Main Menu
User Menu

Military history website

Czech Republic (CZE)

Articles

(Nejen) Pravěké fortifikace na našem území, část 2

V této další části se musíme odklonit od čistě pravěkých fortifikací. Je to dáno tím, že lokality které byly doposud na našem území identifikovány jako sídla pravěkých kultur byly zhusta využívána i v době příchodu Slovanů na naše území a častokrát byly znovu na pozůstatcích hradišť pravěkých kultur vztyčeny nové fortifikace kmenů Slovanů patřících například do svazku Velké Moravy, stály na nich první knížecí i královské hrady v podobě hradišť a na mnoha z nich stojí hrady nebo jejich opuštěné trosky dodnes. A tak se pokusíme přenést do hluboké minulosti a pokud to bude možné, propojíme ji se současností.

1920: Bolševické tajné služby začaly podkopávat republiku

Snaha tajně ovlivňovat jiné státy patří ke kořenům bolševické říše, Sovětského svazu. Od něho ji převzal vysloužilý podplukovník KGB Vladimír Putin, který diriguje nástupnickou Ruskou federaci. Ve skutečnosti šlo v obou případech o imperiální výboje – o získávání nových území anebo aspoň vlivu.

9cm minomet Škoda „U Cihelny“

Samostatný pěchotní srub K-S 14 „U Cihelny“, součást opevnění králické pevnostní oblasti, je oboustranný dvoukřídlý dvouzvonový armádní pevnostní objekt v nejsilnějším a nejodolnějším provedení (3. třídě odolnosti), situovaný severně od města Králíky.

Akce D

„Jest pozoruhodná ta okolnost, že rodinní příslušníci, zejména manželky zajišťovaných osob, zachovali naprostý klid, zajištění manželů přijaly klidně, takže jejich počínání na naše orgány působilo v tom smyslu, že na tuto okolnost byli připraveni a že zajištění svých manželů si vysvětlují více jako vyznamenání (sic!), než jako trest.“

Část hodnotící zprávy ministerstva vnitra z dubna 1949, týkající se akce D

ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY

1. Úvod

V této práci se věnuji rekonstrukci průběhu Řezenské stezky, která, jak je všeobecně známo, vedla z Prahy do Řezna. Předpokládá se, že průběh cesty v raném středověku vedl z Prahy přes Beroun, Rokycany až do významného raně středověkého centra Starý Plzenec, odkud komunikace dále pokračovala na Dobřany, Hradec u Stoda přes Domažlice až do německého Řezna.

ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY

2. Vývoj stezek

Pokud si uvědomíme, co pojem „dálková stezka" vůbec znamená, zjistíme, že se jedná o trasu, která sloužila k pravidelné lidské komunikaci ve větší vzdálenosti, a to již od samotného počátku existence člověka.)

ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY

3. Stav dosavadního bádání

Zájem o Řezenskou stezku začal již v 19. stol. Zpočátku nebyla předmětem samotná cesta, nýbrž pohraniční území, konkrétně česko-bavorská hranice, přes kterou prochází. První zájem o vedení cesty projevil František Palacký, který se pokoušel o přesné určení místa bojiště, kde došlo k bitvě mezi Břetislavem I. a Jindřichem III. v roce 1040. Podle studia tehdejších pramenů byl přesvědčen, že cesta z Bavorska vedla přes Všerubský průsmyk. Stejného názoru byl také Hermenegild Jireček, který hovořil o směru z hradu Chauby (Kouby) k Furthu přes Eschelkam k Neumarktu.

ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY

4. Metoda práce - modelové vedení řezenské stezky

Jak již bylo zmíněno v úvodu, v této práci jsem se zaměřila na úsek začínající ve Starém Plzenci, který dále pokračoval až k hranici s Německem. Na základě literatury uvedené v kapitole Stav dosavadního bádání jsem si vynesla do mapy v programu GIS jednotlivé směry, které se soustředily na území čtyř bývalých okresů – Plzeň – město, Plzeň – sever, Plzeň – jih a Domažlice. K tomu abych z tohoto území vytvořila předběžný model jednotlivých úseků, které byly následně prozkoumávány v terénu, bylo nadále nutné pracovat s několika druhy map.

ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY

5. Průběh řezenské cesty

Pokud chceme uvažovat o stanovení místa, kudy mohla být naše hranice co nejjednodušším způsobem přecházena, musíme si uvědomit, v jaké krajině se nachází. Hraniční oblast s bavorskou stranou Německa se rozkládá v místech Českého lesa. Konkrétně v tomto případě se jedná o Českokubickou vrchovinu, která volně přechází do Jezvinecké vrchoviny (Vejnar a kol. 1984, 10). Ta dosahuje velmi vysokých nadmořských výšek. Maximální hodnoty se mohou být až přibližně 730 m n. m. Proto bylo tehdy velmi důležité, vybrat takové místo přechodu, u kterého by nebylo potřeba překonávat příliš přírodních překážek. Na základě prostudované literatury a map se plně ztotožňuji s průběhem stezky, začínajícím na německé straně, který navrhl historik Eduard Maur (na základě prostudované práce Řezenská cesta a zemské stezky na Domažlicku).

ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY

6. Klasifikace a vytvoření databáze

Po skončení terénní prospekce byly všechny digitální souřadnice naměřené přístrojem GPS Trimble importovány do programu Arcmap, prostřednictvím ArcGIS 9.3. Nyní všechny body prošly stejným procesem jako zpočátku tvorby modelu. Jako podkladové mapy byly použity - ortofotomapa, mapy II. vojenského mapování a rastrová mapa RETM, které zprostředkovává nová verze mapového serveru ESRI. Na základě toho, musely být některé úvozy vyřazeny. Stalo se tak v případě, kdy značení v mapě nebyla dostatečně přesná.

ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY

7. Interpretace

Jak jsem již výše uvedla, po celkovém vyhodnocení bylo analyzováno celkem 55 úvozů (objektů). Tento výsledek však představuje malý vzorek, který by se mohl použít k zodpovězení určitých otázek pomocí formalizovaných metod (Neustupný 2007, 134). Proto bylo využito pouze neformalizovaných metod.

ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY

8. Datace

V současné době se využívá několik možností, jak datovat nalezené relikty komunikace a to prostřednictvím datace přímé nebo nepřímé. V případě, kdy potřebujeme zjistit absolutní data jednotlivých úvozů, můžeme toho docílit na základě historických zpráv, které informují o daných úsecích určité komunikace. Dalším velmi důležitým zdrojem jsou archeologické artefakty nalezené přímo na lokalitě nebo v jejím okolí, které byly získány pomocí náhodného nálezu, archeologického výzkumu nebo za použití detektoru kovu (Nový 2008, 12). Tato poslední jmenovaná metoda byla úspěšně použita např. při výzkumu Zlaté stezky (Kubů – Zavřel 2009, 61).

ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY

Závěr

Hlavním cílem této práce bylo rekonstruovat průběh Řezenské stezky, konkrétně úseku, který začíná ve Starém Plzenci a končí na hranicích České republiky. Poté co byly prostudovány písemné i kartografické dokumenty, byly tyto získané výsledky následně ověřeny pomocí nedestruktivního výzkumu. Na základě provedené terénní prospekce bylo nalezeno sedm lokalit, kde bylo identifikováno celkem 55 reliktů komunikací. Jedná se o Hradec u Stoda, Semošice, Meclov, Pivoň, Českou Kubici, Domažlice a Dolní Folmavu. Tento výsledek představuje malý vzorek, který by se dal zpracovat pomocí formalizovaných metod. Pokud však bude v budoucnu získáno větší množství dat, bylo by možné řešit některé otázky pomocí vektorové syntézy (Neustupný 2007, 139), jenž by byla schopná nalézt nové struktury, které nelze zjistit neformalizovanými metodami, a přivést nás tak na nové otázky.

ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY

11. Summary

The main objective of this study was to reconstruct the paths Regensburg particular period, which begins in Starý Plzenec and ends at the border of the Czech Republic in the early Middle Ages. After studying written or cartographic documents, the obtained results were subsequently verified using non-destructive research.

ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY

V této práci se věnuji rekonstrukci průběhu Řezenské stezky, která, jak je všeobecně známo, vedla z Prahy do Řezna. Předpokládá se, že průběh cesty v raném středověku vedl z Prahy přes Beroun, Rokycany až do významného raně středověkého centra Starý Plzenec, odkud komunikace dále pokračovala na Dobřany, Hradec u Stoda přes Domažlice až do německého Řezna.

Arizace v Protektorátu Čechy a Morava na příkladu Kolínska

Arizace znamenala převod majetku židovského obyvatelstva do rukou nežidovských správců a posléze majitelů. „Arizace" vycházela z teorie o nadřazené árijské rase, která byla představována německým národem a kde židé neměli právo žít, naopak byli ještě považováni za nepřátele národa, tak jako Romové a Lužičtí Srbové. Po nástupu Adolfa Hitlera k moci v roce 1933 už nic nebránilo tomu uplatňovat nacistickou ideologii v plné míře.

Arizace v Protektorátu Čechy a Morava na příkladu Kolínska 2.

2. Arizace židovského majetku na Kolínsku

Dne 15. března 1939 vtrhly na okleštěné české území německé vojenské jednotky. Ty měly za úkol zlomit potenciálního nepřítele a zajistit pokojný přechod hospodářské sféry a veřejné správy pod německou kontrolu. Veškerá výkonná moc byla podle Hitlerova nařízení svěřena generálu von Brauchitschovi, který ji po té přenesl na své podřízené generála Blaskowitze pro území Čech a generála Lista pro území Moravy.

Arizace v Protektorátu Čechy a Morava na příkladu Kolínska: Úvod

Arizace znamenala převod majetku židovského obyvatelstva do rukou nežidovských správců a posléze majitelů. Arizace vycházela z teorie o nadřazené árijské rase, která byla představována německým národem a kde židé neměli právo žít, naopak byli ještě považováni za nepřátele národa, tak jako Romové a Lužičtí Srbové. Po nástupu Adolfa Hitlera k moci v roce 1933 už nic nebránilo tomu uplatňovat nacistickou ideologii v plné míře.

Arizace v Protektorátu Čechy a Morava na příkladu Kolínska: Závěr

Norimberské zákony stanovovaly vymezení záměrně co nejširší, tak aby správní orgány měly dostatečně volné pole působnosti k tomu, aby maximalizovaly arizační profit, z čehož těžila nemalá část německého obyvatelstva. Avšak nejvíce tato činnost sloužila k naplňování státní kasy a s tím spojené financování zbrojního průmyslu.

Bitvy u Hünningen, Stockachu a pomník „Helma“ na loučeňském panství

Ve staré, do dnešních dnů nezachované, zámecké oboře u městyse Loučeň na Nymbursku můžeme nalézt dvě vzpomínky na prapůvodního majitele dobrovického a loučeňského panství, knížete Karla Aloise zu Fürstenberg, polního podmaršálka c.k. vojsk z dob napoleonských válek. Vzpomínku na dva v lesích pozapomenuté monumenty, věnované statečnému generálovi a jeho mužům, pojďme nyní sledovat společně.

Boj o republiku 1918-1920 (1)

Hlad a Bída

My se od velké politiky a velkých bojů podívejme do běžného občanského života Rakouska, tedy i českých a moravských zemí v letech 1917 a 18, a to do doby před tím, než se armáda ČSR objevila v republice jako „černá labuť“. Tedy jako neočekávaná a nečekaná síla, která nakonec pomohla spor o budoucnost rozhodnout.

