Main Menu
User Menu

Military history website

World War One / The Great War [1914-1918]

A global war originating in Europe that lasted from 28 July 1914 to 11 November 1918. Described as "the war to end all wars," it led to the mobilisation of more than 70 million military personnel, including 60 million Europeans, making it one of the largest wars in history. It is also one of the deadliest conflicts in history, with an estimated nine million combatants and seven million civilian deaths as a direct result of the war, while resulting genocides and the resulting 1918 influenza pandemic caused another 50 to 100 million deaths worldwide.

Articles

1. čs. úderný prapor

"Červenobílá stužka za Čechii, umrlčí lebka za smrt, není života bez Českého státu, svobodu nebo smrt." To bylo heslo, energie a životní filozofie úderníků, což je název pro příslušníky 1. čs. samostatného úderného praporu.

1st Imperial Camel Corps Brigade

Na život v púšťach je ťava jednohrbá (a aj jej ázijský príbuzný – ťava dvojhrbá (Camelus bactrianus)) prispôsobené dômyselne. Dlhé riasy chránia oči a takisto aj nosové otvory pred pieskom. Majú široké stupaje, vďaka čomu sa nezabárajú do sypkého podkladu. A legendárne sú ich zásobárne vody, ukryté v hrboch. Pravda, nie sú to cisterny s vodou, ale obyčajný tuk. Pri dlhom pochode vyprahnutým územím sa chemicky spaľuje, pričom vzniká voda, a tak ťava vydrží aj dlhší čas bez pitia. Keď sa už napiť môže, stratu rýchlo nahradí, pretože dokáže vypiť až 135 litrov vody za minútu.

88 let neomezené ponorkové války

Po dvou a půl letech války bylo císařské Německo mnohem vyčerpanější než nepřátelské státy Dohody. Británie a Francie sály nové síly ze svých kolonií a k dopravě nezbytných surovin využívaly i obchodní loďstva neutrálních států ...

A/M Karel Janoušek arm. gen. RNDr., KCB

Když se tady u nás na Černém Mostě rozhlédnu a přečtu si názvy ulic, vidím jedno zajímavé jméno vedle druhého. Samí hrdinové. Ocelka, Breitcetl, Bryks, Dygrýn, František, vašátko, Valenta, Maňák... Letci, kteří za druhé světové války bojovali v řadách RAF proti nenáviděnému nepříteli, za osvobození vlasti, za demokracii, ideály Masaryka a Beneše, za návrat do svých domovů. Jim všem pak vévodí jméno jediného československého leteckého maršála, muže, který po celých pět válečných let prakticky vedl naše letectvo ve Velké Británii a který pomohl budovat jeho slávu a jméno naší Československé republiky, A/M RNDr. Karla Janouška, KCB...

A7V - Císařovy nové tanky

Zatímco v dobách 2. světové války byla německá tanková technika na výši, za 1. světové války tomu tak nebylo. Němci se začali o tanky zajímat poměrně pozdě – a nakonec to dopadlo tak, že císařská armáda měla k dispozici víc ukořistěných tanků dohodových mocností než svých vlastních.

Air Chief Marshal Sir Edgar Ludlow-Hewitt

Životopis maršála RAF, který zastával významné funkce v řadách RFC a RAF v období první světové války a který pod svým velením dovedl britské bombardovací letectvo na počátek druhé světové války.

Asiago 1916

úspěšná Rakousku-uherská ofenziva na alpské frontě proti Itálii v roce 1916. stručný popis bitva dobovým pohledem obou bojujících stran. Mezi historiky je také známa pod názvem "Strafexpedition" - trestná výprava, tak ji označovala dobová rakousko-uherská propaganda v duchu tehdejší rétoriky o potrestání zrádné Itálie, jež přešla z Trojspolku na stranu Dohody.

Až příliš podezřelý atentát

Muž menší postavy s pleší sahající až k temeni právě domluvil. Ještě jednou přehlédl dav, oblékl si kabát a vydal se směrem ven z budovy. Necelých deset metrů od dveří na něho čekal automobil s řidičem. Všude kolem byla spousta lidí. Jedna z žen se k němu přitočila a žádala ho o pomoc. Několik dalších rukou otevíralo dveře automobilu, aby mohl nastoupit. Vtom práskly tři výstřely. Nevyšší stranický představitel Ruské sovětské federativní socialistické republiky Vladimir Iljič Lenin se zhroutil k zemi.

Bachmač

V březnu si připomínáme výročí ústupových bojů na Ukrajině v roce 1918 a bitvy u Bachmače. Právě v bitvě u Bachmače na Ukrajině, kde československé vojsko, bojující v Rusku v 1.světové válce za vznik samostatného československého státu, hájilo tento důležitý železniční uzel při své evakuaci z Ukrajiny na východ.

Balóny a vzducholodě

Létat bylo snem člověka snad odjakživa. Těžko pídit se dnes, kdy se tento sen objevil poprvé. Již v jedné antické legendě se vypráví o Ikarovi a jeho otci, kteří ze zajetí uprchnuli pomocí křídel z ptačích per slepených voskem. Létáním se zabýval i Leonardo da Vinci, renesanční umělec, vynálezce a všeuměl. Inspirací se stali lidem samozřejmě ptáci a jejich let. První nadšenci si proto zhotovovali křídla podobná ptačím a upevnovali si je na ruce. Skákali pak z vyšších budov, mávajíce křídly snažili se docílit letu. Ovšem dosáhli pouze pádu, jenž zpravidla končil tragédií.

Balóny a vzducholodě

Všeobecně vzato se pro vojenské účely nejvíce hodily upoutané balóny. Šlo o balón připevněný na laně k navijáku, umístěnému na zemi, a tudíž zůstával v určité výšce nad terénem na jednom místě. Užívaly se výhradně k úkolům průzkumného charakteru, popř. k řízení dělostřelecké palby. Problémem všech upoutaných balónů byly povětrnostní podmínky, neboť se jejich použití omezovalo jen na bezvětří nebo vítr o maximální rychlosti 7 m/s. Jakmile rychlost větru vzrostla nad tuto hranici, stal se pobyt v balónovém koši nemožným pro neustálé výkyvy a posádka se spíše častěji zvedala ze dna koše, než pozorovala nepřítele a jeho pohyb.

Balóny a vzducholodě

Balóny nenalezly své uplatnění jen v podobě vojenského prostředku, ale hojně se využívaly i v civilním životě.

Balóny a vzducholodě

Létat bylo snem člověka snad odjakživa. Těžko pídit se dnes, kdy se tento sen objevil poprvé. Již v jedné antické legendě se vypráví o Ikarovi a jeho otci, kteří ze zajetí uprchnuli pomocí křídel z ptačích per slepených voskem. Létáním se zabýval i Leonardo da Vinci, renesanční umělec, vynálezce a všeuměl. Inspirací se stali lidem samozřejmě ptáci a jejich let. První nadšenci si proto zhotovovali křídla podobná ptačím a upevnovali si je na ruce. Skákali pak z vyšších budov, mávajíce křídly snažili se docílit letu. Ovšem dosáhli pouze pádu, jenž zpravidla končil tragédií.

Bezenčuk 1918

Navazuje volně na článek Alexandrovský most 1918, Lipjagy 1918 a částečně předchází článku Samara 1918.

Bitva u Caporetta 1917

Rozhodující bojová operace na řece Soči, vedoucí k postupu rakousko-uherských a německých vojsk až k Piavě.

Bitva u Caporetta očima českých vojáků

Od počátku války, kterou 23. května 1915 vyhlásila Itálie Rakousko-Uhersku, bylo hlavním cílem italské armády dobýt rakousko-uherské přístavní město Terst. Pokusila se o to celkem jedenáctkrát - v jedenácti bitvách na západoslovinské řece Soča (Isonzo) v okolí města Gorica (Görz, Gorizia, Gurize). Navzdory výrazné početní i materiální převaze nad armádou rakousko-uherskou tento úkol nesplnila. Vzhledem k tomu, že 17. srpna 1917 vyhlásila Itálie válku svému dalšímu bývalému spojenci - Německu, zapojila se do poslední, dvanácté bitvy na Soči (bitvy u Caporetta), vedle vyčerpané, národnostně a kvalitativně různorodé rakousko-uherské armády také po všech stránkách výkonnější armáda německá...

Bitva u Tangy (2. až 5. listopadu 1914)

V listopadu 1914 provedly jednotky britské koloniální indické armády pod velením generálmajora Aitkena obojživelný útok na přístav Tanga v Německé východní Africe, hájený německým koloniálním vojskem pod velením podplukovníka von Letow-Vorbecka. Přestože Britové disponovali několikanásobnou převahou v živé síle a absolutní převahou v pozemním i námořním dělostřelectvu, utrpěli porážku, která se – podobně jako jejich další „slavná“ africká porážka u Isandlwany – dostala až do Guinessovy knihy vojenských omylů...

Bitva v Argonnském lese

Když se vysloví „Argonne“, myslí se tím zalesněná hornatina v pařížské pánvi mezi údolím Aisne a Aire. A když se řekne „první světová válka a Argonnský les“, jde o poslední velkou operaci, která probíhala od 26. září 1918 do 10. listopadu 1918 – tedy do samotného konce celého tohoto válečného konfliktu. K tomu ovšem bylo třeba prolomit systém německých polních opevnění čili Siegfriedstellung. Skládal se ze čtyř pásem podél celé linie fronty o celkové hloubce 8 km. Významnou roli přitom sehrál americký expediční kontingent pod velením legendárního gen. Johna Pershinga, který měl společně s Francouzi zaútočit v oblasti řeky Mázy poblíž Argonnského lesa. Americký postup až k Sedanu, vzdálenému asi 50 km, by pak narušil obrannou linii Němců dále na sever.

Bláznivě odvážný pilot

Milan Rastislav Štefánik je znám jako astronom, politik, československý ministr války, generál a neúnavný bojovník za svobodu Československa. Významnou roli v jeho životě však sehrála i profese vojenského pilota. Především pak letecké operace nad srbskou frontou. Jako bojový pilot prožil na vlastní kůži zhroucení srbské fronty a část tragické ústupové anabáze přes Albánii.

Boj na mnoha frontách

U zrodu československé armády stál francouzský generál Maurice Pellé, který o sobě tvrdil, že se cítí být Čechem.

Boje na Drei Zinnen Plateau (1915-1917)

Večer 23. 5. 1915 v 19.00 hodin začala válka. Ještě téhož dne přemístil kapitán Jaschke velitelství praporu do nedaleké chaty Alpseehotel u jezírka Bodensee a nařídil svým dvěma stům vojákům, vyzbrojených kromě pušek pouze dvěma kulomety, plnou bojovou pohotovost. Zbytečně, protože italské velení sice o vlastním vyhlášení války vědělo, nicméně některým svým jednotkám jaksi opomnělo sdělit příslušný den a hodinu, kdy nepřátelství vypukne. A tak se alpini 7. praporu dozvěděli o válce až dopoledne následujícího dne, kdy je začalo ostřelovat rakouské dělostřelectvo...

