51. strojní prapor [1960-1977]

(Založeno během linkování)


51. strojní prapor (VÚ 6333) se v rámci 51. ženijní brigády vytvořil 1.10.1960, místo původního 51. elektrotechnického praporu. Nově zformovaný prapor se skládal z roty pil a elektrocentrál (s četou pil a četou elektrocentrál), roty zemních strojů (s četou kompresorů a beranidel, četou buldozerů a hlubidel, četou rypadel a pojízdných vrtáků), ženijní technické roty (s hydrotechnickou četou, četou ženijních tanků a družstvem minových ukladačů) a maskovací roty (s maskovací četou a maskovací dílnou), která již k 1.9.1961 zanikla. Prapor při svém vzniku tabulkově čítal cca 190 vojáků a měl být vybaven 2 mostními tanky, 3 buldozery, 2 zákopovými hlubidly, trojdílným pontonem ze střední mostové soupravy, beranidlem SB-6, 3 pojízdnými zemními vrtáky, 8 poloautomatickými minovými ukladači MUP, velkým obojživelníkem, automobilní úpravnou vody AÚV-7000 a 1000 koutovými odražeči.


K 1.9.1963 prodělal reorganizaci, v jejímž průběhu zanikla ženijní technická rota, reorganizovala se rota zemních strojů a vznikla rota kompresorů a beranidel společně s výcvikovou strojní rotou. Ze zrušené ženijní technické roty se hydrotechnická četa stala součástí roty kompresorů a beranidel, družstvo minových ukladačů přešlo do roty zemních strojů, zatímco četa mostních tanků nadále působila samostatně. V rámci reorganizované roty zemních strojů existovaly četa buldozerů, četa zákopových pluhů a četa zemních strojů (s družstvem rypadel a družstvem pojízdních zemních vrtáků). V nově zřízené rotě kompresorů a beranidel byly sdruženy četa kompresorů, četa beranidel a hydrotechnická četa. Výcviková strojní rota se skládala ze tří výcvikových čet. Během reorganizace plánovaný počet příslušníků prapor stoupl na cca 215 osob.


Další reorganizace proběhla k 1.9.1967. Během ní se reorganizovala rota zemních strojů a rota pil a elektrocentrál, zanikly rota kompresorů a beranidel, výcviková strojní rota a četa mostních tanků, zatímco nově se vytvořila hydrotechnická rota. Reorganizovaná rota zemních strojů se nadále skládala ze dvou čet zemních strojů (s družstvem buldozerů a zákopových pluhů, družstvem automobilních rypadel a družstvem pojízdných zemních vrtáků) a čety kompresorů, která původně patřila do zaniklé roty kompresorů a beranidel. Novou součástí roty pil a elektrocentrál se stala četa beranidel z rušené roty kompresorů a beranidel. Hydrotechnická rota byla složena ze dvou hydrotechnických čet. Počet příslušníků prapor poklesl na cca 180 vojáků, kteří měli mít k dispozici 6 buldozerů, 2 zákopové pluhy, 2 trojdílné pontony ze střední mostové soupravy, beranidlo SB-6, 4 pojízdné zemní vrtáky, 4 lžícová rypadla a 4 automobilní úpravny vody AÚV-62.


Poslední reorganizace útvaru proběhla 1.9.1969. Spočívala ve vytvoření ženijní roty pro zabezpečení míst velení a redukci dosavadní hydrotechnické roty na četu, společně se snížením plánovaných počtů osob u ostatních jednotek, takže celkový počet příslušníků praporu se snížil na cca 140 osob. Ženijní rotu pro zabezpečení míst velení tvořily strojní četa (s družstvem buldozerů, družstvem automobilních rypadel a družstvem kompresorů) a ženijní družstvo.


Plánované složení útvaru a jeho materiální vybavení se změnilo ještě v září 1971, když se součástí čety zemních strojů roty zemních strojů stalo družstvo kolových dozerů a ve složení strojní čety ženijní roty pro zabezpečení míst velení bylo dosavadní družstvo buldozerů nahrazeno družstvem kolových dozerů.


51. strojní prapor (VÚ 6333) svoji činnost ukončil 1.9.1977 a v sestavě 51. ženijní brigády ho nahradil 51. ženijní opevňovací prapor (VÚ 3038).


Zdroj: www.vojenstvi.cz