Boj o republiku 1918-1920 (3)

3. Potraviny vyhrají válku

Toto údajně řekl v době 1. světové války Herbert Hoover, později 31. prezident Spojených států. V roce 1917, když Amerika vstoupila do světové války, byl šéfem Potravinové správy USA (U.S. Food Administration).
Hoover si byl vědom toho, že nejdůležitější pro budoucnost Evropy je zajistit potraviny pro děti, neboť ty reagují citlivěji na podvýživu než dospělí. Podvýživa postihuje nejdříve a nejvíce především děti do dvou let, ohroženy jsou ovšem i děti mladší patnácti let a adolescenti. V krizových situacích u nich patří podvýživa k nejčastějším příčinám onemocnění a úmrtí.

Boj o republiku 1918-1920 (4)

Právo a kolektivní vina

Po mnoha staletích, kdy byli čeští, moravští a slezští Němci příslušníky národnostní většiny a sami sebe považovali za součást všeho „německého“ - tedy včetně Rakouska -, se najednou dostali v roce 1918 do situace, kdy byli příslušníky menšiny. Češi a Slováci, od svých sousedů Němců a Maďarů přehlížení a podceňovaní, jak se vzmáhali, začali být považovaní za drzé konkurenty. Skončila válka a „nýmandi“ se najednou nazývali Čechoslováci...

Cechy v Milevsku

Jako téma své bakalářské práce jsem si zvolila cechy v Milevsku, které zde jako sdružená organizace řemeslníků dosáhly vrcholu na počátku novověku. Toto téma jsem si vybrala hlavně proto, že ve Státním okresním archivu v Písku se nachází mnoho materiálů, jako jsou například artikule z různých období jednotlivých cechů, účetní knihy, pečetidla, vysvědčení, oznámení a mnoho dalších, avšak doposud této tematice nebyla v Milevsku věnována dostatečná pozornost.

Cechy v Milevsku: 1. Vývoj milevských cechů

Jako téma své bakalářské práce jsem si zvolila cechy v Milevsku, které zde jako sdružená organizace řemeslníků dosáhly vrcholu na počátku novověku. Toto téma jsem si vybrala hlavně proto, že ve Státním okresním archivu v Písku se nachází mnoho materiálů, jako jsou například artikule z různých období jednotlivých cechů, účetní knihy, pečetidla, vysvědčení, oznámení a mnoho dalších, avšak doposud této tematice nebyla v Milevsku věnována dostatečná pozornost.

Cechy v Milevsku: 2. Milevské cechy

Jako téma své bakalářské práce jsem si zvolila cechy v Milevsku, které zde jako sdružená organizace řemeslníků dosáhly vrcholu na počátku novověku. Toto téma jsem si vybrala hlavně proto, že ve Státním okresním archivu v Písku se nachází mnoho materiálů, jako jsou například artikule z různých období jednotlivých cechů, účetní knihy, pečetidla, vysvědčení, oznámení a mnoho dalších, avšak doposud této tematice nebyla v Milevsku věnována dostatečná pozornost.

Cechy v Milevsku: Úvod

Jako téma své bakalářské práce jsem si zvolila cechy v Milevsku, které zde jako sdružená organizace řemeslníků dosáhly vrcholu na počátku novověku. Toto téma jsem si vybrala hlavně proto, že ve Státním okresním archivu v Písku se nachází mnoho materiálů, jako jsou například artikule z různých období jednotlivých cechů, účetní knihy, pečetidla, vysvědčení, oznámení a mnoho dalších, avšak doposud této tematice nebyla v Milevsku věnována dostatečná pozornost.

Cechy v Milevsku: Závěr

Jako téma své bakalářské práce jsem si zvolila cechy v Milevsku, které zde jako sdružená organizace řemeslníků dosáhly vrcholu na počátku novověku. Toto téma jsem si vybrala hlavně proto, že ve Státním okresním archivu v Písku se nachází mnoho materiálů, jako jsou například artikule z různých období jednotlivých cechů, účetní knihy, pečetidla, vysvědčení, oznámení a mnoho dalších, avšak doposud této tematice nebyla v Milevsku věnována dostatečná pozornost.

Česká krev

Účast českého krále Jana Lucmeburského v bitvě u Kresčaku roku 1346.

Česká krev

Jan Lucemburský byl vychován podle nejlepších rytířských zásad. Rytířem se v té době nikdo nenarodil. Titul rytíře se vztahoval jen na toho, kdo byl na rytíře pasován.

Česká krev

Objasňovat příčiny stoleté války by bylo složité a zdlouhavé. Stačí konstatování, že smrtí francouzského krále Karla IV. Krásného, třetího syna Filipa IV. Sličného (jeho starší bratři, králové Ludvík X. a Filip V, zemřeli také bezdětní), v roce 1328 vymřela kapetovská královská linie a koruna přešla na Filipa z Valois, bratrance Karla IV. Krásného, tedy potomka nejbližší vedlejší větve Kapetovců. Při své korunovaci francouzským králem přijal jméno Filip VI.

Česká krev

Pak se Jan Lucemburský obrátil na rytíře po svém boku: „Klimberče mladý, diemť krátce, pomni, že’s jměl dobrého otce, jehož nikdo zlým nevinil, a mnoho dobrého činil. A sám’s také rytieř smělý, mladý, dobrý, druh dospělý. Vědě, že mne neodvedeš, než úfám-ť, že mne dovedeš, kdež pokuši svého meče...“

Česká krev

Filip VI. se tedy vrátil zpět do Paříže, sebral všechny oddíly, které byly po ruce a začal Angličany pronásledovat. Zde nastává čas další hypotézy, podle níž se Jan Lucemburský stal velitelem předvoje celého francouzského vojska.

Česká krev

Soudí se, že druhý francouzský šik se rozvinul vlevo od Alençona a více za ním, naproti šiku Černého prince. Teorii o tomto postavení podporují dvě indicie.

Česká krev

Jména českých rytířů, kteří zahynuli spolu s Janem Lucemburským v bitvě u Kresčaku zmiňuje jedna pozdější veršovaná báseň, tato jména však nejsou potvrzena dobovými prameny.

Česká státní vlajka

Česká státní vlajka nedávno oslavila své 85. narozeniny. Za těch 85 let své existence toho „neprožila“ málo. Bývala slavnostně vztyčována, pyšně vlála, bývala i se smutkem a slzami spouštěna. Jako symbol vítězství zavlála nad mnoha bojišti druhé světové války, vlála jako symbol vzdoru v roce 1968. Dnes už naštěstí nemusí vlát při tak pohnutých událostech, ve větším počtu zpravidla nyní provází úspěchy našich sportovců. Na hokeji mává státní vlajkou kdekdo. Ale kolik z nás něco ví o její opravdové historii?

České krejcary v plamenech

Byl pátek 12. srpna 1881, blížil se podvečer. Počasí příliš nenasvědčovalo tomu, že by léto mělo v této době kulminovat. Každou chvíli se zatáhlo a z olověných oblaků se spustil déšť. Voják konající službu na vyšehradské citadele zahlédl dým stoupající ze střechy právě dostavěného Národního divadla. Stejný obrázek spatřili zhruba o hodinu později dělníci jedné ze smíchovských továren. I přes veškeré úsilí hasičů bylo dílo zkázy po několika hodinách marného boje dokonáno. Střecha Národního divadla se zřítila, zůstalo jen obvodové zdivo. I to bylo na mnoha místech prudkým žárem popraskáno.

Československé četnictvo na Chebsku ve třicátých letech 20. století

1. Úvod

Pro svou práci jsme zvolili probádání doby První republiky, zaměřili jsme se především na léta třicátá, abychom lépe pronikli do kontextu a pochopili události těchto let. Práce je orientována především na ozbrojené složky bezpečnosti, hlavně na četnictvo, ale abychom mohli správně přiblížit funkci a kompetence četnictva, bylo nezbytné představit obdobně i policii a ostatní složky, které tvořily strukturovanou síť zabezpečení pořádku v republice.

Československé četnictvo na Chebsku ve třicátých letech 20. století

2. Obecná ustanovení První republiky

Pro svou práci jsme zvolili probádání doby První republiky, zaměřili jsme se především na léta třicátá, abychom lépe pronikli do kontextu a pochopili události těchto let. Práce je orientována především na ozbrojené složky bezpečnosti, hlavně na četnictvo, ale abychom mohli správně přiblížit funkci a kompetence četnictva, bylo nezbytné představit obdobně i policii a ostatní složky, které tvořily strukturovanou síť zabezpečení pořádku v republice.

Československé četnictvo na Chebsku ve třicátých letech 20. století

3. Organizace československé policie po roce 1918

Pro svou práci jsme zvolili probádání doby První republiky, zaměřili jsme se především na léta třicátá, abychom lépe pronikli do kontextu a pochopili události těchto let. Práce je orientována především na ozbrojené složky bezpečnosti, hlavně na četnictvo, ale abychom mohli správně přiblížit funkci a kompetence četnictva, bylo nezbytné představit obdobně i policii a ostatní složky, které tvořily strukturovanou síť zabezpečení pořádku v republice.

Československé četnictvo na Chebsku ve třicátých letech 20. století

4. Organizace československého četnictva po roce 1918

Pro svou práci jsme zvolili probádání doby První republiky, zaměřili jsme se především na léta třicátá, abychom lépe pronikli do kontextu a pochopili události těchto let. Práce je orientována především na ozbrojené složky bezpečnosti, hlavně na četnictvo, ale abychom mohli správně přiblížit funkci a kompetence četnictva, bylo nezbytné představit obdobně i policii a ostatní složky, které tvořily strukturovanou síť zabezpečení pořádku v republice.

Československé četnictvo na Chebsku ve třicátých letech 20. století

5. Ostatní ozbrojené složky bezpečnosti

Pro svou práci jsme zvolili probádání doby První republiky, zaměřili jsme se především na léta třicátá, abychom lépe pronikli do kontextu a pochopili události těchto let. Práce je orientována především na ozbrojené složky bezpečnosti, hlavně na četnictvo, ale abychom mohli správně přiblížit funkci a kompetence četnictva, bylo nezbytné představit obdobně i policii a ostatní složky, které tvořily strukturovanou síť zabezpečení pořádku v republice.

Československé četnictvo na Chebsku ve třicátých letech 20. století

6. Četnické stanice v pohraničí

Pro svou práci jsme zvolili probádání doby První republiky, zaměřili jsme se především na léta třicátá, abychom lépe pronikli do kontextu a pochopili události těchto let. Práce je orientována především na ozbrojené složky bezpečnosti, hlavně na četnictvo, ale abychom mohli správně přiblížit funkci a kompetence četnictva, bylo nezbytné představit obdobně i policii a ostatní složky, které tvořily strukturovanou síť zabezpečení pořádku v republice.

Československé četnictvo na Chebsku ve třicátých letech 20. století

7. Četnické kroniky z Chebska

Pro svou práci jsme zvolili probádání doby První republiky, zaměřili jsme se především na léta třicátá, abychom lépe pronikli do kontextu a pochopili události těchto let. Práce je orientována především na ozbrojené složky bezpečnosti, hlavně na četnictvo, ale abychom mohli správně přiblížit funkci a kompetence četnictva, bylo nezbytné představit obdobně i policii a ostatní složky, které tvořily strukturovanou síť zabezpečení pořádku v republice.