Boje na Kleiner Lagazuoi (1915-1917)

Hora Lagazuoi Piccolo (2756 m) tvoří společně s protější horou Sasso di Stria (2477 m) sedlo Passo Valparola, jímž prochází strategicky důležitá silnice z Cortiny d’Ampezzo k údolím Val Badia a Val Pusteria. V průsmyku postavili Rakušané pevnost Tra i Sassi, která měla zabránit případnému italskému útoku od nedalekého horského sedla Passo Falzarego na sever.

Boje na masivu Marmolata (1915-1917)

Marmolata je rozsáhlý skalní masiv přibližně 25 km jihozápadně od Cortiny d´Ampezzo. Jeho nejvyšším vrcholem je Punta di Penia (3 344 m), přes který probíhala do roku 1919 hranice mezi Rakousko-Uherskem a Itálií.

Boje na masivu Pasubio (1916-1918)

„Celý tento úsek byl pro vojáky peklem. Strategická důležitost velela držet ho stůj co stůj, a proto se platila každá hodina krví a životem. V šíři několika kilometrů příšerný bubeník nedopřával si odpočinku, a i v noci zasvištěl občas dělový náboj, rozeřval se tichem a zanechával po sobě ozvěnu hrozivou a hlučnou. Na Monte Passubiu, jak se hora jmenovala, bylo nejhůře. Čerti vědí, jaké prokletí toto místo pronásledovalo. Nepřítel bil a bil, jako o závod, aby se po dvou letech náporu shledalo, že udržení této nebezpečné výspy nemělo vlastně takovou důležitost a že jejím dobytím nebylo nikterak dosaženo nějakého významného vojenského úspěchu. Podivné jsou někdy fikce generálů...“

Boje na Monte Ortigara (1917)

Po skončení rakousko-uherské jarní ofenzivy (1916) se  fronta v prostoru náhorních plošin Folgaria, Lavarone a Asiago (Altipiano) ustálila na linii Monte Pasubio-Monte Maio-Monte Cimone-Roana-pevnost Interrotto-Monte Mosciagh-Monte Zebio-Monte Chiesa-Monte Campigoletti-Monte Ortigara. Rakušané své horské pozice důkladně opevnili, a tak jim nečinilo potíže odrazit již v létě 1916 několik italských místních útoků, mezi jinými i dva namířené proti nejsevernější výspě této linie - horskému masivu Monte Ortigara.

Boje na Monte Zebio (1917)

Hora Monte Zebio, vzdálená šest kilometrů severně od Asiaga, byla od léta 1916 ústředním pilířem rakousko-uherské obranné linie mezi Monte Ortigara na severu a bývalou italskou pevností Interrotto nad Asiagem na jihu.

Brána cez Karpaty

Dukliansky priesmyk mal už v minulosti tradične veľký vojenský význam. Jeho strategickú dôležitosť potvrdili aj boje oboch svetových vojen. Zatiaľ čo vojenské operácie z roku 1944 sú všeobecne známe, boje v rokoch 1914/1915 ostávajú zabudnuté v ich tieni. Avšak tieto boje počas I. svetovej vojny mali rovnako veľký význam a boli rovnako ťažké a krvavé ako neskoršie boje počas II. svetovej vojny.

Byl také Čech

Muž, který celým svým životem dokázal, že slovo vlast není pro něho jenom prázdným pojmem, se narodil 25. srpna 1908 do rodiny, která se bezprostředně zasloužila o vznik Československa. Jeho strýc Karel odešel do Ruska roku 1912 jako kandidát profesury a usadil se na Volyňsku.

Caudron G.3 - Nečekaně dlouhověký

Caudron G.3 byl z koncepčního hlediska letounem zastaralým již v době vypuknutí prvního světového konfliktu. Přesto se těšil velké popularitě a vyráběl se ještě dlouho po válce. Používala ho celá řada zemí a mnoho pilotů na něm získalo své první zkušenosti. Má na kontě řadu zajímavých akcí, mj. přistání na střeše Galeries Lafayette.

Čeljabinský incident 1918

"Po stažení Československého armádního sboru z Ukrajiny, po známých bojích u Bachmače v březnu 1918, nastalo obtížné jednání se sovětskou vládu o přesunu sboru přes celé Rusko do přístavu Vladivostok, odkud se lodními transporty měl sbor přepravit do Francie na západní frontu (byl tou dobou oficiálně součástí čs. vojska ve Francii) k pokračování boje proti Německu a Rakousko-Uhersku. Sovětská vláda se však pokoušela Čechoslováky zadržet a využít případně jejich bojový potenciál. V silném ovzduší nedůvěry a provokací nakonec v událostech kolem tzv. Čeljabinského incidentu vše vyústilo v otevřené nepřátelství mezi sovětskou vládou a Československým armádním sborem. Tyto události se staly počátkem nejslavnější části historie čs. vojska Rusku - sibiřské anabáze..."

Česká družina (1914-1916) - I.

O slavných čs. dobrovolnících v tzv. čs. legiích již toho bylo napsáno mnoho, zejména v době tzv. první republiky. Příslušníci čs. legií byli tehdy slaveni právem jako národní hrdinové. Největší zastoupení mezi nimi měli čs. legionáři z Ruska. Již v době, kdy byli čs. dobrovolníci ve svazku ruské carské armády, platili za velmi bojeschopné vojenské těleso v této armádě ...

Čeští Kornilovci

Už jsme tu psali o 1. čs. úderném praporu. Co se týče tohoto válečného umění vycházejícího z tradic úderných (elitních) jednotek, ovládali ho ještě Češi sdružení v čs. ženijním praporu nazývaní Čeští Kornilovci (pojmenovali se po generálu Kornilovu), kteří bojovali v řadách bělogvardějské Dobrovolné armády proti bolševickému Rusku. Čeští Kornilovci jsou dnes naprosto zapomenutou etapou naší slavné vojenské historie. Proč?

Churchillovy "nádrže"

Současná válka smetla všechny dosavadní vojenské teorie. Kulometná palba je tak silná, že stačí sto metrů, aby zastavila jakýkoli útok protivníka, který, aby unikl palbě dělostřelecké, si kope zákopy v týlu...

Cintoríny prvej svetovej vojny v Karpatoch I.

Zaiste nikto nepochybuje, že prvá svetová vojna bola desivým konfliktom, ktorý po sebe zanechal desivé stopy. Pozostatky krutých bojov zakryla príroda alebo ľudská činnosť. Nie je tomu inak ani u nás v karpatských horách. Veľká časť dnešného severovýchodného Slovenska sa na prelome rokov 1914-1915 stala dejiskom ťažkých bojov. Ako som už spomenul stopy tejto kataklizmy sa už rozplynuli, ale niečo predsa zostalo... Posledným mementom strašnej vojny sú desiatky vojenských cintorínov v našom regióne. Aj na nich sa podpisal zub času. Celé desaťročia tieto smutné pamätníky ničivej vojny chátrali a postupne mizli z povrchu zemského. Prichádza čas tento neutešený stav zmeniť. Následujúce riadky sú venované stručnému predstaveniu problematiky vojenských cintorínov z prvej svetovej vojny na severovýchodnom Slovensku.

Cintoríny prvej svetovej vojny v Karpatoch II.

Prvá svetová vojna zanechala na našom území množstvo vojenských cintorínov a hrobov. O tieto hroby sa musel postarať nástupnicky štát bývalej monarchie. V ťažkých podmienkach si československé orgány snažili splniť svoje medzinárodné záväzky v oblasti starostlivosti o vojnové hroby. Ako neskôr ukázal čas medzivojnová éra bola jediným obdobím, až po dnešok, kedy bolo o vojenské cintoríny z prvej svetovej vojny slušne postarané.

Děda a Velká válka (1. část)

Můj děda ing. Karel Oktábec (30.10.1894 - 18.12.1956) se narodil dostatečně brzy na to, aby se mohl zúčastnit celé 1. světové války. Tehdy se jí říkalo "Světová", případně "Velká". A zemřel příliš brzy na to, abych si jeho zážitky mohl osobně vyslechnout. Bylo mi šest let a existovala spousta věcí, které mě zajímaly víc než válka. Nehledě na to, že lidstvo si mezitím tu "světovou" stihlo zopakovat ještě jednou. Z té "dědovy" zbyly jeho vojenské deníky, dopisy a pohlednice polní pošty. Bylo toho poměrně dost. Později jsem si u babičky občas i něco přečetl. Jenomže pak umřela i ona, a před svou smrtí spálila jak deníky, tak dopisy. Jistě k tomu měla důvod. Zůstaly jen ty pohlednice. A také dědovy osobní záznamy ve Vojenském historickém archivu. Z těchto omezených zdrojů vznikl tento pokus o přehled dědovy vojenské dráhy...


 

 

Děda a Velká válka (2. část)

Můj děda ing. Karel Oktábec (30.10.1894 - 18.12.1956) se narodil dostatečně brzy na to, aby se mohl zúčastnit celé 1. světové války. Tehdy se jí říkalo "Světová", případně "Velká". A zemřel příliš brzy na to, abych si jeho zážitky mohl osobně vyslechnout. Bylo mi šest let a existovala spousta věcí, které mě zajímaly víc než válka. Nehledě na to, že lidstvo si mezitím tu "světovou" stihlo zopakovat ještě jednou. Z té "dědovy" zbyly jeho vojenské deníky, dopisy a pohlednice polní pošty. Bylo toho poměrně dost. Později jsem si u babičky občas i něco přečetl. Jenomže pak umřela i ona, a před svou smrtí spálila jak deníky, tak dopisy. Jistě k tomu měla důvod. Zůstaly jen ty pohlednice. A také dědovy osobní záznamy ve Vojenském historickém archivu. Z těchto omezených zdrojů vznikl tento pokus o přehled dědovy vojenské dráhy...

Dějiny bleskové války

Blesková válka, neboli Blitzkrieg, představuje jeden z výrazných fenoménů 20. století, byť by to bylo jen z toho prostého důvodu, že měla zásadní vliv na dění 2. světové války, doposud nejkrvavějšího konfliktu v lidských dějinách. Cílem naší práce je pokusit se o co nejlepší zmapování vývoje bleskové války od jejích prapočátků za 1. světové války přes myšlenkový vznik ve 20. a 30. letech a praktické uskutečnění za 2. světové války až po současnost s jejími konflikty.

Dějiny bleskové války

Blesková válka, neboli Blitzkrieg, představuje jeden z výrazných fenoménů 20. století, byť by to bylo jen z toho prostého důvodu, že měla zásadní vliv na dění 2. světové války, doposud nejkrvavějšího konfliktu v lidských dějinách. Cílem naší práce je pokusit se o co nejlepší zmapování vývoje bleskové války od jejích prapočátků za 1. světové války přes myšlenkový vznik ve 20. a 30. letech a praktické uskutečnění za 2. světové války až po současnost s jejími konflikty.

