This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.
Anglosaské zvykové právo ukládalo mužům povinnost, pokdu byli povoláni, sloužit ve dvou typech organizací. První byl tzv. posse comitatus. Ten svolával v případě potřeby místně příslušný strážce pořádku, zpravidla šerif, za účelem dopadení zločinců. Druhou byl tzv. fyrd, jehož účelem bylo obnovení vnitřního pořádku a obrana před případnou invazí. V prvním případě šlo spíše o policejní roli, v druhém o vojenskou. Fyrd se časem změnil na tzv. milici. S tím, jak odumíral feudální systé, získávaly milice na významu. Právo na jejich svolávání drželi vrchní šerifové a po nich lordi místodržitelé jednotlivých hrabství. Jejich vojenská hodnota byla v porovnání s armádou zpravidla výrazně menší. Některé milice byly vycvičení výrazně lépe než ostatní. Jednalo se hlavně ty z londýnské oblasti a často byly označovány jako tzv. trained bands. Služba v milice byla většinou na dobrovolné bázi. Pokud se ale nesešlo dost dobrovolníků, nastoupilo losování. Povoláni do milice nemohli být vojáci, duchovní či šlechtici. Miliční jednotky se postupně více profesionalizovaly.
V roce 1881 byly miliční prapory přiřazeny k plukům pravidelné armády jako jejich 3. prapory, případně i 4. prapory. V roce 1908 byla milice zrušena a nahrazena Zvláštní zálohou. Na označení praporů to nemělo vliv. Za první světové války posloužily tyto prapory k posílání posil k pravidelným praporům pluku. V roce 1921 byla Zvláštní záloha opět přejmenována na Milici, ale jednotky byly v podstatě zrušeny. Za druhé světové války nebyly miliční jednotky aktivovány. Milice byla formánlně zrušena v roce 1953.