Johnson, Andrew

Andrew Johnson ( * 29. 12. 1808 + 31. 7. 1875 )
17. prezident USA 1865 – 1869


Narodil se v chudé rodině v Raleigh v Severní Karolíně 29. prosince 1808. Otec Jacob živil rodinu vypomáháním v hospodě a jinou příležitostnou prací. Zemřel tři roky po narození Andrewa. Matka Mary pracovala v hospodě jako služka. Rodina neměla peníze, proto chodil malý Andrew do školy pouze pár měsíců.


Ve 14ti letech jej spolu s bratrem matka poslala do učení ke krejčímu. Brzy oba hoši od mistra utekli. Jelikož tak porušili smlouvu, krejčí je dal hledat a byla na ně vypsána odměna. Bratři pak zkusili šít na vlastní pěst jinde. Příliš se jim nedařilo, tak se vrátili do Releigh. Spor s bývalým mistrem se urovnal, práci jim však již nedal.


V sedmnácti letech opět odešel z domova, aby zkusil štěstí jinde. Usadil se v Greeneville v Tennessee jako krejčí a začalo se mu poměrně dařit. O dva roky později v roce 1827 se oženil s Elizou McCardleovou (*1810 + 1876), která mu ve št‘astném manželství porodila pět dětí. Ještě před sňatkem se Johnson od Elizy naučil číst a psát. Dále se intensivně samovzdělával. Jeho krejčovství prosperovalo natolik, že zaměstnal několik otroků, se kterými však zacházel velice humánně. Krejčovství se stalo i místem schůzek občanů chtivých pohovořit si o záležitostech města či politice. Johnson docházel jednou týdně do společnosti, která se zabývala veřejnými záležitostmi. Zde si rozvíjel své vyjadřovací schopnosti.


V roce 1828 se stal vůdcem dělnické strany, kterou ve městě Grenneville zorganizoval. V následujícím roce se již věnoval pouze politice. Byl zvolen do městské rady a v následujícím roce 1830 se stal starostou. Ve svém následujícím politickém životě se považoval za zastánce prostého lidu. Byl bojovný demokrat, zasazoval se o tvrdou měnu, všeobecné volby a nesnášel jižanskou otrokářskou aristokracii a otrokářství, ač sám byl otrokář. Nebyl však proti samotné instituci otroctví a později ve Washingtonu hlasoval proti jeho zrušení. Podporoval expanzivní politiku prezidenta Polka i drobné osadníky prosazováním zákona o získávání půdy.


Velkou politiku začal jako poslanec Sněmovny v letech 1835 – 1837 a 1839 – 1841. V letech 1841 – 1843 byl senátorem v Tennessee. Poté působil deset let jako poslanec Sněmovny reprezentantů USA a v roce 1853 byl zvolen guvernérem státu Tennessee. Jako guvernér se zasazoval o zpřístupnění vzdělání pro všechny, krom otroků.
Roku 1857 odešel do Washingtonu jako senátor. Tou dobou vrcholila krize, kdy se většina jižanských států snažila o odtržení od Unie. Johnson stál pevně za Unií a tím si naklonil republikány a whigy ze Severu, ale znepřátelil jižanské demokraty. V dubnu 1861 se přes četné výhružky atentátem vrátil do Greenville a brojil zde za setrvání Tennessee v Unii.


Tennessee však v červnu 1861 vyhlásila, že z Unie vystupuje. Johnson přesídlil do Washingtonu, kde podporoval politiku prezidenta Lincolna. Za to byl jmenován do vlády Východního Tennessee (území stále pod vládou Unie) a v roce 1862, kdy unionistické oddíly dobyly Tennessee, jej Lincoln jmenoval vojenským guvernérem státu Tennessee.


Pro jeho postoj se na Johnsona coby demokrata obrátili republikáni a vyzvali jej ke kandidatuře na viceprezidenta ve volbách v roce 1864. Lincoln v prezidentských volbách zvítězil a Johnson se stal viceprezidentem.
15. dubna 1865 zemřel na následky atentátu prezident Abraham Lincoln. Johnson se stal jeho nástupcem a tím 17. prezidentem USA.


V prezidentském úřadu:
Johnson zahajoval funkci 15. dubna 1865 ve složité situaci, kdy neměl přílišnou podporu ani u republikánů, ani u demokratů. Přesto musel zahájit obnovu občanskou válkou zničeného Jihu. Zahájil období tzv. „Rekonstrukce“, které trvalo až do roku 1877. Mělo za úkol obnovu a znovuzačlenění vzbouřených států do Unie.


Johnson sám byl zastáncem plánů Lincolna, které upouštěly od represe poražených států a naopak se snažily o co nejrychlejší navrácení všech politických práv jižním státům, coby členům Unie. V létě roku 1865 jmenoval civilní guvernéry v bývalých státech konfederace, kteří měli usilovat o rychlou obnovu veřejných institucí. Byla vytvořena civilní správa a konaly se volby. Všem Jižanům, kteří složí jakousi přísahu Unii, slíbil Johnson amnestii. Vysocí vojenští činitelé museli žádat osobně o milost.


2. dubna 1866 vydal Johnson „Proclamation of Peace“, v níž se vyslovil pro přátelské soužití bývalých nepřátel, proti vojenské represi vůči poraženým a za politickou rovnoprávnost. Také prohlásil povstání jižanských států za ukončené. Po volbách do Kongresu v roce 1866, kde většinu získali republikáni, přibylo sporů Kongresu s prezidentem. Republikáni si program obnovy představovali radikálněji a začali pozměňovat „rekonstrukční zákony“ v neprospěch Jihu. Jižní státy byly rozděleny do pěti vojenských okrsků a vládu převzali vojenští velitelé. Okupační armáda měla kolem 20 000 mužů. V ústavě byl zakotven zákon o volebním právu černochů, čímž si republikáni zajistili dostatek hlasů do dalších voleb. Do léta 1868 byly v jižanských státech ustanoveny nové vlády, krom Mississippi, Texasu a Virginie, které byly znovupřijaty do Unie až v roce 1870.


Republikáni usilovali o přenesení některých pravomocí prezidenta na Kongres, ve kterém měli většinu. Radikální republikáni pak dokonce o jeho sesazení. Kongres z podnětu radikálů nakonec vznesl na prezidenta poprvé v dějinách obvinění poté, co Johnson v únoru 1868 bez svolení Senátu odvolal ministra války. Obžaloba: uzurpování zákona, korupční využívání práva veta, maření voleb atd.


Proces začal v březnu 1868. Johnson se bránil, odvolával se na ústavu, kterou dle svého názoru nikdy neporušil. Při hlasování Senátu o Johnsovo odvolání jeden hlas k potřebným dvěma třetinám nutným k odvolání chyběl a prezident tak mohl dokončit své funkční období. Do dalších voleb však nominován nebyl. Volební shromáždění do voleb vyslalo Ulyssese S. Granta, který Johnsona v prezidentské funkci 4. března 1869 nahradil.


Johnson se vrátil do Tennessee a zůstal aktivní v politickém životě. Roku 1875 úspěšně kandidoval do senátu USA. Svou funkci vykonával krátce. 31. července 1875 zemřel v domě své dcery poté, co jej ranila mrtvice.



čerpáno: Peter Schafer, Prezidenti USA, Mladá Fronta 1995, ISBN 80-204-0499-6

Prezident Andrew Johnson