Main Menu
User Menu

Military history website

Eyncourt, Eustace H. Tennyson d'

1st Baronet Tennyson-d'Eyncourt

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Sir Eustace Henry William Tennyson d'Eyncourt, 1st Baronet



1. dubna 1868 – 1. února 1951



Britský námořní konstruktér a inženýr. Jako ředitel námořní výstavby (Director of Naval Construction - DNC) Royal Navy byl v letech 1912-1924 zodpovědný za návrh a stavbu některých nejznámějších britských válečných lodí.


Tennyson d'Eyncourt se narodil jako třetí syn Louise Charles Tennysona d'Eyncourt z Bayons Manor v hrabství Lincolnshire. Pocházel ze známého rodu, jeho příbuznými byli mj. politik Charles Tennyson d'Eyncourt (zemřel 1861), básník Alfred Lord Tennyson, nebo admirál Edwin Tennyson d'Eyncourt.


Eustace Tennyson d'Eyncourt vystudoval Royal Naval College v Greenwichi a proslul jako lodní konstruktér u obří zbrojařské firmy Armstrong Whitworth, kde se v roce 1891 stal pobočníkem legendárního Phillipa Wattse. V letech 1910-1911 pracoval jako zvláštní vyslanec Armstrongu v Jižní Americe, kde s tamními lokálními velmocemi sjednával kontrakty na bitevní lodě. Jeho úsilí vyústilo v objednávku jedné bitevní lodě pro Brazílii a dvou pro Chile. Tato plavidla Tennyson d'Eyncourt také sám navrhl. Brazilská bitevní loď měla nést název Rio de Janeiro, později ji odkoupilo Turecko a přejmenovalo na Sultan Osman I. Po vypuknutí 1. světové války však právě dokončené plavidlo zabavili Britové a pod jménem HMS Agincourt začlenili do Grand Fleet Royal Navy. Stejný osud stihl i chilskou bitevní loď Almirante Latorre, přejmenovanou Brity na HMS Canada. Původnímu majiteli bylo plavidlo prodáno až po ukončení války. Jeho sesterskou loď, stavěnou pod jménem Almirante Cochrane, Britové ještě během války odkoupili a přestavěli podle plánů právě Tennysona d'Eyncourt na letadlovou loď HMS Eagle.


V roce 1912 nahradil Tennyson d'Eyncourt jinou legendu britské konstrukční školy, Phillipa Wattse (u něhož kdysi začínal) v úřadu ředitele námořní výstavby Royal Navy. Jedním z posledních činů Phillipa Wattse ve funkci byl návrh bitevních lodí třídy Queen Elizabeth a vzhledem ke kulminujícím závodům ve zbrojení s Německem bylo prvním úkolem Tennysona d'Eyncourt vypracovat návrh další třídy britských bitevních plavidel s děly ráže 381 mm. Tyto lodě zná svět pod názvem třída Royal Sovereign či Revenge. Poslední dvě plavidla třídy byla na pokyn Prvního námořního lorda admirála Johna Fishera překonstruována na bitevní křižníky HMS Renown a HMS Repulse. Ve stejnou dobu navrhl Tennyson d'Eyncourt první lehké křižníky třídy Arethusa a připravoval konstrukce následujících tříd C, D a E. Pod vlivem idejí admirála Fishera navrhl také "velké lehké křižníky" třídy Courageous pro použití v Baltském moři, které se však neosvědčily a byly přestavěny na letadlové lodě. Podstatně vydařenějším dílem se stal návrh bitevních křižníků třídy Admiral, z nichž však byl postaven pouze HMS Hood, jenž se stal po dokončení pýchou Royal Navy.


Eustace Tennyson d'Eyncourt stál u vzniku i další kategorie válečných lodí, těžkých křižníků. Jako reakci na pirátské akce německých plavidel v zámoří a na předpokládanou výstavbu velkých křižníků v Německu navrhl Tennyson d'Eyncourt plavidla vyzbrojená děly ráže 190 mm a nazývaná nejprve jako třída "Improved Birmingham", později třída Cavendish a nakonec třída Hawkins. Existence těchto velkých a silných lodí s dalekým operačním dosahem byla jedním z faktorů, které vedly k úpravě horních limitů pro těžké křižníky navržených v rámci Washingtonské smlouvy v roce 1922. Prvními britskými těžkými křižníky s děly ráže 203 mm se pak stala plavidla třídy Kent, které nenavrhl opět nikdo jiný než Eustace Tennyson d'Eyncourt. Washingtonská smlouva také ukončila konec závodů ve výstavbě bitevních lodí, což znamenalo konec i pro Tennyson d'Eyncourtovy dosud nejambicióznější návrhy. Posledními bitevními plavidly tohoto konstruktéra se staly lodě HMS Nelson a HMS Rodney, což však byly pouze deriváty původního před-washingtonského projektu třídy St. George.


Válečné lodě zkonstruované Eustacem Tennysonem d'Eyncourt nesly charakteristické znaky jeho rukopisu. Typická pro ně byla vysoká rychlost a velká palebná síla na úkor pancéřové ochrany, přesně podle požadavků admirála Fishera a s ním spřízněných důstojníků, kteří tvrdili, že "nejlepší ochranou je rychlost". Výjimku tvoří až poslední bitevní lodě Tennysona d'Eyncourt, třída Nelson, kde je ochrana pancéřem naopak prioritní. Pro svá plavidla, zejména pak bitevní a těžké křižníky, vyvinul Tennyson d'Eyncourt nový tvar trupu s kosodélným průřezem, což značně zesilovalo strukturu trupu. Šikmé boky zvětšovaly kontaktní plochu při dopadu střely a tím zvyšovaly odolnost vůči průstřelu. Plavidla vzešlá z rýsovacího prkna Eustace Tennysona d'Eyncourt rovněž vynikala po estetické stránce a některá jsou řazena mezi nejkrásnější válečné lodě všech dob (v prvé řadě bitevní křižník HMS Hood).


Mimo válečných plavidel se Eustace Tennyson d'Eyncourt zabýval také konstrukcemi tanků a obrněných vozidel.


Dne 3. února 1930 se za své zásluhy o výstavbu Royal Navy stal baronetem.


Vybrané dílo Eustace Tennysona d'Eyncourt:
Naval Construction During the War. Engineering, 11 April 1919, s. 482-490.
A Shipbuilder's Yarn. London: Hutchinson, 1940. (autobiografie)


Zdroje:
hmshood.com/history
jisc.iceknowledge.com
kcl.ac.uk/lhcma/
shipbreakingnews.com
thefreedictionary.com
en.wikipedia.org
Eyncourt, Eustace H. Tennyson d - Sir Eustace Henry William Tennyson dEyncourt, KCB, 1st Baronet (1868-1951). Via en.wikipedia.org.

Sir Eustace Henry William Tennyson d'Eyncourt, KCB, 1st Baronet (1868-1951). Via en.wikipedia.org.
URL : https://www.armedconflicts.com/1st-Baronet-Tennyson-d-Eyncourt-t61273#220763Version : 0