Československé četnictvo na Chebsku ve třicátých letech 20. století

8. Chebští četníci během Mnichovské krize

Pro svou práci jsme zvolili probádání doby První republiky, zaměřili jsme se především na léta třicátá, abychom lépe pronikli do kontextu a pochopili události těchto let. Práce je orientována především na ozbrojené složky bezpečnosti, hlavně na četnictvo, ale abychom mohli správně přiblížit funkci a kompetence četnictva, bylo nezbytné představit obdobně i policii a ostatní složky, které tvořily strukturovanou síť zabezpečení pořádku v republice.

Československé četnictvo na Chebsku ve třicátých letech 20. století

9. Situace v roce 1938 a následující události odehrávající se na Chebsku

Pro svou práci jsme zvolili probádání doby První republiky, zaměřili jsme se především na léta třicátá, abychom lépe pronikli do kontextu a pochopili události těchto let. Práce je orientována především na ozbrojené složky bezpečnosti, hlavně na četnictvo, ale abychom mohli správně přiblížit funkci a kompetence četnictva, bylo nezbytné představit obdobně i policii a ostatní složky, které tvořily strukturovanou síť zabezpečení pořádku v republice.

Československé četnictvo na Chebsku ve třicátých letech 20. století

Závěr

Pro svou práci jsme zvolili probádání doby První republiky, zaměřili jsme se především na léta třicátá, abychom lépe pronikli do kontextu a pochopili události těchto let. Práce je orientována především na ozbrojené složky bezpečnosti, hlavně na četnictvo, ale abychom mohli správně přiblížit funkci a kompetence četnictva, bylo nezbytné představit obdobně i policii a ostatní složky, které tvořily strukturovanou síť zabezpečení pořádku v republice.

Československé četnictvo na Chebsku ve třicátých letech 20. století

Pro svou práci jsme zvolili probádání doby První republiky, zaměřili jsme se především na léta třicátá, abychom lépe pronikli do kontextu a pochopili události těchto let. Práce je orientována především na ozbrojené složky bezpečnosti, hlavně na četnictvo, ale abychom mohli správně přiblížit funkci a kompetence četnictva, bylo nezbytné představit obdobně i policii a ostatní složky, které tvořily strukturovanou síť zabezpečení pořádku v republice.

Chebsko

Chebsko je nejzápadnější území České republiky a navíc pozoruhodné svým dějinným vývojem. Chebsko se také navíc stalo jedním z nejmarkantnějších míst, kde docházelo k vzájemnému sbližování a obohacování obou kultur, jak české, tak německé. Protože není jen ve vztahu k Němcům to špatné na co vzpomínat, ale i to, co je dobré a co nás spojuje a toho je velmi mnoho, jako je např. společná historie, mentalita, kulturní kořeny, pokrevní svazky atd.

Chlumec nad Cidlinou 24. - 26.3.1775

Cestou z Prahy do Hradce Králové po silnici I/11 mezi Chlumcem nad Cidlinou a Novým Městem vlevo míjíme sochu selského povstalce. Dílo sochaře Jakuba Obrovského, které mělo být odhaleno již v září 1938 se své instalace dočkalo až po 10 letech - v září 1948, u příležitosti 100. výročí zrušení roboty. Socha připomíná jednu epizodu tzv. „selských bouří“, které v severovýchodních Čechách propukly již v lednu 1775 (letos 230 let!) a pokračovaly s větší či menší silou až do léta toho roku. Jaký byl její průběh a výsledek, je zřejmé z ustáleného rčení: “Dopadli jak sedláci u Chlumce“.

ČSR na podzim 1938 z ekonomicko-právního hlediska

Podzim 1938 je dostatečně znám z per historiků v československých dějinách, kdy došlo v důsledku odstoupení pohraničí k zániku první Československé republiky a vzniku druhé Česko-Slovenské republiky. Proto bych zde nechtěl opakovat všechny ty známa fakta. Pokusil bych se do této doby vcítit postojem chladnokrevně uvažujícího obchodníka, jehož cílem je přežít na trhu a s tím přistupme vždy k řešení problémů. Proto se můj milý čtenáři na chvíli oprosti od jakékoliv ideologie. Před několika lety jsem si přečetl knihu od vynikajícího myslitele Mistra Suna: “O umění válečném”. V této knize mě upoutala jeho myšlenka, že za porážku si každý může sám. Zatímco vítězství je výsledkem schopností vítěze a neschopnosti poraženého.

Dokud se něco nestane

Andy Šándor slavil v úterý 10. července 2007 padesátku. Do Vojenského klubu v Praze-Ruzyni mu přišla blahopřát spousta lidí, mnoho generálů v civilu i v uniformách včetně náčelníka generálního štábu, hodně zpravodajců v činné službě i v záloze, taky řada civilů. Příjemné prostředí a příjemní lidé. Náčelník genštábu Vlastimil Picek udělil Šándorovi Čestný odznak AČR Přemysla Otakara II., krále železného a zlatého – to je myslím třeba brát jako určitý výraz rehabilitace.

Doleva nebo doprava?

Letošního 18. července uplynulo přesně 70 let od chvíle, kdy vláda Jeho Veličenstva a tehdejší sovětský režim definitivně uznaly československou exilovou vládu v Londýně. Pro Edvarda Beneše a jeho spolupracovníky to byl zlomový okamžik jejich předlouhého zápasu o znovuobnovení Československé republiky v předmnichovských hranicích a ve svobodné Evropě, kde nebude místo pro nacistický režim.

Dolní Morava

Dolní Morava nemá dnes nic společného s dnešní Moravou. Dolní Morava, tento málo známý název (název zmiňován v knize Lubomíra E.Havlíka: Kronika o Velké Moravě, vyšla r.1993), tak bylo kdysi nazýváno území při dolním levém břehu řeky Moravy, a to území dnešního Slovenska, jihu Polska (severní Orava a severní Spiš, které do roku 1918 byly součástí Uher a poté Polska) a severu Maďarska (pohoří Matra a Bükk a vinařská oblast Tokaj). Dolní Morava byla vždy v určitých obdobích součástí našeho Českého státu.

Ekonomické a sociální dopady odsunu Němců na Jesenicku v letech 1945-1947

Úvod

„Spravedlivá odplata všem přímým i nepřímým, aktivním i pasivním viníkům války pro poučení všem budoucím a – definitivně se rozejít! Jinak by se po této hrozné válce musilo dojít mezi našimi národy k neslýchanému masakru! Tomu můžeme a musíme stůj co stůj svým definitivním rozchodem zabránit!“ Tak viděl prezident Edvard Beneš konec česko-německého soužití na československém území po skončení druhé světové války.

Ekonomické a sociální dopady odsunu Němců na Jesenicku v letech 1945-1947

1. Vývoj Jesenicka do roku 1945

Po ukončení první světové války v roce 1918 přivítali místní Němci, že vznikla samostatná provincie Sudetenland, která by měla být součástí takzvaného Německého Rakouska. Tento krok výrazně podporovali i němečtí sociální demokraté. To se však nestalo, československá vláda chtěla zachovat historické hranice republiky, ke kterým patřily i Sudety, proto byla provincie v prosinci 1918 rozpuštěna.

Ekonomické a sociální dopady odsunu Němců na Jesenicku v letech 1945-1947

2. Okolnosti a průběh vysídlení Němců

S blížícím se koncem války byla stále aktuálnější otázka neblahého národnostního složení v Československu. Výrazná německá menšina, která po sčítání v roce 1930 tvořila v ČSR přibližně 21,9 % obyvatel, svých chováním v průběhu třicátých let, zejména pak v době Mnichova a následného zřízení Protektorátu Čech a Moravy, zavdala českému národů mnoho důvodů pro urychlené oslabení jejího vlivu. Jedním z řešení bylo její vysídlení z československého území.

Ekonomické a sociální dopady odsunu Němců na Jesenicku v letech 1945-1947

3. Ekonomické a sociální dopady odsunu Němců

Jesenicko bylo jednou z mála oblastí, kde podle mého názoru nebylo hlavním problémem zajištění řádného odsunu Němců, ale především to, jak se s tímto vysokým úbytkem obyvatel vypořádat. Drastická ztráta téměř 85 % populace může už způsobit demografický kolaps kraje, takže bych pominula jakékoli morální hodnocení vysídlení německého obyvatelstva a zaměřila bych se na ekonomické a sociální důsledky tohoto procesu. Kapitolu bych však zahájila tématem nového osídlení Jesenicka, které bylo pro zachování okresu a jeho hospodářskou obnovu po druhé světové válce nezbytné, a které naprosto změnilo jeho národní charakter.

Ekonomické a sociální dopady odsunu Němců na Jesenicku v letech 1945-1947

Závěr

Jeden z argumentů pro odsun Němců bylo i to, že se Československo chce zbavit národnostních menšin, které by mohly postavení Čechů a Slováků v budoucnosti ohrozit. Chce zahájit novou etapu dějin s jednolitou skladbou obyvatel tvořenou českými a slovenskými občany. Avšak Jesenicko osídlili příslušníci nejen z československého území, ale i ze zahraničí. Přišli sem lidé z Bulharska, Rumunska, Itálie, reemigranti z Ukrajiny či Volyně. Místní lidé se snažili odgermanizovat vše, co jen šlo a přitom byli nuceni přijímat nové zvyky a tradice od dalších národů. Toto složení Jesenicko destabilizovalo nejen kulturně, ale ovlivnilo i sociální vztahy mezi obyvateli, kteří k sobě z počátku neměli vůbec důvěru. Tuto problematiku bych vystihla frází „jedni cizinci dveřmi ven, druzí oknem zpátky".

Ekonomické a sociální dopady odsunu Němců na Jesenicku v letech 1945-1947

Bakalářská práce se zaměřuje na jeden z přelomových okamžiků v historii Jesenicka, odehrávající se v letech 1945 – 1947, kdy z této téměř německé pohraniční oblasti byla v rámci odsunu Němců vysídlena většina místních obyvatel. V první části práce je zhodnocen vývoj česko-německých vztahů na Jesenicku. Druhá část kromě samotného odsunu podrobněji analyzuje jednotlivá opatření proti Němcům spolu s ústředními Benešovými dekrety.  Cílem práce je zhodnotit důsledky odsunu, o kterých pojednává její třetí část. Hlavní důraz je kladen na ekonomické a sociální dopady, doplněné o praktickou ukázku změn v majetkoprávních vztazích v jedné z jesenických obcí. Součástí analýzy je i nahrazení německé menšiny novými osadníky v procesu osídlení. Práce se opírá o nevydané (archivní, oral history) a vydané prameny a odbornou literaturu, využívá historické a ekonomické metody (mj. statistickou, biografickou).

Geopolitické aspekty sovětské agrese vůči Československu v srpnu 1968

Disertační práce se zaměřuje na obecné souvislosti agresivní akce pěti armád Organizace varšavské smlouvy vůči Československu v srpnu 1968. Na rozdíl od historiografií obecně protěžovaných ideologických rozporů se snaží nalézt vysvětlení celé akce v základních aspektech prosazování velmocenských zájmů Sovětského svazu, a to hlavně na vojensko-strategickém poli. Problémem při zpracování je však nedostatek primárních informačních zdrojů, jež dodnes podléhají nejpřísnějšímu utajení. K dispozici naproti tomu jsou informace, zahrnující teoretické rozbory doktrinálních otázek v odborném tisku. Hlavně však lze využít informací o praktické realizaci organizačních a koncepčních směrnic, které z doktrinálních a strategických koncepcí vycházely. Vzhledem k úzké provázanosti ozbrojených sil Organizace varšavské smlouvy lze také základní obrysy sovětských strategických koncepcí vypozorovat z jejich aplikace v československých podmínkách. Vzhledem ke zjevné kontinuitě sovětské zahraniční a vojenské politiky od třicátých do osmdesátých let lze definovat geopolitické aspekty aktivního sovětského působení na mezinárodní scéně. Sovětské politické i vojenské vedení, bez ohledu na ideologické odmítání termínů „geopolitika“ či „životní zájmy“, se jimi v zásadě řídilo. Práce tak ukazuje na významnou provázanost sovětských velmocenských ambicí zvláště s evopským, středomořským a blízkovýchodním prostorem.

