i jiný vynikající britský stíhač. Byl jím William Avery Bishop, známý po celé Francii, Británii, Kanadě a Spojených státech jako „ten neuvěřitelný Billy Bishop“ - eso se 47 sestřely na kontě.

Už několikrát vzpomínaná mohutná německá jarní ofenzíva na západní frontě v roce 1918 byla umožněna zejména událostmi, které se odehrály na podzim roku předchozího v Rusku. Válečné operace na východní frontě vyžadovaly jiný přístup ve všech ohledech, i ve vzdušném boji. Hromadné letecké bitvy nad západní frontou zcela zastínily letecké souboje odehrávající se na východě. Přesto tu na obou stranách fronty sloužila řada vynikajících es.

Večer 3. 8. 1919 v den, kdy britští letci uspořádali slavnostní večeři na rozloučenou pro své ruské přátele, se Kazakov objevil v hangáru a přikázal připravit svůj Camel k letu.

Prvním lednem 1918 vstoupila světová válka do svého posledního roku, ačkoliv muži na frontě o tom samozřejmě neměli ani tušení. Nicméně se za to vroucně modlili. Poslední válečný rok však měl být stejně hrůzný jako všechny předchozí. Boje pokračovaly neztenčenou silou a i nad frontou se stále proháněli novodobí létající rytíři. Jezdci na okřídlených ořích se znovu a znovu hnali do svých vzdušných bitev. Odlétali a přilétali, honili se mezi oblaky, žili ve vzduchu a umírali v ohni.

V létě 1918 našli němečtí letci u jednoho padlého francouzského pilota výstřižek z francouzských novin, kde se hovořilo o jednom německém stíhači jako o „esu es“. Byla připojena jeho fotografie a jméno - poručík Udet. Po Richthofenově smrti měl skutečně Ernst Udet nejvíce vítězství ze všech žijících německých letců. Bojoval potom o to, aby se na této příčce udržel a nakonec se mu to podařilo. Stal se nejúspěšnějším žijícím německým stíhačem a druhým nejúspěšnějším celkově. Předcházely tomu však tři roky tvrdých vzdušných bojů.

Když byl Udet na dovolené, padl Richthofen. V JG I tak nastaly některé personální změny a Udeta jmenovali velitelem Jasta 4, patřící pod JG I. Osmého června navíc převzal velení JG I nadporučík Hermann Göring, tehdy eso s 21 sestřely. K jeho jmenování mu však nepomohly ani tak jeho schopnosti jako spíše známosti na vysokých místech.

8. 5. 1918 měl Coppens namále, když po třech bezvýsledných útocích na „jitrnici“ Němci balón odřízli a ten zespodu prudce udeřil do Coppensova Hanriotu. Stíhačka naštěstí sklouzla po jeho obalu...

V posledních válečných měsících spojenecké letecké síly zřetelně demonstrovaly svoji početní i materiální převahu. Německé letectvo, ačkoli zůstalo bojeschopné a nebezpečné až do konce, už je nemohlo zastavit. V případě některých spojeneckých pilotů se tak už válka zvrhla v úplné hony na německé letouny a soupeření o prvenství v tabulkách podle počtu sestřelů.

Je to skoro neuvěřitelné, že jsem tehdy tato vzrušující nebezpečí přežil... Člověk ale snese mnoho, když je mladý.
Arthur Gould Lee, pilot Camelu u 46. squadrony RFC v letech 1917-18

Počty sestřelů nejúspěšnějších stíhačů.

Některá vyznamenání zmíněná v textu.

Morane s deflektory lze považovat za první stíhací letoun světa. Deflektory sice byly velmi primitivní, avšak, jak ukázala praxe, také velmi účinné.

Absenci letadlových lodí va své flotě se SSSR snažil pokrýt rozvojem ponorkových sil a letadel určených k boji s americkými CVBG (Carrier Battle Group). Specialistou na lov letadlových lodí měl být Suchoj T-4, ale nakonec to dopadlo úplně jinak ...

V současné době se na Ukrajině a v Rusku likvidují bombardéry Tu-22. Jedná se pozůstatek Studené války a představitele dávno zaniklé kategorie středních bombardérů, které zmizely z výzbroje koncem 70. let. Tu-22 přežily ve výzbroji překvapivě dlouho přesto, že se jednalo o konstrukci, která se příliš nevydařila a osádky i pozemní obsluha neměly tento letoun příliš v lásce.

Takový vynález je znám anglickým slovem DRONE - s dalšími, stejně legitimními významy: trubec, včelí sameček, med netvořící, parazit, který žije z práce jiných, též je to aeroplán bez pilota, z velké dálky dirigovaný potřebnými signály. Představa co nejpohodlnějšího bojování - daleko od nebezpečí, od krvavé vřavy, třeba někde na kanapi dotýkat se správných knoflíků, nedojde k vyvrknutí sebemenšího vlastního malíčku, zato však k důkladné spoušti v nepřátelských řadách. Kritici varují před potenciálem ještě větší dehumanizace, kdy bojovník, tuze vzdálen od místa způsobované zkázy, pozbývá zábran se na takovém počínání podílet