Devět velbloudů barona von Richthofena

Většina pozoruhodných událostí má obvykle zcela obyčejná vysvětlení. Ne jinak je tomu i s úctyhodným počtem 80 sestřelů Rudého barona Manfreda von Richthofena. Při podrobném seznámení se se všemi jeho oběťmi a s okolnostmi všech jeho vítězství nám náhle vše připadá logické a snadno pochopitelné.

Distinkce osmanské armády v období Velké války

Krátce poté, co v roce 1914 vypukla 1. světová válka, postavila se na stranu Rakouska-Uherska a Německa Osmanská říše, jejíž armáda čítala po mobilizaci více než jeden milion mužů. Ačkoli sultánské Turecko bylo tehdy považováno za „chorého muže na Bosporu“, prošly jeho ozbrojené síly před Velkou válkou několika konflikty (revoluce Mladoturků 1908, válka s Itálií o Líbyji 1911 a balkánská válka v l. 1912 až 1913), které pro ně byly cenným zdrojem poznatků. Ačkoli v oblasti průmyslu a ekonomiky Osmanská říše silně pokulhávala za svými západními spojenci i protivníky, dosáhla její vojska pozoruhodných úspěchů, z nichž nejvýznamnější byla hrdinská a důmyslná obrana přístupu k Marmarskému moři v l. 1915–1916, známá jako bitva u Gallipoli, nebo mohutné ofenzívy roku 1916 v Íránu a Egyptě. Vleklá válka však Osmanskou říši vyčerpala. Do poloviny roku 1918 iniciativu na všech frontách převzal nepřítel, takže nezbývalo, než 30. října uzavřít příměří. V Turecku byl roku 1922 zrušen sultanát a v následujícím roce se země stala republikou.

Divizní generál Stanislav Čeček

První český velitel čs. roty a pluku za první světové války, jeden z vrchních velitelů našich legionářů v Rusku a vrcholný funkcionář nově vzniklé Československé armády, muž, který se stal legendou už za svého života.

Doss Alto 1918

V průběhu I. sv. války, po vstupu Itálie do války v r. 1915, probíhaly i na italském bojišti tvrdé boje. Mezi zajatými zde příslušníky rakousko-uherské c.k. armády bylo nemalé procento Čechů a Slováků.

Dvanáct bitev na Soči (1915-1917)

Od počátku války, kterou Itálie 23. května 1915 vyhlásila svému spojenci Rakousko-Uhersku, bylo hlavním úkolem italské armády dobýt rakousko-uherské přístavní město Terst. Pod velením maršála Luigiho Conte di Cadorny se o to pokusila celkem jedenáctkrát - v jedenácti bitvách na západoslovinské řece Soča.

Erotika a sadismus v lazaretech za války

Na počátku 1. světové války stálo přímo naivní nadšení politiků i celých národů. Všichni věřili, že válka bude jenom příjemným a vzrušujícím válečným dobrodružstvím, jež velmi brzy skončí. Nebylo ale tomu tak...

gen. Rudolf Medek

V březnu 1931 je povýšen na generála. Stává se tehdy nejvýznamnější osobností legionářské literatury. Nemalou měrou se zasloužil o uznávání zásluh a tradic čs. legionářů ve společnosti ...

Generalmajor Emil Milan Uzelac

Za svůj život se stal zakladatelem třech leteckých sil, třech různých nezávislých států.
Stal se pilotem a velitelem Rakousko-Uherského letectva, Jugoslávského královského letectva a letectva Nezávislého státu Chorvatsko. Nezničili ho ani nepřátelé Rakousko-Uherska, fašisté, či komunisté.

Generálmajor Paul Emil von Lettow-Vorbeck

Do exotické Afriky v době I. světové války vás zavede následující příspěvek. Do oblasti Německé východní Afriky, kde od druhé poloviny světového konfliktu zuřila guerillová válka, kterou vedl tehdy plukovník německé císařské armády Paul Emil von Lettow-Vorbeck.

George Smith Patton

Životopis legendárneho amerického generála a priekopníka v používaní tankov, ktorý sa podieľal na osvobodení Európy a spolu so svojou slávnou 3. armádou se dostal až na územie Československa.

Historická osa 8. pěšího pluku

Pojednává se zde o vzniku a průběhu existence 8. pěšího pluku. Vojenskohistorický spolek v Brně souhlasí s uveřejněním. Autoři: Milan Koudelka a Vladimír Holík VHS-BRNO

Hlídka Verdunu, zlobivé dítě a invalida

Svými 12 sestřely Jean Navarre zdaleka zaostává za Reném Fonckem a von Richthofenem; avšak je třeba si uvědomit, že Navarre značné části sestřelů dosáhl nad nepřátelským územím, a nebyla mu tedy oficiálně uznána. Navíc, všech svých úspěchů dosáhl ještě před zavedením synchronizovaných kulometů do výzbroje francouzského letectva. Každopádně už ho nikdo nezbaví privilegia označovat se za „první francouzské stíhací eso v dějinách“.

Hřeben Vimy, 9. dubna 1917

Boj o hřeben Vimy 9.-12. dubna 1917 byl prvním úspěšným útokem proti německé Hindenburgově linii během 1. světové války. Hřeben Vimy v severní Francii byl jedním z nejsilněji bráněných míst na celé západní frontě a byl považován za nedobytnou pevnost. Dokud nepřišli Kanaďané ...

Jak se vraždí špioni

„Je to normální, nebo ne, vraždit uprchlé špiony?“ ptala se mne telefonicky Jana Bendová, která vede rubriku publicistiky v MFD. Samozřejmě že ne! „Tak nám o tom napiš.“ Sedl jsem a napsal. Nedalo to moc práce. O těch sovětských vyzvědačích, kteří přeběhli a jejichž životy ukončila popravčí komanda vysílaná z Moskvy, jsem ledacos věděl. Jenom jsem se ještě mailem ujistil u dr. Petra Zemana, bývalého ředitele české civilní výzvědné služby, který i v penzi sleduje bezpečnostní problematiku, že pomsta na defektorech nepatří k zásadám západních zpravodajských služeb.

Jak se zrodil tank

Války provázejí lidstvo od nepaměti. A vyvíjejí se společně s ním. Dvacáté století znamenalo obrovský zvrat. Člověk vymyslel obrněná pásová vozidla a s jejich pomocí smetl všechny dosavadní zvyklosti vedení boje. Vraťme se teď na samý počátek všeho a krůček po krůčku sledujme vývoj pozemní techniky v světě i u nás.

Jednoroční dobrovolníci rakousko-uherské armády

O existenci jednoročních dobrovolníků rakousko-uherské armády ví přinejmenším každý, kdo četl Haškova Švejka. Konec konců i sám Jaroslav Hašek byl jedním z nich, byť se v této funkci příliš neosvědčil. Tento článek je pokusem objasnit, jak pojem "jednoroční dobrovolník" vznikl a co bylo jeho obsahem...

Johannes Kümmel

Stručné životopisné údaje tankového esa Johannese Kümmela

K. u. K Seeflugwesen / K. u. K. Seefliegerkorps

Oficiální vznik rakousko-uherského námořního letectva je datován srpnem roku 1916, kdy vzniklo samostatné K. u. K Seeflugwesen. Později v roce 1917 byla tato složka přejmenována na K. u. K. Seefliegerkorps. Ale již v roce 1911 mělo námořnictvo své první dva námořní piloty, z niž jeden byl český námořní důstojník.

Karpatské „Termopyly"

Rakúsko-Uhorsko čelilo v novembri 1914 jednej z najťažších kríz počas celého obdobia I. svetovej vojny. Nemecký spojenec nedokázal splniť predvojnové sľuby a presunúť svoje hlavné sily z Francúzska na východný front. Armáda monarchie tak stála proti veľkej početnej prevahe ruských vojsk, ktoré postúpili ku Krakovu a ovládli karpatské priesmyky. Najkritickejšia situácia vznikla pri meste Humenné, ktorého obsadenie znamenalo najhlbší prienik Rusov do vnútrozemia vtedajšieho Uhorska. Od východoslovenskej nížiny útočiace ruské pluky oddeľovala už len posledná línia rakúsko-uhorskej obrany v údolí rieky Laborec.

Kljukvená 1918

Brzy po slavné bitvě čs. legionářů u Zborova vznikl v rámci nové 2. divize československého vojska v Rusku 1. samostatný úderný prapor. Nejprve ve formě samostatných úderných rot koncem roku 1917, jako elitní součást československého vojska. Tyto roty byly brzy sloučeny a vytvořily samostatný prapor, který podléhal přímo velení divize. Měl čtyři pěší roty, jednu rotu kulometnou, zákopnickou minometnou četu a logistické zabezpečení. Znakem úderného praporu, později velmi proslaveným, byla umrlčí lebka se zkříženými hnáty na červeném podkladu.

kpt. i m. Antonín HALBICH

Byl ostatními velmi ceněn pro svou statečnost a taktickou rozvahu. Dle ostatních příslušníků roty byl velmi pracovitý, a mimo svého mimořádného talentu ve strategii se neustále snažil zdokonalovat výcvik ostatních úderníků. Sestavil pro příslušníky úderného praporu i příručku o ručních granátech všech známých typů i s nákresy. Z angličtiny přeložil návody k obsluze amerických kulometů. Byl uznávaný i pro své zbrojířské schopnosti, kdy často ostatní úderníky učil ovládat ukořistěné zbraně.

Kraské peklo - boje c. a k. pěšího pluku č. 98 na Soči v 10. italské ofenzívě

Čtyřicet pět kilometrů dlouhá fronta od Plavy k moři zažila 12. května 1917 mohutný italský útok, čítající živou sílu 280 tis. vojáků, po 54hodinové palebné přípravě více než třech tisíc hlavní italské 3. armády genpor. Emanuela Filiberta Duca d´Aosty. První fáze desáté ofenzívy byla zahájena odražením italských útoku při Plavech a u Zagory v odpoledních hodinách téhož dne. Další masový útok směřoval na Monte Santo (Sveta Gora), S. Katarinu a Škabrijel, Rožnou Dolinu, Panovec a Markuv hrib. Italské útoky byly zničující, ale obránci odolali a nedovolili jim obsadit své pozice.

Kraské peklo - boje c. a k. pěšího pluku č. 98 na Soči v 11. italské ofenzívě

Italská jedenáctá ofenzíva, která zákonitě musela přijít i přes obrovské ztráty živé síly, se stala definitivně posledním pokusem gen. Cadorny o průlom fronty na řece Soči. Comando Supremo vypracovalo důmyslný operační plán, jehož cílem na jižním úseku fronty bylo prorazit linii K, obsadit větší část Komenského Krasu a izolovat obránce na Hermadě.