Geopolitické aspekty sovětské agrese vůči Československu v srpnu 1968 - 1. Úvod

Disertační práce se zaměřuje na obecné souvislosti agresivní akce pěti armád Organizace varšavské smlouvy vůči Československu v srpnu 1968. Na rozdíl od historiografií obecně protěžovaných ideologických rozporů se snaží nalézt vysvětlení celé akce v základních aspektech prosazování velmocenských zájmů Sovětského svazu, a to hlavně na vojensko-strategickém poli. Problémem při zpracování je však nedostatek primárních informačních zdrojů, jež dodnes podléhají nejpřísnějšímu utajení. K dispozici naproti tomu jsou informace, zahrnující teoretické rozbory doktrinálních otázek v odborném tisku. Hlavně však lze využít informací o praktické realizaci organizačních a koncepčních směrnic, které z doktrinálních a strategických koncepcí vycházely. Vzhledem k úzké provázanosti ozbrojených sil Organizace varšavské smlouvy lze také základní obrysy sovětských strategických koncepcí vypozorovat z jejich aplikace v československých podmínkách. Vzhledem ke zjevné kontinuitě sovětské zahraniční a vojenské politiky od třicátých do osmdesátých let lze definovat geopolitické aspekty aktivního sovětského působení na mezinárodní scéně. Sovětské politické i vojenské vedení, bez ohledu na ideologické odmítání termínů „geopolitika“ či „životní zájmy“, se jimi v zásadě řídilo. Práce tak ukazuje na významnou provázanost sovětských velmocenských ambicí zvláště s evopským, středomořským a blízkovýchodním prostorem.

Geopolitické aspekty sovětské agrese vůči Československu v srpnu 1968 - 2. Teoretické základy sovětského vojenství

Disertační práce se zaměřuje na obecné souvislosti agresivní akce pěti armád Organizace varšavské smlouvy vůči Československu v srpnu 1968. Na rozdíl od historiografií obecně protěžovaných ideologických rozporů se snaží nalézt vysvětlení celé akce v základních aspektech prosazování velmocenských zájmů Sovětského svazu, a to hlavně na vojensko-strategickém poli. Problémem při zpracování je však nedostatek primárních informačních zdrojů, jež dodnes podléhají nejpřísnějšímu utajení. K dispozici naproti tomu jsou informace, zahrnující teoretické rozbory doktrinálních otázek v odborném tisku. Hlavně však lze využít informací o praktické realizaci organizačních a koncepčních směrnic, které z doktrinálních a strategických koncepcí vycházely. Vzhledem k úzké provázanosti ozbrojených sil Organizace varšavské smlouvy lze také základní obrysy sovětských strategických koncepcí vypozorovat z jejich aplikace v československých podmínkách. Vzhledem ke zjevné kontinuitě sovětské zahraniční a vojenské politiky od třicátých do osmdesátých let lze definovat geopolitické aspekty aktivního sovětského působení na mezinárodní scéně. Sovětské politické i vojenské vedení, bez ohledu na ideologické odmítání termínů „geopolitika“ či „životní zájmy“, se jimi v zásadě řídilo. Práce tak ukazuje na významnou provázanost sovětských velmocenských ambicí zvláště s evopským, středomořským a blízkovýchodním prostorem.

Geopolitické aspekty sovětské agrese vůči Československu v srpnu 1968 - 3. Sovětská armáda v šedesátých letech

Disertační práce se zaměřuje na obecné souvislosti agresivní akce pěti armád Organizace varšavské smlouvy vůči Československu v srpnu 1968. Na rozdíl od historiografií obecně protěžovaných ideologických rozporů se snaží nalézt vysvětlení celé akce v základních aspektech prosazování velmocenských zájmů Sovětského svazu, a to hlavně na vojensko-strategickém poli. Problémem při zpracování je však nedostatek primárních informačních zdrojů, jež dodnes podléhají nejpřísnějšímu utajení. K dispozici naproti tomu jsou informace, zahrnující teoretické rozbory doktrinálních otázek v odborném tisku. Hlavně však lze využít informací o praktické realizaci organizačních a koncepčních směrnic, které z doktrinálních a strategických koncepcí vycházely. Vzhledem k úzké provázanosti ozbrojených sil Organizace varšavské smlouvy lze také základní obrysy sovětských strategických koncepcí vypozorovat z jejich aplikace v československých podmínkách. Vzhledem ke zjevné kontinuitě sovětské zahraniční a vojenské politiky od třicátých do osmdesátých let lze definovat geopolitické aspekty aktivního sovětského působení na mezinárodní scéně. Sovětské politické i vojenské vedení, bez ohledu na ideologické odmítání termínů „geopolitika“ či „životní zájmy“, se jimi v zásadě řídilo. Práce tak ukazuje na významnou provázanost sovětských velmocenských ambicí zvláště s evopským, středomořským a blízkovýchodním prostorem.

Geopolitické aspekty sovětské agrese vůči Československu v srpnu 1968 - 4. Organizace Varšavské smlouvy

Disertační práce se zaměřuje na obecné souvislosti agresivní akce pěti armád Organizace varšavské smlouvy vůči Československu v srpnu 1968. Na rozdíl od historiografií obecně protěžovaných ideologických rozporů se snaží nalézt vysvětlení celé akce v základních aspektech prosazování velmocenských zájmů Sovětského svazu, a to hlavně na vojensko-strategickém poli. Problémem při zpracování je však nedostatek primárních informačních zdrojů, jež dodnes podléhají nejpřísnějšímu utajení. K dispozici naproti tomu jsou informace, zahrnující teoretické rozbory doktrinálních otázek v odborném tisku. Hlavně však lze využít informací o praktické realizaci organizačních a koncepčních směrnic, které z doktrinálních a strategických koncepcí vycházely. Vzhledem k úzké provázanosti ozbrojených sil Organizace varšavské smlouvy lze také základní obrysy sovětských strategických koncepcí vypozorovat z jejich aplikace v československých podmínkách. Vzhledem ke zjevné kontinuitě sovětské zahraniční a vojenské politiky od třicátých do osmdesátých let lze definovat geopolitické aspekty aktivního sovětského působení na mezinárodní scéně. Sovětské politické i vojenské vedení, bez ohledu na ideologické odmítání termínů „geopolitika“ či „životní zájmy“, se jimi v zásadě řídilo. Práce tak ukazuje na významnou provázanost sovětských velmocenských ambicí zvláště s evopským, středomořským a blízkovýchodním prostorem.

Geopolitické aspekty sovětské agrese vůči Československu v srpnu 1968 - 5. Sovětské zájmy a geopolitika

Disertační práce se zaměřuje na obecné souvislosti agresivní akce pěti armád Organizace varšavské smlouvy vůči Československu v srpnu 1968. Na rozdíl od historiografií obecně protěžovaných ideologických rozporů se snaží nalézt vysvětlení celé akce v základních aspektech prosazování velmocenských zájmů Sovětského svazu, a to hlavně na vojensko-strategickém poli. Problémem při zpracování je však nedostatek primárních informačních zdrojů, jež dodnes podléhají nejpřísnějšímu utajení. K dispozici naproti tomu jsou informace, zahrnující teoretické rozbory doktrinálních otázek v odborném tisku. Hlavně však lze využít informací o praktické realizaci organizačních a koncepčních směrnic, které z doktrinálních a strategických koncepcí vycházely. Vzhledem k úzké provázanosti ozbrojených sil Organizace varšavské smlouvy lze také základní obrysy sovětských strategických koncepcí vypozorovat z jejich aplikace v československých podmínkách. Vzhledem ke zjevné kontinuitě sovětské zahraniční a vojenské politiky od třicátých do osmdesátých let lze definovat geopolitické aspekty aktivního sovětského působení na mezinárodní scéně. Sovětské politické i vojenské vedení, bez ohledu na ideologické odmítání termínů „geopolitika“ či „životní zájmy“, se jimi v zásadě řídilo. Práce tak ukazuje na významnou provázanost sovětských velmocenských ambicí zvláště s evopským, středomořským a blízkovýchodním prostorem.

Geopolitické aspekty sovětské agrese vůči Československu v srpnu 1968 - 6. Závěr

Disertační práce se zaměřuje na obecné souvislosti agresivní akce pěti armád Organizace varšavské smlouvy vůči Československu v srpnu 1968. Na rozdíl od historiografií obecně protěžovaných ideologických rozporů se snaží nalézt vysvětlení celé akce v základních aspektech prosazování velmocenských zájmů Sovětského svazu, a to hlavně na vojensko-strategickém poli. Problémem při zpracování je však nedostatek primárních informačních zdrojů, jež dodnes podléhají nejpřísnějšímu utajení. K dispozici naproti tomu jsou informace, zahrnující teoretické rozbory doktrinálních otázek v odborném tisku. Hlavně však lze využít informací o praktické realizaci organizačních a koncepčních směrnic, které z doktrinálních a strategických koncepcí vycházely. Vzhledem k úzké provázanosti ozbrojených sil Organizace varšavské smlouvy lze také základní obrysy sovětských strategických koncepcí vypozorovat z jejich aplikace v československých podmínkách. Vzhledem ke zjevné kontinuitě sovětské zahraniční a vojenské politiky od třicátých do osmdesátých let lze definovat geopolitické aspekty aktivního sovětského působení na mezinárodní scéně. Sovětské politické i vojenské vedení, bez ohledu na ideologické odmítání termínů „geopolitika“ či „životní zájmy“, se jimi v zásadě řídilo. Práce tak ukazuje na významnou provázanost sovětských velmocenských ambicí zvláště s evopským, středomořským a blízkovýchodním prostorem.

Geopolitické aspekty sovětské agrese vůči Československu v srpnu 1968 - 7. Informační zdroje

Disertační práce se zaměřuje na obecné souvislosti agresivní akce pěti armád Organizace varšavské smlouvy vůči Československu v srpnu 1968. Na rozdíl od historiografií obecně protěžovaných ideologických rozporů se snaží nalézt vysvětlení celé akce v základních aspektech prosazování velmocenských zájmů Sovětského svazu, a to hlavně na vojensko-strategickém poli. Problémem při zpracování je však nedostatek primárních informačních zdrojů, jež dodnes podléhají nejpřísnějšímu utajení. K dispozici naproti tomu jsou informace, zahrnující teoretické rozbory doktrinálních otázek v odborném tisku. Hlavně však lze využít informací o praktické realizaci organizačních a koncepčních směrnic, které z doktrinálních a strategických koncepcí vycházely. Vzhledem k úzké provázanosti ozbrojených sil Organizace varšavské smlouvy lze také základní obrysy sovětských strategických koncepcí vypozorovat z jejich aplikace v československých podmínkách. Vzhledem ke zjevné kontinuitě sovětské zahraniční a vojenské politiky od třicátých do osmdesátých let lze definovat geopolitické aspekty aktivního sovětského působení na mezinárodní scéně. Sovětské politické i vojenské vedení, bez ohledu na ideologické odmítání termínů „geopolitika“ či „životní zájmy“, se jimi v zásadě řídilo. Práce tak ukazuje na významnou provázanost sovětských velmocenských ambicí zvláště s evopským, středomořským a blízkovýchodním prostorem.

