This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.
Stepan Andrijovič Bandera
Степан Андрійович Бандера
Narodil se 01.01.1909 ve vesnici Uhryniv Staryj v Kalušském okrese v Haliči jako Rakousko-uherský občan. Zemřel 15.10.1959 před dveřmi svého bytu v Mnichově zasažen do obličeje kyanidem agentem KGB Bohdanem Stašinskim.
V letech Západoukrajinské lidové republiky jeho rodná vesnice často přecházela z ruky do ruky různých vojsk, jak se tu přelévala fronta. Otec byl aktivním účastníkem těchto bojů a byl zvolen do parlamentu republiky. Po zániku republiky otec dál bojoval za ukrajinskou věc až do konce občanské války.
Stepan nastoupil roku 1919 do gymnázia v městě Stryj, v roce 1927 maturoval. Už od roku 1922 byl členem skautské organizace Plast, kterou v roce 1930 polské úřady zakázaly. Rané kontakty s Ukrajinskou vojenskou organizací se v roce 1928 změnily na řádné členství. Nejprve byl zařazen v oddílu rozvědky, poté propagandy. Jakmile byla o rok později založena OUN (Organizace ukrajinských nacionalistů), stal se jejím členem. Začal studovat polytechniku ve Lvově, ale školu nedokončil. Jako propagandista jezdil často do zahraničí, odkud přivážel ilegálně literaturu, vydávanou ukrajinskými emigrantskými spolky.
Stal se krajským "Provodnikem" OUN a krajským velitelem UVO, než se obě organizace spojily. 21.10.1933 se uskutečnil atentát na sovětského konzula ve Lvově Majlova, atentát osobně připravoval Bandera. Provedl ho však student Mykola Lemyk, který se vzdal polským úřadům. Dále se podílel na přípravě atentátu na polského ministra vnitra Bronislawa Pierackiho - třem výstřelům do zátylku podlehl ministr 15.06.1934 ve Varšavě. Atentátníkovi se podařilo utéci, ale organizátoři byli dopadeni při pokusu o přechod polsko-československých hranic. Po zatčení Bandery následoval v roce 1935 proces, který vyvrcholil 13.01.1936 rozsudkem smrti pro tři z obžalovaných, mezi nimi i Banderu. Kvůli publicitě se úřady obávaly rozsudek vykonat a naopak začaly vyjednávat s legálními ukrajinskými politickými stranami o normalizaci vztahů. Výsledkem byla změna rozsudku odsouzených k smrti - na doživotí. Roku 1936 byl Bandera dále souzen za organizaci vražd ředitele gymnázia Ivana Babije a studenta Jakova Bačynského, a další akce. Celkem byl sedmkrát odsouzen na doživotí.
Trest mu skončil 13.09.1939, když věznice padla do německých rukou. Po útěku se Bandera zaměřil na činnost proti bolševikům. Působil ilegálně v sovětském Lvově, po pokynu zahraničního vedení OUN přešel sovětsko-německou demarkační linii a dostavil se do Krakova. Vzhledem k podlomenému zdraví z kriminálu byl odeslán k léčení na Slovensko (revmatismus). V Římě a ve Vídni došlo k pokusům dohodnout se s vůdcem druhého křídla OUN Melnykem, který razil cestu ukrajinsko-německé spolupráci, kdežto Bandera prosazoval plnou samostatnost. Rozkol byl dovršen 10.02.1940, kdy vzniklo nové vedení OUN v čele s Banderou. Vytvořily se tak dvě OUN - melnykovská OUN-M a banderovská OUN-B. Banderovci začali s přípravami na povstání ve Volyni a Haliči, Sověti však na přelomu března a dubna v masové zatýkací akci tyto plány zmařili. Koncem srpna udeřili Sověti podruhé a bezpečností orgány hlásily na ústředí odhalení 96 ilegálních skupin, zatčení 1108 členů, zabavení 2070 pušek, 43 kulometů, 600 pistolí a 80 000 nábojů. V prosinci 1940 proběhla třetí akce NKVD, ve dvou dnech bylo zatčeno 996 osob. Ostatní ilegálové se snažili probít za německé či maďarské hranice. V Generálním Gouvermentu pokračovaly další přípravy OUN za spolupráce s Abwehrem. Bandera se sám několikrát sešel s admirálem Canarisem. Sice jeho podporu získal, ale séf NSDAP Bormann byl proti. Přesto vznikly dva prapory z ukrajinské Nachtigal a Roland. Na jaře 1941 se začala jejich aktivita stupňovat, jen v dubnu bylo provedeno 65 atentátů na sovětské představitele, šířily se letáky, připravovaly sklady zbraní, předávaly informace německé rozvědce...