Kraské peklo - boje c. a k. pěšího pluku č. 98 na Soči v 8. italské ofenzívě

Zkáza honvédských pluků u Opatje Sela - osmá italská ofenzíva na Soči
Mimořádná hustota zasazených sil čtrnácti divizí v pásmu dvanácti kilometrů od Šempeteru k pobřeží, stále se zlepšující součinnost dělostřelectva a pěchoty, masivní palebná příprava, to vše byla veliká pozitiva italské 2. a 3. armády v osmé sočské bitvě. Obránci byli oproti tomu rozmístěni na pobořené nebo zcela zničené obranné linii.

Kraské peklo - úvod do bojového působení c. a k. pěšího pluku č. 98 na Soči

V povodí řeky Soči protékající frontovým pásmem od severu k jihu proběhlo mezi armádami Itálie a Rakousko-Uherska v rozmezí 23. června 1915 až 13. září 1917 jedenáct gigantických pozičních, z pohledu Habsburské monarchie obranných bitev. Poslední bitva někdy též označovaná jako dvanáctá, což je z operačního hlediska nesprávné, byla ofenzivní zcela moderně vedená operace probíhající od 24. do 27. října 1917 s účastí německého spojence v prostoru na horní Soči mezi Bovcem a Tolminem... 

Krvavá léta 1938-45 (4)

Předehra, akt 1, aneb Krev není voda

Jak to napsal na netu bloger „egon": „Před několika dny (říjen 2001)odpovídali náhodní chodci před televizními kamerami na otázku, kdy vznikla naše republika. Jako každý rok, část dotázaných nemá o sledu událostí v roce 1918 ani tušení. A protože i řada z nás už zapomněla, co nás ve škole učili, tak si připomeňme sled událostí vedoucích k naší samostatnosti."

Krvavá léta 1938-45 (5)

Růst nacionalismu za Rakouska

Tak takhle se v roce 1848 vyjádřil Karel Marx pro Neue Reinische Zeitung. Citát zněl přesně takto: "…nesmiřitelný boj, válku až do smrti proti Slovanům, těm zrádcům revoluce… je potřebné jejich vyhlazení, bezuzdný terorismus na ně – nikoli v zájmu Německa (jistěže ne, Karl....), ale v zájmu revoluce… Situace mezi Slovany a Němci byla už tehdy tak napjatá, že největší revolucionář - Karel Marx (sám se považoval za revolucionáře a NĚMCE) - hned věděl, co udělat s těmi, jak říkal, "slovanskými třískami v těle monarchie". Tak tuhle informaci nám soudruzi z Moskvy i Prahy tak nějak tajili, že…

Krvavá léta 1938-45 (6)

Znojmo kapitulovalo. Jdeme na Bratislavu!

Morava, i když je již více než tisíc let součástí českých zemí, nejsou Čechy a je tam vždycky všechno trošku jinak. Nejinak tomu bylo i v roce 1918.

Krvavá léta 1938-45 (7)

Frontoví veteráni

O Československé armádě, která hned v říjnu 1918 začala osvobozovat a obsazovat území nového Československa, se toho obecně příliš mnoho neví. Za první republiky se tak nějak "úředně" předstíralo, že vítězství přinesli legionáři. Za komunistů se mluvilo jen o českých rudoarmějcích a legionáři byli zaprodanci imperialismu nebo bojovali proti bolševikům a VŘSR byla jediná, která nám vlastně přinesla svobodu. Navíc, co jsem živ, kdekdo mele o zbabělých Češích. Plně v souladu s názory vídeňské nacionalistické propagandy za Rakousko-Uherska i poúnorových komunistů. Je zajímavé, že Hitler jako voják bojující v 1. světové válce byl ve svých názorech na československé vojáky a národ coby zbabělce za války velice opatrný. Za protektorátu odmítal zapojit do války jakékoliv české vojáky, ačkoliv jinak bych ochoten použít i Bosňáky, Albánce a Indy...

Krvavá léta 1938-45 (8)

Ztracení hrdinové

Dospělost a sebevědomí národa se pozná podle toho, jak hodnotí své vojáky, i když vlivem politických i osobních událostí stáli na různých válečných stranách. Mladá a nová republika se k vojákům sloužícím císaři nezachovala sice vyloženě špatně, ale adorovala hlavně legionáře. Tehdy to bylo pochopitelné. Můžeme říci, že kdyby nebylo statečných českých „rakousko-uherských“ vojáků, kteří vytvořili základ nové čs. armády, nikdy by ČSR možná nevznikla. Protože ta vznikla diplomacií, ale podloženou silou.

Kyjev 1918

Po známé bitvě u Zborova v červenci 1917 a následných červencových bojích tzv. Tarnopolského ústupu, který též jméno čs. vojáka proslavil, měla Československá střelecká brigáda citelné ztráty. Po přestálých bojích, v nichž se plně osvědčila, byla přesunuta do oblasti Volyně, kde žila silná česká komunita, k odpočinku a doplnění stavů ...

Legenda o dezercii pražského 28. pešieho pluku v Karpatoch

Na severovýchode Slovenska v okrese Bardejov sa nachádza obec Stebnícka Huta, ktorá sa počas I. svetovej vojny stala dejiskom ťažkých bojov. Pri tejto obci došlo 3.4.1915 k udalosti, ktorá vstúpila do politickej histórie Československej republiky. Podľa tvrdenia oficiálnej verzie príslušníci rakúsko-uhorského 28. pešieho pluku vtedy dobrovoľne prebehli na ruskú stranu frontu. Tento útvar bol známy ako pluk „Pražských detí" a o jeho dezerciu sa mali zaslúžiť príslušníci „Českej družiny", ktorí v radoch ruskej cárskej armády bojovali proti Rakúsko-Uhorskej monarchii. Aká časť tohto príbehu je legendou a čo sa v skutočnosti stalo pri Stebníckej Hute?

ľEscadrille Laffayette

ľEscadrille Laffayette byla bezesporu slavnou jednotkou. Její význam však nespočíval ani tak v jejích bojových úspěších - ačkoli její skóre bylo rozhodně kladné, počtem sestřelů se řadila spíše mezi průměr. Nešlo ani tolik o to, co dokázala, jak spíše o to, co symbolizovala - byla jednotkou amerických dobrovolníků, často z bohatých rodin, jejichž země dosud ve válce nebyla. Tito mladí muži mohli zůstat doma v komfortu, namísto toho se však rozhodli bojovat za to, co považovali za správné.

Lipjagy 1918

Boje čs. legionářů 4. střeleckého pluku s přesilou sovětských jednotek u Lipjag v červnu 1918.

Lokální mobilizační statistika a příslušné vojenské útvary na Poděbradském c. k. okresním hejtmanství

Dle údajů v Poděbradsku bylo na území úředního okrsku okr. hejtmanství Poděbrady, kam příslušely soudní okresy Nymburk, Poděbrady a Králův Městec s více jak 80 většími politickými obcemi a které se zhruba kryje se současným okresem pouze bez menších území okolo Lysé nad Labem, na Rožďalovicku a Českobrodsku, povoláno do zbraně 8 223 mužů z celkového počtu 21 191 mužů.

Matej Kocák

(1882 – 1918)
Seržant U.S.Marine Corps, nositeľ armádneho a námorného vyznamenania Medal of honor a Purple Heart (Purpurové srdce) z prvej svetovej vojny.

Monte Grappa 1917-18

Strategické umístění Monte Grappa nezůstalo nepovšimnuto ani jednou z bojujících stran. Italové vybudovali svoje opevnění na severní části vrcholu, ohromné bludiště z postavení s kanóny a kulomety, které bylo zapuštěno hluboce do skály, díky zkušenostem Francouzů od Verdunu. V letech 1917 a 1918 viděli Rakušané a Němci v dobytí Monte Grappa možnost, jak z boku zaútočit na celou italskou obrannou linii u řeky Piave a tím dosáhnout vítězství. Italské jednotky by byly rozděleny a možná i kompletně obklíčeny. Boje u Monte Grappa nebyly jedna, ale celkem tři bitvy. Jsou nazývány jako La battaglia d'arresto v listopadu a prosinci 1917, La battaglia del Solstizo, která začala 15.června 1918 a La battaglia conclusiva nebo Vittorio Veneto, která začala 24.října 1918. Ústředním bodem těchto bitev bylo Monte Grappa.

Na karpatskom fronte nič nového

Karpatský front I. svetovej vojny patril v roku 1915 k strategicky najdôležitejším európskym bojiskám. Rady zákopov a prekážok z ostnatého drôtu preťali aj územie vtedajšej hornouhorskej Zemplínskej a Šarišskej župy. Teritórium šiestich okresov súčasného severovýchodného Slovenska sa tak stalo dejiskom intenzívnych vojenských operácií. Ťažké a krvavé boje boli striedané operačnými prestávkami, ktoré však dôstojníkom a vojakom neprinášali veľké uľahčenie ich náročného a vyčerpávajúceho frontového života.

Na vojně v Karpatech a Haliči

Dojmy českého vojáka.

O. Kypr
Marušce mých snů, té duši dobré, trpělivě čekající na návrat tatíčka svých dětí, připisuji tuto knížku vzpomínek.

Nechutná hra s kosťami mŕtvych vojakov pokračuje ...

Pred viac ako rokom sme upozornili na pochybnú rekonštrukciu vojnového cintorína z prvej svetovej vojny v Medzilaborciach. Pri jeho rekonštrukcii nebola rešpektovaná historická realita a nakoniec bol cintorín neoprávnene prezentovaný ako nemecký vojnový cintorín. A to aj napriek faktu, že nemecké obete tvoria len malý zlomok všetkých tam pochovaných vojakov. Neprešlo veľa času a objavili sa ďalšie nezrovnalosti, ale tentoraz spojené s exhumáciami vojnových obetí na cintoríne v obci Oľka. Rakúsko-uhorskí a ruskí vojaci boli v rozpore s podkladmi z archívov exhumovaní pod zámienkou, že sú to Nemci. Na podozrivé skutočnosti sme upozornili na našich stránkach. Oficiálnymi listami sme informovali Ministerstvo vnútra SR, ktoré rieši agendu vojnových hrobov. O kauzu sa začali zaujímať aj média.

Nestorem speciálních operací 1. světové války byl britský důstojník Thomas Edward Lawrence

Plk. Clayton si ještě jednou prohlédl toho hubeného vytáhlého poručíka a dlouze se zamyslel. O tom arabském povstání toho zatím moc nevěděli. Rozvědka zjistila, že šerifovi princové Abdallah a Fajsal vztyčili v Mekce rudý prapor a vyhlásili konec turecké nadvlády nad Araby. Pod jejich velením se jim podařilo shromáždit 10 000 mužů. Postupně obsadili většinu měst a přístavů v Hidžazu. Jaká ale byla turecká reakce, nikdo netušil. Už po několikáté na něho dotíral ten nezkušený poručík s tím, že je potřeba využít této revolty pro zájmy britské koruny. Je prý to ten nejpříhodnější okamžik – měli by podpořit arabské kmeny v jejich odporu. Sám se hlásil, že bude působit jako styčný důstojník u princova dvora.