Holasicko

Holasicko, určitě mnozí z Vás se budou divit, kde toto území hledat? Jedná se území na severovýchodě České republiky v okolí města Opavy (Opavsko, Krnovsko a Hlučínsko) a přilehlé území na severu, dnes ležící v Polsku.

Hrdinové, kteří se nehodili (1)

Původně to měl být jen článek o odhalení jedné pamětní desky. Pak se však ukázalo, že by to asi bylo málo, už vůči těm, po nichž zbyla jen písmena vyrytá v mramoru. Po živých, statečných lidech. Nemají ani hrob. Jejich popel byl vysypán na smetiště koncentračního tábora Mauthausen a na cesty v okolí. Jistěže je to pamětní deska 294 hrdinům heydrichiády (foto: Jiří Wagner) psaní dlouhé. Komu se nechce, ať to nečte. Ale měl by...

Hrdinové, kteří se nehodili (2)

Aby bylo možno co nejlépe objasnit naši vlastní historii a zbavit ji všech nánosů a propagandistických účelových lží, jsou dále ve studii použity doklady vytvořené „druhou stranou“ - tedy nacisty...

Hrdinové, kteří se nehodili (3)

Po zabití Heydricha začal v českých zemích teror, jaký zde nebyl praktikován od 17. století. Nacisté se však zásadně spletli v hodnocení jeho dopadu. Obsese, kterou evidentně Hitler trpěl vůči českému národu a osobně vůči Benešovi, vedla ve svých politických důsledcích k výrazně negativním výsledkům pro samotné Němce...

Konfiskace průmyslového majetku sudetských Němců po roce 1945 na příkladu Rumburku

1. Odsun

Konfiskace majetku navazovala na odsun sudetských Němců, který byl jejím nutným předpokladem. V první kapitole se chci stručně zabývat jeho průběhem, legislativní stránkou přijatého řešení. Chci poukázat, jak složitým a někdy nedořešeným procesem odsun byl a jak proběhl nucený odchod německého obyvatelstva v Rumburku. Kdy bylo s odsunem v Rumburku započato? Jaká byla jeho rychlost, průběh? Kolika německých obyvatel se nucený odchod dotknul?

Konfiskace průmyslového majetku sudetských Němců po roce 1945 na příkladu Rumburku

3. Rumburk

Město Rumburk leží v nejsevernější části Čech ve Šluknovském výběžku. Od roku 1850 do roku 1960 byl okresním městem a v Sudetech na severu Čech se řadil mezi nejvýznamnější obce. Představuje přirozené centrum Šluknovského výběžku, je důležitým uzlem silniční a železniční dopravy. Rumburk jako město v Sudetech byl do Mnichovské dohody (29. září 1938) považován za nezpochybnitelnou součást českého státu. Vzhledem k jeho poloze byl ovšem obklopen německy mluvícím obyvatelstvem.

Konfiskace průmyslového majetku sudetských Němců po roce 1945 na příkladu Rumburku

4. Firma RINCO Werke průmyslový konfiskát

Moje výchozí hypotéza zní, že konfiskace neprobíhala podle jasně daného plánu, ale byla prováděna nárazově, nesystémově a dávala tak značný prostor pro různé nelegální převody majetku. Na příkladu firmy RINCO Werke se budu snažit svoji hypotézu prokázat. Budu se snažit odpovědět na otázky, proč došlo k uvalení národní správy, konfiskačnímu výměru a jaký byl ve výsledku osud podniku? Jaké pravomoci měli národní správci, kdo měl v rukou skutečnou moc při řízení podniku, při nakládání se zkonfiskovaným majetkem?

Kriminalita, hrdelní soudnictví a tresty v předbělohorských městech

Již od nepaměti, stejně jako jiné lidské činnosti, provází člověka v jeho společnosti kriminalita, ať už v podobě menších krádeží, vražd nebo i přečinů proti ideologii. Právě poslední z jmenovaných máme spojený hlavně s dobou komunismu v naší republice, ale  souzení tohoto deliktu sahá daleko hlouběji do historie našeho národa.

Krvavá léta 1938-45 (4)

Předehra, akt 1, aneb Krev není voda

Jak to napsal na netu bloger „egon": „Před několika dny (říjen 2001)odpovídali náhodní chodci před televizními kamerami na otázku, kdy vznikla naše republika. Jako každý rok, část dotázaných nemá o sledu událostí v roce 1918 ani tušení. A protože i řada z nás už zapomněla, co nás ve škole učili, tak si připomeňme sled událostí vedoucích k naší samostatnosti."

Krvavá léta 1938-45 (5)

Růst nacionalismu za Rakouska

Tak takhle se v roce 1848 vyjádřil Karel Marx pro Neue Reinische Zeitung. Citát zněl přesně takto: "…nesmiřitelný boj, válku až do smrti proti Slovanům, těm zrádcům revoluce… je potřebné jejich vyhlazení, bezuzdný terorismus na ně – nikoli v zájmu Německa (jistěže ne, Karl....), ale v zájmu revoluce… Situace mezi Slovany a Němci byla už tehdy tak napjatá, že největší revolucionář - Karel Marx (sám se považoval za revolucionáře a NĚMCE) - hned věděl, co udělat s těmi, jak říkal, "slovanskými třískami v těle monarchie". Tak tuhle informaci nám soudruzi z Moskvy i Prahy tak nějak tajili, že…

Krvavá léta 1938-45 (6)

Znojmo kapitulovalo. Jdeme na Bratislavu!

Morava, i když je již více než tisíc let součástí českých zemí, nejsou Čechy a je tam vždycky všechno trošku jinak. Nejinak tomu bylo i v roce 1918.

Krvavá léta 1938-45 (7)

Frontoví veteráni

O Československé armádě, která hned v říjnu 1918 začala osvobozovat a obsazovat území nového Československa, se toho obecně příliš mnoho neví. Za první republiky se tak nějak "úředně" předstíralo, že vítězství přinesli legionáři. Za komunistů se mluvilo jen o českých rudoarmějcích a legionáři byli zaprodanci imperialismu nebo bojovali proti bolševikům a VŘSR byla jediná, která nám vlastně přinesla svobodu. Navíc, co jsem živ, kdekdo mele o zbabělých Češích. Plně v souladu s názory vídeňské nacionalistické propagandy za Rakousko-Uherska i poúnorových komunistů. Je zajímavé, že Hitler jako voják bojující v 1. světové válce byl ve svých názorech na československé vojáky a národ coby zbabělce za války velice opatrný. Za protektorátu odmítal zapojit do války jakékoliv české vojáky, ačkoliv jinak bych ochoten použít i Bosňáky, Albánce a Indy...

Krvavá léta 1938-45 (8)

Ztracení hrdinové

Dospělost a sebevědomí národa se pozná podle toho, jak hodnotí své vojáky, i když vlivem politických i osobních událostí stáli na různých válečných stranách. Mladá a nová republika se k vojákům sloužícím císaři nezachovala sice vyloženě špatně, ale adorovala hlavně legionáře. Tehdy to bylo pochopitelné. Můžeme říci, že kdyby nebylo statečných českých „rakousko-uherských“ vojáků, kteří vytvořili základ nové čs. armády, nikdy by ČSR možná nevznikla. Protože ta vznikla diplomacií, ale podloženou silou.

Krvavé jaro roku 1945 (1)

Skutečné dějiny našeho státu v dvacátém století se až na rok 1918 ve školách v podstatě neučí. Také přestalo být politicky korektní ukazovat, co se dělo za války zde v Protektorátu a co po válce. Zvláště jakékoliv poznámky, fotografie anebo dokumenty o zločinech nacistů se vypařily jako pára nad hrncem. Jaký to rozdíl třeba od Německa, kde se pořádají výstavy o zločinech nacismu, o zločinech Wehrmachtu, děti se učí, co to byl nacismus či holocaust…

Krvavé jaro roku 1945 (12)

První porážka ideje Velkoněmecka

Tři nejúspěšnější rakouské lži:
1. Mozart byl Rakušan
2. Hitler byl Němec
3. Rakousko-Uhersko rozbili Češi

Krvavé jaro roku 1945 (2)

Abychom mohli dále prozkoumávat, co se vlastně stalo, musíme si položit základní otázky, které svět zná již od dob starého Říma a dnes je používají kriminalisté.

Krvavé jaro roku 1945 (8)

Po předcházející kapitole by bylo „politicky korektní“ napsat něco o těch „hodných Němcích“, kteří se nepodíleli na nacistických zločinech a snažili se buď odporovat, anebo prostě tuto strašlivou dobu nějak přežít.

Krvavé jaro roku 1945 (9)

Není v silách kohokoli, aby popsal a vyjmenoval všechna místa hrůz, které přinesl světu nacismus. I jen popis toho, co se stalo na původním území Československa, je ta děsivé a rozsáhlé, že to přesahuje dnešní představy. Abych ukázal hrůznost té doby, zaměřím se v této části jen na malý, vybraný úsek zločinů, a to jak prostorově, tak časově.

Lokální mobilizační statistika a příslušné vojenské útvary na Poděbradském c. k. okresním hejtmanství

Dle údajů v Poděbradsku bylo na území úředního okrsku okr. hejtmanství Poděbrady, kam příslušely soudní okresy Nymburk, Poděbrady a Králův Městec s více jak 80 většími politickými obcemi a které se zhruba kryje se současným okresem pouze bez menších území okolo Lysé nad Labem, na Rožďalovicku a Českobrodsku, povoláno do zbraně 8 223 mužů z celkového počtu 21 191 mužů.

Mám strach o naši zemi

Do začátku devadesátých let spadalo Československo pod kuratelu pravlasti komunismu, Sovětského svazu. Po převratu v listopadu 1989 jsme se radovali ze svobody, ale trvalo nějakou dobu, než jsme si plně uvědomili, že Západ včetně Německa, odkud vyšlehly dvě světové války, už není naším nepřítelem. A potom jsme se snažili sžívat s našimi západními sousedy, vracet se k pozapomenutým dobrým mravům a pravidlům. Až jsme se trochu zcivilizovali, přibrali nás do NATO a Evropské unie

Mnichovská dohoda 29.9.1938

Německo, Spojené království, Francie a Itálie, vzhledem k dohodě, které již bylo dosaženo ve věci odstoupení území Sudet Německu, ujednali následující podmínky uvedeného odstoupení a opatření z něj vyplývajících...

Nepřizpůsobiví - Studenti, máničky a další pohledem československých mocenských orgánů

Byl to samotný sekretariát ústředního výboru Komunistické strany Československa, kdo dal 25. února 1965 souhlas k uspořádání studentského majálesu v hlavním městě. Nečekaný průběh oslav jej přiměl k následnému uspořádání celostátní konference studentů vysokých škol. Na schůzi konané 29. září 1965 pak dospěli členové politbyra k názoru, že došlo k politicko-ideologické aktivitě studentstva, přičemž shodně konstatovali, že vlna politické aktivity se ve vysokoškolském prostředí nevzedmula náhle, ale že se sbírala po řadu posledních let.

