Karel I. Veliký

Karel I. Veliký, francký a langobardský král, císař římský


(748 (nebo 747 či 742) - 814)

Karel se narodil 2. dubna 747 jako syn franckého krále Pipina III. a po jeho smrti v roce 768 nastoupil na trůn spolu se svým bratrem Karlomanem jako spoluvladařem. Oba byli korunováni papežem ještě za otcova života v roce 754 v Saint-Denis. Po smrti svého bratra roku 771 se Karel stal jediným vládcem Francké říše. Karel si za cíl své vlády zvolil obnovení římské říše - renovatio imperii, a tomuto cíli podřídil veškeré své konání.


V roce 774 si podrobil severní Itálii a stal se také langobardským králem. Poté vedl neúspěšnou výpravu za Pyreneje, kdy v průsmyku Roncesvalles padl do léčky, nicméně v dalších výpravách rozšířil francké území až k řece Ebro a založil zde tzv. Španělskou marku.


Největšími protivníky Karla Velikého však byli Sasové mezi Rýnem a Labem, o jejichž christianizaci usiloval od svého nástupu na trůn celých následujících 33 let. Uzavřel proti nim spojenectví s Obodrity a v roce 782 je porazil u Suntelu v severním Německu. Poté donutil i Dány a slovanské kmeny na východní hranici říše k odvádění poplatků. Roku 788 dobyl Bavorsko, následně se roku 791 zmocnil Korutanska, kde porazil Avary a v roce 796 zřídil v Poddunajské nížině tzv. Panonskou marku.


Když roku 799 napadli poprvé francouzské pobřeží vikingští nájezdníci, zřídil k ochraně před jejich nájezdy pobřežní hlídky. Vikingové proto na čas od útoku proti karolinské říši upustili, aby o několik desetiletí později udeřili s o to větší silou.


V roce 800 se přiblížil k svému cíli, když ho papež Lev III. v Římě korunoval na císaře. Své postavení pak musel obhájit ve vztahu k byzantskému císaři, což se mu podařilo roku 812 po válce, kterou svedl s Byzancí o Benátsko a Dalmácii. Byzantský císař si podržel vládu nad Jaderským mořem, výměnou za uznání Karla císařem římským na západě.


Karel spravoval svou říši velice dobře. Propojil světskou moc s mocí církevní, upevnil systém hrabství a zřídil tzv. kapitulárie - zákonná nařízení, platná na celém území říše. Rovněž zavedl jednotný mincovní systém.


S osobou Karla Velikého je spojen nebývalý kulturní rozkvět, který bývá shrnován pod pojmem karolinská renesance. Za jeho vlády se rozvíjelo dvorské a církevní umění, Karel osobně se zasloužil o obnovu antické vědy a založil školu pro výuku matematiky, astronomie a teologie, jejímž mistrem byl významný učenec té doby Alkuin z Yorku.


V lednu 814 Karel Veliký zemřel v Cáchách. Po jeho smrti se Francká říše rozpadla na několik částí, nicméně jeho jméno se stalo vzorem pro středověké panovníky celé Evropy, jejíž velké části Karel vládl. Současně se stal symbolem snah o integraci Evropy v následujících staletích až po současnost.