Jindřich II.

Král Jindřich II.

Jindřich II. nastoupil na francouzský trůn v roce 1547 jako osmadvacetiletý.Otec František I. ho oženil s Kateřinou Medicejskou, princeznou z rodu toskánských vévodů. Za jeho vlády pokračoval nejenom rozkvět renesanční kultury ve Francii, ale i snaha rozbít tzv. habsburské sevření země.


Vedl válku s císařem Karlem V. a po jeho odstoupení i s jeho synem, španělským králem Filipem II. Jindřich II. měl schopné vojevůdce, především vévodu de Guise a admirála de Coligny, kteří v budoucnu stanuli proti sobě v tzv. náboženských válkách. Jindřich se na rozdíl od svého otce nesoustředil na získání Itálie, ale zaměřil se na podporu protestantských knížat v Německu, se kterými uzavřel spojenectví a porazil Karla V. a odňal mu pohraniční oblasti Alsasko a Lotrinsko. Karel V. tehdy prohlásil" "Štěstěna je děvka, co dává přednost mladému králi před starým císařem." Těmito územními zisky se země přiblížila své dnešní přirozené hranici na Rýnu.


Nejvýznamnějším vojenským úspěchem Jindřicha II. bylo dobytí Calaise, města obsazeného Angličany v stoleté válce. Na silně opevněných hradbách města byl nápis:" Francouzi dobudou město, až olovo poplave po vodě jako korek". Jindřichovi na to stačil týden. Zásluhu na dobytí města měl hlavně vévoda de Guise, fanatický katolík a nepřítel reformace. Na krále měl značný vliv a ten, ačkoliv se v zájmu vojenského vítězství neváhal paktovat s německými protestanty, v domáci politice hugenoty (francouzské protestanty) krutě pronásledoval.


Brzy po uzavření míru s Angličany uzavřel dohodu i se španělským králem Filipem II., který pojal za svou choť Jindřichovu dceru Alžbětu. Zároveň svou sestru Markétu z Valois provdal za savojského vévodu. Na oslavu dvojité svatby uspořádal pak v červenci 1559 velkolepý turnaj, jehož se sám zúčastnil. V třetím kole byl smrtelně zraněn dřevcem kapitána Montgomeryho a v těžkých bolestech po několika dnech zemřel. Po této tragické nehodě byly rytířské turnaje ve Francii a posléze v celé západní Evropě zakázány. Montgomery, ač za nehodu nemohl, uprchl pro jistotu do Anglie. Jeden z jeho potomků se tu později proslavil jako vojevůdce britských vojsk za druhé světové války.

Podobizna




Zdroj: http://www.visite-de-rouen.com/images_rois.htm