Nespokojenost komunistů s vojenskými soudy po „Vítězném únoru“

„Senát vrchního vojenského soudu v tom složení, jak byl u procesu generála Karla Janouška a ostatních, a snad i vrchní vojenský soud v Praze, prostě vůbec nestačí na procesy takového významu. Nutno konstatovat, že vedení procesu tohoto druhu a významu u krajského soudu na Pankráci po únorových událostech je zcela jinak připraveno, zcela jinak řízeno a vedeno v duchu zcela jiném, odpovídajícím dnešní době a zájmu státu. […] Této skutečnosti všiml si ihned při zahájení hlavního přelíčení obhájce pplk. Hanuše, který prohlásil, že vojenská trestnice a vrchní vojenský soud v Praze je proti Pankráci hotové »sanatorium«.“

Z hlášení plk. gšt. Reindla, příslušníka 5. oddělení Hlavního štábu ministerstva obrany, 17. červen 1948

Nisko

Nisko je jediné území Dolního Slezska, jenž je dnes součástí České republiky. Jeho území se shoduje s dnešním okresem Jeseník. Na severu je tvořeno nížinami, jenž pro svou úrodnost jsou nazývány Slezskou Hanou, na jihu a západě horami Rychlebskými a Jeseníky.

Od Jana Husa k Janu Žižkovi (díl 03.)

Provoz tří papežských dvorů byl samozřejmě dost nákladný. Obvyklé poplatky a berně nešlo zvyšovat nebo vypisovat donekonečna, a tak všichni úřadující Svatí otcové začali ve velkém prodávat tzv. odpustky. Podle katolické nauky jsou odpustky prominutím trestů za hříchy, které církev nebo Bůh uložili a které jsou buď odpykávány na zemi, nebo musí být odpykány v očistci. Takto prominuty mohou být samozřejmě pouze takové hříchy, které už byly odpuštěny při zpovědi. Například místo půstu o chlebu a vodě se může kajícník očistit modlitbou a almužnou.

Od Jana Husa k Janu Žižkovi (díl 04.)

Nejen v Anglii, ale i v Čechách hledali kazatelé cestu k nápravě církve a společnosti. Němec Konrád Waldhauser kterého pozval do Prahy sám císař Svaté říše římské Karel IV., vytýkal rozmařilý život nejen církevním hodnostářům, ale i šlechticům a měšťanům. Odsuzoval ženskou módu a většinu příjemnějších (a tedy hříšných) stránek života. Mezi německy mluvícími posluchači měl prý velký úspěch.

Od Jana Husa k Janu Žižkovi (díl 05.)

Návštěva Husových kázání v Betlémské kapli stala pro většinu Pražanů nezbytnou součástí jejich společenského života. Nebylo divu. Kazatelna znamenala pro středověkého člověka totéž co noviny, rozhlas, televize a internet pro člověka dnešní doby. Působivé mediální produkce obtloustlého, nicméně údajně silně charismatického kazatele navštěvovali nejen bohatí a chudí měšťané, ale i šlechtici a prominentní členové královského dvora. Občas si populárního kazatele přišla poslechnout i králova manželka Žofie.

Od Jana Husa k Janu Žižkovi (díl 06.)

Šířící se pověst Čech jako ráje kacířů přiměla nakonec k zásahu samotného panovníka. Václav IV., údajně na naléhání své manželky Žofie, pravidelné návštěvnice Betlémské kaple, vyzval arcibiskupa k odvolání klatby a k odškodnění majitelů spálených knih. Kromě toho se zastal Husa několika přímluvnými dopisy, adresovanými papeži.

Od Jana Husa k Janu Žižkovi (díl 07.)

V létě roku 1414 se římský a uherský král Zikmund Lucemburský dohodl s papežem Janem XXIII. na svolání dalšího církevního koncilu do Kostnice, kde měla být konečně vyřešena tristní záležitost s trojpapežstvím. Zřejmě se dohodli i o jiných věcech, protože na tento koncil pozval Zikmund i Jana Husa a nabídl mu možnost obhájit před nejvyšším církevním orgánem své názory.

Od Jana Husa k Janu Žižkovi (díl 08.)

Husova smrt vyvolala v Čechách přesně tu reakci, kterou očekával kardinál Zabarella a ostatní rozvážnější účastníci kostnického koncilu. Odpor a pobouření. Nenávist. Zatímco ještě v květnu protestovalo v Kostnici 250 českých šlechticů, v září 1415 jich na další protestní list přivěsilo své pečeti již skoro dvakrát tolik - 452.

Od Jana Husa k Janu Žižkovi (díl 09.)

Povzbuzeni příkladem z nejvyšších míst začali čeští páni a rytíři zabírat církevní statky. Jedni proto, aby církvi v jejím návratu k evangelické chudobě pomohli, druzí proto, aby ji před touto pomocí ochránili. Důsledek byl v obou případech objektivně tentýž – církev chudla...

Od Jana Husa k Janu Žižkovi (díl 10.)

Po králově smrti dostaly události nebývalý spád. Jak píše Vavřinec z Březové, hned následujícího dne, tj. 17. srpna 1419, „shromáždili se někteří z lidu obecného neboli prostého a rozeběhli se se souhlasem staroměstského purkmistra Jana Bradatého beze všeho strachu po kostelích a klášteřích v městě Pražském a rozbíjeli, lámali a ničili varhany a obrazy kostelů, zvláště těch, v kterých nebylo nijak dovoleno přijímání z kalicha...“

Od Jana Husa k Janu Žižkovi (díl 11.)

Václav Koranda starší se poprvé objevuje v pramenech roku 1414 jako plzeňský farář a nadšený šiřitel myšlenek mistra Jana Husa. Již roku 1417 mu však přední mistr pražské university Křišťan z Prachatic písemně vytýká, že zatímco dříve ho přívrženci kalicha chválili a obdivovali pro jeho výmluvnost a stálost při obraně Pravdy, nyní se pozastavují nad tím, že vyházel z kostela obrazy svatých, podává svátost oltářní nemluvňatům a vynechává při bohoslužbách všechno, co není přímo doloženo v bibli. Václav Koranda dal zkrátka veškerou svoji výmluvnost do služeb chiliasmu a vyhlásil Plzeň za vyvolené Město Slunce.

Od Jana Husa k Janu Žižkovi (díl 12.)

Václav Koranda a jeho věrní v Plzni očekávali příchod Ježíše Krista stále netrpělivěji. Zásob ubývalo, královské vojsko znemožňovalo jejich doplnění a kněží se právem začali obávat, že i ta nejohnivější kázání o spáse duší budou brzy přehlušena kručícími žaludky posluchačů.

Od Jana Husa k Janu Žižkovi (díl 01.)

O husitských válkách (či husitské revoluci, chcete-li) jsme toho ve škole slyšeli dost. O tom, co jim předcházelo a proč vlastně začaly, už méně. Není divu. Byly to války náboženské, a my jsme chodili do školy v době, jejímž náboženstvím byl "vědecký" materialismus. Následující článek je malým pokusem o alespoň částečné odstranění této informační mezery... 

Od Jana Husa k Janu Žižkovi (díl 02.)

Kromě šlechty patřila na přelomu 14. a 15. století k „pánům světským“ i královská města, která byla nejen privilegovanými středisky řemesel a obchodu, ale v mnoha případech i vlastníky zemědělské půdy ve svém okolí, a tedy i vrchností panskou.

Odsun sudetských Němců po druhé světové válce - ekonomické a politické souvislosti

Úvod

Téma odsunu českých Němců po 2. světové válce jsem si vybrala pro svoji bakalářskou práci proto, že je to téma dodnes živé, resp. živené. Střídající se prohlášení z jedné strany různých sudetoněmeckých krajanských sdružení a ze strany druhé představitelů české společnosti a státu musí zaregistrovat každý, kdo čte pravidelně noviny a sleduje TV zprávy. Diskutabilní fenomén kolektivní viny a ještě diskutabilnější právo na její kolektivní potrestání, historický kontext tzv. Benešových dekretů, spor o používání termínu „odsun", nebo „vyhnání", oběma stranami připomínaná povinnost vyrovnat se s minulostí, to jsou jen některé otázky, které se v těchto prohlášeních opakují. Je jasné, že odsun sudetských Němců po 2. svět. válce poznamenal nejen životy generací, kterých se bezprostředně dotkl, ale také politické a ekonomické souvislosti let budoucích a ve výše naznačeném kontextu i naši přítomnost.

Odsun sudetských Němců po druhé světové válce - ekonomické a politické souvislosti

1. Společná historie Čechů a Němců v Čechách a na Moravě

Prvními etnicky známými obyvateli na území dnešních Čech a Moravy byli keltští Bójové. Přitáhli na toto území při velkém stěhování Keltů, které probíhalo kolem roku 400 před Kristem. Přibližně o třista let později byli vytlačeni germánskými Markomany. V období stěhování národů se v Čechách usídlili Slované. Vzhledem k tomu, že se orientovali na zemědělství, vybrali si především úrodné oblasti ve vnitrozemí české kotliny. V 6. století se Slované spojili s Avary. Tehdy přišla další vlna slovanského osídlování tentokrát Slovenska, horního Rakouska a Moravy. Postupně se vztahy mezi Slovanskými obyvateli a Avary zkomplikovaly. Do čela slovanského odporu se postavil franský kupec Sámo. Vzniklá krize avarské říše byla zažehnána až po Sámově smrti (658). Následně Avaři opět získali nad Slovany nadvládu. Avaři vymizeli z dějin po několika porážkách Karlem Velikým mezi roky 791 až 796.

Odsun sudetských Němců po druhé světové válce - ekonomické a politické souvislosti

2. Vysídlení Sudet na základě dekretů prezidenta republiky Edvarda Beneše

Na území československých Sudet proběhly v souvislosti s 2. světovou válkou dva na etnických principech postavené přesuny obyvatelstva. Prvním byl přesun zde původně žijících Čechů do vnitrozemí republiky po Mnichovské dohodě a záboru tohoto území Třetí říší v roce 1938. Druhým potom odsun naopak sudetských Němců do Německa po druhé světové válce.

Odsun sudetských Němců po druhé světové válce - ekonomické a politické souvislosti

3. Osídlování Sudet

Nedílnou součástí odsunu Němců bylo osídlení pohraničí novými obyvateli. Jednalo se především o občany české příp. slovenské národností z vnitrozemí, které v menší míře doplňovali Češi přicházející ze zahraničí, ale i cizinci. Na osidlovaném území byly určité české enklávy, které zde přetrvaly i během období okupace. Jednalo se o 10-12% celkového obyvatelstva Sudet.

Odsun sudetských Němců po druhé světové válce - ekonomické a politické souvislosti

Závěr

Ve své bakalářské práci jsem se pokusila v daném rozsahu popsat příběh historického soužití Čechů a českých Němců ve společném státě a vyústění tohoto soužití do tragické kolize v průběhu a po skončení 2. svět. války. Celá staletí budovaný vztah obou etnik nepřežil dramatické zkřížení územní expanze sjednoceného Německa a znovuhledání resp. hledání státně suverénní identity Čechů a Slováků tak, jak ho zrežírovalo pro středoevropský prostor 20. stol.