Obrněná auta na stráži svobody

V letech první světové války došlo k nebývalému rozvoji různých motorových bojových prostředků, k nimž vedle tanků či letadel patřily obrněné automobily. Ačkoli myšlenka osobního automobilu, dodatečně vybaveného kulometnou výzbrojí byla realizována již v prvních letech minulého století, první sériově vyráběná vozidla, vybavená pancéřováním a jednou až dvěma otočnými věžemi spatřila světlo světa na bojištích Velké války. Faktem je, že obrněná auta produkovaly v podstatě všechny větší státy, které se konfliktu zúčastnily. A několik takových vozidel se nacházelo i ve výzbroji našich zahraničních vojsk.

Obrněné vlaky ruské armády za 1. světové války

První obrněný vlak ruské armády postavil již na začátku srpna 1914, tedy na úplném začátku bojových operací, 9. železniční prapor v Tarnopolu. Zajímavé je, že řada jeho prvků pocházela od nepřítele. Zpočátku sestával z kořistní rakouské lokomotivy opatřené pancéřováním a tří vozů, jednoho dělového a dvou kulometných. I celá jeho výzbroj pocházela z kořisti získané na nepříteli.

Od Čeljabinského incidentu k válce se sovětskou vládou (1918)

Po tzv. Čeljabinském incidentu na jaře 1918, který byl vyústěním řady provokací ze strany sovětské vlády v napjaté situaci, následovaly zákeřné přepady dříve úmyslně rozdělených československých vlaků bez vyhlášení nepřátelství v Marianovce, Irkutsku a Zlatoustě přesilou sovětských jednotek. Tím došlo k otevřenému nepřátelství mezi Československým armádním sborem v Rusku a sovětskou vládou a následovala slavná sibiřská anabáze čs. legionářů v Rusku.

Osmičky v naší historii

V českém národě se říká, že ve 20. století je osmička na konci letopočtu pro nás osudová. Ovšem to není tak docela pravda – osmičky, které signalizovaly určitý přelom, známe i ze staletí minulých. Například v roce 1348 založil císař a král Karel IV. pražskou univerzitu – dnes Univerzitu Karlovu. V květnu 1618 vyhodili evangeličtí šlechtici dva císařské místodržící i s písařem z Pražského hradu – tato defenestrace byla počátkem panského odboje, který skončil definitivním podřízením českých zemí rodu Habsburků a jejich začleněním do rakouského mocnářství. V bouřlivém roce 1848, kdy propukla řada povstání ve střední Evropě, povstali rovněž obyvatelé Prahy – jejich porážka vedla k utužení rakouské vlády. O deset let později zahájilo činnost Národní divadlo v Praze – jeden ze symbolů vlastenectví. Roku 1878 se v Praze ustavila Českoslovanská sociálně demokratická strana dělnická – první dělnická strana v českých zemích.

Pancéřový křižník Georgios Averof

Na začátku 20. století se Řecko rozhodlo vybudovat moderní námořní flotilu a k ní vlajkovou loď Řeckého loďstva patřičné velikosti - pancéřový křižník Georgios Averof.
Dnes je pancéřový křižník Georgios Averof stále v činné službě a nese vlajku vlajkové lodě Řeckého námořnictva. Zde je jeho bojová historie.

Parazitní letouny

Od doby, kdy se objevily první letouny těžší než vzduch a začaly konkurovat do té doby kralujícím vzducholodím, koketovali konstruktéři s myšlenkou používat těžší letadla (pojem letadlo zahrnuje veškeré létající stroje tedy letouny těžší vzduchu i aerostaty lehčí vzduchu) k vynášení lehčích.

Penza 1918

Po květnovém incidentu v Čeljabinsku a přepadech československých částí bez předchozího vyhlášení nepřátelství v Marianovce, Zlatoustu a Irkutsku již byly Čechoslovákům úmysly sovětské vlády jasné. Bylo zřejmé, že v rámci obrany sboru a jeho zamýšlené cesty na francouzské bojiště přijdou těžké boje, protože sovětská vláda Československý armádní sbor jen tak ze svého kontrolovaného území nepropustí. Sovětská vláda chtěla dobře vyzbrojený, disciplinovaný a zkušený armádní sbor buď získat na svojí stranu, sliby či výhrůžkami, k boji proti svým nepřátelům nebo ho internovat a vydat Rakousko-Uhersku jako případný „dar“. Lživým slibům bolševiků již proto Čechoslováci po nedávných zkušenostech nevěřili. Zmíněným přepadením československých vlaků po předchozích průtazích a výhrůžkách projevila sovětská vláda vůči Čs. armádnímu sboru zcela jasně otevřené nepřátelství. Došlo tak následně k otevřené válce mezi Čs. armádním sborem a sovětskou vládou.

Plukovník jezdectva Miroslav Brož

Životopis plukovníka jezdectva Miroslava Brože, ruského legionáře "Starodružiníka" a prvorepublikového důstojníka jezdectva, posledního velitele 2. jezdeckého pluku "Sibiřský".

Počátky vzduchoplavby a létání v Japonsku

Tento článek pojednává o vzniku leteckých sil v Japonsku. Popsány jsou první balónové lety a jejich vojenské využití, následují lety letadel těžších vzduchu a vznik letectva armádního a námořního. Popis vývoje končí ve druhé polovině dvacátých let, tedy v době, kdy se obě složky letectva rozvíjejí díky zahraniční pomoci.

Podplukovník pěchoty Bohumil Záleský

Muž, jenž jako poslední velel takzvanému "Kornilovu praporu", jinak Československému inženýrskému pluku, jenž vznikl v lednu 1918 na Donu v Dobrovolné armádě generála Kornilova. Muž, jenž se osobně zúčastnil 59 bojových střetů s bolševiky.

Politické a vojensko-historické pozadí vzniku památek na Velkou válku

V euforickém období za pochodu vznikajícího Masarykova státoprávního celku se utvářely nové názorové proudy ve všech vrstvách společnosti. Vášeň, zaslepenost odplatou starému uspořádání a politické i osobní intriky hrály bez skrupulí nejhlavnější roli. Okázalé vlastenectví a vytváření jednostranných legend spolu s ostatními výše zmíněnými faktory mělo zásadní negativní vliv na zachování památky na padlé občany Rakousko-Uherské monarchie. Vyzdvihováni byli především v bojích „za svobodu vlasti" padlí váleční dezertéři a zajatí vojáci české a slovenské národnosti, kteří vstoupili z různých důvodů, ať již ideologických nebo z nouze, dobrovolně či nikoliv, do čs. legií ve Francii, Rusku, Itálii a Srbsku.

Poppy Day

Symbolem vzpomínkové slavnosti, které se říká "Poppy Day", je květ vlčího máku. Připomíná, že ve válečných dobách se na neobdělaných polích dařilo jen tomuto planému kvítku. Kvítek vlčího máku pak nechybí snad v žádné klopě zúčastněných…

por. Jan Gayer

Přišel 4.6.1918 a slavná bitva u Lipjag. Zde jako zatímní velitel 4.čs.stř.pluku osobně vedl v dešti kulek a kolem vybuchujících granátů a šrapnelů celý pluk a svým příkladem strhával do nadšeného útoku všechny ostatní. Vedl a organizoval celou akci 4.pluku v této bitvě. Závěrečný bodákový útok vedl por.Gayer osobně v čele svého pluku.

Poslední bitva rakousko-uherské armády (Vittorio Veneto 1918)

Ve snaze zachránit zděděnou říši vydal císař Karel 16. října 1918 manifest o přeměně starobylé rakousko-uherské monarchie na spolkový stát. Uherský parlament reagoval tím, že 23. října vyzval maďarské vojáky, aby se vrátili domů a bránili celistvost Uherského království. Všichni přirozeně rádi uposlechli a začali hromadně opouštět italskou frontu. Po tomto faktickém rozpadu nejen rakousko-uherské armády, ale i rakousko-uherského státu, zahájily 24. října 1918 britské, francouzské a italské jednotky ofenzivu na Piavě a v oblasti Monte Grappa...

Potopení Hochseeflotte ve Scapa Flow

Ve Versailles se vítězné mocnosti dohadovaly o tom, co s Německem a s jeho internovaným loďstvem. Nakonec to Němci vyřešili za ně rázně a rychle.... Jak??? To se dozvíte o pár řádků níže.

Poválečné uspořádání ovlivňující vývoj výstavby a zachování vojenských památek na Velkou válku

Po ukončení bojů v roce 1918 se do domovských obcí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku dlouho po uzavření příměří navraceli bývalí příslušníci zaniklé habsburské armády. Nejprve však museli projít čs. vládou nově zřízenými přejímacími či karanténními tábory, ve kterých absolvovali důkladná politická školení zavedená jako nutný ideologický dozor nad bývalým c. a k. vojskem a jeho veliteli. Tehdy se tomu odborně říkalo odrakouštění vracejícího se polního vojska.

Pplk. Karel Vašátko

Životopis příslušníka a později velitele 2. roty České družiny. Jednoho z nejstatečnějších příslušníků našich legií v Rusku.

Příběhy německých špionů ve Francii – I – Příběh o překvapivém odhalení v Monte Carlu

Ještě před začátkem první světové války se německé straně podařilo infiltrovat řady svého francouzského souseda neskutečným způsobem. V německých službách pracovalo v zahraničí více než 60 tisíc mužů a žen a celá síť byla perfektně organizována.  Dnes se podíváme na příběh o tom, jak se v centru evropského hazardu, v Monte Carlu usadila špionská síť pod vedením zakladatele automobilky Mercedes, a jak se ji podařilo odhalit díky jednomu zvídavému novináři.

(placená reklama)

Příliš krvavý baron

Ungern von Sternberg dobyl s několika stovkami kozáků Mongolsko a na nějakou dobu uvěřil, že je novodobým ruským Čingischánem.
Baronovi tibetští horalé, převlečení za mnichy, pronikli ulicemi Urgy (Ulánbátaru) hemžícími se čínskými vojáky. Zdolali vysoké skály, na jejichž vrcholu se rozkládal zimní palác, sídlo vládce vnějšího Mongolska – dalajlámy Bogdy Chana. Slepý muž, kterého zde čínští vojáci drželi v domácím vězení, čekal na své osvobození. Zabití stráží trvalo jen okamžik. Ještě dřív než byl vyhlášen poplach, slézali Tibeťané s duchovním vůdcem na zádech strmé skály směrem dolů. Dva poslední odráželi střelbou z kulometů dotírající čínské vojáky.

