This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.
narozen 30. cervna 1470, zemrel 7. dubna 1498, byl kralem Francie v letech 1483-1498. Karel byl z dynastie Valois. Proslavil se vedenim dlouhe serie francouzsko-italskych valek, ktere dominovaly italske oblasti v prvni polovine 16. stoleti.
Narodil se na kralovskem zamku Amboise ve Francii jako jediny syn krale Ludvika XI. Karel nastoupil na trun po smrti sveho otce 30. srpna 1483. Karel, s vaznymi zdravotni problemy a svymi soucasniky oznacovan za blazniveho a neschopneho pro rizeni statu, ridil stat za pomoci svych regentu, jeho starsi sestry princezny Anne de Beaujeu a jejiho manzela Pierra z Bourbonu.
6. prosince 1491 se Karel ozenil s Annou Bretansku, dedickou vevodstvi Bretanskeho, na zamku Langeais. Patnactileta vevodkyne Anna, nestastna z politicky dohodnuteho snatku, dorazila na svatbu se svym doprovodem vezoucim dve postele. Navzdory tomuto napeti prineslo Karlovi manzelstvi nezavislost na jeho pribuznych a mohl tedy ridit stat podle vlastniho uvazeni. Kralovna Anna zila na Clos Luc v Amboise.
Kral zdedil nejisty narok na kralovstvi Neapolske po sve babicce, Marii z Anjou (1404 - 1463) a podporovan Ludovicem Sforzou z Milana se vzil do role vladare schopneho toto uzemi ovladnout, a tak zameril sve usili i zdroje sve zeme na jediny ukol - utok na Italii. Uzavrel nekolik ne moc vyhodnych smluv s Rakouskem, Anglii a Aragonem, aby se mohl plne soustredit na Italii a v klidu budovat sve jednotky. Do Italie vstoupil v roce 1494 a pochodoval napric poloostrovem, az 22. unora 1495 dosahl Neapole. Byl korunovan kralem Neapole, ale brzy zjistil, ze proti nemu stoji silna opozice Ligy Benatske, Rakouska, papezskeho statu a Ludovica Sforzy z Milana. V cervenci 1495 byl porazen u Fornova a musel uprchnout do Francie, coz znamenalo ztratu vetsiny jeho jednotek. V nasledujicich letech se nekolikrat pokusil znovu vybudovat armadu, ale stale vice zapadal do dluhu, ktere mel jiz z doby prvniho utoku, a tak uz nedosahl niceho vyznamneho. Zemrel dva a pul roku po svem ustupu z Italie, kdyz se pri pruchodu dvermi uderil do hlavy, upadl do komatu a jiz se neprobral.
Karel odkazal Francii velke dluhy, coby vysledek svych nerealistickych ambici. Na druhou stranu, jeho utok na Italii umoznil aktivnejsi kontakty mezi francouzskymi a italskymi humanisty, coz znamenalo zdroj inspirace pro francouzske umeni pozdni renesance.
Karel byl zaroven poslednim ze stare vetve rodu Valois, a po jeho smrti na trun nastoupil jeho bratranec, vevoda z Orleansu, jako kral Ludvik XII.