Od prvních hodin po útoku Německa začala silná diverzní činnost povstalců. Koncem června 1941 vstoupili do Lvova s německou armádou i ukrajinští nacionalisté. 30.06.1941 pak v centru města za nástupu praporu Nachtigal a přítomnosti Němců došlo k vyhlášení ukrajinské státnosti a vyhlášena vláda v čele s Jaroslavem Steckem. Politika Německa se ale změnila a 05.07.1941 proběhlo zatčení Bandery a dalších ukrajinských představitelů, když zatčení odmítli zříci se Aktu znovuzrození, byli umístěni do koncentračního tábora. V Sachsenhausenu zůstal Bandera až do podzimu 1944. Banderovi bratři zemřeli roku 1942 v Osvětimi, spolu s Banderou byl v Sachsenhausenu i otec (bývalého) ukrajinského prezidenta Viktora Juščenka. Banderova otce a jeho tři sestry zatkly pro změnu sovětské orgány. Otec byl popraven 23.05.1941, sestry odeslány na Sibiř do vyhnanství.
Jak se rozpadla německá fronta po sovětském útoku - byla pomoc Ukrajinců Němcům zase potřebná. Spolu s Banderou byli propuštěni další představitelé OUN a UPA. Bandera řídil v Krakově oddíly abwehrstelle, a v zimě 1944/45 padl do sovětského zajetí, z něhož ho měl osvobodit Otto Skorzeny. V západním Německu bylo zřízeno zahraniční vedení OUN a v únoru 1945 byl Bandera znovu zvolen jeho předsedou. Zde jej zastihl konec války.
Roku 1946 jeho vydání žádali na shromáždění OSN Sověti, ale začínající studená válka ho zachránila. Uvnitř OUN proti němu ale vzrostla opozice. V letech 1953 a 1955 zkoušel podat demisi, ale nebyla přijata. Dne 15. října 1959 jej před jeho domem v Kreittmayrstraße zavraždil agent KGB Bohdan Stašinskij pomocí kyanidu, kterým byl Bandera zasažen do obličeje. Stalo se tak na příkaz šéfa KGB Alexandra Šelepina a Nikity Chruščova. Německý nejvyšší soud v Karlsruhe konstatoval, že za smrt Bandery nese vinu vláda Sovětského svazu, což se po pádu SSSR jednoznačně potvrdilo v roce 2005 z úst bývalého předsedy KGB Vladimira Krjučkova. 22.01.2010 ocenil Banderu prezident Ukrajiny Viktor Juščenko Čestným titulem Hrdina Ukrajiny za "obranu národní ideje a boj za nezávislý ukrajinský stát". Titul převzal z Juščenkových rukou Banderův vnuk Stěpan.
This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.
No o tom jsme vedli douhou diskuzi se Schlangem. Já chtěl do SSSR, Schlange ale trval na R-U nebo Polsko, do SSSR prý ne.
Přiznávám ale, že je to s ním těžké. Narodil se v R-U, v části, která pak patřila Polsku, bojoval proti němu, pak proti SSSR a byl Ukrajinec v době, kdy Ukrajina neexistovala Tak co s ním
This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.
Quote - Martin Smíšek :
Quote - Michal Rak :
Tak co s ním
No přeci použiješ odkazovací fora.