Odsun sudetských Němců po druhé světové válce - ekonomické a politické souvislosti

Téma odsunu českých Němců po 2. světové válce jsem si vybrala pro svoji bakalářskou práci proto, že je to téma dodnes živé, resp. živené. Střídající se prohlášení z jedné strany různých sudetoněmeckých krajanských sdružení a ze strany druhé představitelů české společnosti a státu musí zaregistrovat každý, kdo čte pravidelně noviny a sleduje TV zprávy. Diskutabilní fenomén kolektivní viny a ještě diskutabilnější právo na její kolektivní potrestání, historický kontext tzv. Benešových dekretů, spor o používání termínu „odsun", nebo „vyhnání", oběma stranami připomínaná povinnost vyrovnat se s minulostí, to jsou jen některé otázky, které se v těchto prohlášeních opakují. Je jasné, že odsun sudetských Němců po 2. svět. válce poznamenal nejen životy generací, kterých se bezprostředně dotkl, ale také politické a ekonomické souvislosti let budoucích a ve výše naznačeném kontextu i naši přítomnost.

Osmičky v naší historii

V českém národě se říká, že ve 20. století je osmička na konci letopočtu pro nás osudová. Ovšem to není tak docela pravda – osmičky, které signalizovaly určitý přelom, známe i ze staletí minulých. Například v roce 1348 založil císař a král Karel IV. pražskou univerzitu – dnes Univerzitu Karlovu. V květnu 1618 vyhodili evangeličtí šlechtici dva císařské místodržící i s písařem z Pražského hradu – tato defenestrace byla počátkem panského odboje, který skončil definitivním podřízením českých zemí rodu Habsburků a jejich začleněním do rakouského mocnářství. V bouřlivém roce 1848, kdy propukla řada povstání ve střední Evropě, povstali rovněž obyvatelé Prahy – jejich porážka vedla k utužení rakouské vlády. O deset let později zahájilo činnost Národní divadlo v Praze – jeden ze symbolů vlastenectví. Roku 1878 se v Praze ustavila Českoslovanská sociálně demokratická strana dělnická – první dělnická strana v českých zemích.

Plzeňský landfrýd

Landfrýd neboli zemský mír znamenal zákaz rozbrojů a ochranu pořádku a právního řádu. Byl vyhlašován panovníkem nebo spolkem feudálů a měst (souhrnně též nazývaným landfrýd) v dobách narušení vnitřního pořádku. Plzeňský landrfrýd pak byl spolek západočeských katolických měst a šlechticů, kteří se postavili proti husitům.

Po boku nepřítele

„Antonín Lipovský, 1. srpna 1944 zajat u Sartilly Američany, když se snažil ujet z obklíčení. […] Byl povolán do Londýna k zvláštnímu výslechu, kde podrobně popsal organisaci radioslužby a byl s to dáti Angličanům všechny potřebné informace o novém kódu, který vstoupil v platnost dne 1. srpna 1944 (Raste Schlüssel RS 44). Domnívám se, že by bylo velmi užitečno shromážditi facta o účinné pomoci československých příslušníků poskytováním správných zpráv ihned po [jejich] zajetí v dobré víře, že pomáhají správné straně a sobě. Pochybuji, že by tato pomoc nám byla někdy veřejně přiznána. Dosud jsme nebojovali a zdá se, že budeme v tomto ohledu mezi posledními spojenci. Bude tedy velmi důležité, aby při první příležitosti [pozemního] bojového úspěchu byla anglickému veřejnému mínění podána aspoň ve zkratce naše účast a podíl v první fázi invase. Zmínky v anglickém tisku o statečně bojujících Češích v německé armádě nám právě neprospěly.“

Hlášení kapitána pěchoty Oldřicha Večereka z 24. srpna 1944 na MNO v Londýně.

Politické a vojensko-historické pozadí vzniku památek na Velkou válku

V euforickém období za pochodu vznikajícího Masarykova státoprávního celku se utvářely nové názorové proudy ve všech vrstvách společnosti. Vášeň, zaslepenost odplatou starému uspořádání a politické i osobní intriky hrály bez skrupulí nejhlavnější roli. Okázalé vlastenectví a vytváření jednostranných legend spolu s ostatními výše zmíněnými faktory mělo zásadní negativní vliv na zachování památky na padlé občany Rakousko-Uherské monarchie. Vyzdvihováni byli především v bojích „za svobodu vlasti" padlí váleční dezertéři a zajatí vojáci české a slovenské národnosti, kteří vstoupili z různých důvodů, ať již ideologických nebo z nouze, dobrovolně či nikoliv, do čs. legií ve Francii, Rusku, Itálii a Srbsku.

Popularita fašizmu medzi mladými narastá

Európske médiá bijú na poplach. Krajná pravica na starom kontinente naberá na sile a získava si čoraz viac voličov. Tento fakt dokazuje najmä volebný úspech maďarského Jobbiku, Wildersovej Strany slobody v Holandsku a nedávny historický úspech protiislamských Švédskych demokratov, ktorí sa po prvýkrát dostali do parlamentu. Politológovia pripomínajú, že za situáciu nemôže len ekonomická kríza, ale aj multikulturalizmus, dlhodobá neschopnosť umiernených strán riešiť sociálne problémy a úspešná propagácia radikálných myšlienok u mladého obecenstva

Poválečné uspořádání ovlivňující vývoj výstavby a zachování vojenských památek na Velkou válku

Po ukončení bojů v roce 1918 se do domovských obcí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku dlouho po uzavření příměří navraceli bývalí příslušníci zaniklé habsburské armády. Nejprve však museli projít čs. vládou nově zřízenými přejímacími či karanténními tábory, ve kterých absolvovali důkladná politická školení zavedená jako nutný ideologický dozor nad bývalým c. a k. vojskem a jeho veliteli. Tehdy se tomu odborně říkalo odrakouštění vracejícího se polního vojska.

Pracovní nasazení českých železničářů v Německu 1938 - 1945

Už před začátkem války se Německo potýkalo s velkým nedostatkem pracovních sil. To bylo způsobeno mimo jiné tím, že mnoho lidí spotřeboval samotný nacistický režim - policie, armáda, gestapo atd. Koncem roku 1938 chyběl Říši odhadem jeden milion lidí, z toho 75% v průmyslu a 25% v zemědělství. Jednou ze skupin, která měla tento nedostatek nahradit byli příslušníci naší modré armády.

Práva městská Království českého

Bylo by zajisté chybou věnovat se hned v prvních odstavcích práce přímo spisu Práva městská Království českého, který je ne zcela neprávem přisuzován Pavlovi Kristiánovi z Koldína, ač právě Kristián z Koldína nebyl jediným, kdo se na sestavování spisu podílel. Nezařadit tento spis do dějinných událostí, nebo alespoň nenastínit vývoj snah o kodifikaci městského práva, považoval bych za hrubou chybu. Proto pojednání o samotném spisu ponechám až další kapitole.

Pravěké fortifikace na našem území, díl 5: Doba laténská - keltové

Na našem území se objevilo v průběhu poslední dvou a půl tisíců let od dnešních časů do minulosti několik vln osídlování a zániku různých kultur. Tyto kultury, nebo možná lidská společenství na svoji obranu budovaly opevněná místa zvaná hradiště. My se dnes podíváme na tu nejstarší zdokumentovanou dobu, a to dobu lidu popelnicových polí a keltské osídlení naší země.

Prezidentské volby 1935 a 1946

Komparace prezidentských voleb E. Beneše let 1935 a 1946.
Edvard Beneš hrál jednu z hlavních rolí ve většině klíčových zlomů československých i evropských dějin celé první poloviny dvacátého století. Spolu s T. G. Masarykem se zasloužil o vznik samostatného Československa, v období První republiky se stal úspěšným evropským politikem a po odstoupení Masaryka z pozice hlavy státu i druhým československým prezidentem. Za druhé světové války se postavil do čela nového odboje za obnovu československého státu a po jejím skončení byl v úřadu prezidenta potvrzen. Co vedlo k Benešově volbě prezidentem v daných letech a za jakých okolností a politické situace byly volby provedeny?

Prezidentské volby 1935 a 1946 - I. E.Beneš v myšlenkovém a mocenském spektru československé politiky

Pokračování článku Komparace prezidentských voleb E. Beneše let 1935 a 1946.
Edvard Beneš se narodil v Kožlanech 28. května 1884 jako desáté a nejmladší dítě v rolnické rodině. Již jako dítě byl velmi vnímavý a projevoval zájem o četbu, zejména historických knih zabývajících se husitstvím. I přes jeho silně věřící matku nebyl náboženstvím příliš ovlivněn a to i díky svým dvěma starším bratrům Václavovi (učitel a Masarykův realista) a Vojtovi (socialista).

Prezidentské volby 1935 a 1946 - II. Prezidentské volby 1935

Pokračování článku Komparace prezidentských voleb E. Beneše let 1935 a 1946.
Ve třicátých letech se Masarykův zdravotní stav začal zhoršovat. Začala se tedy řešit otázka, zda v příštích prezidentských volbách v roce 1934 bude znovu kandidovat, nebo místo něj půjde do boje o křeslo hlavy státu Edvard Beneš.

Prezidentské volby 1935 a 1946 - III. Prezidentské volby 1946

Pokračování článku Komparace prezidentských voleb E. Beneše let 1935 a 1946.
Po skončení druhé světové války celé Československo prošlo přechodným revolučním obdobím, ve kterém byly postupně obnoveny základní složky státní moci. Ukončeno bylo 28. října 1945, kdy svou činnost poprvé po válce zahájilo Prozatímní národní shromáždění. Volby do něj proběhly nepřímo na základě dekretu prezidenta ze srpna roku 1945.

Prezidentské volby 1935 a 1946 - Úvod

Úvod k článku Komparace prezidentských voleb E. Beneše let 1935 a 1946.
Edvard Beneš hrál jednu z hlavních rolí ve většině klíčových zlomů československých i evropských dějin celé první poloviny dvacátého století. Spolu s T. G. Masarykem se zasloužil o vznik samostatného Československa, v období První republiky se stal úspěšným evropským politikem a po odstoupení Masaryka z pozice hlavy státu i druhým československým prezidentem.

Prezidentské volby 1935 a 1946 - Závěr

Pokračování článku Komparace prezidentských voleb E. Beneše let 1935 a 1946.
Osobnost Edvarda Beneše vyvolávala a dodnes vyvolává diskuse nad jeho rozhodnutími a jeho rolí v československé politice, zejména v roce 1938 a 1948. Byly zde ale i jiné dva roky, které zcela ovlivnily Benešův život i jeho následné účinkování ve vnitřní politice. Těmi byly rok 1935 a 1946, kdy se stal historicky druhým československým prezidentem, resp. znovuzvoleným prezidentem obnovené republiky.

Protistátní centrum aneb Proces se Slánským 2.0

Každý z nás má občas pocit déjà vu, tedy již dříve viděného. Přepadlo mne to v okamžiku, kdy jsem se dočetl v MfD, že protimafiánský útvar ÚOOZ již od roku utajeně prověřuje případ kolem Jany Nagyové jako „podezření ze sabotáže“. Podle nich totiž nejmenovaná „organizovaná skupina“ osob „úmyslně poškozovala ústavní zřízení nebo obranyschopnost republiky“.
Státní zástupce Rostislav Bajgar prohlásil dne 19. května 2012, že 20. března 2012 (tedy již před dvěmi roky! sic!) ÚOOZ zahájil „úkony k prověření skutečnosti spáchání trestného činu sabotáže ve věci dnes známé jako ´Nagyová a spol.´

Říkali mu bráška „Kultivátor“

Životopis armádního generála in memoriam Karla Kutlvašra (* 27.1.1895 - + 2.10.1961). Velitele povstalců v období Pražského povstání a účastníka tří čs. odbojů.

Rytířské řády a Čechy

Symbolem středověku je pro běžného člověka rytíř. Symbolem rytířství jsou rytířské řády. Na našem území jich postupně působilo pět, jeden dokonce u nás i vznikl.