První obležení Přemyšlu (26.9. - 9.10.1914)

Přemyšl, Verdun východu. Symbol rakousko-uherských bojů v Haliči a Karpatech. V srpnu a září 1914 sídlo rakousko-uherského vrchního velitelství. Půl roku, od září 1914 do března 1915, byl střídavě součástí obranné linie na řece San a v obležení ruskými vojsky. Opakované rakousko-uherské pokusy o vyproštění pevnosti stály na obou stranách statisíce životů, aby se tři měsíce po jeho kapitulaci fronta přes něj převalila naposledy a bezprostřední útrapy s ní spojené se přesunuly z Haliče a Karpat již definitivně na východ, na Ukrajinu.

První potopení ponorky letadlem

Použití letadel v boji proti námořním aktivitám protivníka je obecně známým faktem. Souboje letadel s hladinovými loděmi patří v obou světových válkách k realitě bojišť. Ale střet dvou poměrně mladých zbraní - letecké a ponorkové, už tak často ventilováno není. A málokdo ví, kdo byl prvním vítězem a kdo obětí.

První úspěch RAF aneb „záhadné“ sestřelení rudého trojplošníku

Před devadesáti lety, 1. 4. 1918 se britský Royal Flying Corps, tedy Královský letecký sbor patřící k pozemnímu vojsku, sloučil s Royal Navy Air Service, tedy Královskou námořní leteckou službou, a vzniklo tak první samostatné letectvo světa, slavné Royal Air Force, Královské vzdušné síly. Tento na první pohled pouze administrativní krok však zásadním způsobem zasáhl do života tří mužů. Tenkrát na obloze zuřila letecká válka a všichni tři v ní byli stíhači. Dva by se bez tohoto opatření nikdy nesešli u jedné jednotky a jeden z nich by tomu druhému nezachránil život. Třetí by pak nezemřel, tedy alespoň ne za okolností, o nichž vám budu nyní vyprávět...

První úspěšné rotorové létadlo (1) - PKZ-1

Vrtulníky jsou na dnešní obloze běžným zjevem, ale cesta k nim byla mnohem komplikovanější než v případě letounů. Potěšující je, že na vývoji prvního motorového létadla schopného ustáleného visení se podílela řada mužů, kteří se narodili na území budoucího Československa.

První úspěšné rotorové létadlo (2) - PKZ-2

Po zničení pohonné jednotky PKZ-1 se inženýr Žurovec rozhodl pokračovat konstrukcí pozorovací plošiny podle původního Petrócziho návrhu. Mezitím byly k dispozici vrtule s velkým průměrem - výsledky práce inženýra Kármána ve zkušebním ústavu vrtulí. Dalšímu vývoji vrtulníkové plošiny už nic nebránilo.

Rakousko-uherské pevnostní uzávěry v Tyrolsku a Korutanech

V první polovině 19. století leželo území Tyrolska a Korutan hluboko ve vnitrozemí Rakouského císařství, takže nebylo třeba věnovat jeho obraně mimořádnou pozornost. Jedinými významnějšími fortifikačními stavbami tohoto období byly proto pevnost Franzensfeste, chránící vstup do Brennerského průsmyku, a několik malých silničních uzávěrových pevnůstek, např. Nauders u švýcarských hranic.

Říkali mu bráška „Kultivátor“

Životopis armádního generála in memoriam Karla Kutlvašra (* 27.1.1895 - + 2.10.1961). Velitele povstalců v období Pražského povstání a účastníka tří čs. odbojů.

Rodina, která otřásla světem

Novgorodský rytec Sverdlov dal se svou manželkou světu nejen vůdce Ruské sovětské federativní socialistické republiky, ale i francouzského generála a amerického bankéře.

Rozhodujúca bitka v Karpatoch

Na prelome marca a apríla 1915 sa karpatský front otriasal v bojoch jednej z najdôležitejších bitiek I. svetovej vojny. Ruské velenie sústredilo v Karpatoch všetky dostupné sily a zahájilo rozhodujúcu ofenzívu, ktorej cieľom mal byť prienik do vnútrozemia Rakúsko-Uhorska a jeho vyradenie z vojny. Najexponovanejším úsekom karpatského frontu sa stal priestor medzi údolím rieky Laborec a hlavným hrebeňom Karpát, kde ruské vojská zasadili najsilnejšie údery.

Ruské legie zblízka

Československé legie v Rusku patřily společně s francouzskými a italskými legiemi mezi nejvýraznější projevy zahraničního protirakouského odboje v období první světové války. Snaha o zřizování československých jednotek ve státech Dohody však ve všech případech narážela na nevyjasněné válečné cíle spojenců a na politické tlaky různých, většinou prorakousky orientovaných zájmových skupin. Díky vývoji na západní a jižní frontě a velikému politickému úsilí členů ČNR však během roku 1917 ve Francii a 1918 v Itálii padly všechny dosavadní překážky. Československé legie se tak následně mohly začít v klidu formovat jako politicky autonomní součást národních armád těchto států.

Ruské legie zblízka

Československé legie v Rusku patřily společně s francouzskými a italskými legiemi mezi nejvýraznější projevy zahraničního protirakouského odboje v období první světové války. Snaha o zřizování československých jednotek ve státech Dohody však ve všech případech narážela na nevyjasněné válečné cíle spojenců a na politické tlaky různých, většinou prorakousky orientovaných zájmových skupin. Díky vývoji na západní a jižní frontě a velikému politickému úsilí členů ČNR však během roku 1917 ve Francii a 1918 v Itálii padly všechny dosavadní překážky. Československé legie se tak následně mohly začít v klidu formovat jako politicky autonomní součást národních armád těchto států.

Ruské legie zblízka

Základy československých legií v Rusku se začaly utvářet krátce po vypuknutí první světové války. V ruském impériu žilo v roce 1914 přibližně 60-100 tisíc českých krajanů. Většinou šlo o starousedlíky, avšak vedle nich se v ruském hospodářství od začátku století uplatňovalo veliké množství českých specialistů a inženýrů, kteří byli stále občany Rakousko-Uherska.

Ruské legie zblízka

Československé legie byly od samotného vzniku ČSR vyzdvihovány jako jediný pevný bod stability a demokracie v rozlehlých oblastech ruské země. Vztahy mezi čsl. vojáky byly často prezentovány téměř jako nekonfliktní. Případné spory uvnitř legií byly mnohdy připisovány spíš na vrub nešťastných nedorozumění, než jiných, objektivnějších příčin.

Ruské legie zblízka

První etapu existence čsl. branného hnutí v Rusku tvořilo období existence tzv. České družiny. Tato poměrně malá vojenská jednotka byla řadovou součástí ruské III. armády. Její členové zcela podléhali ruským vojenským řádům, které striktně a velice přísně vymezovaly pravidla života v armádě. Přes veškerá omezení si však čsl. dobrovolníci v postupně rostoucí jednotce dokázali vytvořit některé prvky vnitřní autonomie. Ta však narážela v každodenním styku s ruským prostředím na řadu překážek. Ty byly tvořeny hlavně ruskými důstojníky Družiny a krajany, kteří už ztratili pocit sounáležitosti s českým národem.

Ruské legie zblízka

Únorová revoluce přinesla Rusku obrovské změny, které se nevyhnuly ani armádě. Hluboce demoralizovaní krajané mohli být vyřazeni ze svazku 1.československé brigády. Dosavadní carský systém vojska byl nahrazen reorganizovanou revoluční armádou. Byly zavedeny volené plukovní komitéty (výbory), na činnost velitelů dohlíželi političtí komisaři. Většina dosavadních vojenských řádů byla opuštěna a namísto nich byly zavedeny nové správní prvky. Podle Františka Poláka šlo o změny, které byly i pro armády tradičních demokratických států neslýchané široce uplatněnou mírou demokratizace. V dějinách čsl. vojska na Rusi však sehrály klíčovou úlohu.

Ruské legie zblízka

Vystoupení legií proti bolševikům postavilo čs. vojsko do nové situace. Zatímco dosavadní samostatné správní instituce byly zakládány pouze provizorně, s vědomím, že brzy přejde armáda na francouzský systém, po vystoupení se začala důsledně organizovat suverénní struktura demokratické správy legií. 28.července 1918 byl Sjezdem čsl. vojska přijat pozměněný francouzský disciplinární řád. Byl upřesněn systém plukovních výborů a plnomocníků, od podzimu 1918 začala probíhat reorganizace soudnictví čs. vojska. Ozbrojené vystoupení změnilo charakter vojska. Jeho řady byly doplňovány mobilizovanými čs. zajatci. Na vojáky začal viditelně působit vliv prodlužujícího se bojového nasazení.

Ruské legie zblízka

Na přelomu let 1918 a 1919 se stahovaly čs. pluky na transsibiřskou magistrálu. Tento krok byl už v létě 1918 požadován na ufimských jednáních o jednotné ruské vládě, avšak pomalá organizace ruských vojsk ho oddálila. Ke stažení čsl. armády vedle jiných důvodů vedla i snaha o jeho soustředění za účelem důkladné reorganizace. Základní kroky k těmto změnám provedl na počátku roku 1919 M.R.Štefánik. Armáda byla změněna podle západoevropských standardů. Řada revolučních výdobytků byla zrušena. Byl vydán nový discipinární řád. Reakce vojska na tyto dalekosáhlé změny byla značně negativní a po řadě projevů odporu došla vyvrcholení v irkutských událostech v polovině 1919. Poté však s přípravami na postupné stahování k evakuaci zavládla jakási obecná apatie. Čs. vojáci byli po celé období dalšího pobytu na magistrále řízeni už jen myšlenkou na návrat domů.

Ruské legie zblízka

Kvalitní, organizované zázemí, které pokrývá všechny potřeby armády, vždy zásadně ovlivňovalo úspěšné zvládnutí všech vojenských operací. Nejinak tomu bylo i u čs. legií v Rusku. Kvalita zásobování a technické zajištění sehrály významnou roli zvláště v období po vystoupení, kdy rozvrácené ruské hospodářství poskytovalo už jenom část svého předválečného potenciálu.

Ruské legie zblízka

Až do vystoupení zajišťovala veškeré potřeby čs. vojska ruská armáda. Do únorové revoluce dokonce v žádném z čs. pluků nebyl ani v jediné rotě hospodářský důstojník Čech. Zásobování České družiny výstrojí i potravinami bylo na nízké úrovni. Vojáci pravidelně dostávali letní ošacení na zimu a zimní na léto. Lepší nebyla situace ani v rámci celé ruské armády, kde byly v době nedostatku potravin vyhlašovány tzv. postní dny. V takových dnech byla místo obvyklé skladby potravin podávána pouze polévka za sušených ryb a prosná kaše maštěná olejem, což bylo podle některých dobových svědectví jídlo pro Středoevropana téměř nestravitelné. Záchranu mohl přinést pouze plukovní hospodář, který měl právo na náklady pluku opatřit ke stravě přilepšení.