Samo, takhle ho máme zde v Polsku a v SSSR
Quote :
Blbost! Jestli tak založit Ukrajinu a tam s ním, nebo do R-U, ale Polsko...to ani náhodou, to by jsme vypadali jako pěkně amatérská partička
Dovolím si nesouhlasit Bandera určitě spojitost s Polskem má, určitě větší než s R-U, kde se jen "narodil". Ukrajina v té době neexistovala, těžko by do ní mohl být přiřazen.
Zařazení do Polska a SSSR se mi zdá správné a dostačující.
This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.
Quote - bitaxe :
No ukrajina existovala třeba v letech 1917 - 19, pokud se nepletu.
Nepleteš se bitaxe. Jde o to co si představujeme pod souslovím Ukrajina existovala...? První existovala Kyjevská Rus, založená skandinávskými Varjagy. V 9 století existoval stát krále Olega, dokonce mnohem dříve než Rus Moskevská. Ukrajinci se mnohokrát pokoušeli o suverenitu a samostatnost. Ale měli to těžké. Neustálé vpády Tatarů, Osmanů, Mongolů, dále staletí Ruské nadvlády a vliv kozáků, jako například známý Bohdan Chmelnickij atd. Rozhodně se domnívám, že Bandera je ukrajinskou osobností nikoli Polskou, stejně jako například Ivan Franko a Taras Ševčenko.
This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.
všichni se asi shodneme na tom že Bandera je především ukrajinskou osobností. - státním příslušníkem Ukrajiny, ale nikdy nebyl, stejně tak nikdy nevlastnil pas SSSR. když už jednou byl na části Ukrajiny která patřila v době kdy žil Polsku, tak nerozumím tomu čemu se zde tolik bráníte, v osobnostech si můžete vybrat jen ze státních útvarů které v té době existovaly. Nejdelší dobu svého života byl Bandera, ač ukrajinské národnosti, hold polské státní příslušnosti.
This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.
No jestli to počítám správně, Tak polským obřanem byl od roku 1919 do roku 1939, od roku 1939 do smrti byl pak na německém území (od toho roku s němci spolupracoval a polským občanem už zřejmě nebyl) obé je kolem 20 let a stejně dlouhé. Takže logicky by byl i osobností němecnou? A nebo se od roku 1928 kdy se stal členem OUN stal i ukrajincem? Tady narážíme na to že se ukrajinci snažili obnovit svůj stát (nikoli fiktivní jako třeba Olegův) ale ten z let 1917 - 19, to že stejně jako jiní měli odbojovou organizaci lze vnímat i jako pokračování státu, pak by nejdelší dobu byl právě ukrajincem. Myslím že třeba řadu sudetských němců nevnímáme jako české osobnosti, byť třeba Henlein prožil většinu života na našem území a možná jako náš občan. Asi proto je Bandera vnímán jako ukrajinská osobnost.
This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.
To, že Ukrajina sa k nemu otvorene a hrdo hlási nemení nič na tom, že by tam logicky patriť mal? Veľa krajín má osobnosti ktoré berie za svoje napriek tomu, že v čase ich života tá ktorá krajina neexistovala. Fórum síce môže mať svoje pravidlá ale nie všetko sa do nich dá zahrnúť podľa nejakých jednoduchých predstáv...
This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.
Problém je že v době jeho života Ukrajina existovala a ne že nikoli. Ostatně i kdybychom nebrali za existenci tu "zahraniční" pak pořád Ukrajina existovala a měla zastoupení i v OSN
This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.
Ako historická osobnosť má Bandera určite významnejší vzťah k Ukrajine ako k Poľsku. Osobnosti národno-oslobodzovacieho hnutia by mali byť spájané s národom, v prospech ktorého pracovali, alebo ktorý v dôsledku ich činnosti hoci i výrazne neskôr vznikol. Štúra tiež nikoho nenapadne radiť k uhorským či dokonca maďarským historickým osobnostiam.