Sedmidenní válka s Polskem (1919)

Nedlouho po vzniku Československa v říjnu 1918 vznikl spor o oblast Těšínska se sousedním Polskem. Přestože hranice mladé republiky byly mezinárodně uznány státy Dohody a jednalo se o české historické území, nehodlalo se s tím Polsko smířit a po rozpadu Rakousko-Uherska toto území vojensky obsadilo. Nemalou váhu přitom mělo i uhelné bohatství této oblasti a potřeba zabezpečení uhlí pro Československo.

SLEZSKO

a ostatní česká expanze na severovýchod (ostatní polské, baltské a ukrajinské nížiny)

Středovýchodní Evropa

Středovýchodní Evropa, tak bych nazval část Evropy, kde se v letech 1852-1918 rozkládala právní, měnová, hospodářská a celní unie dvou států, a to knížectví Lichtenštejnského a mocnářství Rakousko-Uherského. Tato unie zanikla rozpadem mocnářství Rakousko-Uherska ke konci roku 1918 po 1.světové válce, i když tato unie trvala právně až do roku 1919 dál, proto můžeme za její skutečný zánik považovat rok 1918.

Třetí odboj existoval!

Byla to přehlídka hrdinů, kteří se vzepřeli komunistické diktatuře. Sešli se v úterý 13.listopadu v jednacím sále Senátu na semináři nazvaném Třetí – protikomunistický – odboj. Všichni přes sedmdesát, mnozí s hůlčičkou. Byli svým způsobem dojemní, ale pokud promluvili, zůstávali tvrdí.

Třetí zpravodajský odboj zahraniční

Díky premiéru Mirkovi Topolánkovi se opět začíná mluvit o třetím odboji. Není to nic nového. Pokusili jsme se to ztvárnit v televizním seriálu Československo ve zvláštních službách, který vysílala ČT 2 v roce 2002, a já ho zařadil do stejnojmenné knihy.
Ovšem už 1. prosince 1999 se konalo kolokvium o třetím odboji na Filozofické fakultě UK v Praze. Tam jsem přednesl referát, který zde poprvé zveřejňuji.

V těžkých dobách (11/20)

Československé jednotky nakonec byly u Salgótarjánu přesilou maďarského vojska odraženy. Podívejme se v krátkosti i na příčiny tohoto nezdaru. Následovala rychlá a silná maďarská ofenzíva proti československé armádě na Slovensku, s následně vedenými ústupovými boji čs. armády. Po neúspěšné obraně byl tehdy ztracen také Miškovec. Maďarská ofenzíva směřovala následně dále, směrem do nitra Slovenska...

V těžkých dobách (12/20)

Z politických i praktických důvodů svěřila počátkem června 1919 čs. vláda velení vojska na Slovensku do rukou francouzské vojenské mise. Následně francouzský generál Pellé přebírá 4. 6. 1919 velení nad čs. armádou na Slovensku od italského generála Picciona. Boje čs. jednotek na přelomu květen - červen 1919 v západním úseku s maďarským V. armádním sborem.

V těžkých dobách (14/20)

Boje o Nové Zámky počátkem června 1919. Další dobrovolníci přicházejí na Slovensko. Třetí útok k dobytí Levic na základě vypracovaného plánu se zapojením záloh a jeho zastavení 24. 6. 1919. Nástup II. divize plukovníka Šnejdárka.

V těžkých dobách (15/20)

Červnové boje domácí 2. divize v oblasti Zvolena a Bánske Štiavnice. Boje u Tisovce. Postup 2. divize ze směru Zvolen a Bánska Štiavnice na Levice, k poutání pozornosti maďarské obrany a ulehčení postupu plánovanému třetímu útoku na Levice.

V těžkých dobách (8/20)

I celé jaro 1919 se Maďarsko stále snažilo prezentovat před světem nechuť Slováků žít v Československu. Docházelo k vyvolávání nepokojů. Problémy však měla i maďarská strana. Rychle organizovala svou armádu, která se po převzetí vlády bolševiky přetvořila na rudou armádu po sovětském vzoru. Nakonec Maďarsko proti Československu nasadilo dvě třetiny svých sil. V bojích to znamenalo i více než dvojnásobnou přesilu maďarských jednotek proti československým.

V těžkých dobách (9/20)

Po zajištění slovenského území československou armádou zkoušela maďarská armáda krátkými výpady bojeschopnost československých jednotek. Přicházely tehdy další posily včetně čs. legionářů z Francie. Maďarské jednotky se stahovaly až do vnitrozemí, hlouběji za určenou demarkační linii, než musely. Velitel čs. armády na Slovensku gen. Piccione vypracoval plán obsazení "území nikoho", který následně byl proveden. Maďarské straně se tak dostalo vítané záminky k útoku. 21. 3. 1919 také došlo v Maďarsku k revoluci a moci se ujali bolševici. Vznikla tak Maďarská republika rad po sovětském vzoru...

V těžkých dobách (1/20)

Jelikož v dnešní době je většině společnosti zcela neznáma existence vojenského konfliktu Československa s Maďarskem v letech 1918 - 1919, rozhodl jsem se před časem zpracovat k tomuto tématu podrobnou studii. Po několika letech usilovné práce s pátráním v různých pramenech, konfrontováním faktů i cest přímo do míst bojů, předkládám po mnoha potížích pro širokou veřejnost zpracovanou látku této války, která si mnohdy v ničem nezadala s boji právě skončené I. světové války.

V těžkých dobách (17/20)

Červnové boje roku 1919 na východním slovenském úseku. Boje s maďarskými jednotkami při jejich snaze prorazit východním Slovenskem dále na sever až k ruské rudé armádě. Těžký boj u Kysaku.

V těžkých dobách (18/20)

Červnové tvrdé boje v oblasti Slovenského Nového Mesta. Maďaři se probíjejí díky své přesile východním Slovenskem až takřka k polským hranicím - slabší československé jednotky houževnatým bojem ustupují. Hrozba spojení maďarské a ruské rudé armády je vážná. Boje v okolí Košic a Prešova. Pod patronátem Maďarské republiky rad vzniká na východním Slovensku v Prešově 16. 6. 1919 Slovenská republika rad. V těžké situaci se odhodlaně československé jednotky, mnohdy zcela bez potřebného vybavení, opakovaně pokoušejí o útoky proti přesile k zaražení maďarského postupu. Situace je kritická...

V těžkých dobách (19/20)

Intervence Pařížské mírové konference k zastavení války mezi Československem a Maďarskem. Potvrzení československých hranic. Příměří 24. 6. 1919, zastavení bojů. Československá armáda obsazuje znovu celé Slovensko. V Maďarsku se hroutí bolševická vláda a naplno propuká již několik týdnů existující krize. Obsazení bratislavského předmostí Petržalky 14. 8.1919.

V těžkých dobách (20/20)

Československá armáda obsazuje opět jižní Slovensko po ukončení bojů v létě 1919. Pomoc maďarskému Salgótarjánu v srpnu 1919. Rozbor situace československé armády v uplynulých bojích konfliktu. Bilance ztrát. Velký Trianon 4. 6.1920.

V těžkých dobách (4/20)

Když 25. 11. 1918 převzal plk. Schöbl funkci vrchního československého velitele na Slovensku od gen. Štiky (jenž měl do té doby velení nad všemi dislokovanými čs. jednotkami na Slovensku), reorganizoval částečně své jednotky do pravidelné armádní struktury, do níž určil jednotlivé velitele. Dále zřídil pro podporu jednotek na Slovensku záložní sklady výstroje a výzbroje u Uherského Hradiště a postaral se o vybavení svých jednotek alespoň tím nejnutnějším, protože výstroj a výzbroj jednotek byla velmi slabá ...

V těžkých dobách (5/20)

Zbývaly dvě hlavní bašty odporu na východním Slovensku – Prešov a Košice. Navíc v Košicích bylo sídlo Dvortsákovy samozvané Slovenské ľudové republiky a dále maďarské sborové velitelství. Maďarská strana využívala čas svého působení v Košicích k přípravě obrany, především však k odvážení majetku všeho možného druhu do Maďarska. Tak byl ztrácen mnohdy velmi cenný státní majetek. Již dopředu však z rozkazu italského gen. Piccioneho bylo obsazení Košic a Prešova vyhrazeno čs. armádnímu legionářskému sboru z Itálie, který se koncem roku vrátil do vlasti.

V těžkých dobách (6/20)

S připravovaným obsazením jižního Slovenska na demarkační linii se čekalo na příjezd čs. armádního legionářského sboru z Itálie. Důvodem byla jak vysoká bojová hodnota sboru, který byl i dobře vyzbrojen, tak i to, že pro tuto akci osvobozeneckého charakteru byl sbor čs. vládou vybrán pro vysokou morální úroveň ...

V těžkých dobách (7/20)

Po obsazení Bratislavy legionářským 33. střeleckým plukem dorazily do města také II. a III. prapor legionářského 39. střeleckého pluku, který dosud byl v Zohoru a Stupavě jako záloha při operaci k obsazení Bratislavy ...

V těžkých dobách …

Navzdory nadpisu nebudu, jak by možná mnohý čekal, zabývat se situací dnešní, kterou by tak zřejmě mnohý občan označil. Naše republika zažívala však doby i mnohem těžší, na což pro dnešní hektickou dobu zapomínáme.

Velká Morava

Velká Morava byla významným obdobím našeho národa. Její geopolitické centrum byly Mikulčice, Staré město - Sady a Pohansko nacházejíci se dnes na území České republiky, v okresech Břeclav, Hodonín a Uherské Hradiště. Velká Morava byla druhou fází naší státnosti po Sámovově říši a před Českým knížectvím, je tudíž jedním z právních předchůdců České republiky.

Vymítači posedlí ďáblem

Na Petrových kamenech pod Pradědem probíhaly doslova čarodějnické orgie. Jedlo se tam, pilo, tancovalo a ze všeho nejvíce obcovalo. Děkan Lautner tam korunoval na čarodějnickou královnu Marii Sattlerovou ze Šumperka a později paní Meixnerovou z Olomouce. Kromě toho křtil děti ve jménu Satanově. Přinášel na Petrovy kameny svaté hostie a účastníci čarodějnických shromáždění po nich šlapali a tancovali. Těmito slovy svědci, většinou během mučení, popisovali jednu z největších čarodějnických kauz na našem území, ke které došlo v druhé polovině 17. století ve Velkých Losinách a Šumperku.

Vývoz zbraní z Československa do kapitalistické ciziny (1950–1960)

Tradice českého, resp. československého zbrojního průmyslu sahá nejen do času první československé republiky, ale mnohem dál, až do časů Rakouska-Uherska. Ve 30. letech patřilo Československo mezi desítku největších vývozců zbraní na světě a za nacistické okupace došlo k dalšímu růstu a modernizaci tohoto odvětví. Světová válka zbrojařské podniky na našem území příliš nepoškodila, takže se mohlo směle navázat na předválečné parametry exportu.

Topics

Subcategories

Regions

Districts

Cities and Villages

Industry

Military Objects

Fortifications

Museums

banner 1 top banner 5 top banner 6 top

Budget

Rozpočet valka.cz 2019 : 85.000,- Kč
Příjmy doposud : 64.741,- Kč

♡ Chci přispět

Looking for new colleagues!

Server valka.cz keeps looking for new colleagues, who are interested in military history and are willing to join our ranks, to help with content, coordination and control, administration tasks and other. Please join us and help us create content for others as well as for ourselves :)

Join us!