Ruské legie zblízka

Na rozdíl od zásobování, se až do vystoupení u čs. jednotek nevytvořila velká potřeba zajišťovat si samostatně potřeby technického charakteru. Veškerou péči o zbraně, munici a uspokojení všech ostatních potřeb armády jako celku plně zajišťovala ruská strana. Už v zajateckých organizacích a následně i v čs. jednotkách však byli vojáci schopni opravit části výstroje nebo různě si přizpůsobit některé nástroje pro své technické potřeby. Projevili při tom velkou míru schopnosti improvizace. Všechny své naučené schopnosti pak mohli po vystoupení v plné míře uplatnit.

Ruské legie zblízka

V předchozích kapitolách byly okrajově zmíněny způsoby financování některých složek čsl. armádní a vojenské organizace. Cílem následující kapitoly této práce je snaha osvětlit zdroje financí, kterými si čsl. organizace sama hradila velikou část výdajů.

Ruské legie zblízka

Drobnou, ale významnou kapitolu v dějinách organizace čsl. vojska na Rusi sehrála také Čsl. polní pošta, která se stala nejspolehlivějším zprostředkovatelem korespondence v tehdejším sibiřském Rusku.

Ruské legie zblízka

V době pobytu čsl. legií v Rusku se v jejich jednotkách rozvinula široce založená kulturní činnost. Při každém delším přerušení bojové činnosti byly v jednotkách pořádány hudební a divadelní představení, osvětové přednášky, nebo sportovní akce.

Ruské legie zblízka

V České družině se snaha provozovat kulturní aktivity projevila už od samotného vzniku jednotky. V porovnání s pozdější kulturní a osvětovou aktivitou však nikdy nedosáhly takového rozmachu. Jejich rozvoji bránily soudobé vojenské řády, které podmiňovaly jednotlivé aktivity svolením velícího důstojníka.

Ruské legie zblízka

Únorová revoluce přinesla do života ruské armády znatelné uvolnění řádů, které se velice pozitivně projevilo i na kulturní aktivitě legií. Ačkoliv těsně po revoluci sice nadále pokračovala stejná kulturní činnost jako před rokem 1917, změny se projevily v tom, že mezi čsl. vojáky začala pomalu proudit i česky psaná literatura, vítaný dar posílaný americkými krajany. Významnou změnou pak bylo založení plukovních a rotných výborů. Ty vedle svých hospodářských funkcí plnily i kulturně-osvětové úkoly. Jejich aktivita přinesla do dosud spontánní a nesoustavné činnosti řád a organizaci. Jejich veliký přínos pro rozvoj kulturních aktivit legií se významně projevoval až do jejich rozpuštění v roce 1919.

Ruské legie zblízka

Zpracování historie čsl. legií v Rusku se od 30. let tohoto století soustředilo převážně na vojenské a politické otázky jejich existence. Prakticky mimo zájem historiků zůstávala pestrá a různorodá škála dalších možných úhlů pohledu na tuto problematiku. Tématicky jednotvárný výklad zpracování však příliš nepřispívá k růstu hlubšího zájmu o studium historie čsl. legií.

Ruský zlatý poklad a čs. legionáři

V posledních letech se v médiích čas od času objevují zprávy k otázce ruského zlatého pokladu, které jsou buď přímým obviněním, nebo naznačují, že snad jeho část v letech 1918-1920 měli ukradnout čs. legionáři. Většina těchto různých „článků“ a reportáží vzniká od lidí, kteří se tématem ve vidině „objevení senzace“ zabývali pouze velmi povrchně, bez snahy o studium i těch nejzákladnějších podkladů k tématu. Je to o to zarážející, že navíc k tématu ruského zlatého pokladu a hlavně té rozhodné chvíle, kdy se v občanskou válkou zmítaném Rusku nacházel pod ochranou legionářského Československého armádního sboru, podklady existují, a to i u nás...

Rytíři nebes I

V roce 1903 bratři Wrightové uskutečnili první prokazatelně úspěšný let letadla těžšího vzduchu, nijak neskrývali, že jim jde o byznys a zcela samozřejmě viděli nejvýznamnějšího zákazníka v armádách. Roku 1908 uspořádali velké předváděcí turné po Evropě s modelem „Flyer A“, především pro vojenské publikum, přičemž měli v kapse již podepsanou smlouvu na 25 000 USD za dodávku jednoho letounu americké armádě. Spustili lavinu, na leteckém týdnu v srpnu 1909 v Remeši se to zástupci vojenských správ jenom hemžilo a mít ve výzbroji létající „<aparát“ se stalo prestižní záležitostí všech evropských armád.

Rytíři oblaků aneb ještě něco málo o stíhacích esech I. světové války (I.díl)

Během následujícího vyprávění nehodlám líčit životopisy slavných stíhačů Velké války – jsou poměrně dostatečně známy a na serveru www.valka.cz jsem jich publikoval dost. Chci vysvětlit, kde se vlastně vzala stíhací esa, a jak je možné, že kult „rytířů vzduchu“ je dnes takřka stejně silný, jako byl v době svého zrodu. Zkusíme se podívat také na motivaci es, jejich bojové umění, uznávání sestřelů apod.

Rytíři oblaků aneb ještě něco málo o stíhacích esech I. světové války (II.díl)

Příběhy Garrose, Immelmanna, Boelcka a dalších prvních vzdušných válečníků položily základ legendy o stíhacích esech, jakožto o rytířích vzduchu. Při otázce proč tomu tak je, si musíme uvědomit, že I. světová válka byla prvním evropským konfliktem, kde nebojovaly malé profesionální armády, nýbrž miliony civilistů, oblečených do uniforem. Válka se nyní týkala celého národa v pravém slova smyslu...

Rytíři oblaků aneb ještě něco málo o stíhacích esech I. světové války (III.díl)

Kromě tří největších legend - Guynemer, Ball, von Richthofen, o kterých pojednával druhý díl článku, existoval za války celý zástup es. Mnohé jejich příběhy nám dnes znějí neuvěřitelně, protože si často neuvědomujeme způsob tehdejší vzdušné války. Tisk některé z těchto událostí pečlivě vybíral a ještě zatepla servíroval lačným čtenářům. A právě o nich je toto pokračování.

Schneider CA.1 - první francouzský tank

Britové byli první, kdo nasadil tanky bojově. Přestože Němci postavili velmi opožděně jen pár kusů tanku A7V, jejich konstrukce vešla do dějin prvním soubojem s britskými protivníky. Poněkud stranou pozornosti zůstaly výtvory francouzské tankové školy. Nutno říci, že neprávem.

Seydlitz: Důkaz houževnatosti

Lodě, které vycházely z loděnic císařského Německa, patřily jednoznačně k tomu nejlepšímu, co nesly vody oceánů. Houževnaté, dobře pancéřované lodě s vynikajícími dělostřelci byly za 1.světové války pro námořní síly Velké Británie neustálým nebezpečím. Přestože došlo vlastně jen ke dvěma velkým bitvám, ukázaly německé lodě, že jsou soky, na nichž si britská flota může dost dobře vylámat zuby. Obou zmíněných
bitev se účastnil i bitevní křižník Seydlitz. V obou byl těžce poškozen, přesto se dočkal potupného samopotopení ve Scapa Flow.

SMS Emden

1. Zrod a první akce

Emden a jeho sesterská loď Dresden byly postaveny, aby nahradily zastaralé křižníky. Obě byly pojmenovány po významných německých městech, i když u Emdenu to nebylo tak jednoznačné. Emden se původně jmenoval Ersatz Pfeil jako náhrada za lehký křižník SMS Pfeil. Kýl Emdenu byl položen 1.listopadu 1906 v císařské loděnici v Gdaňsku. Jméno Emden ji dal primátor téhož města pan Fürbringer při ceremonii spouštění na vodu v úterý 26. května 1908. Na vodu se tak dostal poslední německý křižník, který poháněl parní stroj, protože Dresden měl již turbíny.Emden oficialně stál 6,38 milionů marek.

SMS Emden

2. Válka

Spolu s Emdenem byly v přístavu ještě 4 dělové čluny a starší torpedoborec S90. Jeden velký dělový člun Cormoran byl právě v suchém doku na dlouhodobějších opravách. V případě války nemohl Emden zůstat v Čhing-tao, protože bylo jasné, že Británie na přístav zaútočí. V něm by byl Emden prakticky bezbranný bez možnosti manévrování.Nemluvě o tom, že Britské lodě měly silnější výzbroj nežli ty německé.

SMS Emden

3. Sám v Indickém Oceánu

Poté, co se Emden oddělil od zbytku eskadry, bylo nejdůležitější se nepozorovaně dostat do Indického oceánu. To znamenalo vyhnout se jakékoliv lodi. Zároveň však křižník musel šetřit uhlím.

SPAD VII versus Albatros D.III (2) - Gentlemani nevymřeli ...

Shromáždil jsem vás, abychom vzdali posmrtnou poctu kapitánu Guynemerovi. Nestojíme zde ani před jeho katafalkem, ani nad jeho hrobem. U Poelcapelle nebylo z jeho pozůstatků pranic nalezeno, jako by nebe, žárlivě střežící svého hrdinu, nechtělo připustiti, aby na zemi zůstalo po něm to, nač ono samo si činí nároky. Guynemer zmizel nám navždy a úplně, jako by zázračnými silami byl unesen do nebes, do říše slávy...

Spáry amerického orla I

Ze všech ozbrojených sil Západu má armáda USA nejkratší a jak si dovoluji předeslat nejpodivnější dějiny. Obvykle vstupuje ozbrojená moc do dějin bitvou a ta podivnost americké armády začíná již tou skutečností, že v bitvě, která se klade za počátek severoamerického vojenství, tato armáda vůbec nebojovala, neboť ještě neexistovala.

Spáry amerického orla II

Domobranecký systém armády, jemuž po svém vzniku daly USA přednost, neumožňoval vytvořit jednotnou týlovou službu. Když v roce 1818 vypukla válka se Seminoly na Floridě, musely být ženijní jednotky odřazeny pro zásobování polních jednotek, neboť civilní dodavatelé neplnili smlouvy. To vedlo ministra války Calhouna k tlaku na Kongres, aby uvolnil prostředky na intendantní správu...

Spáry amerického orla III

Koncem 19. století se USA ocitly ve výjimečném postavení. Země neměla žádného vnějšího nepřítele, po porážce Mexika ji ostatní americké státy uznaly za hegemona, a dlouhé mořské hranice chránilo britské námořnictvo. Vzhledem k nerostnému bohatství, přičemž na seznamu nechyběla ani ropa (pole v Kalifornii a Texasu), neměla americká vláda žádné ambice získat kontrolu nad cizími zdroji. To vedlo k tomu, že neexistovala žádná strategie, žádná koncepce obrany, žádné plány proti potencionálním protivníkům, tedy všechno to, co bylo v Evropě naprostou samozřejmostí...

