This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.
Zatímco Milice byly institucí státu, dobrovolnické formace měly být silami, které by byly povolány v případě krizí a měly se zabezpečit samy. Formovány byly poprvé v polovině 17. století a pak opakovaně během 18. století. Legisaltivní ukotvení přišlo v roce 1782. Dobrovolnické jednotky měly podobu rot v rámci miličních pluků. Podobně jako u Milice, byly dobrovolnické jednotky organizovány na platformě hrabství a zastřešoval je lord místodržitel. V roce 1816 byly dobrovolnické jednotky zrušeny.
V polovině 19. století vyvolaly obavy z vývoje ve Francii dobrovolnické hnutí. Britové začaly v jednotlivých městech sestavovat dobrovolnické střelecké sbory. Britská vláda je na počátku šedesátých let akceptovala a začlenila je do administrativních praporů. Tyto dobrovolnické střelecké sbory se v roce 1881 staly dobrovolnickými prapory pluků pravidelné armády.
V roce 1881 došlo ke zrušení Milice. K velké změně došlo i u dobrovolníků. Jejich jednotky byly společně z jezdeckými miličními jednotkami (yeomanry) sloučeny do tzv. Územních sil (Territorial Force). Pluky jezdecké milice si uchovaly své názvy, ale většina dobrovolnických praporů byla přečíslována. U pluků pravidelné armády byly od roku 1881 zpravidla dva pravidelné prapory (1. a 2. prapor), jeden či dva prapory zvláštní zálohy, tj. bývalé miliční, (3. a případně 4. prapor) a pak následovaly prapory územních sil (od 5. praporu výše).