This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.
V roce 1770 se začal sbližovat s Kateřinou II. V roce 1784 byl povolán do Petrohradu a stal se viceprezidentem Válečného kolegia. V témže roce získal hraběcí titul. Jeho styky s carevnou a vysoká funkce z něho učinily jednoho z nejvlivnějších mužů v zemi a organizační talent z něho učinil nepostradatelného pomocníka carevny Kateřiny II. Veliké. V roce 1775 byla z iniciativy Poťjomkina zlikvidována Záporožská seč a její vojsko, jako možné ohnisko proticarských povstání. O rok později se Potěmkin stal gubernátorem Novorossijské, Azovské a Astrachaňské gubernie. Roku 1783 se mu podařilo zrealizovat jeho plán na připojení Krymu k Rusku, za což byl poctěn titulem kníže Tavrický. Poťjomkin měl také zásluhu na osvobození severního Černomoří od Tatarů a založení nových měst na pobřeží – Chersonu, Nikolajova a Sevastopolu! Rovněž vybudoval mocnou černomořskou flotilu, jejíž se tak stal zakladatelem.
V průběhu šesté rusko-turecké války 1787-91 velel již jako polní maršál ruské armádě, ale často se přitom názorově střetával s maršálem Suvorovem. Před ukončením války 16. října 1791 kníže Poťjomkin zemřel.
ru.wikipedia.org