Spáry amerického orla IV

Na přelomu 19. a 20. století připomínaly USA ospale spokojeného hroznýše, který tráví kořist. Úspěch US Navy ve španělsko-americké válce otevřel měšce Kongresu a T. Roosevelt neměl problémy získávat prostředky na stavbu nových těžkých jednotek loďstva. Najednou jako by všichni chápali význam oceánské floty ve smyslu Mahanovy doktríny - bylo evidentní, že nové americké zámořské ekonomické zájmy dané kontrolou Filipín, Kuby a Portorika britské loďstvo krýt nehodlá, přestože de facto stále zajišťovalo bezpečnost USA.

Spáry amerického orla V

Příměří v listopadu 1918 postavilo USA do role, s níž neměly žádnou zkušenost. Ze dne na den se staly vůdčí světovou velmocí a prezident Wilson si svými 14 body přisvojil hlavní slovo při uspořádání poválečné Evropy...

Spáry amerického orla VI

Dokud 2. světová válka neskončila, prezident Roosevelt se úzkostlivě vyhýbal jakýmkoli jednáním o poválečných hranicích či státních zřízeních. V prosinci 1941, kdy byl zle tísněn, Stalin jednat chtěl a připustil by i vrácení východního Polska a vyklizení pobaltských zemí, avšak s postupem Rudé armády na západ se jeho ochota vytratila až k nule.

Spáry amerického orla VII

Pokud se dá uvažovat o nějakém konkrétním datu, v němž se USA staly první supervelmocí moderního světa a získaly nad ním strategickou kontrolu, tak je to 8. prosinec 1991, kdy formálně zanikl SSSR - globální protivník, s nímž po dobu více než 40 let udržovaly mocenskou rovnováhu ...

Stíhací esa

Sám tento pojem se zrodil ve Francii. V době bitvy u Verdunu se ukazovala potřeba systému, který by stíhače i další letce povzbudil ke snaze předčit ostatní v počtu sestřelených nepřátelských letadel. Major de Rose, velitel letectva II. armády, tehdy nahradil dosud nesoustavnou evidenci sestřelů přesnými záznamy a současně byla stanovena i kriteria pro uznávání úspěchů, v prvé řadě svědectví vlastních pozemních jednotek. Pilot, který dosáhl pěti sestřelů, měl nárok na titul esa...

Stíhací esa

Válka ... Žádné jiné slovo lépe nevystihuje lidskou bezmocnost. Lidé vědí, že války jsou hrozné a nepřinášejí nic dobrého, přesto je však vedli, vedou a pravděpodobně je budou vést i nadále. Jsou, třebaže umožňují projevit nejhorší i nejlepší lidské vlastnosti, bezesporu tím nejstrašnějším, co lidstvo stvořilo. Provázejí vývoj člověka od jeho stvoření až do dnešních dnů. A protože s tím lidstvo stále nedokáže nic udělat, budou nejspíše bojovány i v budoucnu.

Stíhací esa

Pradávná lidská touha vznést se do vzduchu, oprostit se od zemské přitažlivosti, přiblížit se ptákům i Bohu, došla naplnění 17. prosince 1903. Toho dne se poprvé vznesl člověk do vzduchu na létajícím prostředku těžším vzduchu.

Stíhací esa

Situace v Evropě byla v roce 1914 neudržitelná. Imperiální výboje Trojspolku se křížily se zájmy Trojdohody. Bylo více než zřejmé, že dříve či později dojde ke konfliktu.

Stíhací esa

Bylo zřejmé, že stíhací letoun musí mít zcela osobité vlastnosti. Především musí být rychlejší, musí lépe a rychleji stoupat a musí být schopen operovat ve větších výškách. V neposlední řadě musí být silně ozbrojen a mít velmi dobré manévrovací schopnosti. Z těchto podmínek jasně vyplynula nutnost vysoce výkonného motoru a malé hmotnosti celého stroje.

Stíhací esa

Na západní frontě připravili Spojenci v roce 1915 několik ofenzívních operací, které měly v podstatě vyzkoušet možnost průlomu německých linií.

Stíhací esa

Na východě po bitvě ve Východním Prusku pokračovaly tvrdé boje.

Stíhací esa

Koncem léta 1916 budila německé válečné piloty ze spaní noční můra v podobě francouzského dvouplošníku Spad S.VII, se slovy „Vieux Charles“ napsanými na trupu, řítícího se střemhlav k zádi jejich letounu.

Stíhací esa

Jestliže na zemi se u Verdunu jednalo o „materiálovou bitvu“, pak ve vzduchu to nebylo jiné. Poprvé se zde začaly utkávat větší formace letadel. Počty vzdušných soubojů narůstaly závratným tempem.

Stíhací esa

Na duben 1917 plánoval generál Nivelle, jenž vystřídal ve funkci vrchního velitele francouzské armády generála Joffrea, prolomení německých obranných postavení na výšinách u Chemin des Dames. Byl to lákavý cíl, protože v případě úspěchu by spojenecká vojska ovládala široký prostor všude kolem výšin. Bylo odtud vidět do celé champagneské roviny a dalo se tak zajistit předmostí řeky Aisny. Tento plán byl však od počátku odsouzen k neúspěchu.

Stíhací esa

Angličtí piloti a mechanici si ve strašidelném příšeří hangárů, kde čekali na rozkazy, krátili čas vyprávěním hrůzostrašných příběhů. Šeptali si o letadlech, jež se vrátila na letiště s mrtvou posádkou, o letounech, které byly již týdny nezvěstné a přece byly znovu a znovu spatřovány ve vzduchu a zvěstovaly tak ztráty v řadách jednotky, nebo o pilotech, kteří, ač už dávno mrtvi, přicházeli beze slova do kantýny a zase z ní odcházeli a každý, s kým se setkali, dříve nebo později také odešel do říše zapomnění. Žádná z těchto bajek však nebyla příšernější než pověst o „Rudém baronovi“.

Stíhací esa

Kromě slavných vítězství však přišly i první porážky.

Stíhací esa

Po bitvě u Cambrai proběhla zima 1917/18 bez dramatických událostí.

Stíhací esa

Rytířské souboje patřily nenávratně minulosti. Doba, kdy oblohou plachtili osamělí dravci slídící po svých soupeřích, tato doba, kdy se utkávali slavní mistři, byla pryč.

Stíhací esa

Protože Itálie nedostala na počátku války od Trojspolku záruky o územním zisku, vyhlásila, i přes německý nátlak, 3. srpna 1914 svou neutralitu.

Stíhací esa

Německý generální štáb, vědom si patové situace na západní frontě, se pokusil rozhodnout konflikt na jiném válčišti.

Stíhací esa

V září 1918 velitelství RAF rozhodlo, že major Barker už toho pro britské impérium udělal dost. Byl proto povýšen do hodnosti Lieutenant - Colonel (podplukovník) a jmenován velitelem Letecké školy vyšší pilotáže v Hounslow v Anglii.

Stíhací esa

Po těžkých ztrátách se nakonec ofenzíva u Ypres zastavila. Letci RFC však neměli moc příležitostí k odpočinku, protože 20. dubna 1917 byla zahájena tanková ofenzíva u Cambrai a letky RFC byly určeny k přímé podpoře pozemních vojsk.

Stíhací esa

V té době došlo také ke stagnaci v chemické válce. Vojáci obou stran se už nenechali překvapit, zkušenosti je naučily rychle a účelně používat ochranné masky.

Stíhací esa

V době, kdy Collishaw trávil svou dovolenou ve Vancouveru, se doma v Kanadě nacházel i jiný vynikající britský stíhač. Byl jím William Avery Bishop, známý po celé Francii, Británii, Kanadě a Spojených státech jako „ten neuvěřitelný Billy Bishop“ - eso se 47 sestřely na kontě.

Stíhací esa

Už několikrát vzpomínaná mohutná německá jarní ofenzíva na západní frontě v roce 1918 byla umožněna zejména událostmi, které se odehrály na podzim roku předchozího v Rusku. Válečné operace na východní frontě vyžadovaly jiný přístup ve všech ohledech, i ve vzdušném boji. Hromadné letecké bitvy nad západní frontou zcela zastínily letecké souboje odehrávající se na východě. Přesto tu na obou stranách fronty sloužila řada vynikajících es.

Stíhací esa

Večer 3. 8. 1919 v den, kdy britští letci uspořádali slavnostní večeři na rozloučenou pro své ruské přátele, se Kazakov objevil v hangáru a přikázal připravit svůj Camel k letu.

Stíhací esa

Prvním lednem 1918 vstoupila světová válka do svého posledního roku, ačkoliv muži na frontě o tom samozřejmě neměli ani tušení. Nicméně se za to vroucně modlili. Poslední válečný rok však měl být stejně hrůzný jako všechny předchozí. Boje pokračovaly neztenčenou silou a i nad frontou se stále proháněli novodobí létající rytíři. Jezdci na okřídlených ořích se znovu a znovu hnali do svých vzdušných bitev. Odlétali a přilétali, honili se mezi oblaky, žili ve vzduchu a umírali v ohni.

Stíhací esa

V létě 1918 našli němečtí letci u jednoho padlého francouzského pilota výstřižek z francouzských novin, kde se hovořilo o jednom německém stíhači jako o „esu es“. Byla připojena jeho fotografie a jméno - poručík Udet. Po Richthofenově smrti měl skutečně Ernst Udet nejvíce vítězství ze všech žijících německých letců. Bojoval potom o to, aby se na této příčce udržel a nakonec se mu to podařilo. Stal se nejúspěšnějším žijícím německým stíhačem a druhým nejúspěšnějším celkově. Předcházely tomu však tři roky tvrdých vzdušných bojů.

Stíhací esa

Když byl Udet na dovolené, padl Richthofen. V JG I tak nastaly některé personální změny a Udeta jmenovali velitelem Jasta 4, patřící pod JG I. Osmého června navíc převzal velení JG I nadporučík Hermann Göring, tehdy eso s 21 sestřely. K jeho jmenování mu však nepomohly ani tak jeho schopnosti jako spíše známosti na vysokých místech.

Stíhací esa

8. 5. 1918 měl Coppens namále, když po třech bezvýsledných útocích na „jitrnici“ Němci balón odřízli a ten zespodu prudce udeřil do Coppensova Hanriotu. Stíhačka naštěstí sklouzla po jeho obalu...

Stíhací esa

V posledních válečných měsících spojenecké letecké síly zřetelně demonstrovaly svoji početní i materiální převahu. Německé letectvo, ačkoli zůstalo bojeschopné a nebezpečné až do konce, už je nemohlo zastavit. V případě některých spojeneckých pilotů se tak už válka zvrhla v úplné hony na německé letouny a soupeření o prvenství v tabulkách podle počtu sestřelů.

Stíhací esa

Je to skoro neuvěřitelné, že jsem tehdy tato vzrušující nebezpečí přežil... Člověk ale snese mnoho, když je mladý.
Arthur Gould Lee, pilot Camelu u 46. squadrony RFC v letech 1917-18